1. FYZIKÁLNÍ DŮKAZ BOHA 

Vědci zjistili, že základní fyzikální konstanty, jimiž se řídí vývoj Vesmíru, mají tak výhodné hodnoty, že vedou k nejlepšímu z možných světů pro Život. Kdyby měly o pouhou tisícinu odlišné hodnoty, byly by tu podstatně horší životní podmínky a možná bychom ani nevznikli.

• Nejznámější je anomální roztažnost při nízkých teplotách : místo, aby se poklesem teploty voda smršťovala jako jiné kapaliny - a jak by bylo i logické - tak se naopak pod 4°C rozpíná ; což je nepřirozené (anebo nadpřirozené ?).
  To má blahodárný význam pro Život, poněvadž voda v tuhém skupenství je lehčí než v kapalném, takže led plave na povrchu, brání úplnému promrznutí jezer a řek ode dna, ochraňujíc tak vodní živočichy v zimě. A lidem to přináší mnoho radovánek na zamrzlých hladinách a umožňuje překonávat vodní toky.
• Zmrzlá voda netvoří tvrdé krystaly jako jiné pevné látky, nýbrž měkké a lehké sněhové vločky (což je nenormální).
  Ty v zimě přikryjí biosféru jako bílou peřinou a chrání ji před poškozením mrazem. (Bylo by věru katastrofální, kdyby z mraků místo jemného chmýří padaly kousky ledu jako v létě kroupy.) A sníh je také zdrojem mnoha zimních radostí, sportů a dalších možností dopravy.
• Extrémně veliká tepelná kapacita vody také zpomaluje zamrzání vodních ploch, což pomáhá jejich Životu. Zmenšuje to také tepelné rozdíly mezi létem a zimou ; zmírňuje podnebí.
• Voda má nečekaně vysoký bod varu a tání ; takto jednoduchá sloučenina by měla vařit a tuhnout při mnohem nižších teplotách. (Například analogický Sirovodík H₂S a Metan CH₄ jsou za normálních podmínek plyny.) Voda však je, díky elektrickému zesíťování jejích molekul, kapalná v širokém rozmezí teplot. Tato další abnormalita je jasně vhodné pro Život i lidskou společnost.
• Voda je také neobyčejně silným polárním rozpouštědlem, kterážto okolnost velice pomáhá mnoha přírodním procesům - zejména biochemickým.
• A dalším důkladným zkoumáním vody lze najít ještě jiné podivuhodnosti, prospívající Biogenezi...

Každá z uvedených zvláštností by se jednotlivě dala vysvětlit náhodnou shodou okolností. Jejich spojení v jediné (a právě té pro Život nejdůležitější) chemické sloučenině však je natolik nepravděpodobné, že vzbuzuje podezření, že to není samo sebou, nýbrž umělým zásahem (podporujícím Biogenezi).

Méně neuvěřitelná pak je pravděpodobnost ovlivňování kosmogeneze vedoucí až ke vzniku té podivuhodné Vody vyšší Nadinteligencí, fandící Životu . H₂O tak není obyčejnou kapalinou, ale geniálním vynálezem (lepší látku by nedokázalo vymyslet ani konsorcium všech nositelů Nobelových cen za chemii).

K životu nejpotřebnější chemický prvek Uhlík vznikl ve hvězdách termomukleárními reakcemi a za normálních okolností by se ho vytvořilo jen zanedbatelné množství (a Biogenezi takměř znemožnilo). Jenže určující fyzikální konstanty mají tak optimální hodnoty, že zapříčinily vzniknutí překvapivě mnoha Uhlíku - což umožnilo úžasnou prosperitu Života.
    A díky vhodným hodnotám dalších parametrů má Uhlík schopnost vytvářet úžasnou variabilitu makromolekulárních řetězců = stavebních kamenů živých organismů.

Taky celá planeta Země je optimalizovaná pro Život (těžko ve Vesmíru najít lepší) :
Má nejvhodnější velikost, hmotnost a přitažlivost, hustotu a složení atmosféry, vzdálenost od Slunce a průměrnou teplotu, sklon zemské osy a neobyčejně velký Měsíc, množství vody a rozložení kontinentů. Každý organismus zde může najít vhodné životní prostředí : vlhké i suché, teplé i studené, vzdušné i vodní.
    Kdyby parametry Země byly jen o několik procent odlišné, žilo by se tu mnohem hůře.

A při důkladném prozkoumávání vývoje Života nabudeme podezření, že probíhal příliš rychle a dobře, než aby byl výsledkem jenom náhodných mutací a Darwinovské evoluce. V některých klíčových momentech asi došlo k inteligentním zásahům - bez nich by nahodilá Biogeneze postupovala mnohonásobně pomaleji a Člověk by dosud ještě neexistoval. (Spontánní vývoj by pravděpodobně dospěl teprve k nejprimitivnějším opicím.)
    [To však nevylučuje Darwinovskou evoluci - jenom někdy (a vyjímečně) Biogenezi postrčil "prst Boží".]

A taky zjištěné hmototvorné narušení symetrie částic-antičástic na počátku Vesmíru je nevysvětlitelné pouze fyzikálně . A na začátku byl Vesmír extrémně chaotický a horký ; měl maximální entropii. Od té doby entropie klesá, organizovanost roste - což odporuje fyzikálním zákonům říkajícím, že entropie by měla růst.
      [Takže kosmogenezi ovlivňuje i něco nefyzikálního (metafyzického ?).]

  Jelikož asistovala při vzniku Vesmíru, byla dříve než svět ; a ježto manipulovala s jeho parametry, jest vně Vesmíru, mimo Kosmos.
    [Důkaz, že vedle našeho materiálního Kosmu je i nemateriální mimoKosmos, je v 11. kapitole  (kvůli složitosti byl přesunut na konec).]

Náš Vesmír je tvořen hmotou v časoprostoru - mimo něj hmota ani časoprostor není. (Podle obecné Teorie relativity totiž je hmota i energie zakřivením časoprostoru, jenž v mimoKosmu absentuje. Takže bychom tam cokoli hmotného či energetického marně hledali).
    Proto mimoKosmos ani nelze vnímat našimi smysly a přístroji - jež registrují pouze hmotná či energetická působení.

Nicméně informace je nezávislá na hmotě i energii - tudíž se může vyskytovat i v mimoKosmu. [To bude ještě později důkladně vysvětleno - hlavně v kapitole 4.]

2. POVÍDKA: OPRAVDU ŠTĚSTÍ?

    Příkladně optimalizace planety Země :
    Na počátku se v naší Slunení soustavě hemžilo množství nejrůznějších těles a tělísek, jejichž srážením a spojováním postupně vznikly nynější planety. Theos dokázal lokálními změnami gravitační konstanty v některých místech a dobách ovlivnit přitažlivou sílu od Slunce, která je určující pro pohyb těles. Ovlivnil tak dráhy vybraných těles, které postupně vytvořily planetu optimální velikosti v optimální vzdálenosti od Slunce.

Analogickou změnou drah komet, které obsahují zmrzlé plyny a vodu, pak Theos dopravil na Zemi optimální množství vody a plynů v praatmosféře (dnešní ovzduší je už výsledkem činnosti živých organismů).
    A Měsíc, jehož extrémní velikost ohromně zrychlila přechod Života z moří na souš, Theos vytvořil kontrolovanou (lokálními změnami gravitační konstanty) srážkou veliké planetesimály se Zemí.

Ta srážka byla tak pečlivě propočítaná, že se přitom také optimálně naklonila zemská osa (to způsobuje střídání ročních dob, které zintenzivňuje Biogenezi a zpestřuje život ; bez toho by na některých rovnoběžkách bylo ustavičně příliš zima, kdežto na jiných příliš horko - bez potřebných změn).

Jako dílo náhody by toto vše bylo extrémně nepravděpodobné ; pochopitelnější je to jako Životu pomáhající akce Theosu.

A v Biogenezi mohl Theos působit INDUKOVANÝMI MUTACEMI :
Mikrozměnami (v určitých místech a časech) konstant Planckovy, jemné struktury, elementárního náboje, rychlosti světla atd..., dokázal Theos působit na vhodné chemické i biochemické reakce, čímž vyvolal potřebné genetické mutace DNA a ovlivnil vývoj Života.

"Indukovanými mutacemi" tak Theos pravděpodobně optimalizoval také Biogenezi (bez toho je vznik některých sofistikovaných orgánů jen těžko vysvětlitelný). Neřídil ji - evoluci nechal přírodě dle Darwinových zákonů - pouze ji občas (vyjímečně) dobrodějně vylepšil. Jemně a neznatelně, nenarušuje autenticitu přirozené evoluce - Theos není diktátor, baví se svobodným hemžením všechněch živáčků...

    POVÍDKA : OPRAVDU ŠTĚSTÍ ?
Byla jednou jedna veliká loterie s hlavní výhrou milion dolarů. Opakovala se každý měsíc a vždy bylo vydáno milion losů (takže pravděpodobnost hlavní výhry byla 1 miliontina = 10^-6 ).

První měsíc vyhrál hlavní výhru nějaký XY (to nevzbudilo žádnou pozornost, protože někdo přece vyhrát musel). Druhý měsíc první cenu opět vyhrál XY (to už stálo za malou noticku v novinách : Šťastlivec dvakrát za sebou vyhrál milion). Třetí měsíc zase vyhrál XY - to už stálo za samostatnou zprávu. A když i čtvrtý měsíc vyhrál XY, bylo z toho na 1. straně palcovými titulky : XY = DÍTĚ ŠTĚSTĚNY !  (a zvěděl o tom celý svět).

Šťestí XY neopustilo ani v dalších měsících. Byl stále slavnější - až nakonec, po 6. výhře v řadě, vyšlo zvláštní vydání :
"XY ZATČEN A OBVINĚN Z PODVODU !  Policie pátrá po jeho komplici v loterii, který tajně manipuloval s čísly."

U soudu sice XY neustále tvrdil, že k žádné manipulaci nedošlo ; ani policii se nepodařilo najít žádného komplice - nicméně přece jen byl odsouzen do vězení (a všechny výhry musel vrátit). Státní žalobce počítačem prohledal všechny záznamy o všech loteriích po světě a nenašel žádný podobný případ. (Vyskytlo se pouze několik výher dvakrát v řadě - jednou dokonce třikrát - ale šestkrát nikdy.) Pravděpodobnost (10^-36) je tak zanedbatelná, že to už nemůže být nějaká superšťastná náhoda, nýbrž sofistikovaný podvod. Obhájce sice argumentoval, že to není důkaz, leč pouze indicie - ale soudce nepřesvědčil (a nešťastný "šťastný výherce" sedí).

    POINTA celého příběhu :
K žádnému podvodu opravdu nedošlo, byla to pouze serie šťastných náhod - a XY je zavřený nevinně . Jenže jak může svoji nevinu dokázat ?
    V pozdější anketě, zda XY je vinen nebo nevinen, si 99 % respondentů myslelo, že je to podvodník.

Kdyby ta serie pokračovala dál, až by dosáhla 8 či 9 opakování (takže pravděpodobnost by byla 10^-48 nebo 10^-54) - asi by i sám XY uvěřil, že tolik štěstí nemohlo být náhodou, ale skrytými manipulacemi s čísly. A obhájce by mu poradil, aby ani nešel k soudu, ale rovnou se přiznal k podvodu - to bude polehčující okolnost a dostane menší trest. (V takovém případě by sotvakdo uvěřil, že k manipulacím nedošlo.)

  A když od pohádky přejdeme ke skutečnosti - tak sotvakdo bude věřit, že v našem Vesmíru nedošlo k manipulaci s čísly (fyzikálních konstant) ; náhodnost je asi 10^-50, jak ukázáno v minulé kapitole.
    Toť špatná zpráva pro ateisty (ale nikoli absolutní vyvrácení ateismu) ; dobrou zprávou je fakt, že všechny ty manipulace jsou nám ku prospěchu.

  [ Proč svoji jsoucnost Theos zakódoval a sám se neprojevuje (explicitně nevystupuje ve světě)  a s lidmi nekomunikuje ?   Krom jiných důvodů se i stydí prozradit svoje nejkontroverznější tajemství : proč připouští zlo, války, smrt  atd...  - většinu by to iritovalo a sotvakdo by ho správně pochopil.
      (Je to důkladně objasněno v části "Náboženství, teologie".) ]

3. BIKOSMIE : DVOJÍ SVĚT

Theos je mimo náš materiální Vesmír - má svůj specifický metafyzický mimoKosmos [ve kterém je doma (schovaný)].
Jeden svět nestačí (na pochopení veškerenstva, jeho fungování a Spravedlnost) . Kosmos je dvojaký = binární - má 2 strany : přivrácenou fyzickou, kterou vidíme všude kolem sebe ; a odvrácenou metafyzickou, kterou naše smysly nevnímají.
      [Exaktní důkaz, jsa hodně složitý, je až na konci (v 11. kapitole).]

Matematická logika učí, že ke každé množině existuje komplementární (doplňková) množina, obsahující prvky, které nejsou v té původní a neobsahující prvky té původní : co je v jedné, není ve druhé - a co není v jedné, je ve druhé.

Konkrétně filosoficky : náš materiální Kosmos je množinou hmotných objektů v relativním časoprostoru - a jeho komplementem (doplňkem) bude nemateriální mimoKosmos = množina nehmotných entit v absolutním mimoprostoru. Co je v našem Vesmíru, není v mimoKosmu - a naopak.
    Fyzikální veličiny hmota i energie jsou relativistickými "zakřiveninami" časoprostoru - takže v mimoKosmu, kde časoprostor absentuje, hmota ani energie být nemůže (tam neplatí fyzika, ale metafyzika).

    Na obrázku je Veškerenstvo znázorněno kruhem, jak je ve filosofii obvyklé. Skládá se ze dvou půlkruhů : nalevo červeného, znázorňujícího relativistický materiální Vesmír a napravo modrého, znázorňujícího absolutní nemateriální mimoKosmos. Oba tyto půlkruhy ("kosmy") jsou navzájem oddělené - disjunktní - poněvadž nic nemůže být zároveň relativní hmotné & absolutní nehmotné. Jsou diametrálně rozlišné - Relativní je opakem Absolutního - a doplňují se (= komplementarita) na celistvý kruh : veškeré jsoucno, dvousložkové Veškerenstvo.
    [To však neznamená nějaký "Dualismus" (podvojnost) - ten byl omylem starého světonázoru  a bude vyvrácen v části "Metafyzika".]

Spodní černý kroužek značí primární Nicotu, z níž všechno fyzické vzešlo - jak jsme ukázali  v části "Kosmologie Mikrokolapsů" - resp. nepoznatelno v prazákladu teorie Absolutního.
Bílá šipka znázorňuje atribut světa (obojího) : vývoj, pokrok, samoorganizaci - od bazální nicoty až k nejvyššímu supraIntelektu Theos, označenému bílým trojúhelníkem. Jeho transcendentnost vyjadřuje přesahování šipky/trojúhelníka ven z kruhu jsoucna.
Spodní žlutá část obrázku představuje neživé formy hmoty (jako mrtvou poušť) ; horní pak vývoj Života (jakožto zelenající se Přírodu).

Ten červený a modrý půlkruh (parciální světy) spojují dvě entity :

• Na nejnižší úrovni černý kroužek znázorňující Nicotu (Relativní) a zároveň Nepoznatelno (Absolutní). Zde ještě nelze rozlišiti mezi hmotným a nemateriálním. A matematická logika nám říká, že prázdná množina je inherentní všemu.
• V nejvyšší úrovni bílý trojúhelník představující tu nejvyspělejší entitu Theos, schopnou přenosu (informačního) mezi mimoKosmem a Kosmem. Tak přesahuje (= transcenduje) z domovského mimoKosmu, což znázorňuje to "vyčnívání" trojúhelníka.

Všude jinde jsou ty dva parciální světy diametrálně odlišné (jako ty 2 různé půlkruhy) a nemají nic společného, jsou disjunktní. Fyzický Vesmír je tvořen hmotou v relativistickém časoprostoru, zatímco metafyzický mimoKosmos je "vně" časoprostoru, nehmotný a nerelativní. Co je v jednom, není ve druhém ; co chybí v jednom, vyskytne se ve druhém = navzájem se doplňují, jsou komplementární.

  Žádné jiné, fantastické světy už nejsou (dvojí svět úplně stačí). Existence nějakých "paralelních Vesmírů", "Multiverza" či "vícedimenzionálních prostorů" je vyvrácena v 11. kapitole části "Kosmologie" .
    Také vůbec nic nesvědčí o jejich jakékoliv jsoucnosti, kdežto existenci mimoKosmu dokládají mnohé indicie (a "věci mezi nebem a zemí")...

A výskyt nekonečného množství všelijakých Paralelních světů by zajisté byl nepravděpodobnější a nepochopitelnější nežli bytí pouhých dvou logicky se doplňujících kosmů.

4. IDEOVÝ mimoKOSMOS  

Právě informace se může emancipovat od prostoru i času a být nezávislá na hmotě či energii. Například jakákoliv myšlenka může býti třeba vytesána do těžkého kamene, zapsána na lehký papír, zaznamenána v magnetickém nosiči, zakódována do proudu ultralehkých elektronů v telegrafním drátu nebo vysílána pomocí úplně nehmotných fotonů. I množství energie při zpracování a záznamu informací lze učinit libovolně malým, jak úspěšně dokládá neustále klesající příkon počítačů.

Analogicky ve hmotném světě existuje množství materiálů schopných tvarování : klasickým příkladem je kámen, jemuž sochař dokáže dát významuplný tvar nebo vytesáním nápisu (ve-tvarování povrchu) naň uložit myšlenku (in-formaci). Také různé druhy měkkých hlín a modelín bývají tvarovány, čímž se stávají nosičem významu (třeba podoby člověka), či informací (jako u hliněných tabulek Sumerů, do jejichž povrchu byly ve-tvarovány in-formace pomocí dřevěných "tiskátek").

Ideje v Informačním "světě" nejsou primární - jak se domníval starořecký filosof Platon - avšak jsou hlavní nemateriální kategorií. I proto, že jsou nejbližší našemu chápání ; ostatní entity mimoKosmu jsou příliš cizí, abstraktní.

Mimočasovost Idejí však neznamená zároveň jejich intaktnost, přestože jejich bytí není determinováno či korodováno během času. Ideje totiž (jako každý informační soubor) mohou býti změněny i vytvořeny "z ničeho" nebo absolutně zničeny, vymazány beze zbytku ; neboť pro jejich podstatu - Informace - neplatí fyzikální Zákon Zachování, nýbrž Nezachování v Informační teorii.

Absolutní (informační) a Relativní (materiální) světy se navzájem doplňují (=komplementarita)  a jednotlivé jejich entity si vzájemně odpovídají (korespondují) :

To proto, že každou věc lze popsat resp. zobrazit odpovídajícím informačním souborem, kterýžto je už nemateriální .
 

      Důležité je upozornění, že se tu nejedná o nějaký "dualismus", jako v Kvantové mechanice, kde fyzikální princip korespondence vycházel z vlnově-korpuskulárního dualismu moderní mikrofyziky. V nové biKosmii nejsou materiálno se spirituálnem duální (podvojné), t.j. zároveň společně přítomné - nýbrž komplementární a disjunktní, diametrálně oddělené v různých kosmech : hmotném Vesmíru a nemateriálním mimoKosmu.

5. DUŠE PŘIROZENÁ+NADPŘIROZENÁ

Dle obecné Teorie relativity je trojrozměrný Vesmír vlastně povrchovou "nadplochou" čtyřrozměrného "nadtělesa" reality. Einsteinovy rovnice ukazují, jak energie=hmotnost a hybnost tuto nadplochu pokřivují : každá částice (a její pohyb) na ní dělají nepatrné zakřiveniny a zvlnění.

Tak i množiny atomů a molekul, tvořící hmotné objekty a bytosti (i jejich pohyb a změny, realizující jejich životní pochody) se z mimoprostoru jevi jako soubor nepatrných pokřivenin (a jejich vlnění a proměňování) na příslušné části vesmírné nadplochy. [Jsou samozřejmě nepatrné velikosti a jest jich nesmírné množství.]

Theos má rád svět a svoji transcendentní příchylnost realizuje tak, že se "přitiskne" na tu povrchovou nadplochu Vesmíru a vnímá její relativistické čtyřrozměrné vlnění (pulsování bytí). [Jako když se milenec láskyplně přitiskme k milence a vnímá tlukot jejího srdce.]
    Tak se hmotné dění světa vtiskává do informační osobnosti Theos = ten má nezprostředkované bezesmyslové poznání Světa.

Nejvíce Theos miluje lidi : tak moc, že se k nadploše reprezentující člověka - všechen prostoročas, který zaujímá, všechny jeho složky a procesy, t.j. celou jeho osobu a myšlení - "tulí" natolik intenzivně, že s ní takřka "srůstá" = symbioza.
    Tato část Theos, která je symbiotická s člověkem, je nadpřirozenou (metafyzickou) DUŠÍ = nehmotnou v mimoKosmu soužijící s Bohem (po celý život).

V tom čtyřrozměrném vtisku živé bytosti v Theos jsou ve-tvarovány (= in-formovány) veškeré časoprostorové změny tenzoru Energie-Hybnosti, reprezentující v čase probíhající životní procesy (čtyřrozměrné vlnění nadplochy časoprostoru).
    Takže je to živá entita, obsahující všechny informace tvořící danou osobnost v jejím bytí - jíž je symbiotickým pokračovatelem v mimoKosmu.

1. Primární  přirozenou osobnost ve hmotném těle = originální fyzickou (materialistickou psychiku, vůli a vědomí), vytvářenou zrozením a životem ve hmotném Vesmíru.
2. Sekundární , z ní vykvétající, nadpřirozenou Duši  symbiotickou metafyzickou (nemateriální v mimoKosmu), vytvořenou "vtištěním" do Theos.

  A stejně, jako je mimoKosmos komplementem Vesmíru, je i sekundární Duše komplementární primární osobnosti Člověka = ideálně ji doplňuje,

Sekundární metafyzická Duše je "symbiontem" primární fyzické již od narození do smrti. Jsou spolu v nejužším spojení jako 2 hemisféry jediného mozku, majíce společnou mysl a Vědomí. Vše, co člověk vidí, slyší, vnímá i myslí , je taktéž v metafyzické Duši.

[POZN.: Ten metafyzický symbiont ("nadpřirozená Duše") je transcendentní složkou lidské osobnosti = přesahuje do metafyzična (mimoKosmu) - a umožňuje jak spojení s Theos (komunikace s Bohem, "anděl strážný", hlas svědomí) , tak parapsychologické jevy (telepatie, percepce, prekognice, magie, proutkařství atd...). Viz část "Metafyzika".]

6. PO SMRTI POSTEXISTENCE

Poněvadž sekundární Duše je mimo Kosmos (v nemateriálním Theos), nevadí jí ani smrt hmotného těla v našem světě . Při ní zanikne fyzická duše, ale její metafyzický symbiont zůstává uchován v Theos a pokračuje v dalším bytí : už jako nemateriální Ideová bytost.

Poněvadž je přesným čtyřrozměrným "vtištěním" živé bytosti, pokračuje její žití i po smrti = metafyzická PostExistence.
    Když tedy hmotný jedinec v našem Světě zahyne, jeho osobnost nezanikne, ale dál pokračuje v informačním vtisku do Theos. Toť nehmotná Duše, kterou si tak dobrodějné Theos bere k sobě, čímž ji spasí před smrtí.

POZN.: Zvířata (ani rostliny) sekundární nadpřirozenou Duši nemají = jsou pouze přirozenými organismy - a po smrti zaniknou. To jim však nevadí, poněvadž nemají vědomí smrtelnosti. Netuší, že jednou zemřou, takže si s tím nedělají žádné starosti. Žijí přítomným okamžikem a jejich radost ze života je nezkalená strachem z budoucí smrti.

Nemateriální Duše v informačním mimoKosmu jsou tvořeny Idejemi - analogicky jako lidé v materiálním Kosmu jsou z atomů a molekul (srv. Bikosmickou Korespondenci ve 4. kapitole). V životě je nosičem lidské osobnosti hmotný mozek ; po smrti pokračuje vtištěna v Theos jakožto ideová Duše.

A Theos dobře ví. jakou má "váhu", jak je obtížena hříchy, zda je krásná (duchovně), či ohavná, zlá . Po spravedlivém u-vážení si dobrou Duši (Ideovou bytost) ponechá přičleněnou ke svému metafyzickému "organismu", čímž ji činí Nebešťanem - pro multikulturní obohacení Nejvyššího společenství.

Jestli však někdo je tak ZLÝ, že jeho Duše bude Theosu odporná, tak ji ze sebe vyvrhne coby ohavnou blivaninu do zoufalé prázdnoty mimoprostoru . Absolutní Dobro nikoho netrestá (nehodlá se špinit) ; nicméně vyvržená Duše se pak stane kořistí zuřivých zloduchů, kteří na takové zavržence už čekají, aby je odvlekli do Pekla (pro zhovadilé ukájení sadistů a zvrhlíků)...
    [O Pekle a Satanovi pojednává část "Peklo a Lucifer".]

Spravedlivé absolutní souzení  je značně náročné a Theos tím projevuje exkluzivní Lásku a ukazuje, že si Člověka (včetně Neandertálců) ceni nad veškeré tvorstvo (spasí ho před Smrtí) a přeje si ho mít u sebe.
    Ovšem jakožto podílníka věčné radosti - nikoli zdroj pohoršení Nebešťanů ; špatné do Nebe nepustí . Proto se lidé mají snažit o sebezdokonalení  a nepodléhat primitivním chtíčům ani zlým pokušením.

[Reálný svět není spravedlivý : Někdo má v životě náhodou štěstí, jiný smůlu (třeba se narodí chudý, postižený, ošklivá).
    Proto je zapotřebí Boha : aby ty handicapy v PostExistenci vyrovnal (= absolutní metafyzická Spravedlnost)  a smolařům dal kýžené štěstí.]

Všelaskavý Theos pro každou dobrou náboženskou i sociální komunitu připravuje dokonalé Nebe podle jejich nejlepších představ , kde (jsa informačně všemohoucí) vyplní hodným lidem veškerá přání (i ta vysněná...)
    [Theos optimalizuje Informační mimoKosmos pro dobré Duše - jako materiální Kosmos pro krásný Život.]

Dobrou přípravou na Postexistenci je skromný život v chudobě, která vede k odříkání si materiálních požitků a statků. Chudý člověk se nemůže obklopovat hmotnými věcmi a holdovat materiálním rozkošem - takže potom v mimoKosmu, kde nic hmotného není, se snadněji přizpůsobí jejich absenci.

Naproti tomu boháč, obklopovaný materiálním nadbytkem a přivyklý hmotným radostem, nebude spokojen v nehmotném, čistě Informačním světě, kde to vše chybí, a bude marně tesknit po svém předchozím hmotařském životě.
    Boháč se s absencí všeho toho hmotařského, čeho se mu dostávalo za života a co bylo pro něho hlavní hodnotou (ba smyslem života i zdrojem většiny radostí), bude jenom velice těžko smiřovat . I v Nebi by tak měl pokaženou absolutní blaženost, nemluvě o tom, že svým skuhráním po materiálnu by otravoval nehmotnou Postexistenci ostatních členů ideového Společenství.

Chudý člověk, nemaje příliš možností ukájet materiální choutky, naučí se preferovat jiné hodnory a radosti : nemateriální, nefyzické, duchovní. To přispěje jednak k jeho duševnímu růstu, jednak ke snazšímu včlenění do čistě informační, ne hmotné Postexistence (a v Nebi bude tuplem šťastnější)...

  POZN.: Metafyzické Nebe může leckomu připadat nereálné, vysněné . Však v daleké budoucnosti za miliony a muliardy let bude lidstvo a Supracivilizace tak nesmírně vyspělé a bohaté, že vytvoří úžasný Ráj, kde fantastické technologie bezpracně vyplní veškerá přání lidí.  Viz část SUPRACIVILIZACE.  To pak bude opravdové reálné hmotné Nebe - do kterého budou časem přeneseni též všichni lidé z minulosti (včetně nás) - pro odměnění resp. odsouzení.
    [A pokud ty časové přenosy nezvládnou naši potomci ani za miliardy let, zcela určitě to dokáže všemohoucí Theos - pro Spravedlnost.]

7. VESMÍR JE VÝHRADNĚ MATERIALISTICKÝ

Doby, kdy se lidé domnívali, že Bůh je "ředitel Zeměkoule" a planety na jejich drahách postrkují andělé, jsou díky pokroku poznání už překonané. Teď víme, že Kosmos nepotřebuje žádného Prvotního Hybatele : všechno v něm probíhá samo od sebe, dirigováno jenom objektivními přírodními zákonitostmi. A podobně i život lidí probíhá naprosto přirozeně, bez nějakého nadpřirozeného Kontrolora, který by je vodil na provázcích.

Žádná věc nemůže mít zároveň si odporující vlastnosti : A & nonA  - to by byl logický spor .  A stejně logicky sporné je tvrzení, že fyzický svět obsahuje metafyzické entity, nebo naopak, že v metafyzickém mimoKosmu může býti něco fyzického, hmotného (= relativního).

Jistě by každý klasický metafysik s rozhořčením odmítl názor, že v nehmotném světě Idejí se vyskytují materiální věci, kameny, hlína, tráva atp...  Analogický názor, že ve fyzickém světě mohou existovat metafyzická jsoucna (duchové, nadpřirozené síly) mu však nepřipadá nesprávný, přestože je stejně absurdní ?

Ideové bytosti mají svůj komplementární "svět" v mimoKosmu. Z něj nemohou nikterak vystoupit ; náš hmotný svět je pro nemateriální bytosti stejně nepřístupný, jako pevná zem pro ryby. Chybí jim zde "životní prostředí" jejich Informačního "světa", absolutní entity, ježto jsou vůči našemu relativnímu časoprostoru protikladné a disjunktní.
    Analogicky zase lidé nemohou vstupovati do mimoKosmu, kde neexistují základní pro naši existenci potřebné substance : materie a energie.

Oba komplementární světy jsou substanciálně protikladné, striktně oddělené, disjunktní (nemají nic společného) - jak dokázáno v poslední 11. kapitole - takže nás nemohou ani obtěžovat metafyzičtí Duchové, ani poškozovat vetřelci z mimoKosmu.

Theos nevchází do našeho Vesmíru, jsa v "jiném světě" mimo Kosmos ; pouze vyjímečně přesáhne (= Transcenduje) do Vesmíru a zasáhne do jeho přirozeného dění (spáchá zázrak) . A protože je nemateriální (= ideová Superinteligence), působí výhradně informačně - což nicméně stačí, aby ovlivňováním fyzikálních konstant dokázal zázraky.
    Ovšem velice nerad : svět už optimalizoval a nemá potřebu tam něco změnit - reálný Kosmos ponechává přirozený a materialistický.

Proto teď přecházíme k Materialistické filosofii          
[Bohem, nadpřirozenem a mimoKosmem  se dále zabývá část "Náboženství, teologie"]

8. 7 ÚROVNÍ VÝVOJE HMOTY  

[K následující definitivní podobě jsem se propracovával více než třicetiletým usilováním a vytvořil přes 40 vývojových schémat nejrozličnějších uspořádání. Některé měly tvar spirál (na základě Dialektického materialismu), jiné soustavy kruhů a multicyklů ; a mnohé další těžko popsatelné. Uvažoval a prověřoval jsem také různé počty jednotlivých úrovní vývoje : od 6 v roce 1968, přes 13 - 21 v pozdějších letech (s minimem 4 kategorie roku 1997). Ustavičně jsem to zdokonaloval a přepracovával, až nakonec svítězila snaha po jednoduchosti a přehlednosti v nynějším tvaru :]

II.  TABULKA   KOSMOGENEZE      

VÝ VOJ	STU PEŇ	ÚROVEŇ	ATRIBUT	PROJEV	PRODUKT	GENEZE ZÁKONITOSTÍ
Ž	7	INTEGRIS	nadrozum	POROZUMĚNÍ	nebesa	P A N
I	6	INTELEKTUS	vědomí	VŮLE A ŘEČ	civilizace	PSYCHICKÉ
V	5	ORGANISMUS	komplexy buněk	KOMUNIKACE	společenstva	ETOLOGICKÉ
Ý	4	B I O S	komplexy makromolekul	METABOLISMUS	buňky	BIOLOGICKÉ
NE	3	CORPOS	tělesa	STRUKTURACE	molekuly	CHEMICKÉ
Ž	2	KOSMOS	Metagalaxie	ASOCIACE	atomy	FYZIKÁLNÍ
I	1	CHAOS	časoprostor	ENERGIE	mikročástice	NEKLASICKÉ
VÝ	0	NIKS	nicota	FLUKTUCE	MiKy a HyBy	- - -

Zkratky :   NIKS = primární (základní) Nic (relativní) - viz část "Kosmologie Mikrokolapsů"
            IntegrIS = Integrální Ideové Společemství/Societa - viz část "Supracivilizace"
      MiKy a HyBy = MikroKolapsary a HyperBublinky - viz část "Kosmologie Mikrokolapsů"
    PAN = Preservace Autenticity a Naturality (Ochrana Svébytnosti a Přirozenosti) - viz část "Supracivilizace"

Na nejspodnější vývojové úrovni (v nulovém počátku Šipky Kosmogeneze na Obr.1. výše) černo znázorňuje tu praNicotu, která je efemérní a nijak explicitně se neprojevuje. Leckdo ji může klidně zanedbat, neuvažovat - proto ta 0. NIKS je jenom základní (bazální) východisko Kosmogeneze, jakési "nulté podlaží". (Viz část "Vznik světa MikroKolapsy", 1. kapitolu.)

NIKS vlastně ani nelze ještě považovat za vývojovou úroveň, neboť se z ničeho nevyvinulo, ani není opravdovým jsoucnem. Je apriorní, nevzniklé, intaktní a nepostižitelné ; ani se nepřeměňuje v jiné (je nesubstanciální) a nijak neprojevuje . Nicméně pominout je nelze : "rodí" se v něm fluktuace, ze kterých vznikají MikroKolapsary (MiKy) a HyperBubliny (HyBy), z nichž pochází vesmír.

První skutečně vývojovou úrovní vývoje byl CHAOS. Ten měl už konkrétní vlastnosti (materiální - popsatelné fyzikou), schopnosti (vznik mikročástic) a projevy (reliktní záření). To byla ona žhavá prvotní plazma mikročástic a hlavně fotonů (bez atomů či jiných složitějších forem hmoty), stojící na počátku Kosmogeneze.

Druhá epocha KOSMOS (kterýmžto slovem už antičtí filosofové označovali Vesmírný Řád) už není chaotická, panují v ní fyzikální zákony. Kosmos nejdříve tvořily obrovské shluky složené výhradně z plynů (Kvazary, galaxie, prahvězdy). Menší pevná tělesa z prvotní materie vznikat nemohla, neboť ta obsahovala jen Vodík s Héliem. Teprve po utvoření hvězd se v nich termonukleárními reakcemi vytvářely těžší chemické prvky (neplyny). A z nich se v následujících generacích astrogeneze už mohly vytvářet i planetární soustavy.

Makrotělesa včetně molekul, krystalů a sloučenin nemohla vznikat hned v éře Chaosu (tehdy byly pouze elementární částice, emitované z MikroKolapsarů). Vyžadovala přepracování pramaterie (žhoucí plazmy) v Kvazarech, které vytvořily nejjedndušší atomy (Vodík a Hélium) ; a následně ve hvězdách, syntézujících složitější prvky (toť úloha Kosmosu).
Teprve tím pak byl umožněn další chemický vývoj v následující třetí epoše CORPOS = těles a tělísek, včetně molekul. V Chaosu k chemickým reakcím docházet ještě nemohlo, poněvadž vlivem extrémně vysoké teploty a silného záření žádná sloučenina nemohla vydržet. Všechno bylo totálně ionizované ve stavu plazmy, bez valenčních elektronů (které zapříčiňují chemické reakce). A Kosmos byl charakterizován především fyzikálními interakcemi a termonukleárními reakcemi.

Čtvrtá vývojová úroveň - BIOS - by v chaotických a žhavých oblacích Vodíku s Héliem, zalévaných pronikavým radioaktivním zářením, ovšem vzniknout nemohla. Život potřebuje těžší prvky (Uhlík, Kyslík, Dusík, Síru atd.), příjemnější podmínky, kapalnou vodu i pevné planety. (A právě to 3. stadium CORPOS sloužilo k vytváření makrotěles (od makromolekul ke planetám) a chemických sloučenin - což teprve umožnilo biogenezi.)

0. NIKS je neodmyslitelný a všechno z něj vzešlo : primordiální fluktuace, emitující Mikrokolapsary i expandující Hyperbubliny.
1. CHAOS vyprodukoval časoprostor, energii, záření a prahmotu i elementární částice.
2. KOSMOS pak z nich vytvořil atomy, hvězdy a chemické prvky.
3. V éře CORPOS vznikly molekuly, chemické sloučeniny, makrotělesa i planety - a potom už mohla přijít přelomová 4. epocha :
4. BIOS , v níž se na vhodných tělesech konstituovaly makromolekulární komplexy až k živým buňkám.
5. Po miliardách let sebezdokonalování se buňky naučily nejen samoopravovat a rozmnožovat, leč posléze i sdružovat do velkých kolonií se specializovanou dělbou práce : mnohobuněčných ORGANISMŮ. To pak umožnilo podstatně dokonalejší a úspěšnější existenci a rozšíření Života do všech oblastí rodné planety (primitivním jednobuněčným nedostupných).
6. Další stovky milionů let úspěšného vývoje umožnily nejvyspělejším organismům vyčlenit velkou část jejich buněk specielně na zpracování informací ; nadměrné mozky potom začaly myslet a objevil se INTELEKT. Jeho dalším rozvojem posléze vzniknou SupraCivilizace
7. a nakonec Integrální Ideové Společenství INTEGRIS, které je kvalitativně nejvyšší vývojovou úrovní (pojednává o něm část "Supracivilizace a Integris")...

9. OD CHAOSU KE KOSMOSU 

2. úroveň KOSMOS lze rozdělit na primitivnější (Kvazary) a vyspělejší (hvězdy) vývojovou podúroveň. Kvazary byly první a vytvořily nejjednodušší atomy (H, He) ; později se přeměnily na protogalaxie a v nich začaly vznikat hvězdy, vyrábějící pak složitější atomy, chemické prvky. Ovšem společně vytvářejí jediný celek : Metagalaxii, ve které panují fyzikální zákony - na primitivnější podúrovni kosmologické, na vyspělejší pak astrofyzikální.

Kvalitativně ještě vyšší úrovní je vývoj chemický, který produkuje sloučeniny a molekuly ; na této úrovni jsou také makrotělesa (včetně planet) = CORPOS. Primitivnější jsou tu samozřejmě anorganické látky a horniny ; vyspělejší podúroveň pak představují makromolekuly a organické sloučeniny - které připravují materiál pro další (a nejdůležitější) kvalitativní skok : BIOS.

Ta 4. úroveň je od předcházejících oddělena nejvýznamnějším přechodem (vpravdě revolucí), který schéma Kosmogeneze i její kruhový Symbol (Logo) rozděluje právě v polovině. Začala primitivním praživotem (priony, protoviry, koacerváty atd.), kde biochemické reakce už nabývají koordinace a složité makromolekulární komplexy dokážou samy růst. V rozvinutém jednobuněčném Životě nabývají hlavní důležitosti koordinace (reakcí), což umožňuje nejen homeostázu a samoopravování, ale především rozmnožování (je možné, že rozmnožování vzniklo z přehnaných samoopravných mechanismů : z nadbytečných náhradních dílů se poskládala celá nová buňka = potomek).

5. kvalitativní úroveň (vzniklá asi před 700-800 miliony let), mnohobuněčné ORGANISMY se dělí na primitivnější Rostlinstvo a vyspělejší Živočišstvo. To se umí pohybovat, má nervové buňky a dovede už komunikovat. Specializované orgány na zpracování informací se vyvíjejí od nervových uzlin až k mozkům a jejich činnost je čímdál sofistikovanější.

Až se u pralidí před několika miliony lety vyvinulo primitivní myšlení (psychika), charakterizované řečí, vůlí a konrétním myšlením. Jeho produktem je počáteční kultura, výroba nástrojů, umění, náboženství, pohřbívání atd. Ale primitivové měli pouze nižší 6. podúroveň : Vědomí Aktivity - vlastní i okolní - to je i dnes u malých dětí do 4 let.
Později (u vyspělejších Neandrtálců a Kromaňonců i dnešních dospělých) se rozvíjí vyšší Vědomí Existence : kdo vlastně jsem Já a okolní Svět. To už vyžaduje komplexní a abstraktní myšlení (I.Q. alespoň 70) a je charakterizováno introvertním sebeuvědoměním. Tento stále se zdokonalující Rozum produkuje vědu, techniku a civilizaci : čímdál složitější a komplexnější ; rozšiřující vzájemnou spolupráci až k nynější globalizaci.

Ovšem současností vývoj samozřejmě nekončí - vzájemná synergie rozličných lidských společenství může přejít v síťovou globální integraci veškerého člověčenstva. Rozmachu lidstva už přestává stačit jedna planeta, takže se vydá na Kosmickou expanzi (má před sebou kvadriliony a kvintiliony let progresivního vývoje). Posléze vznikne gigantická supermocná a hyperbohatá SupraCivilizace, která ovládne miliardy galazií, dosáhne fantastických schopností a vytvoří metagalaktické Ráje (jak uvádíme níže).

Ještě je třeba podotknout, že ty jednotlivé stupně Kosmogeneze nejsou od sebe ohraničeny ostře (jak to vypadá v Tabulce II. výše), nýbrž fuzzy (rozmazaně) přecházejí jeden v druhý. Naše rozčlenění na úrovně pouze schematicky (kvůli přehlednosti) ukazuje postup samoorganizace materie - od apriorní Nicotnosti v základu až po suverénní Společenství na nejvyšším stupni.

Důležitý je poznatek, že stejně jako příroda sama se rozvíjejí také její zákony - což ukazuje poslední sloupec Tabulky II : GENEZE ZÁKONITOSTÍ. Je jasné, že jednoduché formy hmoty se nemohou řídit komplexními zákonitostmi a naopak. A na počátku, kdy nebylo nic, nebyly ani žádné vztahy a determinanty - tudíž jsoucno se nemohlo řídit ani žádnými zákony. Teprve postupně, jak se bytí zkomplexňovalo, stávalo se složitějším i dění a vyvíjely se zákonitosti od primitivních až po nejsložitější.

A stejně jako se materie utvořila sama z Ničeho (jak ukázáno v části "Kosmologie"), tak se též samy (samoorganizací) zkonstituovaly i její zákonitosti . A jejich počátky nebyly v nějakém určitém datu - nýbrž fuzzy "rozmazány" v neurčitých obdobích.
Podstatné je, že i přírodní zákonitosti se vyvinuly z ničeho (z anarchie Chaosu) - analogicky jako hmota.

Každá vývojová úroveň je specifikována vznikem nových, pro ni charakteristických, zákonitostí - které ukazuje poslední sloupec Tabulky II.
Zákony vyšší úrovně zajisté nemohou platit na nižší, poněvadž tam ještě není vyvinut předmět, jehož se týkají. Například biologické zákonitosti nevystupují v Kosmu, kde není Života ; chemické ne v Chaosu (kde nemohou být atomy) ; psychologie se netýká jednobuněčných atd...  Avšak naopak vztahy a zákony nižší úrovně nepřestávají platit na úrovních vyšších - nýbrž se včleňují do příslušných rozvinutějších komplexních systémů.

Pokračování materiálního vývoje v budoucnosti
  je v části "Supracivilizace a Integris".  

10. SPOJENÍ VĚDY A NÁBOŽENSTVÍ

Všechna fakta ukazují, že náš Kosmos je pouze materialistický a žádné nadpřirozené (metafyzické) bytosti se v něm nevyskytují a nemanipulují. O tom svědčí také veškerá historie náboženství :

Židé prohlašují, že jsou vyvoleným Božím národem - jenže Jehova nikdy nezabránil jejich pronásledování a vraždění.
    Křesťané prohlašují, že Ježíš spasil svět - jenže Kristus nezabránil jejich pronásledování Římany ani vražedným morům a náboženským válkám ve středovšku.
    Muslimové prohlašují, že Islám je jediné pravé náboženství - jenže Alláh nezabránil jejich rozdělení na dvě znepřátelené části (sunnity a šíity), vraždící se nevzájem.

A také věřící jiných náboženství marně prosívali o nadpřirozenou pomoc...
To svádí ke světonázorovému ateismu : žádný Bůh neexistuje, náboženství jsou jen lidskými výmysly (pro získávání majetku a moci).

Ani při tvoření Vesmíru se Bůh neprojevil - Kosmos vznikl sám od sebe z Ničeho,  jak ukázáno v části "Kosmogeneze MikroKolapsů" . Boha nebylo zapotřebí ani při vzniku Života : viz část "Biogeneze GGG"  ; také původ Člověka lépe vysvětluje věda, než Bible.

[ Lidské tělo má tolik nedostatků, že sotva mohlo být dílem nejvyššího Rozumu ; vždyť i mnohá zvířata jsou na tom lépe. Ani mozek není vrcholem dokonalosti (spíše propastí blbosti), jak vidíme všude po světě. Kdyby opravdu dokonalý Bůh stvořil Člověka "ke svému obrazu", jak se píše v Bibli, byli bychom podstatně lepší : krásní, moudří, dobrosrdeční a šťastní.

A zatím jsme - jak správně konstatoval Darwin - jenom vyvinutější opice (odporně chlupaté a ohavně zlé) ; náš genom se od šimpanze liší jenom dvěma procenty. (Ovšem opice překonáváme ničemností a pýchou - zovouce se "Homo Sapiens Sapiens" - ač přiléhavější označení je "Homo Stupidens Ignoratiens".) ]

Tyto 2 fundamentální Pravdy jsou protikladné pouze zdánlivě (při povrchním náhledu) - při hlubším pohledu jsou komplementární  (to plyne z biKosmické komplementarity Kosmu a mimoKosmu).

Když analyzujeme celkovou evoluci, zjistíme, že veškeré indukované mutace byly dobrodějné a svědčí o inteligentním plánu (= nepřímý důkaz Boha) . Nicméně drtivá většina mutací je přirozená a svědčí o neexistenci Boha.
    [Takže si každý může svobodně vybrat názor dle libosti (argumenty mají oba) - a netřeba se hádat do krve...]

11. ANAXIOMATIZACE, PRINCIP NAN

Roku 1931 matematik Kurt Gödel odvodil pozoruhodnou Větu o Neúplnosti axiomatizovaných systémů : Žádný logický systém výroků, obsahující formalizovanou rekurzívní aritmetiku (t.j. matematická struktura založená na určitém počtu základních Axiomů a deduktivně vyvozující své teorémy), nemůže být úplný, t.zn., že obsahuje nějaký výrok, který v rámci daného systému nelze ani dokázat, ani vyvrátit - nebo na druhé straně vede ke sporu.
Další Gödelova Věta o Nerozhodnutelnosti pak říká, že se vyskytnou výroky, o jejichž pradivosti nelze v rámci daného systému rozhodnouti.

Což v praxi znamená, že jakoukoliv úplnou teorii světa, vycházející z určitých apriorních axiomů a předpokladů (například ze základních filosofických kategorií a postulátů), nelze sestrojit : vždy se vyskytnou poznatky, které překračují její rámec, a otázky, na které nemůže odpovědět... Gödelovy věty sice byly odvozeny matematicky, ale platí pro jakýkoliv formalizovaný systém výroků, tudíž i filosofii a ideologii.
    Každý světonázor tak je nutně neúplný (některé výroky nemůže ani dokázat, ani vyvrátit) a nerozhodnutelný : v rámci daného systému nelze o pravdivosti některých vět rozhodnouti. Tato vlastnost (již se ideologové a náboženští fundamentalisté snaží ze všech sil zakrývat) je dána výchozími Axiomy (v náboženství Dogmaty).

Neboť i kdybychom zvolili výchozí předpoklady a dogmata jakkoliv sofistikovaně, nevyhnutelně se posléze v systému objeví neúplnosti a nerozhodnutelnosti. A najdou se kritikové (třeba i v jiné době a jiném kulturním okruhu), kteří pak odmítnou celý takový světonáhled jakožto bludný . To se již mnohokráte stalo ; proto též existuje množství nejrůznějších světonázorů a ideologií (i jejich kritiků)...
    Opravdu univerzální světonáhled tedy musíme začít budovat odvrhnutím všech omezujících předpokladů a zatemňujících dogmat.

Co nám potom zbude jako jediné východisko - úplné Nic, nebo nějaká entita, která už nebude zdrojem té Gödelovské neúplnosti a nerozhodnutelnosti ?
    Mělo by to být něco naprosto nezávislého na lidských názorech, vírách, filosofiích i matematice ; a neovlivnitelné ničím z reálného světa. To nejprimárnější východisko musí být zároveň i nejelementárnější : primitivnější než všechny formy hmoty i sám časoprostor. Ten nejobecnější prazáklad má býti též nejabstraktnější : je třeba odhlédnouti od Boha i člověka, hmoty i energie, času i prostoru ; nepředpokládat nic materiálního ani duchovního.

Aby nově budovaná teorie světa byla opravdu všeobecná a každému přijatelná, nesmí býti závislá na nijakém světonázoru či náboženství . Tedy nelze vycházet ani z primárnosti Boha resp. jakéhokoliv světového ducha (to by odmítli materialisté), ani z předpokladu prvotnosti hmoty, ateismu (což by zase neuznali idealisté). Naším východiskem musí býti fakt, jenž nemůže zpochybnit vůbec nikdo ; co možná ještě obecnější, než Descartesovo "Cogito, ergo sum". (Leckdo totiž může zpochybnit dokonce i skutečnost vlastní existence, například subjektivní idealisté.)

Aspoň nějakou (obecnou) jsoucnost něčeho (čehosi) však nemůže zpochybniti žádný ; kdyby totiž neexistovalo vůbec nic, nešlo by ani o ničem filosofovat, ba ani pochybovat - ani by neměl kdo . To, že alespoň něco přece jenom existuje, musí nakonec uznat úplně každý, i ten nejextrémnější skeptik (jinak by musel popřít nejenom svět, ale i sám sebe ; prohlásiti, že vlastně není, takže nemůže ani nic popírat, atd... - došlo by k logickému "circulus ad absurdum").
    Cosi tedy býti musí - i když třeba nejsme schopni prokázat, co ono nejprimárnější jsoucno vlastně je - nemůže být jenom absolutní nic .

Tento fakt nemůže vyvrátit už vůbec nikdo, ani nejsubjektivnější idealista. Zahrnuje totiž jak vlastní existenci (třeba sebevíce iluzorní), tak i všechny možnoti duchoven i materiálen . Podstatné zde je, že ani nepotřebujeme vůbec vědět, jaké to základní ne-nic vlastně je (duchovní, materiální, nebo jiné). Jeho povaha i podstata je totiž pro budování nové filosofie naprosto irelevantní ; operujeme s ním totiž čistě jako s formálním objektem (syntakticky).

To první NON bereme jako logický operátor NEGACE, který se aplikuje na další členy výroku dle známého pravidla formální logiky :   non(A·B) = (nonA)·B + A·(nonB)
          V našem případě dostaneme :
    NON (ABSOLUTE·NIHIL) = (NON·ABSOLUTE) NIHIL + ABSOLUTE (NON·NIHIL)
 
    Spojení NON·ABSOLUTE  je vlastně negací Absolutního, neboli Relativní :
    NON·ABSOLUTE = RELATIVE                     Tím nakonec dostáváme výrok :

  Dvojakost jsoucna (= biKosmii) znázorňuje obrázek (ze 3. kapitoly) : kruh Veškerenstva se skládá ze 2 komplementárních a disjunktních půlkruhů :

 
    Z Relativní Nicoty vznikl materiální fyzický Vesmír, neboť hmota, energie i časoprostor jsou relativní. Ten úžasný proces vzniku Vesmíru z ničeho je ukázán v části "Kosmologie Mikrokolapsů".

A druhá, Absolutní neNicota prapodstata je komplementem Vesmíru = mimoKosmos . (Jak známo z matematické logiky, ke každé množině existuje její doplněk, komplement = množina všech prvků, které nejsou součástí původní množiny.)

12. VZNIK LIDSTVA I BOHOČLOVĚKA

DODATEK :  Theos je v nemateriálním mimoKosmu - nicméně z optimalizace světa pro Život (popsané v 1. kapitole)  vidno, že přesahuje (transcenduje) i do hmotného Světa. Poněvadž Theos je nehmotný, tak i jeho transcendentní složka je nemateriální, duchovní povahy - proto název Boží Duch Svatý.

Nepůsobí hmotně, nýbrž informačně - mění čísla fundamentálních konstant a tím ovlivňuje fyzikální a chemické procesy.
    Vedle zásahů (Božích zázraků) uvedených v 1. kapitole, laskavý Theos občas inicioval vhodné mutagenní reakce v jádrech zárodečných buněk, čímž vyvolával umělé (ne-přirozené, nad-přirozené) indukované mutace genomu pomáhající Biogenezi.

Postupně a jemně tak Theos geneticky vylepšoval i opice, lidoopy, opolidi, pralidi atd... - až ke Člověku . Pokaždé pak Theos tisíce let počkal, jak se projeví konsekvence - a poté provedl další potřebné mutace [nespěchal ; dirigovat Svět není jeho hlavní činností].

U Panny Marie dobročinný Theos vytvořil dokonalý genom (= dokonalého Člověka), který vyčistil vymazáním genetických poruch a šumu, které přebudoval v nové božské geny. Takže k lidskému genomu Ježíše přibyly nové zvláště zkonstruované geny od Boha, které mu dodaly nadlidské vlastnosti.

Ježíš má tak dvojí podstatu (= BohoČlověk) :
1. Lidskou od matky Marie.
2. Božskou od zmutovaných genů "indukcí" Duchem Božím.
    Božská složka genomu Ježíše stimulovala vývoj jeho těla i mozku takovým způsobem, že pak dokázal ty úžasná věci...

Ježíš se narodil bez přispění otce = partenogenezí - aby jeho očištěný genom nebyl konteminován primitivními geny lidského tatíka. Roli oplodnitele Mariina vajíčka sehrál transcendentní (přesahující z metafyzického mimoKosmu)  Duch Svatý, zkonstruující v Mariině jádrové DNA vylepšené božské geny.

Tak nahradil funkci spermatu a poté spustil partenogenezi zárodku Ježíše . Takže nebylo třeba pohlavního styku, Marie byla v těhotenství stále neporušená panna. A Ježíš nemá pozemského zploditele ; jeho nadpřirozeným Otcem je Theos z mimoKosmu prostřednictvím Ducha Svatého (který je též transcendentní složkou Theos).

Polovinu genů měl Ježíš od lidské matky Marie, kdežto druhá polovina, která normálně pochází od otce, vznikla vylepšujícími mutacemi indukovanými transcencencí (= Duchem Svatým)  Boha.
    Úplně celý genom Theos nepřepracoval (nezbožštil), protože pak by Ježíš nebyl normální dítě, ale podivný nadpozemšťan -> a nemohl by prožít standardní život a vyvolával by spíše podivení, než důvěru [což by bylo kontraproduktivní  vůči jeho poslání].

 
Alex Aleš Borek