1 . Stopy Boha ve vodě .
2 . Optimalizátor Theos .
3 . Povídka :  Moc štěstí .  
4. Informační mimoKosmos
5. biKosmie: reKos + inKos.
6. Vesmír je zcela materiální.
7. Spojení vědy+náboženství
8 . Evoluci pomáhá Kreace .
9 . Zlepšení antropogeneze.
10. Binární "zrcadlová" duše
11. Po smrti do Nebe v inKos
12. Nehmotné Ideové bytosti
13. Anaxiomatizace filosofie
14. Princip NAN -> biKosmie
Boží  HUMÁNNÍ  POSLÁNÍ 
KYBEREVOLUCE internetu
NOVÉ   TEORIE   a   IDEJE

 

1. STOPY BOHA VE VODĚ

Vědci zjistili, že základní fyzikální konstanty, jimiž se řídí vývoj Vesmíru, mají tak výhodné hodnoty, že vedou k nejlepšímu z možných světů pro Život. Kdyby měly o pouhý zlomek procenta odlišné hodnoty, byly by tu podstatně horší životní podmínky (a možná bychom ani nevznikli)...

    Pro život nejdůležitější látka = voda H2O  se vyznačuje tolika podivuhodnými, Životu prospívajícími vlastnostmi, že se jen těžko dají vysvětlit nahodilostí :
  • Nejznámější je anomální roztažnost při nízkých teplotách : místo, aby se poklesem teploty voda smršťovala jako jiné kapaliny - a jak by bylo i logické - tak se naopak pod 4°C rozpíná ; což je nepřirozené . To má blahodárný význam pro Život, poněvadž voda v tuhém skupenství je lehčí než v kapalném, takže led plave na povrchu, brání úplnému promrznutí jezer a řek ode dna, ochraňujíc tak vodní živočichy v zimě. A lidem to přináší mnoho radovánek na zamrzlých hladinách a umožňuje překonávat vodní toky.
  • Zmrzlá voda netvoří tvrdé krystaly jako jiné pevné látky, nýbrž měkké a lehké sněhové vločky (což je nenormální) . Ty v zimě přikryjí biosféru jako bílou peřinou a chrání ji před poškozením mrazem. (Bylo by věru katastrofální, kdyby z mraků místo jemného chmýří padaly kousky ledu jako v létě kroupy.) A sníh je také zdrojem mnoha zimních radostí, sportů a dalších možností dopravy.
  • Extrémně veliká tepelná kapacita vody také zpomaluje zamrzání vodních ploch, což pomáhá jejich Životu. Zmenšuje to také tepelné rozdíly mezi létem a zimou ; zmírňuje podnebí.
  • Voda má nečekaně vysoký bod varu a tání ; takto jednoduchá sloučenina by měla vařit a tuhnout při mnohem nižších teplotách. (Například analogický Sirovodík H2S a Metan CH4 jsou za normálních podmínek plyny.) Voda však je, díky elektrickému zesíťování jejích molekul, kapalná v širokém rozmezí teplot - jasně vhodné pro Život i lidskou společnost.
  • Voda je také neobyčejně silným polárním rozpouštědlem, kterážto okolnost velice pomáhá mnoha přírodním procesům - zejména biochemickým.

Každá z uvedených zvláštností by se jednotlivě dala vysvětlit náhodnou shodou okolností. Jejich spojení v jediné (a právě té pro Život nejdůležitější) chemické sloučenině však je natolik nepravděpodobné, že vzbuzuje podezření, že to není samo sebou, nýbrž umělým zásahem, podporujícím Biogenezi.

Vyžaduje to natolik přesné nastavení a sofistikované sladění základních fyzikálních parametrů a konstant - elementárního náboje, permitivity vakua, Planckovy konstanty, rychlosti světla, konstanty jemné struktury a j. - že k tomu sotva mohlo dojít chaotickými náhodnými procesy.

    Pravděpodobnější je ovlivňování kosmogeneze - vedoucí až ke vzniku té podivuhodné Vody - vyšší Inteligencí, fandící Životu.
    H2O tak není obyčejnou kapalinou, ale geniálním vynálezem (lepší látku by nedokázalo vymyslet ani konsorcium všech nositelů Nobelových cen za chemii).

K životu nejpotřebnější chemický prvek Uhlík vznikl ve hvězdách termomukleárními reakcemi a za normálních okolností by se ho vytvořilo jen zanedbatelné množství (a Biogenezi takměř znemožnilo). Jenže určující fyzikální konstanty mají tak nastavené hodnoty, že synergicky zapříčinily vzniknutí překvapivě mnoha Uhlíku - což umožnilo úžasnou prosperitu Života.
    A díky vhodným hodnotám dalších parametrů má Uhlík schopnost vytvářet úžasnou variabilitu makromolekulárních řetězců = stavebních kamenů živých organismů.

I celá planeta Země je optimalizovaná pro Život (těžko ve Vesmíru najít lepší) :
Má nejvhodnější velikost, hmotnost a přitažlivost, hustotu a složení atmosféry, vzdálenost od Slunce a průměrnou teplotu, sklon zemské osy a neobyčejně velký Měsíc, množství vody a rozložení kontinentů. Každý organismus zde může najít vhodné životní prostředí : vlhké i suché, teplé i studené, vzdušné i vodní.
    Kdyby parametry Země byly jen o několik procent odlišné, žilo by se tu mnohem hůře.

 

2. OPTIMALIZÁTOR THEOS

Narušení symetrie částic-antičástic na počátku Vesmíru - které odstranilo ničivou antihmotu - je nevysvětlitelné výhradně fyzikálně.
    A na začátku byl Vesmír extrémně chaotický a horký, měl maximální entropii. Od té doby entropie klesá, organizovanost roste - což odporuje fyzikálním zákonům říkajícím, že entropie by měla růst.
      [Takže kosmogenezi ovlivňuje i něco nefyzikálního (a pomáhajícího)...]

  Vědci se více než 100 let snaží najít fundamentální Rovnici Světa - ze které by matematicky vyplývaly hodnoty základních fyzikálních konstant. Leč marně ; vylámaly si na tom "zuby" nejlepší mozky světa včetně nositelů Nobelových cen.
    Takže asi žádná taková univerzální Rovnice Světa  není . [A nějaká univerzální "Světová rovnice" by asi odporovala Gödelově  Větě o neúplnosti...]

Z toho vyplývá, že základní fyz. konstanty nejsou teoreticky determinovány nijakou Rovnicí - takže mohou být prakticky jakékoliv.
    Avšak jejich hodnoty nejsou nahodile chaotické, nýbrž právě takové (optimální), že společně podporují Život.

Náhodné sladění všech fyzikálních konstant, takže všechny mají optimální hodnoty pro Biogenezi (viz i minulou kapitolu), by bylo nesmírně nepravděpodobné : odhadem asi 1/1050 = naprosto zanedbatelné.

Mnohem pravděpodobnější je dobrodějné působení vyšší Inteligence podporující Život.
Jelikož asistovala při vzniku Vesmíru, byla dříve než svět ; a ježto manipulovala s jeho parametry, jest vně Vesmíru, mimo Kosmos.

        Nazveme ji THEOS
- jelikož umí (dobrodějně) ovlivňovat hodnoty fyzikálních konstant -> je takřka všemohoucí.

Konkrétně třeba optimalizace planety Země :
Na počátku se v naší Sluneční soustavě hemžilo množství nejrůznějších těles a tělísek, jejichž srážením a spojováním postupně vznikly nynější planety.
    Theos lokálními změnami gravitační konstanty v určitých místech a dobách ovlivňoval přitažlivou sílu od Slunce, která je určující pro pohyb těles. Tak měnil dráhy vybraných těles, které posléze vytvořily planetu optimální velikosti v optimální vzdálenosti od Slunce.

Analogickou změnou drah komet, které obsahují zmrzlé plyny a vodu, pak Theos dopravil na Zemi optimální množství vody a plynů v praatmosféře (dnešní ovzduší je výsledkem činnosti živých organismů).
    A Měsíc, jehož extrémní velikost vítaně zrychlila přechod Života z moří na souš, Theos vytvořil kontrolovanou (lokálními změnami gravitační konstanty) srážkou veliké planetesimály se Zemí.

Ta srážka byla tak pečlivě propočítaná, že se přitom také optimálně naklonila zemská osa (to způsobuje střídání ročních dob, které zintenzivňuje Biogenezi a zpestřuje život ; bez toho by na některých rovnoběžkách bylo ustavičně příliš zima, kdežto na jiných příliš horko a pouště).

Jako dílo náhody by toto vše bylo extrémně nepravděpodobné ; pochopitelnější je to jako Životu pomáhající akce Theos.

 

3. POVÍDKA : MOC ŠTĚSTÍ

      [ Všeho moc škodí. I štěstí ?! ]

Byla jednou jedna veliká loterie s hlavní výhrou milion dolarů . Opakovala se každý měsíc a vždy bylo vydáno milion losů (takže pravděpodobnost hlavní výhry byla 1 miliontina = 10-6 ).

První měsíc vyhrál hlavní výhru nějaký XY (to nevzbudilo žádnou pozornost, protože někdo přece vyhrát musel). Druhý měsíc první cenu opět vyhrál XY (to už stálo za malou noticku v novinách : Šťastlivec dvakrát za sebou vyhrál milion). Třetí měsíc zase vyhrál XY - to už stálo za samostatnou zprávu. A když i čtvrtý měsíc vyhrál XY, bylo z toho na 1. straně palcovými titulky : XY = DÍTĚ ŠTĚSTĚNY !  (a zvěděl o tom celý svět).

Šťestí XY neopustilo ani v dalších měsících. Byl stále slavnější - až nakonec, po 6. výhře v řadě, vyšlo zvláštní vydání :
"XY ZATČEN A OBVINĚN Z PODVODU !  Policie pátrá po jeho komplici v loterii, který tajně manipuloval s čísly."

U soudu sice XY neustále tvrdil, že k žádné manipulaci nedošlo ; ani policii se nepodařilo najít žádného komplice - nicméně přece jen byl odsouzen do vězení (a všechny výhry musel vrátit). Státní žalobce počítačem prohledal všechny záznamy o všech loteriích po světě a nenašel žádný podobný případ. (Vyskytlo se pouze několik výher dvakrát v řadě - jednou dokonce třikrát - ale šestkrát nikdy.) Pravděpodobnost (10-36) je tak zanedbatelná, že to už nemůže být nějaká superšťastná náhoda, nýbrž sofistikovaný podvod. Obhájce sice argumentoval, že to není důkaz, leč pouze indicie - ale soudce nepřesvědčil (a nešťastný "šťastný výherce" sedí).

    POINTA celého příběhu :
K žádnému podvodu opravdu nedošlo, byla to pouze (málo pravděpodobná) serie šťastných náhod - a XY je zavřený nevinně.
    Jenže jak může svoji nevinu dokázat ?   (V pozdější anketě, zda XY je vinen nebo nevinen, si 99 % respondentů myslelo, že je to podvodník.)

Kdyby ta serie pokračovala dál, až by dosáhla 8 či 9 opakování (takže pravděpodobnost by byla 10-48 nebo 10-54) - asi by i sám XY uvěřil, že tolik štěstí nemohlo být náhodou, ale skrytými manipulacemi s čísly. A obhájce by mu poradil, aby ani nešel k soudu, ale rovnou se přiznal k podvodu - to bude polehčující okolnost a dostane menší trest.


  A když od pohádky přejdeme ke skutečnosti - tak sotvakdo bude věřit, že v našem Vesmíru nedošlo k manipulaci s čísly (fyzikálních konstant) ; pravděpodobnost náhody je pouhá 10-50, jak ukázáno v předchozích kapitolách.
    Toť špatná zpráva pro ateisty (ale nikoli absolutní vyvrácení ateismu) ; dobrou zprávou je fakt, že všechny ty manipulace jsou nám ku prospěchu.

Pod povrchem reality,          
v hodnotách fundamentálních konstant      
je tak zakódováno Boží poselství :      
"Jsemť - a mám rád Život !"      

    Proč svou jsoucnost Theos zakódoval  a explicitně nevystupuje ve světě ?   Krom jiných důvodů se i stydí prozradit nejkontroverznější tajemství Boha : proč nezabraňuje válkám, nemocem, zločinům atd...   [Většinu by to iritovalo a sotvakdo by Ho správně pochopil.]
      Vysvětleno je to ve stránce "Tajemství Boha", 2. kapitola.

 

4. INFORMAČNÍ mimoKOSMOS

  Od nejstarších dob lidé tušili, že mimo našeho hmotného Kosmu je nějaký jiný svět . Měli však o něm nevědecké, fantastické a často pomýlené představy ; nazývali jej "onen svět", "duchovní svět", "svět Idejí", "Astrální svět", "Nebesa", "říše Předků", "podsvětí", "zásvětí" atd...

    Nyní od fantazií přejdeme k vědě :
Náš Kosmos obsahuje hmotu v relativním časoprostoru . Matematická logika ukazuje ve 14. kapitole , že mimo něho je ještě mimoKosmos, absolutní mimoprostor. Ten je nehmotný , protože je mimo vesmírný časoprostor - jehož relativistické zakřivení tvoří hmotu a energii - a proto je nepozorovatelný.

    Striktní materialisté tvrdí, že nemůže existovat nic nehmotného -
- ale ve 20. století moderní věda k důležitým nemateriálním entitám dospěla : jsou to Informace .

Právě informace se může emancipovat od prostoru i času a být nezávislá na hmotě či energii. Například jakákoliv myšlenka může býti třeba vytesána do těžkého kamene, zapsána na lehký papír, zaznamenána v magnetickém nosiči, zakódována do proudu ultralehkých elektronů v telegrafním drátu nebo vysílána pomocí úplně nehmotných fotonů.
    I množství energie při zpracování a záznamu informací lze učinit libovolně malým, jak úspěšně dokládá neustále klesající příkon počítačů.

    Informace tedy může být i tam, kde hmota a energie absentuje úplně : v mimoKosmu = inKos (informačním Kosmu).

V inKos je Informace analogií nejdůležitějších fyzikálních pojmů Hmota resp. Energie - které jsou vlastně relativistickými deformacemi (= zakřiveními) časoprostoru v našem Vesmíru.
    A slovo "In-formace" vlastně znamená "Ve-tvarování" [In = v, ve, do ; forma = tvar ; formace = tvarování]. Informace v inKos vlastně jsou formace in (= tvarování do) absolutních entit : ty tam mohou býti zformovány tak, že je jim "vetvarován" význam (jako když beztvarou modelínu zformujeme do určitého významného tvaru).

    Tedy vedle našeho reálného Kosmu (reKos) je informační mimoKosmos = inKos
- který je mimo prostor i čas, mimo reálný Kosmos, mimo fyzikální interakce, energie i hmoty - a proto smysly nebo přístroji nepostižitelný.

O jeho existenci však svědčí "věci mezi nebem i zemí" a indicie v 1. a 2. kapitole...


  Žádné jiné, fantastické světy už nejsou ; náš Vesmír je dostatečně nekonečný obsahující všechno možné - uvažovat o lecjakých dalších je nadbytečné (a nesmyslné).
    [Všelijaké "paralelní Vesmíry", "Multiverza" či "vícedimenzionální prostory" si vymýšlejí nesolidní fantastové a pavědci ; vyvrací je 11. kapitola stránky "Kosmologie Mikrokolapsů".]

Také vůbec nic nesvědčí o jejich jakékoliv jsoucnosti...
    A výskyt nekonečného množství všelijakých Paralelních světů by zajisté byl nepravděpodobnější a nepochopitelnější, nežli bytí pouhých dvou logicky se doplňujících Kosmů.

 

5. biKOSMIE : reKOS + inKOS

biKosmie znamená, že Jsoucno je binární = ze 2 složek : materiálního Reálného Kosmu reKos + nemateriálního Informačního mimoKosmu inKos . Znázorňuje to Obrázek (Logo) :

Logo biKosmie              

  Zde je Veškerenstvo zobrazrno kruhem, jak je ve filosofii obvyklé. Skládá se ze dvou půlkruhů : nalevo červeného, znázorňujícího hmotný Kosmos (reKos) - a napravo modrého, znázorňujícího nehmotný mimoKosmos (inKos).

Bílá šipka znázorňuje atribut světa (obojího) : vývoj, pokrok, samoorganizaci - od bazální nicoty až k nejvyšší úrovni Theos, označené bílým trojúhelníkem. Jeho transcendentnost vyjadřuje přesahování šipky/trojúhelníka ven z kruhu.
    Dolní žlutá část obrázku představuje neživé formy hmoty (jako mrtvou poušť) ; horní pak vývoj Života (jakožto zelenající se Přírodu).

  • - Ten červený a modrý půlkruh (reKos a inKos) jsou diametrálně rozdílné , mají jen 2 spojení :
  • Nejvyšší úroveň Theos (označen bílým trojúhelníkem = symbol Boha) : je transcendentní (to znázorňuje "vyčnívání" trojúhelníka) = přesahuje z domovského inKos do reKos -> takže pak je v obou Kosmech  a tím je spojuje (informačně).
  • Nejnižší úroveň = (relativní) Nicota [prazáklad reKos] & absolutní mimoprostor [prazáklad inKos] . Nicotu, stejně jako mimoprostor, není možno vidět - proto zobrazení černým kroužkem (= nulou). A nelze tu ještě rozlišiti mezi materiálnem a nemateriálnem - tak splývají.

[Pozn.: Jak Vesmír (reKos) vznikl z ničeho, je ukázáno ve stránce "Kosmologie Mikrokolapsů".]


    V nemateriálním inKos mají stejnou roli (a význam) jako hmotné věci v našem Vesmíru : odpovídající nehmotné Ideje.
    To je snadno pochopitelné, jelikož každou věc v Realitě můžeme nějak nazvat, popsati pomocí nějakého pojmu, zobrazit abstraktně. A to jsou právě ty Ideje (informační soubory), které příslušnou věc reprezentují v inKos.

A v inKos informace odpovídá (koresponduje) energii v našem Vesmíru.

Absolutní (Ideový) a Relativní (materiální) světy se navzájem doplňují (=komplementarita)  a jednotlivé jejich entity si vzájemně odpovídají (korespondují)

= biKosmická Korespondence :        
každé věci reálného Kosmu (reKos)        
koresponduje odpovídající Idea  v inKos      

BIKOSMICKÁ KORESPONDENCE      
REKOS INKOS REKOS INKOS
materiální
Vesmír
informační
"svět" Idejí
relativní
časoprostor
absolutní
mimoprostor
věci Ideje energie informace
hmotné
bytosti
Ideové
bytosti
"matka"
Příroda
"otec"
Bůh

 
 

6. VESMÍR JE CELE MATERIÁLNÍ

Náš svět reKos je zcela materialistický (bez nadpřirozených entit) - jak známe ze zkušenosti. Je to i základní předpoklad moderní vědy a o tom, že je správný, svědčí její úžasné úspěchy.

Doby, kdy se lidé domnívali, že Bůh je nadoblačný "ředitel Zeměkoule" a planety na jejich drahách postrkují andělé, jsou díky pokroku poznání už překonané.

Teď víme, že Kosmos nepotřebuje žádného Prvotního Hybatele : všechno v něm probíhá samo od sebe, dirigováno jenom objektivními přírodními zákonitostmi . A podobně i život lidí probíhá naprosto přirozeně, bez nějakého nadpřirozeného Kontrolora, který by je vodil na provázcích.

    Materiální Vesmír (reKos) obsahuje pouze hmotu v časoprostoru a řídí se výhradně přírodními zákony - nic nadpřirozeného tu není.
    Bůh a Ideové bytosti  mají svůj nemateriální svět v inKos mimo Vesmír.

Náš hmotný svět je pro informační bytosti stejně nepřístupný, jako vzduch pro ryby. Chybí jim zde "životní prostředí" jejich Informačního "světa", absolutní entity, ježto jsou vůči našemu relativnímu časoprostoru protikladné a disjunktní.
    Analogicky zase lidé nemohou vstupovati do inKos, kde neexistují základní pro naši existenci potřebné substance : materie a energie.

Oba komplementární světy jsou substanciálně protikladné, striktně oddělené, disjunktní (nemají nic společného) - jak dokázáno ve 14. kapitole - takže nás nemohou ani obtěžovat metafyzičtí Duchové, ani poškozovat vetřelci z inKos.


Theos není v našem světě reKos ; ponechává jej přirozený a materialistický.
Také historie všech náboženství svědčí, že v Kosmu se žádné nadpřirozené bytosti nevyskytují a nepůsobí :

Židé prohlašují, že jsou vyvoleným Božím národem - jenže Jehova nikdy nezabránil jejich krutému pronásledování, pogromům a holocaustu.
    Křesťané prohlašují, že Ježíš spasil svět - jenže Kristus nezabránil jejich pronásledování Římany ani vražedným morům a náboženským válkám ve středovšku.
    Muslimové prohlašují, že Islám je jediné pravé náboženství - jenže Alláh nezabránil jejich rozdělení na dvě znepřátelené frakce (sunnity a šíity), vraždící se nevzájem.
    I věřící jiných náboženství marně prosívali o nadpřirozenou pomoc...
    Ani strašlivým krutostem, páchané "Svatou" Inkvizicí  a jinými křesťany i nekřesťany - žádný milosrdný Bůh nezabránil.

Také při tvoření Vesmíru se Bůh markantně neprojevil - Kosmos vznikl sám od sebe z Ničeho,  jak ukázáno ve stránce "Kosmogeneze MikroKolapsů" . Boha nebylo zapotřebí ani při vzniku Života : viz stránku "Biogeneze GGG"  ; také původ Člověka lépe vysvětluje věda, než Bible.

[ Lidské tělo má tolik nedostatků, že sotva mohlo být dílem nejvyššího Rozumu ; vždyť i leckterá zvířata jsou na tom lépe. Ani mozek není vrcholem dokonalosti (spíše propastí blbosti), jak vidíme všude po světě. Kdyby opravdu dokonalý Bůh stvořil Člověka "ke svému obrazu", jak se píše v Bibli, byli bychom podstatně lepší : krásní, moudří, dobrosrdeční a šťastní.
    A zatím jsme - jak správně konstatoval Darwin - jenom vyvinutější opice (náš genom se od šimpanze liší jenom dvěma procenty). ]

 

7. SPOJENÍ VĚDY + NÁBOŽENSTVÍ

Náboženští fundamentalisti prohlašující, že Bůh vládne Světu, vše diriguje a kontroluje, nekompromisně trestajíc každé zhřešení - nemají pravdu : Bůh v našem Vesmíru vůbec není ; ve hmotném světě vládnou pouze přírodní zákony.
    [Takže se nemusíme stresovat, že přísný Soudce nad oblaky ustavičně sleduje všechny lidské intimnosti a bleskem srazí každého hřešícího.]

Ale ani fanatičtí ateisti tvrdící, že Bůh absolutně neexistuje, nemají pravdu : viz indicie v 1. a 2. kapit.

Pravda je taková, že Bůh JE - avšak mimo Kosmos, ve svém světě Idejí (inKos) ; tam taky vládne a Soudí (viz 7. kapit) . [Nicméně ani náš Vesmír úplně neignoruje a ve vyjímečných případech doň dobročinně zasahuje (viz 1. a 2. kap).]

Má pravdu ateistická věda - nebo náboženská víra (a která) ?    
Či se dá ateismus a náboženství tolerantně spojit ?  

BIkosmie ukazuje, že to jde :   jejich úplným    
rozdělením do dvou komplementárních Kosmů :  
cele materiálního reKos (kde jsme my a příroda)  
+  čistě Ideového inKos (kde je nadpřirozeno) .    
  • Když věda dokazuje, že Bůh neexistuje, tak má Pravdu : vskutku nikde v naší realitě (reKos) NENÍ - a vše zde probíhá naprosto přirozeně.
  • Když náboženství věří, že Bůh existuje, tak má Pravdu : vskutku v komplementárním inKos JE - a vše tam probíhá nadpřirozeně s Bohem.

Tyto 2 fundamentální Pravdy jsou protikladné pouze zdánlivě - ve skutečnosti jsou komplementární  (to plyne z biKosmické komplementarity reKos a inKos).

    Totéž platí o vztahu Kreacionismus versus Evolucionismus - nejsou navzájem nepřátelské, ale vzájemně se doplňují = komplementarita jakožto projev biKosmie.

POZN.: V 19. století věda vyvracela Boha - a ve 21. století Ho naopak dokazuje (!)

Dodatek : Absenci projevů Theos (proč nepomáhá, nezabraňuje umírání a zabíjení, nekomunikuje atd...)  osvětluje stránka "Tajemství Boha", 2. kapitola .

 

8. EVOLUCI POMÁHÁ KREACE

V Kosmu probíhá evoluce dle Darwinových zákonů. "Postrkují" ji genetické mutace, které mají normálně přirozené příčiny.
    Vyjímečně mohl Theos působit INDUKOVANÝMI MUTACEMI : Lokálními změnami konstant Planckovy, jemné struktury, elementárního náboje, rychlosti světla atd..., dokázal Theos působit na vhodné chemické i biochemické reakce, čímž vyvolal potřebné genetické mutace DNA a ovlivnil vývoj Života.

[Bez toho je vznik některých sofistikovaných orgánů jen těžko vysvětlitelný.]
Informační ovlivnění fyzikálních konstant působením Theos z inKos  je neenergetické, tudíž vědecky nezjistitelně.

    Theos tvoří prostřednictvím Přírody (ta je Jeho dílem a pomocníkem).
Zázraky nejsou proti Přírodě (tu má Bůh rád) - ale obvykle s využitím přirozených dějů . Theos neruší přírodní Zákony, ale používá je (jako nástroje - sám je ustanovil).
    Zásahy Theos nejsou znásilňování Matky Přírody - jež je láskou a partnerkou Boha - nýbrž jemné sofistikované lokální pozměňování fyzikálních konstant (viz 2. kapit).

Když analyzujeme celkovou evoluci, zjistíme, že Indukované mutace byly dobrodějné a svědčí o inteligentním plánu (= nepřímý důkaz Boha) . Nicméně drtivá většina mutací je přirozená a svědčí o neexistenci Boha v našem Vesmíru.

A při důkladném zkoumání vývoje Života nabudeme podezření, že probíhal příliš rychle a krásně, než aby byl výsledkem jen chaotických náhodných mutací a hrubé Darwinovské evoluce. V některých klíčových momentech asi došlo k jemným inteligentním zásahům - bez nich by nahodilá Biogeneze postupovala patrně hůře.

To však nevylučuje Darwinovskou evoluci - jenom někdy (a vyjímečně) Biogenezi postrčil "prst Boží": nenásilně a tak jemně, že to je pro materialistickou vědu prakticky irelevantní...

    Theos biogenezi nedirigoval tyransky - evoluci nechal přírodě dle Darwinových zákonů - pouze ji občas dobrodějně vylepšil Indukovanou Mutací.
    Jemně a neznatelně, nenarušujíc přirozenost evoluce <- Theos není diktátor, má rád autentické hemžení všechněch živáčků.

Nadpřirozené vlivy jsou velmi zřídkavé - Theos není workoholik a věnuje se hlavně blaženosti Nebešťanů . A po každém zásahu dlouho čekal, jak se projeví v biogenezi.
    [Věčný nespěchá ; po každé dobrodějné intervenci se dosytosti těšil ze svého nového výtvoru.]

 

9. ZLEPŠENÍ ANTROPOGENEZE

Analogicky Theos inspiroval (= "vdechnul") Antropogenezi indukovanými mutacemi genomu vhodných lidoopů ve vhodných podnětných podmínkách.
    Homo Sapiens tak vznikl synergií přirozené evoluce hominidů (více než 99%) a sporadických kreačních zásahů Theos...

Ale dnešní lidstvo ještě není zcela dokonalé (Homo není plně Sapiens) - takže šlechtění hominidů pokračuje :
    Boží Humánní Poslání je potřebné vylepšení Antropogeneze.

Neudržitelně narůstající globální problémy dokládají neschopnost Člověka vlastním snažením vytvořit ráj na Zemi.
    Všude po světě strašně narůstá zpupná zločinnost, bezohledná chtivost peněz, narkomanie, agresivita (už i mezi dětmi).

Nejbohatší lidé stále (pyšněji) bohatnou (a rozhazují peníze za nesmyslnosti), zatímco nejchudší stále (beznadějněji) chudnou (a klesají do zhovadilostí) ; čímdál víc nevinných dětí je zlotvorným prostředím sráženo na cestu k asociálnostem...
    Nezadržitelně se zvětšuje množství chudáků a bytní zoufalé uprchlické tábory i pekelné "vyloučené lokality" - kde bují zločinnost a barbarství.

Evoluce se zvrátila : vyšinutý humanismus podporuje přemnožování zaostalců, kteří neužitečně spotřebovávají zdroje planety - zatímco dobří, inteligentní a schopní lidé vymírají  [poněvadž "emancipované" ženy mají raději peníze a sobecké zábavy, než rození dětí.]
    Průměrná inteligence lidstva v 21. století katastrofálně klesá, protože primitivi s I.Q. pod 80 mají 5 - 10 dětí , kdežto vzdělanci s I.Q. nad 120 jenom 1 - 2 .

Je to ANTIevoluce : Příroda se vždy zdokonalovala tím, že kvalitní organismy se víc rozmnožovaly a nekvalitní vymíraly [díky tomu se vyvinul i Člověk].
    Ale teď degenerující lidstvo postupuje opačně = proti kosmogenezi (!) - na což doplatí katastrofálním úpadkem . A navíc ještě přemnoženci barbarsky zplundrují Zemi a vyhubí spoustu úžasných živočichů.

Otec Bůh a Matka Příroda si své geniální dílo - nejkrásnější planetu s podivuhodným Životem - nenechají bezohlednými chamtivci úplně zničit a zamořit odpady, či dokonce spálit atomovou válkou agresivních "Hominis Sapientis Stupidentis".

    Tolerantní Theos dosud ohleduplně příliš nezasahoval do přirozeného běhu světa - teď Mu však už došla trpělivost, poněvadž stále marně nabádal zpupné lidstvo ke zlepšení po dobrém.

Ovšem nebude to genocida - lepší polovina lidstva přežije [a bude pak tím lépe prosperovat, očistěna od špatných] . A hodný Theos lidi předem varuje (v 21. kapitole stránky "Humánní Poslání") , aby se dobří uchránili...

 
 

10. BINÁRNÍ "ZRCADLOVÁ" DUŠE

Pozn.: Dle obecné Teorie relativity je trojrozměrný Vesmír vlastně povrchovou "nadplochou" čtyřrozměrného "nadtělesa" reality. Einsteinovy rovnice ukazují, jak energie-hmotnost a hybnost tuto nadplochu pokřivují : každá částice (a její pohyb) na ní dělají nepatrné zakřiveniny a zvlnění.

Tak i množiny atomů a molekul, tvořící hmotné objekty a bytosti (i jejich pohyb a změny, realizující jejich životní pochody) se z mimoprostoru jevi jako soubor nepatrných pokřivenin (a jejich vlnění a proměňování) na příslušné části vesmírné nadplochy.

Theos má rád svět tak, že se "přitulí" na tu povrchovou nadplochu ("obejme" nadtěleso Vesmíru) - nejen z lásky, taky ze zvídavosti - a vnímá její relativistické čtyřrozměrné vlnění (pulsování bytí) . [Jako když se milenec láskyplně přitiskme k milence a vnímá tlukot jejího srdce.]
    Tak se hmotné dění světa vtiskává do informační osobnosti Theos -> ten má nezprostředkované bezesmyslové poznání Světa (= vševědoucnost).

Nejvíce Theos miluje lidi : tak moc, že se k nadploše reprezentující člověka - všechen prostoročas, který zaujímá, všechny jeho součásti a procesy, t.j. celou jeho osobu a myšlení - "tulí" natolik intenzivně, že s ní takřka "srůstá" = symbioza.

V tom čtyřrozměrném vtisku člověka v Theos jsou ve-tvarovány (= in-formovány) veškeré časoprostorové změny tenzoru Energie-Hybnosti, reprezentující v čase probíhající životní procesy (čtyřrozměrné vlnění nadplochy časoprostoru) . Tudíž je to živá entita, obsahující všechny informace tvořící danou osobnost - jíž je zrcadlením v inKos.

    Takže naše přirozená osobnost ve hmotném těle (v reKos) má ještě totožného Ideového symbionta v nemateriálním Theos (v inKos) . Lidská osobnost (duše) je binární (= má 2 složky) :
  1. Primární přirozená osobnost ve hmotném těle = originální materialistická psychika, vůle a vědomí, vytvářená zrozením a životem v reKos.
  2. Sekundární symbiotická Ideová Duše = "zrcadlení" osobnosti člověka v nemateriálním inKos, vytvořené "vtištěním" do Theos.

  A stejně, jako je inKos komplementem (doplňkem) Vesmíru, je i nadpřirozená Duše komplementem té přírodní osobnosti Člověka = ideálně ji doplňuje.
    [Dvojitost světa (biKosmie) má za následek i dvojitost (binárnost) osobnosti (duše) člověka - která je "rozkročena" mezi oběma světy : reKos a inKos.]

Sekundární Duše je symbiontem primární osobnosti již od početí do smrti. Jsou spolu v nejužším spojení jako 2 hemisféry jediného mozku, majíce společnou mysl. Vše, co člověk vidí, slyší, vnímá i myslí, se zrcadlí v Ideové Duši.

Ta je "vtištěna" ve Theos, který tak může vnímat všechny lidské myšlenky - dobré i zlé - nic před Ním nezůstane skryto = vševědoucnost . [A někdy na to i reaguje ("hlas Svědomí"), někdy i pomáhá ("Anděl strážný") ...]
    Obvykle však dění světa i konání lidí velkomyslně toleruje <- soustředí se na Nebe . Hlavní interakce Boha s člověkem je až po smrti : viz následující kapitolu.

    Theos činí tu sekundární Duši informační zálohou = zrcadlení primární osobnosti - pro případ smrti hmotného těla (a tím i zániku přirozené duše). Tehdy jejich společná mysl a Vědomí neutrpí úhony, majíc k dispozici totožnou Ideovou zálohu.
    Pouze ztratí spojení s materiálním Vesmírem, jelikož tělo i fyzický symbiont zanikne . Osobnost se ze zanikajícího hmotného mozku v Kosmu "přesune" do své informační zrcadlové zálohy v inKos.

 

11. PO SMRTI DO NEBE V inKOS

  Poněvadž sekundární Duše je mimo Kosmos, nevadí jí smrt hmotného těla v našem světě . Přitom zanikne fyzická duše, ale její metafyzický ekvivalent zůstává uchován v Theos  a pokračuje v dalším bytí : už jako Ideová bytost v inKos.

POZN. : Zvířata (ani rostliny) sekundární nadpřirozenou Duši nemají = jsou pouze přirozenými organismy - a po smrti zaniknou. To jim však nevadí, poněvadž nemají vědomí smrtelnosti. Netuší, že jednou zemřou, takže si s tím nedělají žádné starosti. Žijí přítomným okamžikem a jejich radost ze života je nezkalená strachem z budoucí smrti.


Nemateriální Duše v inKos jsou tvořeny Idejemi - analogicky jako lidé v materiálním reKos jsou z atomů a molekul  (srov. Bikosmickou Korespondenci na konci 5. kapitoly).
    V životě je nosičem lidské osobnosti fyzický mozek ; po smrti pokračuje vtištěna v metafyzickém Theos jakožto ideová Duše.

Jelikož sekundární metafyzická Duše je zrcadlovou zálohou primární fyzické duše, je v ní zapsán celý život člověka od narození do smrti, všechny jeho myšlenky, skutky a hříchy . Poněvadž je v "Boží mysli", nemůže nic skrývat, veškeré činy a zločiny, Dobro a Zlo člověka jsou otevřenou knihou (Života).

Tak Theos dokonale zná každou Duši, je-li zašpiněna špatnostmi, zda je krásná (duchovně), či ohavná, zlá...
    Po spravedlivém po-souzení si dobrou Duši (Ideovou bytost) ponechá přičleněnu ke svému metafyzickému "organismu" -> je Nebešťanem - pro multikulturní obohacení Nejvyššího společenství.

Jestli však někdo je tak ZLÝ, že jeho Duše bude Theos (a ostatním Nebešťanům) odporná, tak ji ze sebe vyvrhne coby ohavnou blivaninu do temné prázdnoty mimoprostoru.
    Absolutní Dobro nikoho netrestá, ani neposílá do Pekla ; "pouze" zlé vyloučí z Věčné Blaženosti - a jim pak zbude jen věčné zoufalství nad zmařeným Štěstím (vlastní vinou)...

Spravedlivé absolutní Souzení  ukazuje, že Theos si Člověka ceni nad veškeré tvorstvo (spasí ho před Smrtí) a přeje si ho mít u sebe.
    Ovšem jakožto podílníka věčné radosti - nikoli zdroj pohoršení Nebešťanů ; špatné z Nebe vykáže . Proto se lidé mají snažit o sebezdokonalení  a nepodléhat primitivním chtíčům ani zlým pokušením.

Všelaskavý Theos (ve spolupráci s dalšími Nebešťany) pro každou dobrou náboženskou i sociální komunitu připravuje dokonalé Nebe podle jejich nejlepších představ , kde (jsa informačně všemohoucí) vyplní hodným lidem veškerá přání (i ta vysněná, v Realitě neuskutečnitelná)...

    POZN.: Reálný svět není spravedlivý : Někdo má náhodou v životě štěstí, jiný smůlu (třeba se narodí postižený, chudý, ošklivý, nemilovaný, otrok ...)
    Proto je zapotřebí Boha (i doplňkového inKos) : aby ty handicapy vykompenzoval v Nebi  a smolařům dal kýžené Štěstí (a utrpení odměnil věčnými radostmi).


Dobrou přípravou na Nebe je skromný život v chudobě a odříkání materiálních požitků a statků . Chudý člověk se nemůže obklopovat hmotnými věcmi a holdovat materiálním rozkošem - takže potom v inKos, kde nic hmotného není, se snadněji přizpůsobí jejich absenci.

Naproti tomu boháč, obklopovaný materiálním nadbytkem a přivyklý hmotným radostem, nebude spokojen v nehmotném, čistě Informačním světě, kde to vše chybí, a bude marně tesknit po svém předchozím hmotařském životě.

Boháč se s absencí všeho toho hmotařského, čeho se mu dostávalo za života a co bylo pro něho hlavní hodnotou (ba smyslem života i zdrojem většiny radostí), bude jenom velice těžko smiřovat . I v Nebi by tak měl pokaženou absolutní blaženost, nemluvě o tom, že svým skuhráním po materiálnu by otravoval nehmotnou postExistenci ostatních členů ideového Společenství.

 

12. NEHMOTNÉ IDEOVÉ BYTOSTI

Předchozí kapitoly ukázaly, že Nebešťani jsou "vtištěnými" částmi Theos = "údy" metafyzického Boha (dle Bible) . Takže jejich blaženost a radost je Bohu příjemná, kdežto nešťastnost nepříjemná (jako je nám nepříjemná disfunkce kterékoliv části našeho organismu).

Proto má Theos na blahu Nebešťanů osobní zájem - a hmotnému Vesmíru věnuje minimální pozornost (ten funguje automaticky, což Theos zajistil sofistikovaným ustavením přírodních zákonů a optimalizací základních konstant).

Theos svým "symbiontům" vytváří ty nejlepší podmínky, poněvadž štěstí a dobrá kondice každého jeho "údu" utváří blaho a schopnosti celku Nebe + Theos . V Nebi je rajská demokracie : každý jeho člen má stejná práva a možnosti - analogicky buňkám v mozku - a podílí se na nesmírné moci a spravedlnosti Boha.

Absolutně tolerantní Theos nezavrhuje žádnou dobrou víru, ani ateismus. A laskavý Ježíš (milující i nepřátele) dobročinně poskytne "azyly" v Nebi i příslušníkům jiných náboženství.

InKos je nekonečný, takže počet azylantů není ničím omezen. A nemateriální bytosti (Duše bez těla) nepotřebují jídlo, šaty, byty, ani žádné jiné věci - takže nepředstavují žádnou zátěž . Naopak multikulturně Nebe obohatí.

    Takže se každý dobrý člověk (nezávisle na vyznání) může dostat do Nebe.

Všechny náboženské a společenské komunity si v postExistenci s Boží pomocí budují absolutně dokonalá Nebesa (u-topie v mimoKosmu) : podle svých nejlepších představ a snů o Ráji. Je jich množství nejrůznějších druhů, optimálně vyhovujících jejich různorodým mentalitám a vírám.

Tudíž to, co představitelé rozličných náboženství slibují věřícím po smrti je vpodstatě pravda : milující Theos svým "dětem" - pokud moc nezlobí - dopomůže naplnit nejvyšší touhy. V ideovém světě je to snadné (vše je tam virtuální).
    Takže křesťanům, židům, muslimům udělá Nebesa dle jejich svatých knih (přičemž asistují zakladatelé těch náboženství) , germánům Wallhalu, indiánům Věčná loviště atd...


Ovšem nebylo by dobré, kdyby například Muslimové se dostali do stejného "nebeského azylu" jako Židé - to by pak nebyla žádná věčná blaženost, nýbrž ustavičné konflikty a vzájemné výčitky . Ani Sunnité s Šíity by se příliš nesnášeli ; stejně jako Protestanti s Katolíky, neustále si navzájem vyčítající kacířství a vraždy (zvláště pokud by pocházeli z Belfastu).

A Buddhisty, kteří odmítají zabíjení živých tvorů, by strašně iritovala Věčná Loviště Indiánů, kteří naopak se předhánějí v tom, kdo nejvíce zvířat pobije.
    Podobně by se hodní Křesťané děsili germánské Wallhaly, kde zabití válečníci od rána do večera bohatýrsky hodují a chlastají (= Obžerství, smrtelný hřích) a od večera do rána nevázaně souloží s divokými Valkýrami (= Smilstvo, smrtelný hřích).

Naopak germánští hrdinové by v Křesťanském nebi trpěli zoufalou nudou, majíce ke konzumaci výhradně hostie a svěcenou vodu, k zábavě andělské chóry a Ježíšova kázání ; a nemohouce si s překrásnými anděly zasouložit, protože jsou bezpohlavní.

Atd. - jistě netřeba uváděti další příklady -
Nebesa jsou proto odlišena podle typu svých obyvatel.


V inKos se jednotlivé Ideové bytosti od sebe neliší vnějším vzhledem, barvou ani velikostí ; díky absenci prostoru nemají žádný tvar, dík absenci hmoty tam nemají fyzická těla. Všichni jsou podstatou abstraktními Informačními soubory (bez vizáže i barvy) - veškeré rozdíly v rase a kráse se transformací do inKos smažou.

Pro nemateriální Theos není důležitý fyzický vzhled, ale informační podstata, kvalita osobnosti. Jeho přízeň si nelze získat ani tou nejkrásnější tváří, nejsvalnatějším tělem či silikonovými superňadry, ani nejbohatším oděvem a šminkami - nic hmotného se do Ideového světa nedostane - nýbrž vnitřní ušlechtilostí Duše (= abstraktní informační struktury), která výhradně se do inKos transformuje.

 
 

13. ANAXIOMATIZACE FILOSOFIE

Roku 1931 matematik Kurt Gödel odvodil pozoruhodnou Větu o Neúplnosti axiomatizovaných systémů : Žádný logický systém výroků, obsahující formalizovanou rekurzívní aritmetiku (t.j. matematická struktura založená na určitém počtu základních Axiomů a deduktivně vyvozující své teorémy), nemůže být úplný, t.zn., že obsahuje nějaký výrok, který v rámci daného systému nelze ani dokázat, ani vyvrátit - nebo na druhé straně vede ke sporu.
    Další Gödelova Věta o Nerozhodnutelnosti pak říká, že se vyskytnou výroky, o jejichž pradivosti nelze v rámci daného systému rozhodnouti.

Což v praxi znamená, že jakoukoliv úplnou teorii světa, vycházející z určitých apriorních axiomů a předpokladů (například ze základních filosofických kategorií a postulátů), nelze sestrojit : vždy se vyskytnou poznatky, které překračují její rámec, a otázky, na které nemůže odpovědět... Gödelovy věty sice byly odvozeny matematicky, ale platí pro jakýkoliv formalizovaný systém výroků, tudíž i filosofii a ideologii.

Každý světonázor tak je nutně neúplný (některé výroky nemůže ani dokázat, ani vyvrátit) a nerozhodnutelný : v rámci daného systému nelze o pravdivosti některých vět rozhodnouti. Tato vlastnost (již se ideologové a náboženští fundamentalisté snaží ze všech sil zakrývat) je dána výchozími Axiomy (v náboženství Dogmaty).

    Chceme-li tedy zbavit ideologie resp. náboženství jejich neúplnosti a nerozhodnutelnosti, musíme odstranit i jejich zdroj : axiomy resp. dogmata
    = provést Anaxiomatizaci  resp. DEdogmatizaci .

Neboť i kdybychom zvolili výchozí předpoklady a dogmata jakkoliv sofistikovaně, nevyhnutelně se posléze v systému objeví neúplnosti a nerozhodnutelnosti. A najdou se kritikové (třeba i v jiné době a jiném kulturním okruhu), kteří pak odmítnou celý takový světonáhled jakožto bludný . To se již mnohokráte stalo ; proto též existuje množství nejrůznějších světonázorů a ideologií (i jejich kritiků)...

Opravdu univerzální světonáhled tedy musíme začít budovat odvrhnutím všech omezujících předpokladů a zatemňujících dogmat.
    Co nám potom zbude jako jediné východisko - úplné Nic, nebo nějaká entita, která už nebude zdrojem té Gödelovské neúplnosti a nerozhodnutelnosti ?

Mělo by to být něco naprosto nezávislého na lidských názorech, vírách, filosofiích i matematice ; a neovlivnitelné ničím z reálného světa. To nejprimárnější východisko musí být zároveň i nejelementárnější : primitivnější než všechny formy hmoty i sám časoprostor. Ten nejobecnější prazáklad má býti též nejabstraktnější : je třeba odhlédnouti od Boha i člověka, hmoty i energie, času i prostoru ; nepředpokládat nic materiálního ani duchovního.

Aby nově budovaná teorie světa byla opravdu všeobecná a každému přijatelná, nesmí býti závislá na nijakém světonázoru či náboženství . Tedy nelze vycházet ani z primárnosti Boha resp. jakéhokoliv světového ducha (to by odmítli materialisté), ani z předpokladu prvotnosti hmoty, ateismu (což by zase neuznali idealisté).
    Naším východiskem musí býti fakt, jenž nemůže zpochybnit vůbec nikdo ; co možná ještě obecnější, než Descartesovo "Cogito, ergo sum". (Leckdo totiž může zpochybnit dokonce i skutečnost vlastní existence, například subjektivní idealisté.)

 

14. PRINCIP NAN -> biKOSMIE

Aspoň nějakou (obecnou) jsoucnost něčeho (čehosi) však nemůže zpochybniti žádný ; kdyby totiž neexistovalo vůbec nic, nešlo by ani o ničem filosofovat, ba ani pochybovat - ani by neměl kdo.
    To, že alespoň něco přece jenom existuje, musí nakonec uznat úplně každý, i ten nejextrémnější skeptik (jinak by musel popřít nejenom svět, ale i sám sebe ; prohlásiti, že vlastně není, takže nemůže ani nic popírat, atd... - došlo by k logickému "circulus ad absurdum").

Takže nejzákladnější pravda zní :      
Něco (cosi) existuje -> Není Absolutní Nic -    
NON  ABSOLUTE  NIHIL  (= Princip NAN)     [1]  

Tento fakt nemůže vyvrátit už vůbec nikdo, ani nejsubjektivnější idealista. Zahrnuje totiž jak vlastní existenci (třeba sebevíce iluzorní), tak i všechny možnoti duchoven i materiálen.
    Nepotřebujeme ani vědět, jaké to základní Něco vlastně je (duchovní, materiální, nebo jiné). Jeho povaha i podstata je totiž pro budování nové filosofie naprosto irelevantní ; operujeme s ním totiž čistě jako s formálním objektem (syntakticky).

To první NON bereme jako logický operátor NEGACE, který se aplikuje na další členy výroku dle známého pravidla formální logiky :   non(A·B) = (nonA)·B + A·(nonB)
          V našem případě dostaneme :
    NON·(ABSOLUTE·NIHIL) = (NON·ABSOLUTE)·NIHIL + ABSOLUTE·(NON·NIHIL)
 
    Spojení NON·ABSOLUTE  je vlastně negací Absolutního, neboli Relativní :
    NON·ABSOLUTE = RELATIVE                     Tím nakonec dostáváme výrok :

NON·(ABSOLUTE·NIHIL) = RELATIVE·NIHIL + ABSOLUTE·(NON·NIHIL)        
 
    Z univerzálního principu NAN  tak plyne, že prazáklad je tvořen dvojicí složek :
Relativní Nic + Absolutní neNic            
    [Nikoli jedinou (materiální nebo duchovní) prapodstatou, jak se domnívaly klasické filosofie.]
 
    Obě jsou komplementární - vzájemně se doplňují v celek veškerenstva - a disjunktní : nemají nic společného, neboť nic nemůže býti zároveň Relativní & Absolutní .

  Dvojakost jsoucna (= biKosmii) znázorňuje obrázek : kruh Veškerenstva se skládá ze 2 komplementárních a disjunktních půlkruhů (červeného a modrého) :

Logo biKosmie              

 
    Z Relativní Nicoty vznikl materiální fyzický Vesmír (reKos), neboť hmota, energie i časoprostor jsou relativní . Ten úžasný proces vzniku Vesmíru z ničeho je ukázán ve stránce "Kosmologie Mikrokolapsů".

A komplementární Absolutní neNicota je podstatou metafyzického mimoKosmu (inKos)  bez hmoty, energie a časoprostoru - je komplementem Vesmíru.
      (Viz 4. kapitolu.)

 
Aleš Borek          

 
  KOSMOLOGIE  
MIKROKOLAPSŮ
  TAJEMSTVÍ  
    BOHA    
NÁVRAT  NA  OBSAH NA  DALŠÍ  STRÁNKY