1. STOPY BOHA VE VODĚ

Vědci zjistili, že základní fyzikální konstanty, jimiž se řídí vývoj Vesmíru, mají tak výhodné hodnoty, že vedou k nejlepšímu z možných světů pro Život. Kdyby měly o pouhý zlomek procenta odlišné hodnoty, byly by tu podstatně horší životní podmínky (a možná bychom ani nevznikli)...

• Nejznámější je anomální roztažnost při nízkých teplotách : místo, aby se poklesem teploty voda smršťovala jako jiné kapaliny - a jak by bylo i logické - tak se naopak pod 4°C rozpíná ; což je nepřirozené . To má blahodárný význam pro Život, poněvadž voda v tuhém skupenství je lehčí než v kapalném, takže led plave na povrchu, brání úplnému promrznutí jezer a řek ode dna, ochraňujíc tak vodní živočichy v zimě. A lidem to přináší mnoho radovánek na zamrzlých hladinách a umožňuje překonávat vodní toky.
• Zmrzlá voda netvoří tvrdé krystaly jako jiné pevné látky, nýbrž měkké a lehké sněhové vločky (což je nenormální) . Ty v zimě přikryjí biosféru jako bílou peřinou a chrání ji před poškozením mrazem. (Bylo by věru katastrofální, kdyby z mraků místo jemného chmýří padaly kousky ledu jako v létě kroupy.) A sníh je také zdrojem mnoha zimních radostí, sportů a dalších možností dopravy.
• Extrémně veliká tepelná kapacita vody také zpomaluje zamrzání vodních ploch, což pomáhá jejich Životu. Zmenšuje to také tepelné rozdíly mezi létem a zimou ; zmírňuje podnebí.
• Voda má nečekaně vysoký bod varu a tání ; takto jednoduchá sloučenina by měla vařit a tuhnout při mnohem nižších teplotách. (Například analogický Sirovodík H₂S a Metan CH₄ jsou za normálních podmínek plyny.) Voda však je, díky elektrickému zesíťování jejích molekul, kapalná v širokém rozmezí teplot - jasně vhodné pro Život i lidskou společnost.
• Voda je také neobyčejně silným polárním rozpouštědlem, kterážto okolnost velice pomáhá mnoha přírodním procesům - zejména biochemickým.

Každá z uvedených zvláštností by se jednotlivě dala vysvětlit náhodnou shodou okolností. Jejich spojení v jediné (a právě té pro Život nejdůležitější) chemické sloučenině však je natolik nepravděpodobné, že vzbuzuje podezření, že to není samo sebou.

Vyžaduje to natolik přesné nastavení a sofistikované sladění základních fyzikálních parametrů a konstant - elementárního náboje, permitivity vakua, Planckovy konstanty, rychlosti světla, konstanty jemné struktury a j. - že k tomu sotva mohlo dojít chaotickými náhodnými procesy.

Podobně je tomu i s Uhlíkem, který je pro život nejdůležitějším prvkem.
Vznikl ve hvězdách termomukleárními reakcemi a za normálních okolností by se ho vytvořilo jen zanedbatelné množství (a Biogenezi takměř znemožnilo). Jenže určující fyzikální konstanty mají tak nastavené hodnoty, že synergicky zapříčinily vzniknutí překvapivě mnoha Uhlíku - což umožnilo úžasnou prosperitu Života.

A díky vhodným hodnotám dalších parametrů má Uhlík schopnost vytvářet úžasnou variabilitu makromolekulárních řetězců = stavebních kamenů živých organismů.

2. OPTIMÁLNOST PRO ŽIVOT

Narušení symetrie částic-antičástic na počátku Vesmíru - které odstranilo ničivou antihmotu - je nevysvětlitelné výhradně fyzikálně.
    A na začátku byl Vesmír extrémně chaotický a horký, měl maximální entropii. Od té doby entropie klesá, organizovanost roste - což odporuje fyzikálním zákonům říkajícím, že entropie by měla růst.
    [Takže kosmogenezi ovlivňuje i něco nefyzikálního.]

Vědci se více než 100 let snaží najít fundamentální Rovnici Světa - ze které by matematicky vyplývaly hodnoty základních fyzikálních konstant. Leč marně ; vylámaly si na tom "zuby" nejlepší mozky světa včetně nositelů Nobelových cen.
    Takže asi žádná taková univerzální Rovnice Světa  není . [A nějaká univerzální "Světová rovnice" by asi odporovala Gödelově větě O neúplnosti.]

I planeta Země má optimální velikost, hmotnost a přitažlivost, hustotu a složení atmosféry, vzdálenost od Slunce a průměrnou teplotu, sklon zemské osy a neobyčejně velký Měsíc, množství vody a rozložení kontinentů. Každý organismus zde může najít vhodné životní prostředí : vlhké i suché, teplé i studené, vzdušné i vodní.
    Kdyby parametry Země byly jen o několik procent odlišné, žilo by se tu mnohem hůře.

Náhodné sladění všech fyzikálních konstant a vlastností Země tak, že jsou výhodné pro Život (viz i minulou kapitolu), by bylo nesmírně nepravděpodobné : odhadem asi 1/10²⁰  = prakticky zanedbatelné.

Konkrétně třeba optimalizace planety Země :
Na počátku se v naší Sluneční soustavě hemžilo množství nejrůznějších těles a tělísek, jejichž srážením a spojováním postupně vznikly nynější planety.
    EKOL změnami gravitační konstanty v určitých místech a časech ovlivňoval přitažlivou sílu od Slunce, která je určující pro pohyb těles. Tak měnil dráhy vybraných těles, které posléze vytvořily planetu optimální velikosti v optimální vzdálenosti od Slunce.

Analogickou změnou drah komet, které obsahují zmrzlé plyny a vodu, pak EKOL dopravil na Zemi optimální množství vody a plynů v praatmosféře (dnešní ovzduší je výsledkem činnosti živých organismů).

A Měsíc, jehož extrémní velikost vítaně zrychlila přechod Života z moří na souš, vytvořil EKOL kontrolovanou (lokálními změnami gravitační konstanty) srážkou veliké planetesimály se Zemí.
    Ta srážka byla tak pečlivě propočítaná, že se přitom také optimálně naklonila zemská osa - to způsobuje střídání ročních dob, které zintenzivňuje Biogenezi a zpestřuje život ; bez toho by na některých rovnoběžkách bylo ustavičně příliš zima, kdežto na jiných příliš horko a pouště.

3. POVÍDKA : MOC ŠTĚSTÍ

      [ Všeho moc škodí. I štěstí ?! ]

Byla jednou jedna veliká loterie s hlavní výhrou milion dolarů . Opakovala se každý měsíc a vždy bylo vydáno milion losů (takže pravděpodobnost hlavní výhry byla 1 miliontina = 10^-6 ).

První měsíc vyhrál hlavní výhru nějaký XY (to nevzbudilo žádnou pozornost, protože někdo přece vyhrát musel). Druhý měsíc první cenu opět vyhrál XY (to už stálo za malou noticku v novinách : Šťastlivec dvakrát za sebou vyhrál milion). Třetí měsíc zase vyhrál XY - to už stálo za samostatnou zprávu. A když i čtvrtý měsíc vyhrál XY, bylo z toho na 1. straně palcovými titulky : XY = DÍTĚ ŠTĚSTĚNY !  (a zvěděl o tom celý svět).

Štěstí XY neopustilo ani později. Byl stále slavnější - až po 5. výhře v řadě vyšlo zvláštní vydání :
"XY ZATČEN A OBVINĚN Z PODVODU !  Policie pátrá po jeho komplici v loterii, který tajně manipuloval s čísly."

U soudu sice XY neustále tvrdil, že k žádné manipulaci nedošlo ; ani policii se nepodařilo najít žádného komplice - nicméně přece jen byl odsouzen do vězení (a všechny výhry musel vrátit). Státní žalobce počítačem prohledal všechny záznamy o všech loteriích po světě a nenašel žádný podobný případ. (Vyskytlo se pouze několik výher dvakrát v řadě - jednou dokonce třikrát - ale pětkrát nikdy.)
    Pravděpodobnost (10^-30) je tak zanedbatelná, že to už nemůže být nějaká superšťastná náhoda, nýbrž sofistikovaný podvod. Obhájce sice argumentoval, že to není důkaz, leč pouze indicie - ale soudce nepřesvědčil (a nešťastný "šťastný výherce" sedí).

    POINTA celého příběhu :
K žádnému podvodu opravdu nedošlo, byla to pouze (málo pravděpodobná) serie šťastných náhod - a XY je zavřený nevinně.
    Jenže jak může svoji nevinu dokázat ?   (V pozdější anketě, zda XY je vinen nebo nevinen, si 99 % respondentů myslelo, že je to podvodník.)

  A když od pohádky přejdeme ke skutečnosti - tak sotvakdo bude věřit, že v našem Vesmíru nedošlo k manipulaci s čísly (fyzikálních konstant) ; pravděpodobnost náhody je pouhá 10^-20 , jak ukázáno v předchozích kapitolách.
    Toť špatná zpráva pro ateisty (ale nikoli absolutní vyvrácení ateismu) ; dobrou zprávou je fakt, že všechny ty manipulace jsou nám ku prospěchu.

    Proč Bůh svou jsoucnost zakódoval  a explicitně nevystupuje ve světě ?   Krom jiných důvodů se i stydí prozradit své kontroverzní tajemství ; proč nezabraňuje válkám, nemocem, zločinům atd... [Většinu lidí by to iritovalo a sotvakdo by Ho správně pochopil.]
      Vysvětleno je to ve stránce "Tajemství Boha", 2. kapitole.

4. IDEOVÝ mimoKOSMOS idKOS

  Od nejstarších dob lidé tušili, že mimo našeho hmotného Kosmu je nějaký jiný svět . Nazývali jej "onen svět", "duchovní svět", "nadpřirozený, metafyzický svět", "Astrální svět", "svět Idejí", "Nebesa", "říše Předků", "podsvětí", "zásvětí" atd atd...

I matematická logika ve 14. kapitole dokazuje, že mimo Kosmu (tvořeného hmotou v časoprostoru), je mimoKosmos - který je nemateriální . [Hmota i Energie totiž jsou relativistickými zakřiveninami časoprostoru - takže mimo kosmický časoprostor nemohou být.]
    Proto je mimoKosmos nepozorovatelný, jelikož smysly a přístroji lze vnímat pouze hmotu resp. energii.

Striktní materialisté tvrdí, že nic nemateriálního neexistuje -
- ale ve 20. století moderní věda k důležitým nemateriálním entitám dospěla : jsou to INFORMACE .

Právě informace se může emancipovat od prostoru i času a být nezávislá na hmotě či energii. Například jakákoliv myšlenka může býti třeba vytesána do těžkého kamene, zapsána na lehký papír, zaznamenána v magnetickém nosiči, zakódována do proudu ultralehkých elektronů v telegrafním drátu nebo vysílána pomocí úplně nehmotných fotonů.
    I množství energie při zpracování a záznamu informací lze učinit libovolně malým, jak úspěšně dokládá neustále klesající příkon počítačů.

A vyšší úroveň IDEJE jsou smysluplné komplexní soubory informací.

Žádné jiné, fantastické světy už nejsou ; náš Vesmír je dostatečně nekonečný , obsahující všechno možné - uvažovat o lecjakých dalších je nesmyslné.
    Všelijaké "paralelní Vesmíry", "Multiverza" či "vícedimenzionální prostory" jsou nesolidní fantazíe - vyvrací je 11. kapitola stránky "Kosmologie nanoKolapsů".

Také vůbec nic nesvědčí o jejich jakékoliv jsoucnosti...
A výskyt nekonečného množství všelijakých Paralelních světů by zajisté byl nepravděpodobnější a nepochopitelnější, nežli bytí pouhých dvou logicky se doplňujících Kosmů.

5. NOVÁ FILOSOFIE biKOSMIE

biKosmie znamená, že Jsoucno je binární = ze 2 složek : materiálního Reálného Kosmu reKos + nemateriálního informačního mimoKosmu Idejí idKos . Znázorňuje to Obrázek (Logo) :

  Zde je Veškerenstvo zobrazeno kruhem, jak je ve filosofii obvyklé. Skládá se ze dvou půlkruhů : nalevo červeného, znázorňujícího hmotný Kosmos (reKos) - a napravo modrého, znázorňujícího nehmotný mimoKosmos (idKos).

Bílá šipka znázorňuje atribut světa (obojího) : vývoj, pokrok, samoorganizaci - od bazální nicoty [černý kroužek = nula], až k nejvyšší úrovni Transcendentnímu Intelektu EKOL, znázorněné bílým trojúhelníkem [= symbol Boha].
    Dolní žlutá část obrázku představuje neživé formy hmoty (jako mrtvou poušť) ; horní pak vývoj Života (jakožto zelenající se Přírodu).

• - Ten červený a modrý půlkruh (reKos a idKos) jsou diametrálně rozdílné , mají jen 2 spojení :
• Nejvyšší EKOL (bílý trojúhelník) : je transcendentní - to znázorňuje přesahování trojúhelníka z domovského idKos do reKos -> takže pak je v obou Kosmech  a tím je spojuje (informačně).
• Nejnižší úroveň = (relativní) Nicota [prazáklad reKos] & absolutní mimoprostor [prazáklad idKos] . Nicotu, stejně jako mimoprostor, není možno vidět - proto zobrazení černým kroužkem. A nelze tu ještě rozlišit mezi materiálnem a nemateriálnem - tak splývají.

[Pozn.: Jak Vesmír (reKos) vznikl z ničeho, je ukázáno ve stránce "Kosmologie nanoKolapsů".]

Absolutní (Ideový) a Relativní (materiální) světy se navzájem doplňují (= komplementarita)  a jednotlivé jejich entity si vzájemně odpovídají (korespondují)

6. VESMÍR (reKOS) PLNĚ HMOTNÝ

Náš svět reKos je zcela materialistický bez nadpřirozených entit - jak známe ze zkušenosti . Je to i základní předpoklad moderní vědy a o tom, že je správný, svědčí její úžasné úspěchy.

Doby, kdy se lidé domnívali, že Bůh je nadoblačný "ředitel Zeměkoule" a planety na jejich drahách postrkují andělé, jsou díky pokroku poznání už překonané.

Teď víme, že Kosmos nepotřebuje žádného Prvotního Hybatele : všechno v něm probíhá samo od sebe, dirigováno jenom objektivními přírodními zákonitostmi . A podobně i život lidí probíhá naprosto přirozeně, bez nějakého nadpřirozeného Kontrolora, který by je vodil na provázcích.

Bůh není v našem světě reKos ; nechává jej přirozený, svébytný, intaktní.
Také historie všech náboženství svědčí, že v Kosmu se žádné nadpřirozené bytosti nevyskytují a nepůsobí :

Židé prohlašují, že jsou vyvoleným Božím národem - jenže Jehova nikdy nezabránil jejich krutému pronásledování, pogromům a holocaustu.
    Křesťané prohlašují, že Ježíš spasil svět - jenže Kristus nezabránil jejich pronásledování Římany ani vražedným morům a náboženským válkám ve středovšku.
    Muslimové prohlašují, že Islám je jediné pravé náboženství - jenže Alláh nezabránil jejich rozdělení na dvě znepřátelené frakce (sunnity a šíity), vraždící se nevzájem.

Ani strašlivým krutostem, páchané "Svatou" Inkvizicí  a jinými křesťany - i nekřesťany - žádný milosrdný Bůh nezabránil.
    A věřící všech náboženství marně prosívali o nadpřirozenou pomoc  při nemocech, válkách, hladomorech atd...

Také při tvoření Vesmíru se Bůh markantně neprojevil - Kosmos vznikl sám od sebe z Ničeho,  jak ukázáno ve stránce "Kosmogeneze nanoKolapsů" . Boha nebylo zapotřebí ani při vzniku Života : viz stránku "Biogeneze bioGGG" .

7. SPOJENÍ VĚDY + NÁBOŽENSTVÍ

• Když věda dokazuje, že Bůh neexistuje, tak má Pravdu : vskutku nikde v naší realitě (reKos) NENÍ - a vše zde probíhá naprosto přirozeně.
• Když náboženství věří, že Bůh existuje, tak má Pravdu : vskutku v komplementárním idKos JE - a vše tam probíhá nadpřirozeně s Bohem.

Tyto 2 fundamentální Pravdy jsou protikladné pouze zdánlivě - ve skutečnosti jsou komplementární  (to plyne z biKosmické komplementarity reKos a idKos).

POZN.: V 19. století věda vyvracela Boha - a ve 21. století Ho naopak dokazuje (!)

Dodatek : Absenci Božích projevů (proč nepomáhá, nezabraňuje umírání a zabíjení, nekomunikuje atd...)  osvětluje stránka "Tajemství Boha", 2. kapitola.

8. EVOLUCI POMÁHÁ KREACE

Lokálními změnami konstant Planckovy, jemné struktury, elementárního náboje, rychlosti světla atd..., dokázal EKOL působit na vhodné chemické i biochemické reakce, čímž vyvolal potřebné genetické mutace DNA a ovlivnil vývoj Života.
    [Bez toho je vznik některých sofistikovaných orgánů jen těžko vysvětlitelný.]

Zázraky nejsou proti Přírodě (tu má Bůh rád) - ale obvykle s využitím přirozených dějů . EKOL neruší přírodní Zákony, ale používá je (jako nástroje - sám je ustanovil).
    Zásahy EKOL nejsou znásilňování Matky Přírody - jež je láskou a partnerkou Boha - nýbrž jemné sofistikované lokální pozměňování fyzikálních konstant (viz 2. kapit).

Když analyzujeme celkovou evoluci, zjistíme, že Indukované mutace byly dobrodějné a svědčí o inteligentním plánu (= nepřímý důkaz Boha) . Nicméně drtivá většina mutací je přirozená a svědčí o neexistenci Boha v našem Vesmíru.

A při důkladném zkoumání vývoje Života nabudeme podezření, že probíhal příliš rychle a krásně, než aby byl výsledkem jen chaotických náhodných mutací a hrubé Darwinovské evoluce. V některých klíčových momentech asi došlo k jemným inteligentním zásahům - bez nich by nahodilá Biogeneze postupovala patrně hůře.

To však nevylučuje Darwinovskou evoluci - jenom někdy (a vyjímečně) Biogenezi postrčil "prst Boží": nenásilně a tak jemně, že to je pro materialistickou vědu prakticky irelevantní...

Nadpřirozené vlivy jsou velmi zřídkavé - EKOL není workoholik a věnuje se hlavně blaženosti Nebešťanů . A po každém zásahu dlouho čekal, jak se projeví v biogenezi.
    [Věčný nespěchá ; po každé dobrodějné intervenci se dosytosti těšil ze svého nového výtvoru.]

9. POLEPŠENÍ ANTROPOGENEZE

Antropogenezi inspiroval (= "vdechnul") EKOL indukovanými mutacemi genomu vhodných lidoopů ve vhodných podnětných podmínkách.
    Homo Sapiens tak vznikl synergií přirozené evoluce hominidů (více než 99%) a sporadických kreačních zásahů EKOL...

Ale dnešní lidstvo ještě není zcela dokonalé (Homo není plně Sapiens) - takže šlechtění hominidů pokračuje :
    Boží polepšení Antropogeneze popisuje stránka "humanMISE".

Neudržitelně narůstající globální problémy dokládají neschopnost Člověka vlastním snažením vytvořit ráj na Zemi.
    Všude po světě strašně narůstá zpupná zločinnost, bezohledná chtivost peněz, narkomanie, agresivita (už i mezi dětmi).

Nejbohatší lidé stále (pyšněji) bohatnou (a rozhazují peníze za pitomosti), zatímco nejchudší stále (beznadějněji) chudnou (a klesají do zhovadilostí) ; čímdál víc nevinných dětí je zlotvorným prostředím sráženo na cestu k asociálnostem...
    Nezadržitelně se zvětšuje množství chudáků a bytní zoufalé uprchlické tábory i pekelné "vyloučené lokality" - kde bují zločinnost, barbarství a bída (materiální i morální).

Evoluce se zvrátila : vyšinutý humanismus podporuje přemnožování zaostalců, kteří neužitečně spotřebovávají zdroje planety - zatímco dobří, inteligentní a schopní lidé vymírají  [poněvadž "emancipované" ženy mají raději peníze a sobecké zábavy, než rození dětí.]
    Průměrná inteligence lidstva v 21. století katastrofálně klesá, protože primitivi s I.Q. pod 80 mají 5-10 dětí , kdežto vzdělanci s I.Q. nad 120 jenom 1-2 .

Je to ANTIevoluce : Příroda se vždy zdokonalovala tím, že kvalitní organismy se víc rozmnožovaly a nekvalitní vymíraly [díky tomu se vyvinul i Člověk].
    Ale teď degenerující lidstvo postupuje opačně = proti kosmogenezi (!) - na což doplatí katastrofálním úpadkem . A navíc ještě přemnoženci barbarsky zplundrují Zemi a vyhubí spoustu úžasných živočichů.

[A ještě více příznaků fatálního úpadku světa popisují 18. a 19. kapit stránky "humanMISE"...]

Otec Bůh a Matka Příroda si své geniální dílo - nejkrásnější planetu s podivuhodným Životem - nenechají bezohlednými chamtivci úplně zdevastovat a zasvinit odpady, či dokonce spálit atomovou válkou vzteklých "Hominis Sapientis Stupidis".

Ovšem nebude to genocida - dobrá polovina lidstva bude zachována [a následně i lépe prosperovat, očistěna od špatných].
    A hodný Bůh lidi předem varuje (ve 20. kapitole stránky "humanMISE") , aby se dobří uchránili...

10. BINÁRNÍ "ZRCADLOVÁ" DUŠE

Pozn.: Dle obecné Teorie relativity je trojrozměrný Vesmír vlastně povrchovou "nadplochou" čtyřrozměrného "nadtělesa" reality. Einsteinovy rovnice ukazují, jak energie-hmotnost a hybnost tuto nadplochu pokřivují : každá částice (a její pohyb) na ní dělají nepatrné zakřiveniny a zvlnění.

Tak i množiny atomů a molekul, tvořící hmotné objekty a bytosti (i jejich pohyb a změny, realizující jejich životní pochody) se z mimoprostoru jevi jako soubor nepatrných pokřivenin (a jejich vlnění a proměňování) na příslušné části vesmírné nadplochy.

EKOL má rád svět tak, že se "přitulí" na tu povrchovou nadplochu ("obejme" nadtěleso Vesmíru) - nejen z lásky, taky ze zvídavosti - a vnímá její relativistické čtyřrozměrné vlnění (pulsování bytí) . [Jako když se milenec láskyplně přitiskme k milence a vnímá tlukot jejího srdce.]
    Tak se hmotné dění světa vtiskává do informační osobnosti EKOL -> ten má nezprostředkované bezesmyslové poznání Světa (= vševědoucnost).

Nejvíce EKOL miluje lidi : tak moc, že se k nadploše reprezentující člověka - všechen prostoročas, který zaujímá, všechny jeho součásti a procesy, t.j. celou jeho osobu a myšlení - "tulí" natolik intenzivně, že s ní takřka "srůstá" = symbioza.

V tom čtyřrozměrném vtisku člověka v EKOL jsou ve-tvarovány (= in-formovány) veškeré časoprostorové změny tenzoru Energie-Hybnosti, reprezentující v čase probíhající životní procesy (čtyřrozměrné vlnění nadplochy časoprostoru) . Tudíž je to živá entita, obsahující všechny informace tvořící danou osobnost - jíž je zrcadlením v idKos.

1. Primární přirozená osobnost ve hmotném těle = originální materialistická psychika, vůle a vědomí, vytvářená zrozením a životem v reKos.
2. Sekundární symbiotická Ideová Duše v nemateriálním idKos = "zrcadlení" osobnosti člověka v Boží mysli, vytvořené "vtiskem" Absolutní Lásky.

  A stejně, jako je idKos komplementem (doplňkem) Vesmíru, je i nadpřirozená Duše komplementem té přírodní osobnosti Člověka = ideálně ji doplňuje.
    [Dvojitost světa (biKosmie) má za následek i dvojitost (binárnost) osobnosti (duše) člověka - která je "rozkročena" mezi oběma světy : reKos a idKos.]

Sekundární Duše je symbiontem primární duše již od početí do smrti. Jsou spolu v nejužším spojení jako 2 hemisféry jediného mozku, jsouce totožnou osobností. Vše, co člověk vidí, slyší, vnímá i myslí, se zrcadlí v Ideové Duši.

Ta je "vtištěna" v EKOL, který tak může vnímat všechny lidské myšlenky - dobré i zlé - nic před Ním nezůstane skryto = vševědoucnost . [A někdy na to i reaguje ("hlas Svědomí"), někdy i pomáhá ("Anděl strážný") ...]
    Obvykle však dění světa i konání lidí velkomyslně toleruje <- soustředí se na Nebe . Hlavní interakce Boha s člověkem je až po smrti : viz následující kapitolu.

POZN. : Živočichové sekundární nadpřirozenou Duši nemají = jsou pouze přirozenými organismy - a po smrti zaniknou.
    To jim však nevadí, poněvadž nemají vědomí smrtelnosti. Netuší, že jednou zemřou, takže si s tím nedělají žádné starosti. Žijí přítomným okamžikem a jejich radost ze života je nezkalená strachem z budoucí smrti.

11. PO SMRTI NEJDŘÍVE V BOHU

O tom svědčí i zážitky lidí v blízkosti smrti : Popisují, že umírajíce se blížili k velikému laskavému Světlu ; a věděli, že překročením prahu smrti do toho božského Světla vstoupí, opustivše svoje zemřelé tělo.

Smrtí končí přirozené tělo i duše (primární) - a vědomí se přesouvá do sekundární Duše (nadpřirozené) v Bohu, kde pokračuje v dalším bytí jakožto Ideová bytost.
    V životě je nosičem lidské osobnosti fyzický mozek (z hmotných atomů a molekul v reKos) ; pokračováním po smrti je metafyzická Duše (z nehmotných Idejí v idKos).

Jelikož sekundární nadpřirozená Duše je zrcadlovou zálohou primární přirozené duše, je v ní zapsán celý život člověka od narození do smrti, všechny jeho myšlenky, skutky a hříchy . Poněvadž je v "Boží mysli", nemůže nic skrývat, veškeré činy a zločiny, Dobro a Zlo člověka jsou otevřenou knihou (Života).

Tak Bůh dokonale zná každou Duši, je-li zašpiněna špatnostmi, zda je krásná (duchovně), či ohavná, zlá...
    Po spravedlivém poSouzení si dobrou Duši (Ideovou bytost) ponechá přičleněnu ke svému metafyzickému "organismu" -> je Nebešťanem - pro multikulturní obohacení Nejvyššího společenství.

Jestli však někdo je tak ZLÝ, že jeho Duše bude Bohu (a ostatním Nebešťanům) odporná, tak ji ze sebe vyvrhne coby ohavnou blivaninu do temné prázdnoty mimoprostoru.
    Absolutní Dobro nikoho netrestá, ani neposílá do Pekla ; "pouze" zlé vyloučí z Věčné Blaženosti - a jim pak zbude jen věčné zoufalství nad zmařeným Štěstím (vlastní vinou)...

Spravedlivé absolutní Souzení  ukazuje, že Bůh si Člověka ceni nad veškeré tvorstvo (spasí ho před Smrtí) a přeje si ho mít u sebe.
    Ovšem jakožto podílníka věčné radosti - nikoli zdroj pohoršení Nebešťanů ; špatné z Nebe vykáže . Proto se lidé mají snažit o sebezdokonalení  a nepodléhat primitivním chtíčům ani zlým pokušením.

Všelaskavý Bůh (ve spolupráci s dalšími Nebešťany) pro každou dobrou náboženskou i sociální komunitu připravuje dokonalé Nebe podle jejich nejlepších představ ; kde vyplní hodným lidem veškerá přání (i ta vysněná, v Realitě neuskutečnitelná).

Nebe je v Boží mysli mimo Kosmos ; utvořené z nehmotných Idejí (informačních souborů - analog virtuálních světů v počítačových hrách).
    A stejně jako my dokážeme ve své mysli vytvářet různé představy a živé sny - umí Boží mysl tvořit ideální nebeské kraje, kde je všemohoucí [jako programátor počítačových her].

Dobrou přípravou na Nebe je skromný život v chudobě a odříkání materiálních požitků a statků . Chudý člověk se nemůže obklopovat hmotnými věcmi a holdovat materiálním rozkošem - takže potom v idKos, kde nic hmotného není, se snadněji přizpůsobí jejich absenci.

Naproti tomu boháč, obklopovaný materiálním nadbytkem a přivyklý hmotným radostem, nebude spokojen v nehmotném, čistě Informačním světě, kde to vše chybí, a bude marně tesknit po svém předchozím hmotařském životě.

12. NEBE JSOU MNOHÁ ROZLIČNÁ

Nebešťani jsou "vtištěnými" částmi EKOL = "údy" metafyzického Boha (dle Bible) . Takže jejich blaženost a radost je Bohu příjemná, kdežto nešťastnost nepříjemná (jako je nám nepříjemná disfunkce kterékoliv části našeho organismu).
    EKOL svým "symbiontům" vytváří ty nejlepší podmínky, poněvadž štěstí a dobrá kondice každého jeho "údu" utváří blaho a schopnosti celku Nebe+EKOL

Absolutně tolerantní EKOL nezavrhuje žádnou dobrou víru, ani ateismus. A laskavý Ježíš (milující i nepřátele) dobročinně poskytne "azyly" v Nebi i příslušníkům jiných náboženství.

idKos je nekonečný, takže počet azylantů není ničím omezen. A nemateriální bytosti (Duše bez těla) nepotřebují jídlo, šaty, byty, ani žádné jiné věci - takže nepředstavují žádnou zátěž . Naopak multikulturně Nebe obohatí.

Všechny náboženské a společenské komunity si v posmrtnosti s Boží pomocí budují absolutně dokonalá Nebesa (u-topie v mimoKosmu) : podle svých nejlepších představ a snů o Ráji. Je jich množství nejrůznějších druhů, optimálně vyhovujících jejich různorodým mentalitám a vírám.

Tudíž to, co představitelé rozličných náboženství slibují věřícím po smrti je vpodstatě pravda : milující EKOL svým "dětem" - pokud moc nezlobí - dopomůže naplnit nejvyšší touhy. V ideovém světě je to snadné (vše je tam virtuální, v Boží mysli).

Takže křesťanům, židům, muslimům udělá Nebesa dle jejich svatých knih (přičemž asistují zakladatelé těch náboženství) ; germánům Wallhalu, indiánům Věčná loviště atd...

Ovšem nebylo by dobré, kdyby například Muslimové se dostali do stejného "nebeského azylu" jako Židé - to by pak nebyla žádná věčná blaženost, nýbrž ustavičné konflikty a vzájemné výčitky . Ani Sunnité s Šíity by se příliš nesnášeli ; stejně jako Protestanti s Katolíky, neustále si navzájem vyčítající kacířství a vraždy (zvláště pokud by pocházeli z Belfastu).

A Buddhisty, kteří odmítají zabíjení živých tvorů, by strašně iritovala Věčná Loviště Indiánů, kteří naopak se předhánějí v tom, kdo nejvíce zvířat pobije.
    Podobně by se hodní Křesťané děsili germánské Wallhaly, kde zabití válečníci od rána do večera bohatýrsky hodují a chlastají (= Obžerství, smrtelný hřích) a od večera do rána nevázaně souloží s divokými Valkýrami (= Smilstvo, smrtelný hřích).

Naopak germánští hrdinové by v Křesťanském nebi trpěli zoufalou nudou, majíce ke konzumaci výhradně hostie a svěcenou vodu, k zábavě andělské chóry a Ježíšova kázání ; a nemohouce si s překrásnými anděly zasouložit, protože jsou bezpohlavní.

Také pro ateisty je Nebe (galaktické) - popsáno ve stránce SUPRACIVILIZACE , kde se naplní veškeré touhy lidstva včetně nesmrtelnosti...

V idKos se jednotlivé Ideové bytosti od sebe neliší vnějším vzhledem, barvou ani velikostí ; díky absenci prostoru nemají žádný tvar, dík absenci hmoty tam nemají fyzická těla. Všichni jsou podstatou abstraktními Informačními soubory (bez vizáže i barvy) - veškeré rozdíly v rase a kráse se transformací do idKos smažou.

Pro nemateriální EKOL není důležitý fyzický vzhled, ale informační podstata, kvalita osobnosti. Boží přízeň si nelze získat ani tou nejkrásnější tváří, nejsvalnatějším tělem či silikonovými superňadry, ani nejbohatším oděvem a šminkami - nic hmotného se do Ideového světa nedostane - nýbrž vnitřní ušlechtilostí Duše (= abstraktní informační struktury), která výhradně se do idKos transformuje...

13. ANAXIOMATIZACE FILOSOFIE

Pozoruhodná Gödelova věta O neúplnosti axiomatizovaných systémů dí:
Žádný logický systém výroků, obsahující formalizovanou rekurzívní aritmetiku (t.j. matematická struktura založená na určitém počtu základních Axiomů a deduktivně vyvozující své teorémy), nemůže být úplný, t.zn., že obsahuje nějaký výrok, který v rámci daného systému nelze ani dokázat, ani vyvrátit - nebo na druhé straně vede ke sporu.

Další Gödelova Věta o Nerozhodnutelnosti pak říká, že se vyskytnou výroky, o jejichž pradivosti nelze v rámci daného systému rozhodnouti.

Což v praxi znamená, že jakoukoliv úplnou teorii světa, vycházející z určitých apriorních axiomů a předpokladů (například ze základních filosofických kategorií a postulátů), nelze sestrojit : vždy se vyskytnou poznatky, které překračují její rámec, a otázky, na které nemůže odpovědět... Gödelovy věty sice byly odvozeny matematicky, ale platí pro jakýkoliv formalizovaný systém výroků, tudíž i filosofii a ideologii.

Každý světonázor tak je nutně neúplný (některé výroky nemůže ani dokázat, ani vyvrátit) a nerozhodnutelný : v rámci daného systému nelze o pravdivosti některých vět rozhodnouti. Tato vlastnost (již se ideologové a náboženští fundamentalisté snaží ze všech sil zakrývat) je dána výchozími Axiomy (v náboženství Dogmaty).

Neboť i kdybychom zvolili výchozí předpoklady a dogmata jakkoliv sofistikovaně, nevyhnutelně se posléze v systému objeví neúplnosti a nerozhodnutelnosti. A najdou se kritikové (třeba i v jiné době a jiném kulturním okruhu), kteří pak odmítnou celý takový světonáhled jakožto bludný.
    To se již mnohokráte stalo ; proto též existuje množství nejrůznějších světonázorů a ideologií (i jejich kritiků)...

Opravdu univerzální světonáhled tedy musíme začít budovat odvrhnutím všech omezujících předpokladů a zatemňujících dogmat.
    Co nám potom zbude jako jediné východisko - úplné Nic, nebo nějaká entita, která už nebude zdrojem té Gödelovské neúplnosti a nerozhodnutelnosti ?

Mělo by to být něco naprosto nezávislého na lidských názorech, vírách, filosofiích i matematice ; a neovlivnitelné ničím z reálného světa. To nejprimárnější východisko musí být zároveň i nejelementárnější : primitivnější než všechny formy hmoty i sám časoprostor. Ten nejobecnější prazáklad má býti též nejabstraktnější : je třeba odhlédnouti od Boha i člověka, hmoty i energie, času i prostoru ; nepředpokládat nic materiálního ani duchovního.

Aby nově budovaná teorie světa byla opravdu všeobecná a každému přijatelná, nesmí býti závislá na nijakém světonázoru či náboženství . Tedy nelze vycházet ani z primárnosti Boha resp. jakéhokoliv světového ducha (to by odmítli materialisté), ani z předpokladu prvotnosti hmoty, ateismu (což by zase neuznali idealisté).

Naším východiskem musí býti fakt, jenž nemůže zpochybnit vůbec nikdo ; co možná ještě obecnější, než Descartesovo "Cogito, ergo sum". (Leckdo totiž může zpochybnit dokonce i skutečnost vlastní existence, například subjektivní idealisté.)

14. PRINCIP NAN -> biKOSMIE

Aspoň nějakou (obecnou) jsoucnost něčeho (čehosi) však nemůže zpochybniti žádný ; kdyby totiž neexistovalo vůbec nic, nešlo by ani o ničem filosofovat, ba ani pochybovat - ani by neměl kdo.

To, že alespoň něco přece jenom existuje, musí nakonec uznat úplně každý, i ten nejextrémnější skeptik (jinak by musel popřít nejenom svět, ale i sám sebe ; prohlásiti, že vlastně není, takže nemůže ani nic popírat, atd... - došlo by k logickému "circulus ad absurdum").

Tento fakt nemůže vyvrátit už vůbec nikdo, ani nejsubjektivnější idealista. Zahrnuje totiž jak vlastní existenci (třeba sebevíce iluzorní), tak i všechny možnoti duchoven i materiálen.

Nepotřebujeme ani vědět, jaké to základní Něco vlastně je (duchovní, materiální, nebo jiné). Jeho povaha i podstata je totiž pro budování nové filosofie naprosto irelevantní ; operujeme s ním totiž čistě jako s formálním objektem (syntakticky).

To první NON bereme jako logický operátor NEGACE, který se aplikuje na další členy výroku dle známého pravidla formální logiky :   non(A·B) = (nonA)·B + A·(nonB)

V našem případě dostaneme :
NON·(ABSOLUTE·NIHIL) = (NON·ABSOLUTE)·NIHIL + ABSOLUTE·(NON·NIHIL)

Spojení NON·ABSOLUTE  je vlastně negací Absolutního, neboli Relativní :
NON·ABSOLUTE = RELATIVE

Dvojakost jsoucna (= biKosmii) znázorňuje obrázek : kruh Veškerenstva se skládá ze 2 komplementárních a disjunktních půlkruhů (červeného a modrého) :

 
    Z Relativní Nicoty vznikl materiální fyzický Vesmír (reKos), neboť hmota, energie i časoprostor jsou relativní . Ten úžasný proces vzniku Vesmíru z ničeho je ukázán ve stránce "Kosmologie nanoKolapsů".

A komplementární Absolutní neNicota je podstatou metafyzického mimoKosmu Idejí (idKos)  bez hmoty, energie a časoprostoru - je komplementem Vesmíru.
      (Viz 4. kapitolu.)

 
Aleš Borek