1. PEKLO ČASOVÝCH CEST  

  Časovými cestami se zabývají nejrůznější fantastové od počátku 20. století, kdy H. G.Wells napsal román Stroj Času . Někteří si myslí, že by k tomu snad šlo využít relativistických efektů : při vysokých rychlostech se zpomaluje běh času, až při dosažení rychlosti světla se čas úplně zastaví . Nešlo by pak jeho běh obrátit nazpět při překročení světelné rychlosti - takže by dopravní prostředek, pohybující se nadsvětelnou rychlostí, cestoval do minulosti ?

Z relativistických Lorentzových transformací vyplývá, že překročením rychlosti světla se čas stává imaginární = tedy neskutečný (stačí tam jen dosadit rychlost větší než c). Nějaký "pohyb" nazpět do minulosti tedy logicky může býti výhradně imaginární = obrazný.
    Takže veškeré cesty časem mohou probíhati pouze imaginárně, obrazně (neskutečně, mimo realitu) v představách (scifistů nebo pavědců).

A navíc ještě by "časocesty" byly logicky paradoxální :  Představme si, že nějaký fantastický stroj, letící nadsvětelnou rychlostí, by se tím dostal do minulosti a potom se vrátil nazpět ještě dříve, než odstartoval. Mohl by zničit - třeba nešťastnou náhodou či úmyslně - sám sebe ještě před odletem. Takže by se nemohl vydat na cestu, vrátit se nazpět a zničit sám sebe. Tedy by v pořádku mohl odstartovat, po nadsvětelné cestě se vrátit a zničit sám sebe. Proto by nemohl odstartovat, ... atd.atd. - circulus ad absurdum.
    Došlo by k neřešitelnému časovému paradoxu : otázka zda ten podivný "časolet" existuje, nebo je zničený, je principiálně nezodpověditelná.

Podobná časová absurdita je známá už desítky let pod názvem Paradox Dědečka. (Poněvadž se v něm jedná o cyklické zabíjení nevinného dítěte, používáme raději výše uvedený podstatně humánnější příklad - ničení "našeho" časoletu se může odehrávat bez přítomnosti posádky). A ve vědeckofantastické literatuře lze najít tisíce analogických protismyslností. Autor přečetl množství knih a povídek o cestování časem, ale vesměs všechny (bez jediné výjimky !) ústí do absurdnosti.
    To se v matematice a logice nazývá důkaz sporem : vede-li důsledek něčeho k nesmyslu, pak je nesprávný výchozí předpoklad : v tomto případě cesta časem.

Časové cesty by též zbavily bytí solidnosti : nikdo a nic, člověk ani věc, by pak nemohl býti jist ani vlastní existencí : jestli nějaký cestovatel v čase nezahubí (třebas nešťastnou náhodou) některého jeho předka (třeba i pračlověka nebo praživočicha), nezachrání roztomilou prašelmičku (jejíž potomek pak sežere opici, ze které by se vyvinul), nebo úplně nevinně a neznatelně nepozmění dávnou minulost - což následně zapříčiní jeho nevzniknutí.

A fatální může být nejenom zabíjení předků, ale i pravý opak : humánní záchrana jejich konkurentů . Co kdyby třeba nějaký hodný "časoletec" zabránil zkáze Titaniku - a to by šlo velice snadno, stačilo by upozornit kapitána na nebezpečné ledovce - následkem čehož by se jistý bohatý, leč impotentní průmyslník neutopil, ale oženil s vaší "babičkou". Ta by proto zůstala bezdětná, čímž by vymřel váš rod. Nemohla by se státi vaší babičkou (proto ty uvozovky), poněvadž by se vaše maminka nenarodila.
    Ale co vy - najednou byste se z ničeho nic rozplynul v nic ?  A kdy - ve chvíli odletu "časostroje" nebo jindy - když přece příčina vašeho nebytí by se odehrála dávno před vaším narozením.

Muslimští fanatici z budoucnosti by pomocí "Stroje Času" mohli totálně zničit křesťanství : tak, že by odstranili Krista ještě v útlém dětství, takže by ani nemohl křesťanství založit. Následně by zmizelo všechno, co kdy křesťané vytvořili (umění, stavby, knihy ...) a objevilo by se vše, co zničili ; také by "povstali z mrtvých" všichni zabití v křižáckých válkách a upálení Inkvizicí.

Naopak dobří křesťané (resp. nějací "strážci času") by malého Ježíše vehementně chránili - takže by kolem něho od narození (ba ještě i dříve kolem celé Svaté rodiny) zuřil skrytý, ale nemilosrdný boj - při kterém by Ježíška co chvíli někdo zabil a jiný to zas anuloval. Nešťastník by tak umíral tisíckrát už v dětství !

Fanatičtí křesťané by to však nezůstali muslimům nic dlužni a totéž by prováděli zase jejich zakladateli : Mohamedovi. Ani ten by nebyl o nic šťastnější, než Kristus : střídavě by umíral rukama křižáckých časoletců a zase byl muslimy zachraňován . Také všechny islámské mešity, spisy a státy by střídavě mizely (to když se křesťanům podařilo malého Mohameda zlikvidovat) a zase se objevovaly (když se ho podařilo muslimům zachránit).

A samozřejmě by na pokoji nezůstal ani Hitler, Stalin, Čingischán a veletucty dalších kontroverzních osobností - a střídavě by zanikaly a vznikaly jejich armády, války, miliony obětí (včetně jejich potomků), které způsobili.

Z těchto několika příkladů je už zřejmé, jak absurdní by byl svět, v němž by se dalo cestovat časem : byl by to spíše pekelný chaos, než nějaký ráj. Lidé by se zničehonic rozplývali v nebytí, věci by bez příčiny (resp. příčina by byla v dávné minulosti) mizely. A zase naopak : každou chvíli by se objevilo něco a někdo naprosto neočekávaně (a pravděpodovně taky nevítaně) . Třeba uprostřed silnice v době nejhustšího provozu by náhle "vznikl" dům, což by zapříčinilo hromadnou havárii. Nebo by zmizela dálnice a auta po ní jedoucí by se bezmocně utopila v bažině (která tam byla původně).

Kauzalita by byla těmi ďábelskými Stroji Času neustále narušována a veškerá civilizace poškozována - sotvakdo by vůbec pracoval, když by si nemohl být jist, zdali se jeho dílo vzápětí nerozplyne v nic (ba zda vůbec on sám ještě v příští minutě bude existovat).

2. ĎÁBELSKÝ "STROJ ČASU"  

A kdyby se dalo cestovat časem, určitě by se někdy nějaký průzkumník či turista z budoucnosti někde objevil - přece vyspělá Supercivilizace bude míti kvintiliony zvědavých občanů a nesmírné technické možnosti . Zvláště ve významných dějinných okamžicích by se to příchozími z budoucnosti jenom hemžilo.

Kterýpak křesťan by třeba nechtěl vidět Kristovy zázraky, býti přítomen na některém jeho proslulém kázání, Ukřižování nebo Zmrtvýchvstání ?  Zájemců ze všech budoucích trilionů a kvadrilionů let by jistě bylo tolik, že i kdyby se dokázali nějak zamaskovat či skrýt, už pouhá jejich sumární hmotnost by převýšila hmotnost Zeměkoule, změnila její rotaci a vyvolala geologické katastrofy . (Nemluvě o zuřivých rvačkách o to, jestli trpícího Ježíše zachránit, nebo nechat na kříži bídně zahynout.)

Podobné davy zájemců o historii USA by chtěly odhalit vraha J. F. Kennedyho, takže by se zúčastnili jeho poslední cesty. Ovšem nevešli by se nejen do Dallasu, ale ani do celého státu ; a Severoamerický kontinent by se pod jejich vahou asi ponořil do moře. Na druhé straně oceánu by totéž potkalo Anglii, když by se do ní nahrnuli všichni, kteří kdy budou číst o Jacku Rozparovači a zatouží přijít na jeho pravou totožnost . A podobných příkladů by bylo nespočet : někteří by chtěli odhalit historické záhady, jiní se poučit u velkých osobností, a další zvědavci pouze být při tom...

Kolem velkých bitev, objevů i zločinů by se hemžily děsné davy čumilů z budoucnosti, školních výprav i všelijakých "napravovačů" dějin. A všechny problematické dějinné osobnosti by neustále likvidovali nebo zachraňovali příslušnící nejrůznějších organizací a politických stran ; v učebnicích dějepisu by se ustavičně měnila jména i celé kapitoly. Ani žádná mapa by nezůstala stálá ; chudáci žáci by se pracně naučili zeměpis a dějepis - a než by došli do školy, tak by učebnice třeba vypadaly úplně jinak !

Prospěcháři z budoucnosti by těžili ze znalosti výsledků sportovních utkání, závodů a loterií ; ti chytřejší by vydělávali také na burzách, pohybu akcií a spekulacích hromady peněz. Takže nakonec by enormně zbohatli a normální příslušníky minulosti úplně ožebračili ; vše hodnotné by za peníze získané časovými machinacemi skoupili a odvezli k sobě do budoucnosti. Veškerou minulost, přítomnost i nevyspělou budoucnosti by vyssáli ti časoví upíři (jichž by bylo mnohem více, než dnešních lidí) a způsobili úplný ekonomický rozvrat.

Vynález Stroje Času by vedl k naprosté devastaci minulosti (i naší přítomnosti), která by přišla o všechno, co má jakoukoliv cenu (obrazy, sochy, šperky, umělecká díla a j...).   Také všemožní zločinci a zvrhlíci z budoucnosti by díky své technické převaze beztrestně řádili, loupili, vraždili, znásilňovali a unášeli kohokoliv - a "dobročinci" z budoucnosti by s nimi bojovali za pomoci nepředstavitelně ničivých zbraní.

Nakonec by se minulost i přítomnost změnila ve válčiště všemožných fanatiků, sekt, organizací a bojůvek ; kteří by posléze změnili celou planetu i veškerou civilizaci v trosky .  Následkem čehož by nevznikla SupraCivilizace ani nemohl být zkonstruován inkriminovaný Stroj Času - což lze jen vítat, neboť by to byla vpravdě pekelná mašina !

Časový cestovatel tedy nemůže přijít ani z budoucnosti (nebo do ní odejít), poněvadž ta ještě není ; ani z (či do) minulosti, protože ta už není . A směr do minulosti není reálný, nýbrž pouze imaginární - tudíž cesta nazpět v čase by byla neskutečná . A cesta dopředu by nevedla nikam (resp.: vedla by do Ničeho, poněvadž v budoucnosti ještě nic není).
    Reálně cestovat lze tedy výhradně přítomností, poněvadž pouze v ní je Realita  - a kdyby se někdo vydával za "časoletce", bude to určitě podvodník předvádějící nějaké technické triky resp. holografické iluze...

I technické provedení těch fantastických časových přesunů je nesmyslné. Cestovatel si prý sedne do nějakého "Stroje Času", opustí přítomnost a objeví se v jiném čase na stejném místě (třeba ve sklepě, podle Wellse). Jenže Zeměkoule netrčí nehybně uprostřed Vesmíru, ale složitě se pohybuje :

Jednak rotuje kolem své osy, přičemž každý bod na povrchu urazí za hodinu tisíce kilometrů (podle jeho zeměpisné šířky). Potom obíhá okolo Slunce (rychlostí 30 kilometrů za sekundu), za třetí s celou Sluneční Soustavou obíhá kolem středu Galaxie (asi 220 kilometrů za sekundu) a za čtvrté se i s celou Galaxií pohybuje (rychlostí cca 600 kilometrů za sekundu) k t.zv. Velikému Atraktoru v souhvězdí Panny, kde je centrum galaktické kupy. Nakonec je spolu se všemi hvězdnými systémy ještě unášena všeobecným rozpínáním Vesmíru (pokud jsme na nějaký další pohyb ještě nezapomněli)...

Ale tělesa jsou v Kosmu velice řídká, takže pravděpodobnější by byl první případ - to by mu však moc nepomohlo, poněvadž Země by stejně byla bůhvíkde (neboť se za pouhou sekundu přesune o stovky kilometrů, a každou chvíli jiným směrem). Strašně těžko by ji hledal a ještě hůře se k ní dostával : kdyby cestoval třeba do pravěku, tak by Země v té době byla tisíce světelných let daleko - takovou cestu by asi nepřežil, i kdyby ten jeho "Stroj Času" byl vybaven jako kosmická loď.
    (Takže nakonec by se do minulosti stejně nedostal - naštěstí - poněvadž by tam aspoň nemohl páchat ony zhůvěřilosti, které jsme popisovali výše.)

A úplně stejné problémy by samozřejmě přinesla také cesta opačným směrem - do budoucnosti .

[Nicméně nezoufejme : Supracivilizace za miliardy let dokáže obejíti ty problémy a provádět časové přesuny prostřednictvím mimoKosmu - viz 5. kapitolu stránky Supracivilizace.]

3. ZABIJÁCKÁ TELEPORTACE

Někteří fantastové myslí, že v budoucnosti půjde přemisťovat lidi (i věci) tak, že se rozloží na atomy, přemění na informační soubory a poté nějakým vysilačem nebo po drátě přenesou do cíle. Tam se na základě těchto informací poskládají z atomů zpět do původní podoby - toť princip Přenosu Teleportací.

Jakoukoli strukturu lze matematicky popsat a vyjádřit i pomocí Teorie Informací ; v budoucnu tedy půjde překódovat cokoli v (obrovský) informační soubor - tudíž i člověka . Z kybernetického hlediska můžeme lidskou osobnost považovat za abstraktní informační strukturu (v počítačové terminologii software) ; kterou také bude možno v budoucnosti přenésti na dálku.

Člověk se tedy překóduje na gigantický multiinformační soubor (snad za pomoci myriád nanorobotů, kteří jej "přečtou", naskenují) a ten se pošle komunikačním kanálem do vzdálené přijímací stanice (na jiné planetě nebo v jiné sluneční soustavě). Tam pak se na základě přijatých informací zrekonstruuje "cetovatel" v původní podobě ; vytvoří se jeho tělo, do něhož se "přehraje" osobnostní informační struktura...

Je třeba si totiž uvědomit, že informační soubor, byť sebevěrnější, nemůže být v žádném případě živou bytostí - podobně jako stavební plán není reálnou budovou. A když zbouráme starou budovu a podle jejích plánů pak na jiném místě a z jiných stavebních kamenů postavíme její duplikát - v žádném případě tím neobnovíme originál : vznikne pouze více či méně podařená kopie.

Analogicky když živého člověka rozložíme na atomy, tak ho tím najisto zabijeme - vůbec už nezáleží na tom, jestli přitom naskenujeme jeho informační strukturu, v dobré víře, že z ní potom nějak zrekonstruujeme vzor. I kdyby se ta rekonstrukce podařila, nemohl by se tím už oživit originál, nybrž vznikl by jen jeho dvojník . A vzhledem k tomu, že při každém přenosu informací dochází k jejich ztrátě a degradaci - jak ví každý IT specialista - byla by to nepřesná a nedokonalá kopie.

Tím neklasickým přenosem (teleportací) by byla přerušena kontinuita života ; neťastný cestovatel by dodýchal a z teleportačního terminálu by vylezla jeho více či méně podařená kopie. Ta by ovšem byla skálopevně přesvědčena, že je originálem, poněvadž by měla implantované veškeré jeho vzpomínky (a o smrti originálu by nemohla vědět - toho postihla likvidace ještě před úplným oživením kopie). Ovšem byly by to vzpomínky nepravdivé, iluzivní ; nic z toho by kopie ve skutečnosti neprožila, jsouc teprve nyní vytvořena.

A můžeme si představit modelový příklad ještě vyspělejší technologie, která dokáže vytvořit informační soubor z člověka tak dokonalým "naskenováním" (třeba pomocí myriád nanorobotů), že se přitom nerozloží na atomy ; nedojde k destrukci originálu. Potom je jasné, že to, co vyjde z teleportačního terminálu, nebude původní člověk - neboť ten zůstane nedotčen v odesílacím zařízení - nýbrž samozřejmě jeho kopie.

A tato úvaha zůstane v platnosti, i když odesílací zařízení toho původního člověka zničí : fakt, že výsledkem teleportace není originál, nýbrž pouhá kopie, nezáleží na technickém provedení (jestli původní cestovatel tu transformaci v informační soubor přežije či nikoliv).

Technicky by ani nebyl problém na jedno teleportační zařízení připojiti paralelně několik stejných rekonstrukčních terminálů. Informační proud by se do nich duplikoval (multiplikoval) - příslušné kabely by se prostě rozvětvily. Po teleportaci by potom ze všech paralelních terminálů vystoupili totožní jedinci - dvojníci originálu.
    Nebo by se mohla teleportace provéstí vícekráte ; popřípadě ten naskenovaný informační soubor, reprezentující původního člověka, uložiti do nějakého (obrovského) paměťového media - a potom z něj v terminálu rekonstruovati dvojníky jednoho za druhým (jako na běžícím páse).

A který z nich by pak byl tím pravým přeneseným původním cestovatelem ?  Všichni nebo žádný ?   Každý by přece vznikl totožnou teleportací, byl by zrekonstruován ve stejné aparatuře. Nebyly by mezi nimi žádné rozdíly, které by umožnily identifikaci ; všichni by měli stejné (falešné) vzpomínky a pevné (nepravdivé) přesvědčení že jsou originálem.

Třebas v tom populárním seriálu "Star Trek" se hrdinové postaví pod jakési podivné "sprchy" a zalijí neznámým zářením, které je rozpustí na jakousi mlhu (vhodný název by byl "Evaporizace")  a přemění na informační soubory. Poté je zázračný paprsek přenese na cílové místo, kde se tajemným způsobem zase z atomů poskládají do původníhc těl.

Filmovými triky je toho snadné dosáhnout ; ve skutečnosti je to však nesmysl, který se nikdy nestane realitou - na štěstí pro ty nebohé hrdiny, kteří by byli neustále zabíjeni rozkládáním na atomy a nahrazováni teleportovanými kopiemi. Uniknout před nějakým nebezpečím teleportací (= vražednou destrukcí a zduplikováním) by bylo stejně absurdní, jako vyhnout se zmoknutí skokem do vody.

Teleportační zařízení by tedy bylo dokonale zabijáckou mašinou (možná ho do kosmické lodi Enterprise podstrčil nějaký Klingonský agent) ; dokonalou i v tom, že naivní hrdinové chodí na takovéto sofistikované popravy dobrovolně (čímž projevují svoji duševní méněcennost - takže jich vlastně ani není škoda). A jestli se potom dostanou kopie perfektní (jako v seriálu "Star Trek") nebo znetvořené (jako ve filmu "Moucha"), to už těm nebožtíkům "cestovatelům" bude naprosto jedno...

Teleportace by se mohla státi smrtelně nebezpečnou pro originál i v případě, že by to "skenování" ve zdraví přežil . Je třeba si uvědomit, že vzniklá kopie by měla (více či méně) stejné vzpomínky, vlastnosti a potřeby jako její vzor. Takže by toužila i po stejném partnerovi, měla ráda stejné děti, chtěla dělat stejné zaměstnání, bydlet ve stejném domě a užívat stejný majetek (na jehož pracné vytváření by si pamatovala).

Jenže nic z toho by nepatřilo kopii, nýbrž všechno originálu. A kopie po vystoupení z teleportačního zařízení by se ovšem považovala za původního člověka, jsouc jeho dvojníkem. Dobře by se pamatovala na "svého" partnera, rodinu, děti, dům i majetek, zaměstnání a kariéru - i to, jak tohle všechno pracně získávala a budovala . A přirozeně by po tom zatoužila - jenže když by se vrátila ke "své" rodině a do práce - zjistila by, že tohle všechno už patří někomu jinému (originálu - dvojníkovi). Ten šťastlivec by žil v jejím domě, spal s jejím partnerem, laskal by její děti, zaujímal její pozici v zaměstnání, užíval si jejího majetku a peněz, jezdil v jejím perfektním fáru, atd...

Samotná kopie by pak neměla vůbec nic - byla by úplně chudá, bezdomovec, bez rodiny, nezaměstnaná ; bez vlastní viny o všechno připravená. Zatímco ten dvojník, který přece by nebyl o nic lepší, by si spokojeně užíval toho všeho, co podle veškerého přesvědčení kopie patřilo jí (neboť by se považovala za pokračování originálu).

Je jasné, že tohle by pro ni bylo šokující, nespravedlivé a frustrující . A vedlo by přirozeně k myšlence si to s tím "uzurpátorským dvojníkem" vyměnit - což by bylo o to snadnější, že kopie by byla jeho přesným duplikátem : stejně by vypadala, stejné by měla všechny vlastnosti, schopnosti a znalosti. Takže výměna by byla nezjistitelná ; kopie by věděla i ty nejtajnější věci o životě původního člověka, jeho partnerovi, práci, bankovních kontech atd...

A od té chvíle by si originál nemohl být jist životem : jeho odstranění a nahrazení přesnou kopií by bylo neodhalitelné = dokonalým zločinem . Ani jeho okolí by nevědělo, zda je to ještě původní člověk, nebo jeho vražedný dvojník. (Pokud by kopie sama na tento zločin nestačila, mohla by se spojit s mafií, která by to za příslušnou odměnu zařídila. A pokud by kopie nechtěla vraždu, mohl by se originál odstranit humánní cestou, třeba únosem někam, odkud by se nemohl vrátit ; a plastickou operací, která by ho úplně změnila.)

Pro mafie by se dokonce kopírování bohatých lidí mohlo stát i novým druhem výnosné kriminality : příslušně vybavené organizace by tajně unášely (uspané) boháče a nahrazovaly je dokonalými kopiemi. Každá kopie by hned po svém vytvoření dostala nůž na krk : buďto bude bezvýhradně spolupracovat s Mafií, nebo ji čeká strašlivá smrt (jelikož kopírování proběhlo tajně, nikomu by její smrt nevadila).

Nešťastnou kopii by krutě mučili tak dlouho, dokud by se těm ďáblům nezaprodala - nebo nezemřela - v tom případě by se kopírování zopakovalo (s malou změnou parametrů, aby další kopie měla poddajnější charakter). A pokud by se ani po několikerém zkopírování (a umučení nevhodných "replikantů") nezískal spolupracující dvojník, byl by originál (stále uspaný a uměle vyživovaný) vrácen zpátky. Nevěděl by o ničem, co se s ním dělo, takže by ani nemohl nic odhalit.

Ovšem obvykle by replikant neodmítl : mučení a krutá smrt nebo nádherný život v bohatství - kdopak by odolal ?  Originál by pak byl beze stopy zlikvidován a kopie by se šťastně "vrátila" ke své rodině a majetku. Záměnu by nikdo nemohl zjistit, poněvadž kopie by měla veškeré vlastnosti a vědomosti originálu ; svou absenci by pak nějak věrohodně vysvětlila (Mafie by dodala potřebné důkazy). Ovšem od té doby by replikanta měla Mafie v hrsti a inkasovala od něj ohromné částky pod hrozbou prozrazení. (Mafie by pořídila pozměněné materiály, z kterých by vyplývalo, že všechno to - i vraždu originálu - má na svědomí právě replikant.)

Takové kopírování lidí by pro zločince bylo pravým zlatým dolem . A nejen pro zločince - také leckteří mocipáni, politici a jiní darebáci by uvítali možnost zbavit se nepohodlných osob a nahradit je vhodně spolupracujícími kopiemi.

4. SMRTONOSNÁ "NESMRTELNOST"

Technologie budoucnosti umožní "přečíst" veškeré informace obsažené v lidském mozku a tvořící osobnost člověka. Po jejich implantování do vhodného materiálního nositele - kybernetického systému nebo neuronové struktury - v něm pak bude ta osobnost dále žít . Nebude pak už problém pro ni vytvořit vhodné "tělo", ať už robotické, nebo biologické, vyklonované z živých buněk.

A po opotřebování tohoto nosiče by se celá procedura zopakovala - tak by se lidé mohli transformovat do stále nových mladých a zdravých těl (nebo humanoidních robotů) a nemuseli by se báti stáří, nemocí a smrti. Před nečekaným úmrtím (úrazem, dopravní nehodou) by se mohli preventivně chránit uložením své naskenované osobnosti do paměťové "banky" ; v případě zabití by pak tato záloha posloužila k jejich obnovení.

Ovšem tyto vyspělé technologie by si mohli dovolit jen bohatí a důležití lidé (VIPáci) ; miliardy obyčejných smrtelníku by jim jenom záviděli (a ve skrytu ty "nesmrtelné" nenáviděli). Pokud by však byli inteligentní, přišli by na to, že vlastně není co závidět - spíše litovat ty hlupáky, že naletěli podvodným obchodníkům s falešnou nesmrtelností.

A co když se to "přenesení" člověka do stroje či dalšího organismu nebo rekonstrukce z informací v paměťové bance zopakuje vícekrát ?   Výsledkem pak bude vytvoření několika totožných jedinců, z nichž každý se bude považovat za pokračování původního vzoru .
    A který z těch "dvojníků" pak bude tím pravým následníkem originálu ?  Všichni nebo žádný ?   Každý přece vznikne totožnou rekonstrukcí ve stejné aparatuře. Nebudou mezi nimi nijaké rozdíly umožňující identifikaci, všichni budou míti stejné vzpomínky a pevné přesvědčení že jsou originálem.

Jenže originál může být jen jeden (je unikátní) - pouze kopie mohou býti vícenásobné . Takže případná hádka takových "replikantů" o to kdo vlastně je pravým originálem - resp. soud o to, kdo má právo na jeho majetek a postavení - by měl jediný verdikt : Nikdo , všichni jsou pouhými kopiemi , žádný z nich není původním člověkem. Ten zůstal ve "skenovacím" zařízení ať už živý nebo rozložený na atomy...

      Představme si modelovou situaci :
    Starého boháče navštíví agent "omlazovací" firmy s neodolatelným návrhem : Můžeme váš starý opotřebovaný organismus, prolezlý nemocemi, nahradit novým, mladým, zdravým a krásným. Vaše žena dostane zdatnějšího milence, děti veselejšího tatínka, podřízení lepšího šéfa, majetek schopnějšího majitele - všem se to bude líbit . Za pouhý milion dolarů uděláte svému okolí tak mnoho radosti !
 
    Vy sám budete samozřejmě humánně odstraněn, abyste své vylepšené kopii nestál v cestě (dva kohouti nemohou být na jednom smetišti) - takže vás už nebude bolet, že vaši krásnou ženu obskakuje dvojník, vaše milované děti říkají "tatínku" kopii a vaše pracně vybudovaná firma i majetek patří "replikantovi". Se svou smrtí si však nemusíte dělat starosti, naše firma to zařídí za vás : kopírovací aparatura je nastavena tak, že při přenosu bude zároveň ekologicky zlikvidován originál (rozložen na atomy). Protože pro okolí oficiálně nezemřete, nýbrž zdánlivě budete pokračovat ve své kopii, nijaký váš pohřeb samozřejmě nepřipadá v úvahu : vaše pozůstatky budou beze stopy odklizeny spláchnutím do kanálu - ale to vám už samozřejmě nebude vadit.
 
    A pokud jste romantik, lze za malý příplatek kopírování provésti šetrnějším způsobem, bez poškození originálu. abyste ho přežil a mohl se před odstraněním ještě pokochat pohledem na vašeho vylepšemého nástupce a zkontrolovat jak dobře plní své manželské, rodičovské a šéfovské povinnosti. Poté, uspokojen pohledem na to, jak ta kopie souloží s vaší milovanou ženu (resp. milenkami (;-) ), laská se s vašimi rozkošnými dětmi (pusinkuje i ošahává vaši nejmilejší dcerušku)  a utrácí váš těžce vydělaný majetek  - bezstarostně odejdete na smrt . Ve spolupráci s mafií vám nabízíme několik zajímavých poprav : třebas ranou do týla s rozpuštěním v kyselině, useknutím hlavy a následným spálením nebo - pro statečné - skokem do jícnu sopky či moře plného žraloků. (To je nejlevnější, ušetříte za odklizení vaší mrtvoly ; a v posledním případě též uděláte dobrý skutek : nakrmíte hladové.)

  Myslíte snad, že nějaký boháč by potom sáhl po šekové knížce se slovy :  "Zaplatím cokoli, aby mě nahradil mladší a hezčí frajer ; mne samého pak utraťte jako starého nemocného psa."  ?
    Daleko spíše by sáhl po biči nebo pušce s křikem :  "VEN - darebácký podvodníku !  S takovou drzostí jsem se ještě nesetkal - buď rád, že na tebe nezavolám policii !"

Ve skutečnosti by ovšem žádný agent "lidokopírovací firmy" nebyl tak hloupě poctivý, aby prozradil pravou vražednou podstatu falešné nesmrtelnosti či omlazení. Nýbrž by samozřejmě balamutil klienty (bohaté hejly) reklamní propagandou : ve sci-fi lze nalézt spoustu příkladů podobných "nádherných perspektiv" . Stejně jako ani tvůrci populárního "Star Treku" neřeknou, že ten jejich fantastický teleportační přenos je cestou jenom na onen svět. A hrdinové po mnoha "přenosech" jen mnohonásobnými více či méně povedenými kopiemi kopií pozabíjených originálů.

Pak jedině naiva s mozkem vymytým populárními Sci-fi by mohl říci falešnému "prodavači nesmrtelnosti" :  "Zaplatím cokoli, aby mě nahradila lepší počítačová replika nebo robot !"  - a sám pak by se nechal utratit jako prašivý pes a spláchnout do kanálu.
    Myslící člověk by naopak vypráskal bičem toho vypráskaného podvodníka - a udal by ho policii jako nebezpečného obchodníka se smrtí...

  [Nicméně nezoufejme : Supracivilizace za miliardy let dokáže překonati smrt díky mimoKosmu - viz "Cyklická nesmrtelnost" ve stránce Supracivilizace (kapitola 4.).]

5. ŠÍLENÉ "HVĚZDNÉ VÁLKY" 

Vyspělé Supracivilizace patrně budou nejen mocné, ale i úžasně bohaté. Každý jejich občan se stane bohatší králů, jak ukazuje Tabulka ekonomického rozvoje supracivilizací o pouhých několik málo tisíciletí vyvinutějších, než jsme dnes my :

TABULKA EKONOMICKÉHO ROZVOJE

ROK	EKONOMIKA růst 2 %	CELK. POČET OBČANŮ	MAJETEK NA 1 OBČANA
2 000	1	6 Miliard	100 000
3 000	300milionkrát větší	6144 Miliard	30 Miliard
4 000	90 000 bilionkrát	miliony Miliard	milion Miliard
5 000	27 kvadrilionkrát	Triliony (odhad)	Triliony (odhad)

 

Příslušníci SupraC tak už nebudou muset usilovat o majetek - jako my chudáci - ale spíše naopak : problémem bude, co si s tím neuvěřitelným bohatstvím počít (!)  "Bilionáři" a "Trilionáři" zajisté nepotřebují krást, loupit a dobývat cizí majetky . Takže nějaké "hvězdné války" mezi vyspělými supercivilizacemi jsou jen bohapustými fantaziemi a nereálnými pohádkami.

Kdyby jedna SupraCivilizace při své kosmické expanzi narazila na druhou - což je však téměř vyloučeno vzhledem k jejich nesmírné řídkosti v kosmických dálavách, dané nepatrnou pravděpodobností vzniku Života ve Vesmíru (viz předminulou kapitolu) - určitě by s ní nezačala válčit. Nýbrž obě by moudře svoji expanzi zaměřily opačným směrem (od linie vzájemného dotyku), poněvadž v nekonečném Vesmíru je dosti místa i zdrojů pro každého. Hranice styku by nebyla místem navzájem zničujících konfliktů, ale naopak, vzájemně obohacující spolupráce a obchodů.

Nemluvě o nesmírných nákladech, které by si vyžádala jakákoli válečná výprava přes ty ohromné mezihvězdné (ba spíše mezigalaktické) vzdálenosti. Ani si nelze představit kořist, jejíž hodnota by byla tak veliká, aby tyto náklady pokryla (pokud by cílová planeta byla slabší, byla by i mnohem chudší, než agresor). A než dopravovat jakoukoli komoditu na tyto vzdálenosti, tak by mnohem rychlejší a levnější bylo ji vyrábět (nebo těžit) v domovské hvězdné soustavě (technologie supercivilizace budou tak vyspělé, že umožní vyrábět prakticky cokoliv z jakýchkoliv surovin).

Kdopak by se asi tak vydal na válečnou výpravu, ze které by se mohl vrátit (pokud vůbec) až za mnoho staletí - do pokročilejší společnosti, kde by všichni jeho milovaní a přátelé byli už dávno po smrti a on sám jen osamělým a nevítaným primitivem ?   A kterápak obchodní firma, nabízející dodání zboží za stovky let po jeho objednání, by asi mohla prosperovat ve stále se zrychlující civilizaci ?

Ani ten nejšílenější diktátor by nevrazil obrovské prostředky do mezihvězdné agrese, jejíhož (problematického) přínosu by se nemohl dožíti. [Leda, že by se třeba nechal zmrazit - ale to by zatraceně riskoval, že toho někdo využije a zmocní se vlády ; z jeho zmraženého těla pak nechá nadělat psí konzervy.]  Analogicky ani žádný obchodník by neinvestoval peníze do akce, jejíhož (nejistého) zisku by se do nejdelší smrti nedočkal.

Kosmická supercivilizace patrně bude i trilionkrát bohatší, majíce k dispozici miliardy hyperbohatých planet a stabiliony přepychových Nebeských Ostrovů. Tato čísla vypadají neuvěřitelně, stačí však se podívat na poslední řádek Tabulky ekonomického rozvoje, který ukazuje ohromný vzrůst kosmické civilizace za pouhých 5000 let. (A co za 50 000 let, nebo třeba za 5 milionů let ?)
    Civilizace schopná překonat nesmírné vesmírné vzdálenosti pravděpodobně již osídlila a exploatovala celou svoji rodnou Galaxii - takže má k dispozici nesmírné zdroje, o kterých se nám ani nesní ; a nemusí se snižovat ke kradení .

  Absurdnost "kosmického loupežnictví" nám přiblíží následující minipovídka :

A podobně by se zdiskreditovala jakákoli vyspělá civilizace, která by napadla nějakou nevyvinutou, "rozvojovou" planetu - hluboko by klesla v očích dalších SupraCivilizací, které by z toho zajisté vyvodily velice nepříjemné důsledky...

6. ZNIČUJÍCÍ PŘÁTELSTVÍ ET

  Nestýkání se různých civilizací není jen projevem tolerance, nýbrž i přímo diktováno nezbytností : vzájemnou neslučitelností biosfér odlišných civilizací a Supracivilizací.

Každá planeta totiž má samozřejmě rozdílnou velikost, přitažlivost, chemické složení, životní podmínky a především atmosféru : tlak i druh plynů . Případná tamní biosféra je svému vlastnímu prostředí a ovzduší samozřejmě dokonale přizpůsobena ; to však bude pro organismy, přivyklé jinému, pravděpodobně nedýchatelné či přímo jedovaté. Bez hermetických skafandrů by se tedy návštěvníci (či kolonizátoři) z jiných světů neobešli.

Ještě větší nebezpečí však představují bakterie - které se nacházejí úplně všude : v atmosféře, vodě, půdě i organismech. Proti nim si domorodé formy života (rostliny a živočichové) vybudovaly účinnou imunitní ochranu, která se zdokonalovala miliony let a drží bacily na uzdě. Ta však chybí cizím návštěvníkům, kteří jsou imunní výhradně proti mikrobům své rodné planety - oproti jinoplanetárním však jsou úplně bezbranní !

Nedokázali by odolat miliardám mikroskopických útočníků ze všech stran a ve všech prostředích, kteří ještě navíc tak rychle mutují, že by se záhy přizpůsobili i jejich biochemii a nalezli v nich živnou půdu. Příchozí by se stali oběťmi nejrůznějších naprosto neznámých nemocí (i těch, které jsou pro domorodce díky jejich imunitní obraně neškodné) a mohli by je přenést i na svou vlastní planetu s katastrofálními následky.

Z historie známe hodně příkladů, kdy zavlečené nemoci zdecimovaly cizí faunu a flóru ; nebo jak rýma, pro Evropany neškodná, zdecimovala miliony amerických Indiánů. A naopak zase syfilitida, na kterou byli Indiáni přizpůsobeni, vyvolala pak v Evropě úplnou pohromu...

A při styku bytostí z různých planet by byly následné epidemie ještě mnohem strašlivější a dalo by se jen těžko zabránit přenosu bakteriálních spór třeba ve štěrbinách skafandrů, součástkách zařízení nebo mnoha jinými nekontrolovatelnými způsoby. Samozřejmě by vzájenmý kontakt mohl vést i k opačnému přenosu : návštěvníci by s sebou přinesli též vlastní mikroflóru, která by pak mohla způsobovat strašlivé pandemie v hostitelském světě - byl by to věru Danajský Dar !

Třetí podstaná odlišnost pak spočívá v genetickém kódu a biochemii . Poněvadž nukleotidy i aminokyseliny připouštějí ohromné množství kombinací, nemohou se prakticky v dostupném Kosmu vyskytnout 2 biosféry se stejným genetickým kódem a složením bílkovin i dalších organických látek.

Na naší planetě mají všechny živé organismy tentýž genetický kód proto, že se vyvinuly ze společných předků : Archebakterií. Z téhož důvodu mají i stejné složení aminokyselin a podobnou biochemii, což umožňuje jednomu druhu zpracovávat organické látky vytvořené úplně jiným druhem. Konkrétně : Vlci mohou konzumovat i asimilovat bílkoviny a tuky syntezované organismem ovcí a jiných zvířat ; býložravci zas dokáží požívat rostliny a vyrábět z jejich organických látek tkáně vlastního těla.

U organismů z jiných planet by tomu však bylo jinak : s největší pravděpodobností budou mít rozdílnou strukturu DNA (což samozřejmě znemožňuje meziplanetární křížení), molekulární složení všech ústrojných sloučenin i průběhy biochemických reakcí. Látky z jedné biosféry by příslušníci jiné patrně nedokázali přijímat, zpracovat a využít - většina by byla nekonzumovatelná, menšina přímo jedovatá a další by vyvolávaly alergie.

Mimozemšťané, kterým by přátelští domorodci na uvítanou nabídli své nejlepší lahůdky a nápoje, by po té "sbratřovací hostině" se v nejlepším případě pozvraceli, v horším by se začali svíjet v křečích a v nejhorším by s hroznými bolestmi pomřeli...  (A nebyla by jich ani žádná škoda, poněvadž by takovou pažravostí jenom prokázali svoji duševní méněcennost.)

Tedy biologická inkompatibilita zcela znemožňuje      
osidlovat planety, které už mají vlastní Život .    

I kdyby nějací mocní kolonizátoři zvítězili nad místní civilizací, i kdyby na té planetě ani žádná civilizace nebyla, vyhnali by je ti nejmenší obránci biosféry : bakterie . (Jak to poprvé ukázal H. G. Wells v románě "Válka Světů" už před sto lety - žel ostatní autoři a čtenáři Sci-Fi to nedokázali pochopit dodneška...)

Ovšem ani důvod ohleduplnosti SupraC k méně vyvinutým nelze zanedbat : mohlo by se stát, že setkání s vysoce vyspělou galaktickou supercivilizací by v nás vyvolalo deprimující komplex méněcennosti. A vzbuzovat u rozvojových bratrů nějaké deprese, kulturní šoky a civilizační rozklad nebo se chlubit svou nadřazeností určitě není v intencích vyvinutějšího Nadrozumu ušlechtilých SupraC.

  Styky minozemských civilizací se zabývá podrobněji tolerantní Zákon PAN  v 8. kapitole stránky "Expanze lidstva".

7. Potměšilí UFOni  

Život je nesmírně komplikovaný fenomén (i ta nejjednodušší živá buňka je mnohem složitější, než jakékoliv zařízení, které jsme schopni postavit) a pravděpodobnost jeho vzniku neuvěřitelně malá. Proto se ve Vesmíru vyskytuje nesmírně zřídka - asi jenom jedinkrát v celé Metagalaxii - domněnky o milionech osídlených světů jsou jenom pozůstatkem naivity 19. století, které ještě nerozumělo úžasně komplexní podstatě života.
    A tak zabydlovalo každičkou planetu všelijakými exotickými domorodci, v kráterech na Měsíci vidělo kruhové hradby měst, ve skvrnách na Marsu zavlažovací kanály vyspělé civilizace, pod oblačným příkrovem Venuše tropické pralesy s Dinosaury a pralidmi. Dokonce i na Jupiter a Saturn strkali nějaké obří tvory : přece desetkrát větší planeta musí mít i desetkrát větší obyvatele - no né ?

Fanaticky prohlašují, že když Zeměkoule je plná života, musí být Život i na všech podobných planetách - to je asi taková "logika", jako kdyby někdo tvrdil, že když on sám vyhrál v loterii milion, tak musí vyhrát milion i každý člověk, který je mu podobný . (A pravděpodobnost vzniku Života je ještě mnohem, mnohem nižší - asi o 20 řádů - než maximální výhry v loterii...)

Střízlivá skepse však neznamená absolutní popření mimozemského života. Moderní kosmologie dokazuje, že Vesmír je nekonečný, takže zcela jistě obsahuje též i nekonečné množství všemožných planet - včetně oživených - a nejrůznějších civilizací a Supracivilizací . Ovšem živé bytosti se vinou své úžasné složitosti vyskytují ve Vesmíru tak nesmírně zřídka, že je dělí astronomické vzdálenosti řádově miliard světelných let (popřípadě za Relativistickým Horizontem), takže s nimi nejenom nemůžeme komunikovat, ale ani se o nich dovědět.

Ty nesmírné odlehlosti nemůže překonat žádná kosmická loď (ani radiové vysílání) . Navíc ještě budou mimozemské atmosféry pravděpodobně jiného složení a patrně nedýchatelné, pozemská potrava kvůli jiné biochemii pro mimozemšťany nestravitelná až jedovatá, mikroorganismy smrtelně nebezpečné kvůli neadekvátní imunitě - tudíž i eventuální vzájemný styk strašně problematický . (Takže vlastně ani moc nevadí, že jsou tak nepřístupně daleko...)

Považovali byste snad za přítele divné individuum, které vás navštěvuje výhradně potají (hlavně v nocí), skrývaje se před policií a oficiálními institucemi ; velkopansky vykládá o tom, jak jste hloupí a ničemní, zatímco ono samo prý je vrcholem ušlechtilosti - a když požádáte o pomoc pro hladovějící, nemocné a trpící děti, tak bezohledně nadutě odletí ?

Jestliže jsou ti mimozemšťané technicky tak vyspělí, že dokážou rychle překonávat ohromné mezihvězdné vzdálenosti, mohli by dát lidstvu ekologické zdroje energie (třeba termonukleární elektrárny), když se jim nelíbí zamořování ovzduší exhalacemi a devastace přírody. Také továrny na výrobu umělých potravin (třeba pěstováním živočišných i rostlinných tkání v živných roztocích), aby lidé nemuseli zabíjet zvířata, trápit je ve velkochovech a deformovat přírodu velkozemědělstvím. Dále dokonalou antikoncepci na zastavení populační exploze, aby přemnožené lidstvo neničilo Zemi jako kobylky ; popřípadě i léky na nejhorší nemoci (rakovinu, AIDS a jiné) pro zmenšení lidského utrpení.

Jenže to bychom po nich chtěli asi mnoho - oni (ti supervyspělí a hyperbohatí) totiž nedarují nikomu ani suchou skývu chleba, nevyléčí jediné nemocné dítě, ani nepomohou žádným dobrým lidským snahám (ekologickým, humanitárním ani vědeckým). Pouze nadřazeně mentorují a pyšně kárají lidi, že poškozují svou planetu, přemnožují se a páchají zlo - zabránit tomu však nikterak nehodlají.

Ostatně vědeckým zkoumáním těch všelijakých "Kontaktérů" bylo zjištěno, že většinou bývají nějak psychicky narušení a ty jejich "styky" s mimozemšťany jsou patrně jenom sny či halucinace. Ovšem nemálo všelijakých individuí a skupin z toho chytře profituje a tak se to rozmáhá...

8. ILEGÁLOVÉ Z MIMOKOSMU

Skuteční mimozemšťané (jejichž nesmírné množství v Kosmu bylo výše zmíněno) však se s námi nestýkají : kvůli ohromným mezigalaktickým vzdálenostem miliard světelných let, popřípadě relativistickému Horizontu, které je od nás dělí ; resp. i časové odlehlosti = ve vzdálené budoucnosti . Klasickými dopravními a komunikačními prostředky, které známe, jsou absolutně nepřekonatelné.

Nutno míti na zřeteli, že UFO nemůže být opravdová kosmická loď : tak malá tělesa by nestačila na překonání ohromných vzdáleností z předalekých hvězdných systémů (kosmická loď by musela mít obrovské zásoby paliva, potravin a kyslíku, stejně jako velikánské motory a ochranná zařízení).

Je jich nesmírné množství nejrůznějších druhů. Většina je dobrá, ovšem nelze pominouti ani leckterá špatná resp. vyšinutá individua. A někteří úchyláci mohou zatoužiti po nenormálním styku s "nezletilými", nevyvinutými civilizacemi. I když je to protizákonné (viz zákon PAN ve stránce "Supracivilizace") - ba možná právě takové excesy je lákají (jsou totiž deviantní). I kdyby takový byl třeba jenom jediný z bilionu, v nekonečném mimoKosmu jich bude nespočet . Ti abnormální mohou utvořit ilegální skupiny a někteří "šílení géniové" pak zrealizují ty nežádoucí styky a porušení zásady nevměšování.

Ale jak ty nehmotné Informační bytosti z mimoKosmu vůbec provozují UFO v materiálním Vesmíru ?  Sice neinteragují s hmotou, ale mohou informačním = negentropickým působením pozměnit Entropii ve fyzickém světě a tím ovlivňovat Kvantové náhodné děje . A nakumulováním mnoha takových Negentropických procesů nastane markantní fyzikální jev : objeví se UFO, "malí zelení mužíčkové" a jiné podivnosti.

Originální mimozemšťané zůstávají v nehmotném mimoKosmu ve formě informačních struktur a nemůžeme je vnímat (ostatně tam nemají žádný tvar, barvu ani velikost). Však při promítání do materiální Reality mohou jejich reprezentace, avatáry nabývati libovolného vzhledu, jaký jim jejich tvůrci naprogramují. Jejich "avatar" tady je arci pro poznání bezcenný, poněvadž mu mohou dáti vzhled (v informační terminologii "skin"), jak se jim hodí.

Je jasné, že kdyby se nějaký Ufon dneska vydával třeba za archanděla Gabriela, přílišného úspěchu by nedosáhl . Zatímco, když se prohlásí za mimozemšťana z Plejád - tak to je jinačí kafe !  A přitom si andělský vzhled ("skin") může ponechat (nač by se namáhal s naprogramováním nového "avatára", když může použít toho starého ze středověku). A jestli stejná bytost vystupuje ve středověku jako anděl a dneska jako Plejáďan, tak to ještě neznamená, že je nějak extrémně dlouhověká (i když v mimoKosmu se nestárne). Prostě z Informačního světa mimo čas je stejně náročné přetransformovat se do 10. století, jako do 20.

Takže když toho údajného "anděla" přestane bavit sebepředvádění před těmi středověkými hňupy, stáhne se zpátky do mimoKosmu na "voraz", naštuduje něco o moderní době - a vzápětí se přetransformuje do 21. století aby zase oblboval současné hlupce . Přitom se ani neobtěžuje vzít si jiný "převlek" ; jenom obsah jeho žvanění je jiný : místo o Svatých nebesích vykládá o Plejáďanské supercivilizaci, místo lidských hříchů kárá civilizační přehmaty - a namísto Posledním Soudem hrozí Ekologickou Katastrofou.
    Když posléze ukojí svůj "mesianismus", tak zmizí zase do mimoKosmu (aby snad někdo po něm - probůh - nechtěl konkrétní pomoc).

Bylo tu použito jednotné číslo ; ovšem totéž samozřejmě platí pro celé skupiny těchto "UnFair Operátorů", gangů (mafií) ilegálů či posádek létajících talířů . Ovšem aby svou neférovou aktivitu nestavěli na odiv a co nejméně zasahovali do našeho autentického vývoje, nenavazují žádné styky s oficiálními institucemi naší civilizace, nýbrž komunikují výhradně s nedůležitými outsidery bez významu a důvěryhodnosti (kteří nemohou ovlivnit lidstvo), nejlépe s nějakými podivíny či poloblázny, jimž stejně nikdo neuvěří. Ani jim nesdělují žádné důležité informace, které by mohly ovlivnit naši civilizaci, nýbrž pouze všeobecně opakují to, co už stejně každý ví (vyžívají se v banálním krasořečnění a ješitném sebepředvádění - protože jsou vlastně nenormální, vyšinutí).

Samozřejmě se střehnou lidem prozradit cokoliv z vyspělých technologií a vědeckých poznatků Supracivilizací ani nepředávají nějakou ideovou nebo materiální pomoc - tím by neodpustitelně zasáhli do přirozeného vývoje Homo Sapiens a Společenství by jim to pak škaredě spočítalo. (Ostatně je to nemožné i technicky : z nemateriálního mimoKosmu sem nelze přenésti nic hmotného.)

9. BLÁZNIVÁ NADSVĚTELNÁ RYCHLOST

      Jako třeba ve "Star Treku" a jiných Sci-Fi  je reálně neskutečná :

Podle Teorie Relativity rychlost mění vlastnosti časoprostoru - platí zde t.zv. Lorentzovy transformace :
T_v = T_o . (1 - (v²/c²) )^1/2     <     T_o      
c je rychlost světla ;   T_v   je čas při rychlosti v ;   je menší, nežli čas při nulové rychlosti T_o .
Toť relativistická dilatace času působením rychlosti : čas se zpomaluje, až při rychlosti   v = c   by se úplně zastavil.
Jenže při hypotetické (technicky nemožné) nadsvětelné rychlosti   v > c   by výraz   v²/c²   byl větší než 1 ;
tedy číslo pod odmocninou   (1 - (v²/c²) )^1/2   by bylo záporné. A odmocnina ze záporného čísla je matematicky imaginární.
Výsledné T_v  by se tak stalo imaginárním = tedy neskutečným .

Pro prostorovou dimenzi X pak platí :        
X_v = X_o . (1 - (v²/c²) )^1/2     <     X_o    
c je rychlost světla ;   X_v   je délka při rychlosti v ;   je menší, nežli délka při nulové rychlosti X_o .
Toť relativistická kontrakce prostoru působením rychlosti : délky se zmenšují, až k nule při rychlosti   v = c .
Jenže při hypotetické (technicky nemožné) nadsvětelné rychlosti   v > c   by výraz   v²/c²   byl větší než 1 ;
tedy číslo pod odmocninou   (1 - (v²/c²) )^1/2   by bylo záporné. A odmocnina ze záporného čísla je matematicky imaginární.
Výsledné X_v  by se tak stalo imaginárním = tedy neskutečným .

Stejné vzorce platí též pro další prostorové dimenze Y a Z   - a také pro ně dospějeme ke stejným závěrům při nadsvětelné rychlosti   v > c  :  stanou se imaginární .

Po shrnutí : Při nadsvětelné rychlosti by se časoprostor (tvořený dimenzemi   X , Y , Z a T )  stal imaginární, tedy neskutečný.

10. HRŮZY MEZIHVĚZDNÝCH CEST

Všelijaké sci-fi o výpravách na jiné planety, plných nejrůznějších forem místního Života, kde lidé hned po příletu začnou stavět domy a zasévat obilí - zpestřené popřípadě ještě válkami nebo láskami s domorodci - jsou v podstatě jenom okopírované historie kolonizace na počátku novověku (napodobováním minulosti , nikoli vizionářským pohledem do budoucnosti). A od kosmické skutečnosti jsou stejně vzdáleny jako představy středověkých scholastiků a fantastů o kruhových městech na Měsíci, válečnících na Marsu, obrech na Jupiteru nebo tropických pralesích na Venuši.

Vesmír je něco úplně jiného než Země a nemůžeme tam bezmyšlenkovitě přenášet všechno, co známe odtud . Ti rádoby "objevitelé nových světů" totiž se domnívají, že Vesmír je asi jako moře, planety jako nějaké ostrovy a kosmické lodě analogem námořních lodí dávných cestovatelů. Chybí jim skutečná originální představivost a tak jen opakují staré známé způsoby kolonizace z předchozích tisíciletí. Jsou to jen epigoni, neschopní pochopit podstatné rozdíly budoucí kosmonautiky od minulé nautiky. Vesmír je totiž diametrálně odlišný : mrazivé vakuum se smrtonosným kosmickým zářením, ostřelované meteority ; a cizí planety nepředstavitelně daleké, s vražednými jedy nebo bacily. Nikde nás nečeká vhodné životní prostředí ; a jeho vytvoření je v nejbližších staletích prakticky nereálné - nemluvě o délce cesty v rámci lidského života nepřekonatelné.

A lecjaké fantazie (autorů Sci-Fi, kteří příliš nerozumějí fyzice) o jakýchsi "hvězdných branách", "červích tunelech", "hyperprostorových skocích" či nadsvětelných rychlostech, jsou pouze líbivými pohádkami. (To nejsou už jenom omyly, ale přímo podvody, neboť odporují základním fyzikálním principům - Zákonu zachování hmoty a Teorii relativity - jejichž platnost a pravdivost byla už mnoha generacemi vědců nezvratně prokázána.)
    Mají asi stejnou vědeckou hodnotu, jako "létající koberce" a "sedmimílové boty", používané autory pohádek ve středověku . Bariéru rychlosti světla reálně nelze překonat - stejně jako nelze vyvrátit Teorii Relativity, kterou podporuje nejen fyzika, nýbrž i logika a filosofie.

Také ten populární "Teleportační přenos" není nějakou neobyčejnou sofistikovanou dopravou - nýbrž prachobyčejnou vychytralou vraždou ; jak ukázáno ve 3. kapitole.
    Zavádějící nesmysly a hezké lži problémy našich budoucích potomků nevyřeší (stejně jako ani dnešní dopravní problémy neřešíme pomocí sedmimílových bot nebo létajících koberců) - tady bude zapotřebí postupovat racionálně a logicky. Mezihvězdné cesty je nutno založit na reálných prostředcích ; nikoli fantastických výmyslech.

Při střízlivém pohledu na skutečnost pak nadšení pro kolonizaci Vesmíru splaskne jako mýdlová bublina (nafukovaná všelijakými falešnými "proroky" kosmického věku). Jenom objevení planety vhodné pro osídlení by trvalo řádově stovky let (průzkumné sondy totiž mohou letět pouhým zlomkem rychlosti světla ; a musejí navštívit mnoho potenciálních kandidátů). Aby sondy dokázaly tak dlouho bezchybně pracovat, je třeba, aby byly neuvěřitelně technicky dokonalé a vybavené opravnými mechanismy. I tak by asi většina misí skončila neúspěchem . Po splnění úkolu se sonda už nevrátí zpět : nemůže nést tak enormní množství paliva ještě i na návrat a riskovat další staletí nebezpečné cesty. Roboty sondy postaví veliký vysílač, kterým sdělí výsledky průzkumu na Zem ; radiové vlny pak poletí zpátky dalších asi 100 let.

Ale jak lidé tu předlouhou a nebezpečnou cestu přežijí ?   Bude možné je třeba zmrazit ?   To určitě  - ale otázkou je, co se z nich stane potom po rozmrazení !
    Teplokrevní živočichové přece nedokážou přežít teplotu pod bodem mrazu ; to umějí pouze studenokrevní, kteří mají jinou fyziologii. Ale snad se to podaří - na tomto problému se už léta pracuje : takovou hibernaci na staletí by si jistě přálo i dost lidí na Zemi. Nemůžeme však odhadnout, jestli to zmražení také zastaví i všechny biochemické reakce a rozkladné procesy - tedy jestli se lidé potom neprobudí jenom jako zdegenerovaní starci s poškozenými buňkami a narušeným mozkem, prolezlí všelijakými patologiemi a bolestmi - kteří pak už nebudou schopni užitečné práce.

Hlavním účelem metabolismu totiž je nahrazovat opotřebené a poškozené součásti organismu novými. A tyto procesy se zmrazením ovšem zastaví - zatímco poškozování ne. Chemické reakce se sice podstatně zpomalí, ale úplně je zamezit by bylo možné pouze při absolutní nule. A i tehdy by ještě docházelo ke kvantovému tunelování, náhodným přeskokům některých atomů a tudíž i ke změnám makromolekul. Další změny pak působí kosmické záření, které bude při mezihvězdné cestě zvlášť intenzivní. A i kdyby se je podařilo snad nějak odstínit, poškozování by vyvolávala i přirozená radioaktivita prostředí. Tu nelze úplně odstranit, poněvadž v každém materiálu i lidském těle se vyskytuje nemálo radioaktivních izotopů.

Tedy i ve zmrzlém stavu dochází k nezadržitelnému poškozování složitých makromolekul v organismu - i když pomaleji, než při normální teplotě. Jenže vinou zastavení životních pochodů nemohou tyto škody být odstraňovány a budou se postupně hromadit. Takže potom při rozmrazení bude organismus plný všelikých poruch, které vyvolají nejrůznější obtíže a nemoci.

A nejhůře patrně dopadnou nejsložitější orgány, zvláště lidský mozek. Rozmražení ("defrizáci") tak asi budou postižení duševně ještě více než tělesně, trápení hroznými bolestmi hlavy a nejrůznějšímí duševními poruchami s nepředvídatelnými následky. Hrdinní "dobyvatelé vesmíru" se pak mohou změniti v tlupu skučících dementních polobláznů, celkově tak zubožených, že nic dobrého takový způsob "prodlužování života" (vlastně spíše jen oddalování smrti) nepřinese.

Uvažuje se také na cestu nevyslat dospělé jedince, ale pouze zmražená lidská vajíčka a spermie. Až v cíli je automaty rozmrazí a provedou umělé oplodnění a kultivaci. Přitom důkladně prozkoumají vyvíjející se zárodky a poškozené co nejdříve odstraní : jakási interrupce eliminující výše popsané neblahé vlivy dlouhé kosmické cesty. Poněvadž to bude až za několik století, tehdejší vyspělá biotechnologie může ze zárodků vypěstovat normální děti a umělá inteligence z nich vychovat vzdělané a schopné pracovníky. Další generace potom už vzniknou standartním rozmnožovacím procesem a budou se o ně starat normální biologičtí rodiče.

Ovšem tento způsob hlavní problémy Země způsobené přelidněností nemůže nijak odstranit, neboť přitom počet obyvatel Zeměkoule o nic nepoklesne.

Poněvadž terraformace potrvá několik staletí, vystřídá se při ní mnoho generací, které se budou muset obětovat : prožít celý život uzavřeni v těsných prostorách kosmických lodí na oběžné dráze, bez volné přírody, mezi stále stejnými lidmi. A neustále stresováni těmi obrovitými problémy terraformace, jen s mlhavou nadějí, že se to snad zlepší po mnoha generacích (pravděpodobnost neúspěchu, zhroucení a úpadku kolonie nebude zanedbatelná). A nikdo se jich nezeptá, jestli chtějí takto živořit ; prostě se narodí jako doživotní vězni ocelových skořápek v kosmu, které nečeká nic než práce, jejíž výsledky budou sklízet až jejich vzdálení potomci. Oni sami se na nové planetě nikdy neusídlí, nanejvýš ji občas navštíví ve skafandrech...

I kdyby se nějaká terraformace nakonec uskutečnila, tak určitě až za mnoho staletí - a k vyřešení nejbližších potíží Země by určitě nepřispěla (naopak by ji neúnosně zatížila těmi enormními náklady na kolonizační výpravy a terraformování, jejichž návratnost je nulová !). Ohromné peníze se bez užitku pro Zemi rozplynou na vzdálené planetě a kolonistům tam stejně nevytvoří nějaký Ráj (jenom slabou náhražku rodné planety).
    Ty nesmírně vzdálené kolonie sotva kdy vrátí pozemšťanům nějaký zisk : přece doprava jakékoliv komodity přes stovku světelných let v žádném případě nemůže býti rentabilní.

Už jsme ukázali fatální obtíže mezihvězdných cest ; přeprava milionů osídlenců včetně vybavení by je ještě zmnohonásobila. A i kdyby se v polovině tisíciletí už mohly stavět obrovské evakuační hvězdolety schopné odstěhovat ze Zeměkoule veliká množství kolonistů, pojala by jich nově osidlovaná planeta nanejvýš několik miliard ; avšak za ty stovky let, které by trvalo stěhování, by jich na Zemi ještě více přibylo, takže zhoršování situace by nepřestalo. A zbídačení Země by ještě více vzrostlo, poněvadž stavba i pohon těch hvězdoletů by dále vyčerpávala její plundrované zdroje.

Při objevování dalších planet by se to jenom zopakovalo se stejně nedobrým výsledkem : počet lidí na Zemi stále poroste, neboť se budou rozmnožovat rychleji, nežli se stačí stěhovat na nové planety (kvůli jejich obrovské vzdálenosti a délce terraformování). A Země se bude stále více vyčerpávat extrémně náročnými mezihvězdnými cestami...

Do konce tohoto tisíciletí pravděpodobně ten neúnosně přemnožený a zbarbarštělý Homo Sapiens naši planetu tak vyplundruje a zdevastuje, že nezůstane takřka kámen na kameni a sotva jaký živáček mezi přebujelým průmyslem. A nijaké falešně nadějné osidlování cizích planet tomu nedokáže zabránit (jen by tu degresi ještě rozšířilo na další kosmická tělesa).

A nepomůže ani omezování průmyslové výroby či technického rozvoje : v příštích staletích už bude na Zemi tolik lidí (nesrovnatelně více, než v minulosti), že i kdyby se třeba vrátili k primitivnímu životu našich předků bez automobilů, továren a elektráren ; devastování zeměkoule by se tím nezastavilo (pouze snad zpomalilo) . Nemluvě o tom, že tohle žádný stát neudělá , jinak by si jeho vláda podřezala větev, na které sedí (jak snadno nahlédneme).

11. VRAŽEDNÝ ŽIVOT NA MARSU

Při utváření planet se spolu s jinými látkami na ně dostaly také různé uhlíkaté sloučeniny ; pokud byly vysokou teplotou na praplanetách zdecimovány, přinesly je tam později ještě komety . Ty obsahují původní materiál, z něhož vznikla naše Sluneční soustava, včetně vody a uhlovodíků, jak bylo zjištěno jejich podrobným výzkumem. A zpočátku velmi hojně dopadaly na všechna tělesa ; dneska ovšem již komet podstatně ubylo, neboť byly "vychytány" planetami a Sluncem. (Dokonce se někteří vědci domnívají, že i většinu vody na Zemi přinesly právě komety.) V každém případě se uhlíkaté sloučeniny vyskytovaly v hojné míře zprvu na všech planetách - včetně Marsu . Proč se tedy z některých později ztratily ?

Co se týče Země, je to jasné : sežraly je prvotní Archebakterie, jak je již dlouho známo...  Na Merkuru je zničila vysoká teplota (přes 700 °C) a silná radiace z blízkého Slunce (způsobující jejich rozklad) ; snad ještě nějaké přetrvaly na odvrácené straně , kde je trvalý mráz. Ale možná ani tam ne, jelikož také Merkur dříve rotoval, takže Slunce pražilo na celý jeho povrch a rozkládalo všechny složitější sloučeniny. Teprve později se vlivem slapových sil otáčení Merkuru stalo vázaným, takže teď už ke Slunci obrací stále jen stejnou stranu.

Také na Venuši panují vysoké teploty (cca 500 °C) a tlaky (100 atmosfér), takže tam jsou podmínky jako v autoklávu. A navíc ještě vše rozežírající kocentrovaná kyselina sírová - byl by tedy div, kdyby to jakákoliv organická sloučenina "přežila". Ze všeho zbyl jenom Kysličník Uhličitý, kterého je tam převeliká hojnost (snad i to je nepřímým dokladem, že dříve se tam vyskytovala spousta uhlíkatých sloučenin). Je však možné, že v horních vrstvách atmosféry, nad mraky kyseliny sírové, kde už je snesitelná teplota i tlak, žijí nějaké mikroorganismy, které taky konzumují organické látky a uhlovodíky, přeměňujíce je na CO₂.

Někteří vědci se domnívají, že dokonce i na povrchu Venuše byly kdysi lepší podmínky, podobné pozemským, takže i tam se mohly vyskytnout prabakterie (a jako na Zemi taky sežraly tamní uhlíkaté sloučeniny). Svým metabolismem je přeměnily na Kysličník Uhličitý - který pak zbyl, nemoha býti jako na Zemi fotosyntézou přepracován na Kyslík - poněvadž záhy došlo ke katastrofálnímu vzrůstu teploty, jenž tamní život vyhubil. Způsobil ho skleníkový efekt, vyvolaný právě přemírou CO₂ ; mohly však přežít některé mikroby, které se dostaly vzdušnými proudy do horních, chladnějších vrstev atmosféry.

Důležitou indicií dávného života na Marsu jsou pozoruhodné organické zbytky, nalezené ve slavném meteoritu ALH 84001 , pocházejícím z oné planety. Většina vědců se přiklání k názoru, že jde o fosilizované pozůstatky bakterií , staré cca 3,6 miliardy let. V té době tam vládly ještě docela dobré životní podmínky, takže mikroby mohly prosperovat...
    [Ve stránce "Vznik Života" (8. kapitola)  poznáme, že pravděpodobnost výskytu života na Marsu je docela vysoká.]

Jenže další vývoj Marsu byl fatálně odlišný od Země : poněvadž je menší a má poloviční přitažlivost, neudržel si atmosféru, která postupně unikla do Vesmíru (dnes je už 100krát řidší, než na Zemi). A při sníženém tlaku se i voda více vypařovala a unikala, takže moře i řeky zmizely. Většina vody se však vsákla do hlubin a přetrvala dodnes (většinou ve zmrzlém stavu) - posledními výzkumy byla pod povrchem zjištěna nečekaně velká množství vody v dutinách a puklinách hornin. Podstatně menší hmotnost a tudíž i tepelná kapacita Marsu také zapříčinila jeho rychlejší vychladnutí ; větší vzdálenost od Slunce měla za následek permanentní ledovou dobu (dnes je průměrná teplota na Marsu -50 °C , na rozdíl od Zemské +10 °C). Jak Mars vychládal, tak se smršťoval i jeho vnitřek (známý to fyzikální jev tepelné roztažnosti), což dovnitř nasávalo vodu z povrchu - tak i proto se ztratila v hlubinách.

Tyto neblahé konce nastaly tak brzy (asi za 1 - 2 miliardy let od vzniku), že se na Marsu nestačily vyvinout nmohobuněčné organismy, ani Život vystoupit z vody na souš. Část bakterií přitom sice vyhynula, některé se však přizpůsobily, poněvadž katastrofa přicházela velice pomalu, stamiliony let (také na Zemi známe mikroorganismy přizpůsobené i těm nejhorším podmínkám). A přeživší životní formy se dostaly spolu s vodou do marsovských hlubin "a pokud neumřely, žijí dodnes". Sice to není život nijak přepychový, jako zde na Zemi, nicméně ve velké hloubce se najdou místa, kde je dodneška teplo a vlhko - a co víc by si mikroorganismy mohly ještě přát ?  Snad trochu té potravy - a zde opravdu třou bídu : fotosyntéza, která je na Zemi hlavním zdrojem živin, samozřejmě v temných hlubinách nemůže probíhat.

Nicméně i ze Země známe druhy mikroorganismů, které na fotosyntéze nejsou závislé : heterotrofní, které se živí jinými mikroby i autotrofní, využívající třeba látky pocházející ze sopečné činnosti. A o existenci sopek na Marsu nelze pochybovat ; dokonce je tady největší vulkán Sluneční soustavy, Olympus Mons, třikrát vyšší než Himaláj. V dnešní době sice je sopečná činnost utlumena, v hlubiných však ještě přetrvávají skryté vulkanické "krby", z nichž se šíří do okoli teplo a energií bohaté sloučeniny (například sirovodík, kyanovodík, kysličník uhelnatý a j.), vhodné pro život mikroorganismů. Zdrojem tepla jsou také, stejně jako na Zemi, ložiska radioaktivních prvků, neboť Mars, jako všechny terestrické planety, je i v tomto podobný Zemi. A také zde, jako na Zemi, se mohly vyvinout mikroby odolné vůči obrovským dávkám radioaktivity. Hlavním tepelným zdrojem samozřejmě zůstává husté žhavé jádro planety, které ani do dnešních dob úplně nevychladlo - na rozdíl od Měsíce.

Ještě jednu indicii marsovského života můžeme uvést : jeho červenou barvu . Ta je způsobena oxidovanými látkami na povrchu, což vyvolává otázku : odkud se vzal Kyslík , potřebný na tu oxidaci ? V prvotním materiálu, z něhož vznikla naše Sluneční soustava se nemohl vyskytovat, poněvadž tam byla většina Vodíku, který je nejhojnějším prvkem Vesmíru. A Vodík, jak známe ze školy, se s Kyslíkem ihned slučuje na vodu (kde je Vodík, tam nemůže býti volný Kyslík - a naopak). Takže Kyslík nenajdeme ani v kometách, ani na žádné jiné planetě - s výjimkou jediné : Země . Zde ovšem Kyslík vytvořily živé organismy, zelené řasy fotosyntézou . Jestli tedy se Kyslík dříve vyskytl i na Marsu, mohl mít i podobný původ/zdroj : fotosyntetizující mikroorganismy !

Biogeneze na Zemi a Marsu mohla zpočátku probíhat analogicky : nejdříve prvotní bakterie zkonzumovaly všechny organické látky i uhlovodíky a přeměnily je na Kysličník Uhličitý - načež nastal všeobecný hlad. Matka Příroda (resp. Bůh - to záleží na světonázoru) však našla východisko "vynalezením" fotosyntézy, která CO₂ přeměňuje na Kyslík, vodu a glukózu (zdroj energie). Na Zemi tento proces probíhá stále, takže v ovzduší zbývá už jenom asi 0,4 % CO₂ ; ale na Marsu se vinou těch nepříznivých podmínek Život záhy "přestěhoval" do hlubin, čímž fotosyntéza skončila a množství nespotřebovaného Kysličníku Uhličitého zbylo (proto tamní atmosféra obsahuje přes 90 % CO₂). Zelené mikroorganismy na povrchu vyhynuly, nicméně ještě předtím za stamiliony let své prosperity stačily vytvořit množství volného Kyslíku. A ten se poté sloučil s minerály, takž dnes už po něm na Marsu není ani stopy - nebo je ?  Tou stopou právě může býti červené zbarvení jím zoxydovaných hornin...

Hledati tedy nějaký Život na povrchu Marsu je naprosto zbytečné - a marným plýtváním prostředků - teprve výprava vybavená hlubinným vrtným zařízením by mohla mít nějakou naději. Ani v tomto případě by však úspěch nebyl stoprocentně zaručen, poněvadž ona teplá a vlhká místa, kde marsovské bakterie a viry přežívají. budou patrně jen velice řídce uvnitř roztroušena, takže bude zapotřebí provést tisíce hlubinných vrtů...

Přece jen však existuje paradoxální způsob, jak s naprostou jistotou marsovské mikroorganismy odhalit : a to je ona kontroverzní Terraformace Marsu . Její katastrofální dopad popisuje 14. kapitola "Marsovská Apokalypsa".

Ovšem neznamená to, že by se lidé měli Marsu úplně vyhýbat. Nějaké výzkumné základny tam postaveny být mohou - na povrchu je bezpečno (zatím - dokud ho někdo nezačne "Terraformovat"). Ovšem lidé se tam mohou pohybovati pouze ve skafandrech (naštěstí to, kvůli nedýchatelné atmosféře a mrazu, ani jinak není možné) a když tam budou chtít něco pěstovat (výhradně ve sklenících), musí půdu pečlivě sterilizovat (asi mnohahodinovým pražením při vysoké teplotě). A místní vodu dlouze převařovat - ještě lépe však destilovat, protože některé spóry a viry odolávají i dlouhodobému varu. Jakékoliv snahy o úplné odstranění nebezpečných bakterií budou však marné, poněvadž ty se mohou skrývati na mnoha nedostupných místech hluboko v podzemí - a vystoupí v té nejneočekávanější chvíli.

Na Marsu sice mohou přežívat tisíce lidí v hermeticky uzavřených stanicích (pravděpodobně v podzemí kvůli silnému kosmickému a UV záření) - nikoli však miliony pod širým nebem jako na Zemi. Nikdy tam nebudou moci lidé bydlet v normálních domech s otevíratelnými okny a chodit venku bez skafandru, mezi vlnícími se lány zrajícího obilí a poslouchat skřivánka, vysoko se vznášejícího na modré obloze. Nikdo se tam neokoupe v pěnivé bystřině (pouze v podzemním bazéně) a nepotopí do hlubokého jezera plného ryb. Neprojede se otevřeným autem zelenou krajinou ani neprovede děti vonícím lesem vysokých stromů, ukazujíc jim pasoucí se jeleny. Mars se nikdy nemůže státi druhým domovem lidstva a pro nikoho rodnou planetou (kvůli mutagennímu kosmickému záření tam patrně bude zakázáno těhotenství).

A tyto úvahy se netýkají pouze Marsu - možnost skrytého mikrobiálního života nelze vyloučit ani na jiných planetách nebo měsících, i když na povrchu vyhlížejí zdánlivě mrtvě. (Na Venuši se zas mohou potenciálně nebezpečné bakterie, viry a spóry vyskytovat v horních vrstvách atmosféry, poněvadž na povrchu jsou teď, jak už víme, pro Život nepříznivé podmínky. To však přestane v případě Venušské terraformace - pak se mohou dostat i na její povrch s následky popsanými v minulé kapitole.)

A planety absolutně bez Života - kterých je ve Vesmíru podstatná většina - mají zase ty původní bezkyslíkaté atmosféry plné všelijakých jedů a smradů, jejichž úplné odstranění také sotva půjde uskutečnit .

12. NIČIVÁ TERRAFORMACE  

Mnoho lidí už v minulém století napadlo, že nejbližší planetu Mars by šlo Terraformovat : vytvořiti na něm podobné životní podmínky jako na Zemi, aby se tam mohla část lidstva přestěhovat a spokojeně žíti . (Nechají si dokonce říkat "Proroci kosmického věku" - a nepřipustí myšlenku, že by to byla vpravdě cesta do Pekel !)

Představme si následující scénář (mohl by se o tom třeba natočit film, nazvaný například  MARSOVSKÁ  APOKALYPSA ) :
    Nějakým fanatikům (rádoby"Vizionářům") se přece jen podaří prosadit terraformaci Marsu - jiná planeta k osídlení samozřejmě nepřipadá v úvahu. A po staletích tvrdé práce a nesmírných nákladů se konečně podaří Mars ohřát a zavodnit - takže se tam vytvoří podmínky podobné jako na počátku. Teplo a vlhko však probudí k životu některé bakteriální spóry, které dokázaly přečkat zmražené v marsovském podzemí ; také ty mikroby a viry, jež ještě přežívají v hlubinných teplých a vlhkých "oázách", se dostanou na povrch stavebními a důlními pracemi resp. čerpáním hlubinných zásob vody. Popřípadě i pouhou difuzí a vzlínáním vody ; potrvá to sice léta, ovšem bakteriím na čase nezáleží.

Důležité pro ně je, že na povrchu naleznou přímo prostřený stůl : spousty čerstvého teplého masíčka, chutné rostlinky, zdravoučké ovoce i zeleninku  - a vůbec žádné nepřátele ! (Budou se tam mít jako králíci v Austrálii.)   Pozemské organismy si s neznámými mikroby a viry ovšem nebudou vědět rady, poněvadž se s nimi dosud nikdy nesetkaly ; jejich imunitní obrana na ně nebude vůbec připravena, nabude ani schopna je vyhodnotit jako škodlivé. Takže jim všichni přistěhovalci (lidé, zvířata i rostliny) bezbranně padnou za oběť, jako ovce hladovým vlkům.

Ovšem ne hned ; pro mikroMarťany budou pozemšťané také velikou neznámou, dlouho si s nimi nebudou vědět rady. Ale posléze je vyhodnotí jako bohatý zdroj potravy - z jednoho prostého důvodu : Totiž základním zdrojem energie každé živé buňky je glukóza ; ta vzniká jako první při fotosyntéze autotrofních organismů a nezbytně ji potřebují také heterotrofy (získané složitější sloučeniny se snaží při trávení rozkládati až na glukózu). Ta "pohání" veškeré životní procesy (svaly, nervy, smysly atd.) ; její polymerací se také vytvářejí stavební materiály (celulóza, chitin a pod.). Neexistuje organismus, který by glukózu nepoužíval, poněvadž je to nejjednodušší možný cukr a nejvýhodnější zdroj energie - dá se tedy očekávat, že stejně důležité postavení bude mít i v marsovském Životě.

Tyto fatální konce však nenastanou ihned - marsovským bakteriím bude trvati léta, nežli se dostanou na povrch, přizpůsobí novým podmínkám (například vyvinou odolnost vůči kyslíku) a proniknou do pozemských organismů - tím horší to však bude potom . Optimističtí kolonisté totiž zprvu nebudou nic špatného tušit a odvolají všechna ochranná opatření (ostatně povrch Marsu je sterilní a bez nebezpečí - teprve terraformace uvolní Zlo skryté v temných hlubinách).
    Až později přijdou na to, že z podzemí přichází cosi neznámého, bude však již pozdě : mikroMarťany bude už prolezlé kde co, půda, voda i vzduch - a co horšího, i nemálo pozemských organismů včetně lidí. V prvních letech - než se naučí "žrát" pozemskou stravu - arci budou docela neškodní, takže kolonisté toto nebezpečí podcení.

Ovšem bakterie a viry velice rychle mutují a dokáží modifikovat i svůj metabolismus (příkladem mohou býti pozemské mikroby umějící konzumovat i nejrůznejší jedy, dokonce antibiotika). Také dokáží rekombinovat svůj genetický materiál . bakterie a viry i z různých kmenů si mohou navzájem vyměnit části chromozómů, čímž získají nové vlastnosti (například odolnost proti kyslíku). Je možné, že se tímto způsobem "zkříží" také marsovské bakterie a viry s pozemskými, zanesenými tam lidmi, zvířaty i rostlinami - a nemusejí to býti přímo choroboplodné bacily (ty na Mars zdravotní kontrola nepustí), stačí jakékoliv neškodné, které umějí metabolizovat pozemské organické látky, bílkoviny, tuky, uhlohydráty a j.

Tuto schopnost tak získají i kříženci, kteří se pak už mohou vesele pustit do žraní jakékoliv pozemské "stravy" ( a to pak už nebudou jenom příživníci, ujídající glukózu - nýbrž praví zabijáci, zuřivě napadající vše pozemské). Na druhé straně zase pozemské bakterie a viry získají od svých marsovských "kolegyň" taky mnohé "užitečné" (však jedině pro ně) vlastnosti ; třeba nerozpoznatelnost pozemskými imunitními systémy. A to jim pak umožní bezuzdně "prosperovat" v pozemských organismech, které se nezmůžou na žádnou obranu (resp. nežli se jejich imunitní ochrana stačí přizpůsobit, bude už pozdě). Tak se i z původně neškodných pozemských mikroorganismů stanou nebezpeční (a zpočátku neporazitelní) zabijáci, v ničem si nezadající se svými marsovskými "učiteli".

Nakonec kosmické lodě urychleně odstartují, ale tím peklo neskončí, poněvadž množství uprchlíků na nich mnohonásobně překračuje jejich kapacitu. Mnoho měsíců cesty se tísní v páchnoucích místnostech hůř než sardinky (ani kapacita záchodů a umýváren nestačí pro všechny), spí na kovových podlahách a trpí samozřejmě nedostatkem kyslíku i potravin (pijí recyklovanou vodu vyráběnou z moči). Hrozila by jim všem smrt zadušením nebo hladem, kdyby naštěstí (!) jich většina cestou nepomřela.

Při tom panickém útěku totiž nebyla možná řádná zdravotnická selekce (lékaře, kteří chtěli utíkající vyšetřovat a pustit dál jenom ty zdravé, nezadržitelný proud odmrštil stranou a pokud měli nějaké připomínky, umlčela je sprška ran). A tak se na evakuační lodě dostalo i nemálo nakažených a jen velmi málo lékařů ; většina z nich se totiž obětavě věnovala nemocným, kteří zůstali na Marsu. Ostatně i kdyby lékařů byl dostatek, nebylo by to proti novým neznámým marsovským chorobám nic platné. Doktoři tedy úplně rezignovali na léčení a jenom se snažili aspoň zabránit rozšiřování nemocí na dosud zdravé - což se jim však v té tlačenici dařilo jen ztěží. Nemocní byli izolováni a hned po smrti vyhazováni ven do kosmu (někteří dokonce i ještě dříve). Docházelo také k zoufalým scénám, kdy umírající prosili, aby je ihned poslali do Vesmíru, poněvadž již nemohou vydržet ty strašlivé bolesti (anestetik se samozřejmě také nedostávalo) a venku aspoň zemřou rychle...

13. MARSOVSKÁ APOKALYPSA  

Peklo však neskončilo ani po návratu k Zemi. Všechny pozemské vlády samozřejmě vyhlásily tu nejpřísnější karanténu a striktně zakázaly čemukoliv z Marsu přistát na Zemi. Slíbily, že se výzkumu marsovských nemocí budou intenzivně věnovat a jakmile objeví lék, vyšlou nahoru lékaře, aby všechny vyléčili a imunizovali - teprve pak budou moci přistát. Jedna z lodí, jejíž cestující extrémně toužili po rodné planetě, však neposlechla, ignorovala všechny výzvy a pokusila se ilegálně přistát.

Ovšem Země všechny marsovské planetolety bedlivě sledovala, takže jakmile radary zaznamenaly, že vzpurná loď vstupuje do zemské atmosféry, bez váhání na ni odstartovaly bojové rakety a rozstřílely ji na cucky. Ba dokonce ještě na mnohem nicotnější zbytky, poněvadž hlavice antiraket byly atomové . To proto, že konvenční výbušniny by trosky lodi rozmetaly do širokého okolí a některé marsovské bakterie a viry mohly přežít a dostat se na Zem, kde by pokračovaly ve svém zhoubném díle. Žár milionů stupňů atomového výbuchu však nepřežily žádné ; dokonce i pro lidi byl tento způsob záhuby milosrdnější, poněvadž se ve zlomku sekundy vypařili (ani nestačili pocítit bolest či strach).

Ostatní emigranti z Marsu však strach pocítili - a pořádný - takže potom už bez odporu plnili všechny příkazy ze Země a jenom pokorně prosili, aby jim posílali zásoby kyslíku i potravin. A především čistou vodu , poněvadř ta "chcánková", kterou dlouhé měsíce cesty museli pít, jim už převrací žaludek naruby. Také z Marsu se ustavičně ozývalo zoufalé volání, aby jim Země poslala další evakuační planetolety, které by je zachránily z toho pekla - jenže kam se podít ?   Na svoji rodnou planetu se pravděpodobně již nikdy vrátit nemohou a budou muset strávit zbytek života v těsných kovových skořápkách vysoko nad ní, neustále decimováni marsovskou smrtí.

Nicméně Země se jim snažila vyhovět (ostatně především pošetilost pozemských "Terraformátorů" zavinila jejich tragický osud) a vyslala tam další lodě. Byly plně automatické a dálkově ze Země kontrolované, neboť pochopitelně žádný pilot nehodlal riskovat smrtelnou nákazu ; a nebylo jich mnoho (Země, vyčerpaná gigantickými náklady Terraformace, si víc nemohla dovolit). Ale když ta další flotila dorazila na Mars, ukázalo se, že jejich kapacita víc než dostačuje : o to se postaraly ty neúnavné marsovské bakterie a viry...

Všichni navrátilci z Marsu - byl to jenom nepatrný zbytek z původních šťastných kolonistů, zlákaných optimistickou propagandou falešných proroků Terraformingu - pak museli živořit v kosmických lodích na dalekých oběžných drahách kolem Země. Hodně jich ještě zemřelo, leč někteří přežili, poněvadž žádná nemoc není stoprocentně smrtelná : vždy se vyskytnou odolní jedinci a mutacemi se vyvine imunita.

Pozemšťané vyčlenili jednu velikou kosmickou stanici (hodně daleko od Země) pro výzkum marsovských nemocí a vybavili ji dokonalými automatizovanými laboratořemi. Personál tvořili samozřejmě pouze marsovští emigranti, kterým však průběžně radili specialisté ze Země. Někdy dokonce přilétali osobně na kontroly a konzultace - samozřejmě vždy oblečeni v těžkých biologických skafandrech.

V prvních bezstarostných letech osidlování Marsu, kdy se tam "díky" masivní propagandě stěhovaly miliony natěšených osadníků s rodinami, totiž mezi oběma planetami pendlovalo množství nejrůznějších dopravních prostředků. Oficiálních i soukromých ; také všelijaké podezřelé existence a firmy se na Terraformingu přiživovaly...

Lodě vozily na Mars lidi, zvířata, rostliny, stroje a zásoby - a zpátky na Zem ?   Byly sice nětšinou zdánlivě prázdné, leč něco v nich později přece jenom bylo : něco neviditelného, lidskými smysly nezjistitelného. Jistě uhodnete, co to bylo : marsovské bakterie, viry a spóry. Poněvadž je povrch Marsu naprosto pustý a sterilní, pošetilí/naivní Terraformátoři ho považovali za bezpečný a neučinili žádná karanténní opatření (a pokud některá učinili, nebyla nijak přísná ; v tom úžasném nadšení nad dobýváním Nového Světa se na nějaké "hnidopišské" kontroly a desinfekce příliš nehledělo - suverénní kosmičtí piloti to považovali za zbytečnou buzeraci a příliš se tím neobtěžovali). A když později začali z hlubin přicházet mikroMarťané, byli zpočátku docela neškodní, takže si jich lidé ani moc nepovšimli a nezavedli přísnější opatření (třeba důkladnou sterilizaci všeho, co se z Marsu vracelo na Zem).

Některé marsovské bakterie a viry tak pronikly i do kosmických lodí, vracejících se pro nový náklad, a dostaly se na Zem. Zpočátku ovšem ani na Zemi ještě nedokázaly vyvolat žádnou nemoc, takže lidstvo nebylo varováno a propáslo poslední příležitost k obraně. MikroMarťanům trvalo delší dobu, než se přizpůsobily cizímu pozemskému prostředí, "naučily" se jíst pozemskou "stravu" a případně i zkřížily (rekombinovaly) s pozemskými "domorodci". Teprve poté mohly udeřit plnou silou jako na Marsu ; lidé sice ihned vyhlásili poplach a zavedli přísnou karanténu, bylo však už pozdě.

Během dlouhé Terraformace za desetiletí latentního vegetování se na Zem dostala z Marsu spousta nejrůznějších druhů mikrobů, virů a spór, které se nepovšimnuty rozšiřovaly a vyvíjely, až nakonec vyvolaly stejnou katastrofu, jako na Marsu. (Ovšem později, poněvadž jim trvalo další dobu, než se přizpůsobily pozemským podmínkám, tolik odlišným od marsovských - hlavně atmosféře - nicméně bakterie a viry dovedou být až neuvěřitelně přizpůsobivé, jak vám řekne každý mikrobiolog.)

Pozemská invaze MikroMarťanů byla však tím horší, poněvadž na Zemi se jim nabízelo mnohem více "žrádla" (živočichů, rostlin i lidí). A také hodně bakteriálních kmenů ochotných a schopných se s nimi "zkřížit" (geneticky rekombinovat), předávat jim své schopnosti žít v kyslíkové atmosféře i metabolizovat pozemskou "stravu" a získávat od nich veleužitečné umění nerozpoznatelnosti pozemskými imunitními systémy. Ze spousty do té doby neškodných (resp. imunitou snadno porazitelných) bakterií se tak příchodem mikroMarťanů stali nezjistitelní původci strašlivých a nevyléčitelných chorob, řádících mezi veškerými formami Života na Zemi.

Mnoho nezadržitelných pandemií pak zdecimovalo lidstvo, faunu i flóru, nežli se nakonec podařilo neviditelné vetřelce porazit. Byla to jedna z nejhorších katastrof v dějinách, které Zemi postihly ; někteří potom přirovnávali terraformaci Marsu ve 3. tisíciletí ke Druhé světové válce ve 20. století (nebo k obávané 3. atomové svět. válce, která se naštěstí nekonala - nicméně marsovská kolonizace ji "úspěšně" zastoupila) . A "Velikého Terraformátora" - budiž jeho jméno navždy prokleto - k velkému Vůdci Adolfu Hitlerovi, který také nasliboval německému národu nový životní prostor a šťastný život v něm - a výsledkem byly také hekatomby mrtvých.

Socha "V. T.", která mu byla po úspěšné terraformaci slavnostně odhalena, byla za pár desetiletí nato neslavně vyhozena do povětří. A on sám měl to štěstí, že se konce osidlování Marsu nedožil, jinak by ho pozůstalí asi zlynčovali (tento osud opravdu potkal několik jeho nejhorlivějších spolupracovníků = spolupachatelů ; jiní sami spáchali sebevraždu pod dojmem hrůz, které způsobili).

Když poté lidé provedli zhodnocení celého toho Marsovského fiaska, spočítali, že přibyly stovky milionů nových hrobů a ubyly stovky bilionů dolarů a Eur vynaložených na tuto neslavnou akci. Z kapes ubohých daňových poplatníků, svedených fanatickými a nezodpovědnými propagandisty osidlování Marsu ; jejichž jedinou "odměnou" pak bylo nevýslovné utrpení nebo příšerná smrt.

A následující hospodářský rozvrat, způsobený hekatombami užitečných rostlin a zvířat, zlikvidovanými mikroskopickými invazory z Marsu, vyvolal ještě i hlad a bídu po vší Zemi, z čehož se lidstvo dlouhá léta těžce vzpamatovávalo . Jediným výsledkem pak - namísto slibovaného nádherného nového světa - byla další nezáviděníhodná zkušenost i absolutní zákaz vstupu na Mars...

14. NEMOŽNÍ NANOROBOTI

Dalším tématem sci-fi hororů jsou malinkatí roboti - nanoroboti - kteří se však umí rozmnožovat (vytvářet své kopie) tak rychle, že než se kdo vzpamatuje, "sežerou" všechno kovové a způsobí totální zkázu.

Tomu může věřit jen někdo, kdo vůbec nerozumí robotice a neví, jak náročná je výroba každého robota - nezávisle na jeho velikosti :
    Jeho statisíce komponent se vyrábějí v desítkách továren - strojírenských a elektronických (vyspělá elektronika vyžaduje superčisté provozy a ultravakuum na e-litografii). Nejrůznější potřebné materiály pak dodávají hutě a slévárny ; chemické závody přidávají plasty a izolace. Nezbytné suroviny se nenacházejí všude, ale musejí se přivážet z různých míst Zeměkoule.
    A odkud na to vše brát energii ?   A jak duplikující se robot udělá baterii (nebo reaktor) do svého "potomka" ?

Nicméně díky neustálému pokroku je jisté, že jednou i roboti budou vyrábět své kopie ("rozmnožovat se") - ovšem na to potřebný výrobní komplex v žádném případě nebude "nano" - nýbrž bude veliký jako celé město a bude potřebovat gigawattovou elektrárnu (žádnou baterii ani sluneční články). A budou v něm pracovat tisíce specializovaných robotů.

Takže, zatímco k duplikaci člověka stačí 2 rodiče (různého pohlaví) ; k duplikaci robota bude zapotřebí několika tisíc "rodičů" rozličné provenience . Ovšem zatímco duplikace člověka trvá mnoho let (od početí k dospělosti), duplikace robotů poběží rychle jako na běžícím pásu  [takže posléze překonají lidstvo - opravdu se máme na co "těšit" : viz stránku Kyberevoluce ].
 

Aleš Borek