1. STOPY BOHA VE VODĚ

Vědci zjistili, že základní fyzikální konstanty, jimiž se řídí vývoj Vesmíru, mají tak výhodné hodnoty, že vedou k nejlepšímu z možných světů pro Život. Kdyby měly o pouhou tisícinu odlišné hodnoty, byly by tu podstatně horší životní podmínky a možná bychom ani nevznikli.

• Nejznámější je anomální roztažnost při nízkých teplotách : místo, aby se poklesem teploty voda smršťovala jako jiné kapaliny - a jak by bylo i logické - tak se naopak pod 4°C rozpíná ; což je nepřirozené . To má blahodárný význam pro Život, poněvadž voda v tuhém skupenství je lehčí než v kapalném, takže led plave na povrchu, brání úplnému promrznutí jezer a řek ode dna, ochraňujíc tak vodní živočichy v zimě. A lidem to přináší mnoho radovánek na zamrzlých hladinách a umožňuje překonávat vodní toky.
• Zmrzlá voda netvoří tvrdé krystaly jako jiné pevné látky, nýbrž měkké a lehké sněhové vločky (což je nenormální) . Ty v zimě přikryjí biosféru jako bílou peřinou a chrání ji před poškozením mrazem. (Bylo by věru katastrofální, kdyby z mraků místo jemného chmýří padaly kousky ledu jako v létě kroupy.) A sníh je také zdrojem mnoha zimních radostí, sportů a dalších možností dopravy.
• Extrémně veliká tepelná kapacita vody také zpomaluje zamrzání vodních ploch, což pomáhá jejich Životu. Zmenšuje to také tepelné rozdíly mezi létem a zimou ; zmírňuje podnebí.
• Voda má nečekaně vysoký bod varu a tání ; takto jednoduchá sloučenina by měla vařit a tuhnout při mnohem nižších teplotách. (Například analogický Sirovodík H₂S a Metan CH₄ jsou za normálních podmínek plyny.) Voda však je, díky elektrickému zesíťování jejích molekul, kapalná v širokém rozmezí teplot - jasně vhodné pro Život i lidskou společnost.
• Voda je také neobyčejně silným polárním rozpouštědlem, kterážto okolnost velice pomáhá mnoha přírodním procesům - zejména biochemickým.

Každá z uvedených zvláštností by se jednotlivě dala vysvětlit náhodnou shodou okolností. Jejich spojení v jediné (a právě té pro Život nejdůležitější) chemické sloučenině však je natolik nepravděpodobné, že vzbuzuje podezření, že to není samo sebou, nýbrž umělým zásahem, podporujícím Biogenezi.

Vyžaduje to natolik přesné nastavení a sofistikované sladění základních fyzikálních parametrů a konstant - elementárního náboje, permitivity vakua, Planckovy konstanty, rychlosti světla, konstanty jemné struktury a j. - že k tomu sotva mohlo dojít chaotickými náhodnými procesy.

K životu nejpotřebnější chemický prvek Uhlík vznikl ve hvězdách termomukleárními reakcemi a za normálních okolností by se ho vytvořilo jen zanedbatelné množství (a Biogenezi takměř znemožnilo). Jenže určující fyzikální konstanty mají tak optimální hodnoty, že zapříčinily vzniknutí překvapivě mnoha Uhlíku - což umožnilo úžasnou prosperitu Života.
    A díky vhodným hodnotám dalších parametrů má Uhlík schopnost vytvářet úžasnou variabilitu makromolekulárních řetězců = stavebních kamenů živých organismů.

Taky celá planeta Země je optimalizovaná pro Život (těžko ve Vesmíru najít lepší) :
Má nejvhodnější velikost, hmotnost a přitažlivost, hustotu a složení atmosféry, vzdálenost od Slunce a průměrnou teplotu, sklon zemské osy a neobyčejně velký Měsíc, množství vody a rozložení kontinentů. Každý organismus zde může najít vhodné životní prostředí : vlhké i suché, teplé i studené, vzdušné i vodní.
    Kdyby parametry Země byly jen o několik procent odlišné, žilo by se tu mnohem hůře.

A při důkladném prozkoumávání vývoje Života nabudeme podezření, že probíhal příliš rychle a dobře, než aby byl výsledkem jenom náhodných mutací a Darwinovské evoluce. V některých klíčových momentech asi došlo k inteligentním zásahům - bez nich by nahodilá Biogeneze postupovala podstatně pomaleji.
    To však nevylučuje Darwinovskou evoluci - jenom někdy (a vyjímečně) Biogenezi postrčil "prst Boží": nenásilně a tak jemně, že to je pro materialistickou vědu prakticky irelevantní...

A veledůležité hmototvorné narušení symetrie částic-antičástic na počátku Vesmíru je nevysvětlitelné výhradně fyzikálně.
    A na začátku byl Vesmír extrémně chaotický a horký ; měl maximální entropii. Od té doby entropie klesá, organizovanost roste - což odporuje fyzikálním zákonům říkajícím, že entropie by měla růst.
      [Takže kosmogenezi ovlivňuje i něco nefyzikálního (metafyzického).]

2. OPTIMALIZÁTOR THEOS

Vědci se více než 100 let snaží najít fundamentální Rovnici Světa - ze které by matematicky vyplývaly hodnoty základních fyzikálních konstant. Leč marně ; vylámaly si na tom "zuby" nejlepší mozky světa včetně nositelů Nobelových cen.
    Takže asi žádná taková univerzální Rovnice Světa  není . [A nějaká univerzální Světová rovnice  by asi odporovala Godelově  větě O neúplnosti...]

Z toho vyplývá, že základní fyz. konstanty nejsou teoreticky determinovány nijakou Rovnicí - takže mohou být prakticky jakékoliv . Avšak jejich hodnoty nejsou libovolně nahodilé, nýbrž právě takové, že společně podporují Život
    -> jejich optimálnost není následkem přísného přírodního zákona - ale výsledkem laskavého záměru.

Náhodné sladění všech fyzikálních konstant, Vody, Uhlíku a Zeměkoule  tak, že všechny mají optimální hodnoty pro Biogenezi, jak uvedeno v minulé kapitole, by bylo nesmírně nepravděpodobné : odhadem asi 1/10⁵⁰ = naprosto zanedbatelné.

    Nazveme ji Theos .
M.j. dokáže ovlivňovat hodnoty fyzikálních konstant . Tím manipuluje i s hmotou(!), působí biologicky a psychicky, činí zázraky...

  Konkrétně třeba optimalizace planety Země :
Na počátku se v naší Slunení soustavě hemžilo množství nejrůznějších těles a tělísek, jejichž srážením a spojováním postupně vznikly nynější planety.
    Theos lokálními změnami gravitační konstanty v určitých místech a dobách ovlivňoval přitažlivou sílu od Slunce, která je určující pro pohyb těles. Tak měnil dráhy vybraných těles, které posléze vytvořily planetu optimální velikosti v optimální vzdálenosti od Slunce.

Analogickou změnou drah komet, které obsahují zmrzlé plyny a vodu, pak Theos dopravil na Zemi optimální množství vody a plynů v praatmosféře (dnešní ovzduší je už výsledkem činnosti živých organismů).
    A Měsíc, jehož extrémní velikost ohromně zrychlila přechod Života z moří na souš, Theos vytvořil kontrolovanou (lokálními změnami gravitační konstanty) srážkou veliké planetesimály se Zemí.

Ta srážka byla tak pečlivě propočítaná, že se přitom také optimálně naklonila zemská osa (to způsobuje střídání ročních dob, které zintenzivňuje Biogenezi a zpestřuje život ; bez toho by na některých rovnoběžkách bylo ustavičně příliš zima, kdežto na jiných příliš horko - bez potřebných změn).

Jako dílo náhody by toto vše bylo extrémně nepravděpodobné ; pochopitelnější je to jako Životu pomáhající akce Theos.

A v Biogenezi mohl Theos působit INDUKOVANÝMI MUTACEMI :
    Lokálními změnami konstant Planckovy, jemné struktury, elementárního náboje, rychlosti světla atd..., dokázal Theos působit na vhodné chemické i biochemické reakce, čímž vyvolal potřebné genetické mutace DNA a ovlivnil vývoj Života.

Nadpřirozené intervence jsou velmi zřídkavé - Theos není workoholik a věnuje se hlavně Nebeské blaženosti  (i pro lidi - viz 7. kapit) . Po každém zásahu stejně musel delší dobu čekat, jak se projeví v biogenezi, než (případně) provedl další zásah  [Věčný nemusí spěchat].
    Tak Theos i vytvořil Člověka : Postupnými indukovanými mutacemi opičího genomu vyšlechtil řadu hominidů až k Homo Sapiens.

Tím však nemohl skončit - dnešní lidstvo ještě není dokonalé (jak jistě každý uzná).
Nyní čas uzrál k dalšímu potřebnému vylepšení antropogeneze - viz stránku INTERVENCE . [Bude to brutální a totální polepšení škodícího lidstva ; ovšem hodný Theos dává lidem včasné varování: 21. kapitola stránky "Intervence" , aby pak tím méně trpěli . Ovšem zlí lidi varování umlčují...]

3. POVÍDKA : MOC ŠTĚSTÍ

      [ Všeho moc škodí. I štěstí ?! ]

Byla jednou jedna veliká loterie s hlavní výhrou milion dolarů . Opakovala se každý měsíc a vždy bylo vydáno milion losů (takže pravděpodobnost hlavní výhry byla 1 miliontina = 10^-6 ).

První měsíc vyhrál hlavní výhru nějaký XY (to nevzbudilo žádnou pozornost, protože někdo přece vyhrát musel). Druhý měsíc první cenu opět vyhrál XY (to už stálo za malou noticku v novinách : Šťastlivec dvakrát za sebou vyhrál milion). Třetí měsíc zase vyhrál XY - to už stálo za samostatnou zprávu. A když i čtvrtý měsíc vyhrál XY, bylo z toho na 1. straně palcovými titulky : XY = DÍTĚ ŠTĚSTĚNY !  (a zvěděl o tom celý svět).

Šťestí XY neopustilo ani v dalších měsících. Byl stále slavnější - až nakonec, po 6. výhře v řadě, vyšlo zvláštní vydání :
"XY ZATČEN A OBVINĚN Z PODVODU !  Policie pátrá po jeho komplici v loterii, který tajně manipuloval s čísly."

U soudu sice XY neustále tvrdil, že k žádné manipulaci nedošlo ; ani policii se nepodařilo najít žádného komplice - nicméně přece jen byl odsouzen do vězení (a všechny výhry musel vrátit). Státní žalobce počítačem prohledal všechny záznamy o všech loteriích po světě a nenašel žádný podobný případ. (Vyskytlo se pouze několik výher dvakrát v řadě - jednou dokonce třikrát - ale šestkrát nikdy.) Pravděpodobnost (10^-36) je tak zanedbatelná, že to už nemůže být nějaká superšťastná náhoda, nýbrž sofistikovaný podvod. Obhájce sice argumentoval, že to není důkaz, leč pouze indicie - ale soudce nepřesvědčil (a nešťastný "šťastný výherce" sedí).

    POINTA celého příběhu :
K žádnému podvodu opravdu nedošlo, byla to pouze (málo pravděpodobná) serie šťastných náhod - a XY je zavřený nevinně.
    Jenže jak může svoji nevinu dokázat ?   (V pozdější anketě, zda XY je vinen nebo nevinen, si 99 % respondentů myslelo, že je to podvodník.)

Kdyby ta serie pokračovala dál, až by dosáhla 8 či 9 opakování (takže pravděpodobnost by byla 10^-48 nebo 10^-54) - asi by i sám XY uvěřil, že tolik štěstí nemohlo být náhodou, ale skrytými manipulacemi s čísly. A obhájce by mu poradil, aby ani nešel k soudu, ale rovnou se přiznal k podvodu - to bude polehčující okolnost a dostane menší trest.

  A když od pohádky přejdeme ke skutečnosti - tak sotvakdo bude věřit, že v našem Vesmíru nedošlo k manipulaci s čísly (fyzikálních konstant) ; pravděpodobnost náhody je pouhá 10^-50, jak ukázáno v 1. kapitole.
    Toť špatná zpráva pro ateisty (ale nikoli absolutní vyvrácení ateismu) ; dobrou zprávou je fakt, že všechny ty manipulace jsou nám ku prospěchu.

    Proč svou jsoucnost Theos zakódoval  a explicitně nevystupuje ve světě ?   Krom jiných důvodů se i stydí prozradit nejkontroverznější tajemství Boha : proč nezabraňuje válkám, nemocem, zločinům atd...   [Většinu by to iritovalo a sotvakdo by Ho správně pochopil.]
      Vysvětleno je to na stránce "Tajemství Boha" ve 2. kapitole.

4. BIKOSMIE = DVOJÍ SVĚT

Na pochopení veškerenstva, jeho fungování a Spravedlnost  nestačí jeden svět . Univerzální veškerenstvo je dvojaké = binární = má 2 komplementární složky : náš materiální Kosmos, který vidíme všude kolem sebe  + "onen" nemateriální mimoKosmos, který nemůžeme vnímat smysly ani přístroji.
        Exaktní důkaz je později ve 12. kapitole.

Jsoucnost nějakého jiného světa "mimo", "vedle", "za" naším reálným Vesmírem tušili lidé od nejstarších dob. Měli však o něm nevědecké, fantastické a přečasto pomýlené představy ; nazývali jej "onen svět", "svět Idejí", "Astrální svět", "Nebe", "duchovní svět", "říše Předků", "podsvětí", "zásvětí" atd...

Účelem našeho snažení je ty všelijaké fantazie nahradit solidní vědeckou teorií :

Matematická logika učí, že ke každé množině existuje komplementární (= doplňková) množina, obsahující prvky, které nejsou v té původní a neobsahující prvky té původní : co je v jedné, není ve druhé - a co není v jedné, je ve druhé.

Fyzikální veličiny hmota i energie jsou relativistickými "zakřiveninami" časoprostoru - takže v mimoKosmu, kde časoprostor chybí, hmota ani energie být nemůže (tam neplatí Fyzika, ale Metafyzika).

Schematické znázornění Komplementární biKosmie                  
(BI-COS)  =  Logo :                        

  Na obrázku je Veškerenstvo znázorněno kruhem, jak je ve filosofii obvyklé. Skládá se ze dvou půlkruhů : nalevo červeného, znázorňujícího relativistický materiální Vesmír a napravo modrého, znázorňujícího absolutní nemateriální mimoKosmos.

Oba půlkruhy ("kosmy") jsou diametrálně rozlišné : Relativní je opakem Absolutního ; a doplňují se (= komplementarita) na celistvý kruh : veškeré jsoucno, dvousložkové Veškerenstvo.
    [To však neznamená nějaký "Dualismus" (podvojnost) - ten byl omylem starého světonázoru  a je vyvrácen ve stránce "Metafyzika".]

Spodní černý kroužek značí primární Nicotu, z níž všechno fyzické vzešlo - jak ukázáno ve stránce "Kosmologie Mikrokolapsů" - resp. nepoznatelno v prazákladu teorie Absolutního.
Bílá šipka znázorňuje atribut světa (obojího) : vývoj, pokrok, samoorganizaci - od bazální nicoty až k nejvyšší úrovni Theos, označené bílým trojúhelníkem. Jeho transcendentnost vyjadřuje přesahování šipky/trojúhelníka ven z kruhu.
    Dolní žlutá část obrázku představuje neživé formy hmoty (jako mrtvou poušť) ; horní pak vývoj Života (jakožto zelenající se Přírodu).

•     Ten červený a modrý půlkruh (parciální světy) spojují dvě entity :
• Na nejnižší úrovni černý kroužek znázorňující Nicotu (Relativní) a zároveň Nepoznatelno (Absolutní). Zde ještě nelze rozlišiti mezi hmotným a nemateriálním. A matematická logika nám říká, že prázdná množina je inherentní všemu.
• V nejvyšší úrovni bílý trojúhelník představující nejvyspělejší entitu nemateriální Theos, schopnou informačního přenosu mezi mimoKosmem a Kosmem. Přesahuje z domovského mimoKosmu, což znázorňuje to "vyčnívání" trojúhelníka.

Všude jinde jsou ty dva parciální světy diametrálně odlišné (jako ty 2 různé půlkruhy) a nemají nic společného, jsou disjunktní.

  Žádné jiné, fantastické světy už nejsou ; náš Vesmír je dostatečně nekonečný obsahující všechno možné - uvažovat o lecjakých dalších je nadbytečné (a nesmyslné).
    [Všelijaké "paralelní Vesmíry", "Multiverza" či "vícedimenzionální prostory" si vymýšlejí nesolidní fantastové a pavědci ; vyvrací je 11. kapitola stránky "Kosmologie Mikrokolapsů".]

Také vůbec nic nesvědčí o jejich jakékoliv jsoucnosti - kdežto existenci mimoKosmu dokládají (indicie) "věci mezi nebem a zemí" i stopy Boha v 1. a 2. kapitole...

A výskyt nekonečného množství všelijakých Paralelních světů by zajisté byl nepravděpodobnější a nepochopitelnější, nežli bytí pouhých dvou logicky se doplňujících kosmů.

5. INFORMAČNÍ mimoKOSMOS IDEJÍ  

Právě informace se může emancipovat od prostoru i času a být nezávislá na hmotě či energii. Například jakákoliv myšlenka může býti třeba vytesána do těžkého kamene, zapsána na lehký papír, zaznamenána v magnetickém nosiči, zakódována do proudu ultralehkých elektronů v telegrafním drátu nebo vysílána pomocí úplně nehmotných fotonů.
    I množství energie při zpracování a záznamu informací lze učinit libovolně malým, jak úspěšně dokládá neustále klesající příkon počítačů.

Analogicky ve hmotném světě existuje množství materiálů schopných tvarování : klasickým příkladem je kámen, jemuž sochař dokáže dát významuplný tvar nebo vytesáním nápisu (ve-tvarování povrchu) naň uložit myšlenku (in-formaci). Také různé druhy měkkých hlín a modelín bývají tvarovány, čímž se stávají nosičem významu (třeba podoby člověka), či informací (jako u hliněných tabulek Sumerů, do jejichž povrchu byly ve-tvarovány in-formace pomocí dřevěných "tiskátek").

[Ideje v Informačním "světě" nejsou primární - jak se domníval starořecký filosof Platon - avšak jsou hlavní nemateriální kategorií. I proto, že jsou bližší našemu chápání, než příliš abstraktní pojem informace.]

A v mimoKosmu informace odpovídá (koresponduje) energii v našem Vesmíru.
[Nadpřirozený "svět" a bytosti nejsou energetické (jak někteří myslí), nýbrž informační a Ideové . Energie (stejně jako hmota) mimo Kosmos není.]

Absolutní (informační) a Relativní (materiální) světy se navzájem doplňují (=komplementarita)  a jednotlivé jejich entity si vzájemně odpovídají (korespondují) :

6. BINÁRNÍ, DVOJITÁ DUŠE

Dle obecné Teorie relativity je trojrozměrný Vesmír vlastně povrchovou "nadplochou" čtyřrozměrného "nadtělesa" reality. Einsteinovy rovnice ukazují, jak energie=hmotnost a hybnost tuto nadplochu pokřivují : každá částice (a její pohyb) na ní dělají nepatrné zakřiveniny a zvlnění.

Tak i množiny atomů a molekul, tvořící hmotné objekty a bytosti (i jejich pohyb a změny, realizující jejich životní pochody) se z mimoprostoru jevi jako soubor nepatrných pokřivenin (a jejich vlnění a proměňování) na příslušné části vesmírné nadplochy. [Jsou samozřejmě nepatrné velikosti a jest jich nesmírné množství.]

Theos má rád svět tak, že se "přitulí" na tu povrchovou nadplochu ("obejme" celé nadtěleso Vesmíru)  a vnímá její relativistické čtyřrozměrné vlnění (pulsování bytí) . [Jako když se milenec láskyplně přitiskme k milence a vnímá tlukot jejího srdce.]
    Tak se hmotné dění světa vtiskává do informační osobnosti Theos -> ten má nezprostředkované bezesmyslové poznání Světa (= vševědoucnost).

Nejvíce Theos miluje lidi : tak moc, že se k nadploše reprezentující člověka - všechen prostoročas, který zaujímá, všechny jeho součásti a procesy, t.j. celou jeho osobu a myšlení - "tulí" natolik intenzivně, že s ní takřka "srůstá" = symbioza.

V tom čtyřrozměrném vtisku člověka v Theos jsou ve-tvarovány (= in-formovány) veškeré časoprostorové změny tenzoru Energie-Hybnosti, reprezentující v čase probíhající životní procesy (čtyřrozměrné vlnění nadplochy časoprostoru) . Tudíž je to živá entita, obsahující všechny informace tvořící danou osobnost - jíž je zrcadlením v mimoKosmu.

1. Primární přirozená osobnost ve hmotném těle = originální materialistická psychika, vůle a vědomí, vytvářená zrozením a životem ve hmotném Vesmíru.
2. Sekundární symbiotická nadpřirozená Duše = "zrcadlení" v nemateriálním mimoKosmu, vytvořené "vtištěním" do Theos.

  A stejně, jako je mimoKosmos komplementem Vesmíru, je i nadpřirozená Duše komplementem té přírodní osobnosti Člověka = ideálně ji doplňuje (a dává vlastnosti, které hmotné duši chybí - např. nesmrtelnost, intuici ...
    [Dvojitost světa (biKosmie) má za následek i dvojitost (binárnost) osobnosti (duše) člověka - která je "rozkročena" mezi oběma světy : Kosmem a mimoKosmem.]

Sekundární Duše je "symbiontem" primární osobnosti již od početí do smrti. Jsou spolu v nejužším spojení jako 2 hemisféry jediného mozku, majíce společnou mysl. Vše, co člověk vidí, slyší, vnímá i myslí, je taktéž v metafyzické Duši.
    Ta je ve Theos, který tak může vnímat všechny lidské myšlenky - dobré i zlé - nic před Ním nezůstane skryto = vševědoucnost . [A někdy na to i reaguje ("hlas Svědomí"), někdy i pomáhá ("Anděl strážný") atd...]   Obvykle však dění světa i konání lidí absolutně toleruje (věnujíc se blaženosti Nebešťanů) - hlavní interakce Boha s člověkem je až po smrti (viz následující kapitolu).

7. SMRTÍ DO NEBE NA SOUD

Poněvadž sekundární Duše je mimo Kosmos (v nemateriálním Theos), nevadí jí ani smrt hmotného těla v našem světě . Při ní zanikne fyzická duše, ale její metafyzický ekvivalent zůstává uchován v Theos (-> v Nebi)  a pokračuje v dalším bytí : už jako nemateriální Ideová bytost v mimoKosmu.

Poněvadž je přesným čtyřrozměrným "vtištěním" živé bytosti, pokračuje její žití i po smrti = metafyzická postExistence.
    Když tedy hmotný jedinec v našem Světě zahyne, jeho osobnost nezanikne, ale dál pokračuje v informačním vtisku do Theos. Toť nehmotná Duše, kterou si tak dobrodějné Theos bere k sobě (= do Nebe) , čímž ji spasí před smrtí.

POZN. : Zvířata (ani rostliny) sekundární nadpřirozenou Duši nemají = jsou pouze přirozenými organismy - a po smrti zaniknou. To jim však nevadí, poněvadž nemají vědomí smrtelnosti. Netuší, že jednou zemřou, takže si s tím nedělají žádné starosti. Žijí přítomným okamžikem a jejich radost ze života je nezkalená strachem z budoucí smrti.

Nemateriální Duše v informačním mimoKosmu jsou tvořeny Idejemi - analogicky jako lidé v materiálním Kosmu jsou z atomů a molekul  (srov. Bikosmickou Korespondenci na konci 5. kapitoly).
    V životě je nosičem lidské osobnosti fyzický mozek ; po smrti pokračuje vtištěna v metafyzickém Theos jakožto ideová Duše.

Tak Theos dobře ví. jakou má "váhu", jak je obtížena hříchy, zda je krásná (duchovně), či ohavná, zlá . Po spravedlivém u-vážení si dobrou Duši (Ideovou bytost) ponechá přičleněnou ke svému metafyzickému "organismu", takže je Nebešťanem - pro multikulturní obohacení Nejvyššího společenství.

Jestli však někdo je tak ZLÝ, že jeho Duše bude Theos (a ostatním Nebešťanům) odporná, tak ji ze sebe vyvrhne coby ohavnou blivaninu do zoufalé prázdnoty mimoprostoru . Absolutní Dobro nikoho netrestá (nehodlá se špinit) ; nicméně vyvržená Duše se pak stane kořistí zuřivých zloduchů, kteří na takové zavržence už čekají, aby je odvlekli do Pekla (pro zhovadilé ukájení sadistů a zvrhlíků)...
    [O Pekle a Satanovi pojednává stránka "Peklo Lucifer".]

Spravedlivé absolutní Souzení  ukazuje, že Theos si Člověka ceni nad veškeré tvorstvo (spasí ho před Smrtí) a přeje si ho mít u sebe.
    Ovšem jakožto podílníka věčné radosti - nikoli zdroj pohoršení Nebešťanů ; špatné z Nebe vykáže . Proto se lidé mají snažit o sebezdokonalení  a nepodléhat primitivním chtíčům ani zlým pokušením.

Všelaskavý Theos (ve spolupráci s dalšími Nebešťany) pro každou dobrou náboženskou i sociální komunitu připravuje dokonalé Nebe podle jejich nejlepších představ , kde (jsa informačně všemohoucí) vyplní hodným lidem veškerá přání (i ta vysněná, v Realitě neuskutečnitelná...)
    [Theos optimalizuje Informační mimoKosmos pro dobré Duše - jako i materiální Kosmos pro krásný Život.]

Pozn, : Reálný svět není spravedlivý : Někdo má v životě náhodou štěstí, jiný smůlu (třeba se narodí chudý, postižený, ošklivá).
    Proto je zapotřebí Boha : aby ty handicapy v Nebi vyrovnal (= absolutní metafyzická Spravedlnost)  a smolařům dal kýžené štěstí.

8. BŮH NENÍ V TOMTO SVĚTĚ

Dobrou přípravou na Nebe je skromný život v chudobě a odříkání si materiálních požitků a statků . Chudý člověk se nemůže obklopovat hmotnými věcmi a holdovat materiálním rozkošem - takže potom v mimoKosmu, kde nic hmotného není, se snadněji přizpůsobí jejich absenci.

Naproti tomu boháč, obklopovaný materiálním nadbytkem a přivyklý hmotným radostem, nebude spokojen v nehmotném, čistě Informačním světě, kde to vše chybí, a bude marně tesknit po svém předchozím hmotařském životě.

Boháč se s absencí všeho toho hmotařského, čeho se mu dostávalo za života a co bylo pro něho hlavní hodnotou (ba smyslem života i zdrojem většiny radostí), bude jenom velice těžko smiřovat . I v Nebi by tak měl pokaženou absolutní blaženost, nemluvě o tom, že svým skuhráním po materiálnu by otravoval nehmotnou postExistenci ostatních členů ideového Společenství.

Chudý člověk, nemaje příliš možností ukájet materiální choutky, naučí se preferovat jiné hodnory a radosti : nemateriální, nefyzické, duchovní. To přispěje jednak k jeho duševnímu růstu, jednak ke snazšímu včlenění do čistě informační, ne hmotné postExistence (a v Nebi bude tuplem šťastnější)...

Náš Vesmír je pouze materialistický (bez nadpřirozených entit) - jak známe ze zkušenosti. Je to i základní předpoklad moderní vědy a o tom, že je správný, svědčí její úžasné úspěchy.

Doby, kdy se lidé domnívali, že Bůh je nadoblačný "ředitel Zeměkoule" a planety na jejich drahách postrkují andělé, jsou díky pokroku poznání už překonané.
    Teď víme, že Kosmos nepotřebuje žádného Prvotního Hybatele : všechno v něm probíhá samo od sebe, dirigováno jenom objektivními přírodními zákonitostmi . A podobně i život lidí probíhá naprosto přirozeně, bez nějakého nadpřirozeného Kontrolora, který by je vodil na provázcích.

Žádná věc nemůže mít zároveň si odporující vlastnosti : A & nonA  - to by byl logický spor .  A stejně logicky sporné je tvrzení, že fyzický Kosmos obsahuje metafyzické entity, nebo naopak, že v metafyzickém mimoKosmu může býti něco fyzického, hmotného (= relativního).

Jistě by každý klasický metafysik s rozhořčením odmítl názor, že v nehmotném světě Idejí se vyskytují materiální věci, kameny, hlína, tráva atp...  Analogický názor, že ve fyzickém světě mohou existovat metafyzická jsoucna (duchové, nadpřirozené síly) mu však nepřipadá nesprávný, přestože je stejně absurdní ?

Ideové bytosti mají svůj komplementární "svět" v mimoKosmu. Z něj nemohou nikterak vystoupit ; náš hmotný svět je pro nemateriální bytosti stejně nepřístupný, jako pevná zem pro ryby. Chybí jim zde "životní prostředí" jejich Informačního "světa", absolutní entity, ježto jsou vůči našemu relativnímu časoprostoru protikladné a disjunktní.
    Analogicky zase lidé nemohou vstupovati do mimoKosmu, kde neexistují základní pro naši existenci potřebné substance : materie a energie.

Oba komplementární světy jsou substanciálně protikladné, striktně oddělené, disjunktní (nemají nic společného) - jak dokázáno ve 12. kapitole - takže nás nemohou ani obtěžovat metafyzičtí Duchové, ani poškozovat vetřelci z mimoKosmu.

9. VESMÍR JE ZCELA MATERIALISTICKÝ

Theos nepochází z našeho Vesmíru - pouze někdy (vyjímečně!) přesáhne z mimoKosmu a zasáhne do dění Světa . A protože je nemateriální (= Ideový), působí výhradně informačně - což nicméně stačí, aby ovlivňováním fyzikálních konstant dokázal zázraky.
    Ovšem velice nerad : svět už optimalizoval a nemá potřebu tam něco změnit - reálný Kosmos ponechává přirozený a materialistický.

Veškerá evidence ukazuje, že náš Kosmos je pouze materialistický a žádné nadpřirozené (metafyzické) bytosti se v něm nevyskytují a nemanipulují. O tom svědčí také historie všech náboženství :

Židé prohlašují, že jsou vyvoleným Božím národem - jenže Jehova nikdy nezabránil jejich krutému pronásledování, pogromům a holocaustu.
    Křesťané prohlašují, že Ježíš spasil svět - jenže Kristus nezabránil jejich pronásledování Římany ani vražedným morům a náboženským válkám ve středovšku.
    Muslimové prohlašují, že Islám je jediné pravé náboženství - jenže Alláh nezabránil jejich rozdělení na dvě znepřátelené části (sunnity a šíity), vraždící se nevzájem.
    I věřící jiných náboženství marně prosívali o nadpřirozenou pomoc...
    Ani strašlivým krutostem, páchané "Svatou" Inkvizicí  a jinými křesťany i nekřesťany - žádný milosrdný Bůh nezabránil.

To svádí ke světonázorovému ateismu : žádný Bůh neexistuje, náboženství jsou jen lidskými výmysly - pro získávání majetku a moci.

Ani při tvoření Vesmíru se Bůh markantně neprojevil - Kosmos vznikl sám od sebe z Ničeho,  jak ukázáno ve stránce "Kosmogeneze MikroKolapsů" . Boha nebylo zapotřebí ani při vzniku Života : viz stránku "Biogeneze GGG"  ; také původ Člověka lépe vysvětluje věda, než Bible.

[ Lidské tělo má tolik nedostatků, že sotva mohlo být dílem nejvyššího Rozumu ; vždyť i leckterá zvířata jsou na tom lépe. Ani mozek není vrcholem dokonalosti (spíše propastí blbosti), jak vidíme všude po světě. Kdyby opravdu dokonalý Bůh stvořil Člověka "ke svému obrazu", jak se píše v Bibli, byli bychom podstatně lepší : krásní, moudří, dobrosrdeční a šťastní.

A zatím jsme - jak správně konstatoval Darwin - jenom vyvinutější opice (náš genom se od šimpanze liší jenom dvěma procenty) . Ovšem opice překonáváme ničemností a pýchou - zovouce se "Homo Sapiens Sapiens" - ač přiléhavější označení je "Homo Stupidens Ignoratiens"... ]

10. SPOJENÍ VĚDY + NÁBOŽENSTVÍ

Má pravdu ateistická věda - nebo náboženská víra (a kterápak) ?
Nebo všichni lžou - anebo každý má v něčem pravdu ?    
Či se dá ateismus a náboženství  tolerantně spojit ?    

Tyto 2 fundamentální Pravdy jsou protikladné pouze zdánlivě (při povrchním náhledu) - při hlubším pohledu jsou komplementární  (to plyne z biKosmické komplementarity Kosmu a mimoKosmu).

V Kosmu probíhá evoluce přirozeně dle Darwinových zákonů. "Postrkují" ji genetické mutace, které mají mnohé příčiny, obvykle přírodní.
    Vyjímečně (= výjimka, která potvrzuje pravidlo) může nastat "Indukovaná mutace", vyvolaná informačním ovlivněním fyzikálních konstant působením Theos z mimoKosmu (které je neenergetické, tudíž vědecky nezjistitelně).

Když analyzujeme celkovou evoluci, zjistíme, že indukované mutace byly dobrodějné a svědčí o inteligentním plánu (= nepřímý důkaz Boha) . Nicméně drtivá většina mutací je přirozená a svědčí o neexistenci Boha : v našem Vesmíru.

POZN.: V 19. století věda vyvracela Boha - a ve 21. století Ho naopak dokazuje (!)

Dodatek : Absenci projevů Theos (proč nepomáhá, nezabraňuje umírání a zabíjení, nekomunikuje atd...)  osvětluje stránka "Tajemství Boha", 2. kapitola .

11. ANAXIOMATIZACE FILOSOFIE

Roku 1931 matematik Kurt Gödel odvodil pozoruhodnou Větu o Neúplnosti axiomatizovaných systémů : Žádný logický systém výroků, obsahující formalizovanou rekurzívní aritmetiku (t.j. matematická struktura založená na určitém počtu základních Axiomů a deduktivně vyvozující své teorémy), nemůže být úplný, t.zn., že obsahuje nějaký výrok, který v rámci daného systému nelze ani dokázat, ani vyvrátit - nebo na druhé straně vede ke sporu.
    Další Gödelova Věta o Nerozhodnutelnosti pak říká, že se vyskytnou výroky, o jejichž pradivosti nelze v rámci daného systému rozhodnouti.

Což v praxi znamená, že jakoukoliv úplnou teorii světa, vycházející z určitých apriorních axiomů a předpokladů (například ze základních filosofických kategorií a postulátů), nelze sestrojit : vždy se vyskytnou poznatky, které překračují její rámec, a otázky, na které nemůže odpovědět... Gödelovy věty sice byly odvozeny matematicky, ale platí pro jakýkoliv formalizovaný systém výroků, tudíž i filosofii a ideologii.

Každý světonázor tak je nutně neúplný (některé výroky nemůže ani dokázat, ani vyvrátit) a nerozhodnutelný : v rámci daného systému nelze o pravdivosti některých vět rozhodnouti. Tato vlastnost (již se ideologové a náboženští fundamentalisté snaží ze všech sil zakrývat) je dána výchozími Axiomy (v náboženství Dogmaty).

Neboť i kdybychom zvolili výchozí předpoklady a dogmata jakkoliv sofistikovaně, nevyhnutelně se posléze v systému objeví neúplnosti a nerozhodnutelnosti. A najdou se kritikové (třeba i v jiné době a jiném kulturním okruhu), kteří pak odmítnou celý takový světonáhled jakožto bludný . To se již mnohokráte stalo ; proto též existuje množství nejrůznějších světonázorů a ideologií (i jejich kritiků)...

Opravdu univerzální světonáhled tedy musíme začít budovat odvrhnutím všech omezujících předpokladů a zatemňujících dogmat.
    Co nám potom zbude jako jediné východisko - úplné Nic, nebo nějaká entita, která už nebude zdrojem té Gödelovské neúplnosti a nerozhodnutelnosti ?

Mělo by to být něco naprosto nezávislého na lidských názorech, vírách, filosofiích i matematice ; a neovlivnitelné ničím z reálného světa. To nejprimárnější východisko musí být zároveň i nejelementárnější : primitivnější než všechny formy hmoty i sám časoprostor. Ten nejobecnější prazáklad má býti též nejabstraktnější : je třeba odhlédnouti od Boha i člověka, hmoty i energie, času i prostoru ; nepředpokládat nic materiálního ani duchovního.

Aby nově budovaná teorie světa byla opravdu všeobecná a každému přijatelná, nesmí býti závislá na nijakém světonázoru či náboženství . Tedy nelze vycházet ani z primárnosti Boha resp. jakéhokoliv světového ducha (to by odmítli materialisté), ani z předpokladu prvotnosti hmoty, ateismu (což by zase neuznali idealisté).
    Naším východiskem musí býti fakt, jenž nemůže zpochybnit vůbec nikdo ; co možná ještě obecnější, než Descartesovo "Cogito, ergo sum". (Leckdo totiž může zpochybnit dokonce i skutečnost vlastní existence, například subjektivní idealisté.)

12. PRINCIP NAN -> BIKOSMIE

Aspoň nějakou (obecnou) jsoucnost něčeho (čehosi) však nemůže zpochybniti žádný ; kdyby totiž neexistovalo vůbec nic, nešlo by ani o ničem filosofovat, ba ani pochybovat - ani by neměl kdo.
    To, že alespoň něco přece jenom existuje, musí nakonec uznat úplně každý, i ten nejextrémnější skeptik (jinak by musel popřít nejenom svět, ale i sám sebe ; prohlásiti, že vlastně není, takže nemůže ani nic popírat, atd... - došlo by k logickému "circulus ad absurdum").

Tento fakt nemůže vyvrátit už vůbec nikdo, ani nejsubjektivnější idealista. Zahrnuje totiž jak vlastní existenci (třeba sebevíce iluzorní), tak i všechny možnoti duchoven i materiálen.
    Nepotřebujeme ani vědět, jaké to základní Něco vlastně je (duchovní, materiální, nebo jiné). Jeho povaha i podstata je totiž pro budování nové filosofie naprosto irelevantní ; operujeme s ním totiž čistě jako s formálním objektem (syntakticky).

To první NON bereme jako logický operátor NEGACE, který se aplikuje na další členy výroku dle známého pravidla formální logiky :   non(A·B) = (nonA)·B + A·(nonB)
          V našem případě dostaneme :
    NON·(ABSOLUTE·NIHIL) = (NON·ABSOLUTE)·NIHIL + ABSOLUTE·(NON·NIHIL)
 
    Spojení NON·ABSOLUTE  je vlastně negací Absolutního, neboli Relativní :
    NON·ABSOLUTE = RELATIVE                     Tím nakonec dostáváme výrok :

  Dvojakost jsoucna (= biKosmii) znázorňuje obrázek : kruh Veškerenstva se skládá ze 2 komplementárních a disjunktních půlkruhů (červeného a modrého) :

 
    Z Relativní Nicoty vznikl materiální fyzický Vesmír, neboť hmota, energie i časoprostor jsou relativní . Ten úžasný proces vzniku Vesmíru z ničeho je ukázán ve stránce "Kosmologie Mikrokolapsů".

A komplementární Absolutní neNicota je prapodstatou metafyzického mimoKosmu (bez hmoty, energie a časoprostoru) - je komplementem Vesmíru.
      (Viz 4. kapitolu.)

13. Dodatek: VZNIK LIDSTVA I BOHOČLOVĚKA

Theos je v nemateriálním mimoKosmu - nicméně z optimalizace světa pro Život (popsané v 1. a 2. kapit)  vidno, že přesahuje do hmotného Světa . Poněvadž metafyzický Intelekt je nehmotný, tak i jeho přesahující složka je nemateriální, duchovní povahy - proto název Boží Duch Svatý.

Nepůsobí hmotně, nýbrž informačně = mění čísla fundamentálních konstant a tím ovlivňuje fyzikální a chemické procesy.

Vedle zásahů (Božích zázraků) uvedených v 1. a 2. kapit, laskavý Theos občas inicioval vhodné mutagenní reakce v jádrech zárodečných buněk, čímž vyvolával umělé (ne-přirozené, nad-přirozené) indukované mutace genomu pomáhající Biogenezi.

Postupně a jemně tak Theos geneticky vylepšoval i opice, lidoopy, opolidi, pralidi atd... - až ke Člověku . Pokaždé pak tisíce let počkal, jak se projeví konsekvence - a poté provedl další potřebné mutace [nespěchal ; dirigovat Svět není jeho hlavní činností].

U Panny Marie dobročinný Theos vytvořil dokonalý genom (= dokonalého Člověka), jejž vyčistil vymazáním genetických poruch a šumu, které přebudoval v nové božské geny. Takže k lidskému genomu Ježíše přibyly nové zvláště zkonstruované geny od Boha, které mu dodaly nadlidské vlastnosti.

Ježíš má tak dvojí podstatu = BohoČlověk :
1. Lidskou od matky Marie.
2. Božskou od zmutovaných genů "indukcí" Duchem Božím.
    Božská složka genomu Ježíše stimulovala vývoj jeho těla i mozku takovým způsobem, že pak dokázal ty úžasná věci...

Ježíš se narodil bez přispění otce = partenogenezí - aby jeho očištěný genom nebyl konteminován primitivními geny lidského tatíka. Roli oplodnitele Mariina vajíčka sehrál transcendentní (přesahující z metafyzického mimoKosmu)  Duch Svatý, zkonstruující v Mariině jádrové DNA vylepšené božské geny.

Tak nahradil funkci spermatu a poté spustil partenogenezi zárodku Ježíše . Takže nebylo třeba pohlavního styku, Marie byla v těhotenství stále neporušená panna. A Ježíš nemá pozemského zploditele ; jeho nadpřirozeným Otcem je Theos z mimoKosmu prostřednictvím Ducha Svatého (který je transcendentní složkou Boha).

Polovinu genů měl Ježíš od lidské matky Marie, kdežto druhá polovina, která normálně pochází od otce, vznikla vylepšujícími mutacemi indukovanými Theos (Duchem Svatým).
    Úplně celý genom Theos nepřepracoval (nezbožštil), protože pak by Ježíš nebyl normální dítě, ale podivný "nadpozemšťan" -> a nemohl by prožít standardní život a vyvolával by spíše podivení, než důvěru [což by bylo kontraproduktivní  vůči jeho poslání].

 
Aleš Borek