K O S M I C K Á     E P O C H A     L I D S T V A
1. Zeměkoule není nafukovací
2 .  "Pavoučí"   Měsíčňané .    
3. Mezihvězdná kolonizace NE
4. Problematičnost terraformace
5 .  Mobilní  Kosmické  Ostrovy .
6. KOSMICKÁ UNIE zachrání Zemi
7 .  Průmysl  bude  na  Měsíci .  
8 .  Biosféry  uvnitř  Kokonů .  
9 .  Lidstvo   opustí   Zemi .    
10 .  Rajský život ve Vesmíru .  
11. Osídlení Sluneční soustavy .
12. Létající hospodářské komplexy
13 . Rojení Kosmických Kokonů.
14 .  Planety nebudou potřeba .

 

1. ZEMĚKOULE NENÍ NAFUKOVACÍ

Jak známo, počet lidí na Zemi strašně narůstá a již nyní o hodně převyšuje optimální množství. Aby totiž každý mohl žít v dostatku a na vysoké kulturně-civilizační úrovni, mělo by na Zeměkouli být asi tak 1-2 miliardy lidí. To ukazují mnohé vědecké studie i zdravý selský rozum : přece každý by chtěl krásnou vilu s velikou zahradou a bazénem, pohodlné dopravní prostředky všeho druhu ; popřípadě ještě víkendovou chatu, jachtu a další moderní vymoženosti. A všichni potřebují hodně kvalitních potravin, vody, energie a průmyslových výrobků - produkují pak množství odpadů a polutantů.

Kdyby dnešní kvantum pozemšťanů (více než 6 miliard) žilo stejně jako malý zlomek lidstva v bohatých a vyspělých/rozvinutých zemích, došlo by zanedlouho ke kritickému znečištění životního prostředí a vyčerpání surovin i energií.
    Kdyby ?   Podmiňovací způsob zde není na místě . K tomu dojde zcela určitě - přece všechny státy už bohatnou a rozvíjejí průmysl . Otázkou je pouze, kdy k tomu dojde...

Neradostné perspektivy ukazuje následující Tabulka I. , prezentující nezadržitelný rozvoj bezohledné pozemské civilizace ve 3. tisíciletí :

TABULKA I.
ROK PRŮMYSL
PŘÍRŮST 3%
RŮST POČTU LIDÍ ZA STOLETÍ (Miliardy)
(+100%) (+3/4) (+50%)
2 000 1 6 6 6
2 100 15 x větší 12 10,5 10
2 200 230 x větší 24 18 15
2 300 3300 x větší 48 31,5 22
2 400 50 000x větší 96 55 33
2 500 700 000x větší 192 96 50
2 600 10 Milionkrát 384 168 75
2 700 140 Milionkrát 768 294 112
2 800 2 Miliardkrát 1 536 514 168
2 900 30 Miliardkrát 3 072 900 252
3 000 400 Miliardkrát 6 144 1 575 378
 

Počítáme-li s průměrným ekonomickým růstem 3 % ročně (to je celkem skromný odhad - například v nejlidnatější zemi světa Číně vzrůstá hospodářství dvakrát rychleji), dostaneme, že za 100 let bude celosvětová ekonomika a průmysl asi patnáctinásobně větší, nežli dnešní. Po dvou staletích pak už bude celkem 230kráte mohutnější, než dnes. A růst by exponenciálně pokračoval, jak udávají čísla ve druhém sloupci Tabulky I. : například v polovině tohoto tisíciletí už by světové hospodářství vzrostlo 700 000 x oproti dnešku ; a později ještě mnohem monstrózněji (viz poslední řádek tabulky) !

Analogicky poroste i přehřívání Zeměkoule, jak dokládají četné ekologické studie, nerovnováha počasí, vzrůst bouří, záplav a dalších klimatických katastrof .   Je jasné, že něco tak gigantického naše malá planeta neunese (už pouhé odpadové teplo civilizace by ji nakonec rozpálilo do pekelného žáru ; nemluvě o exhalacích a odpadech) - a patrně za několik století zkolabuje .

Třetí sloupec Tabulky I. ukazuje růst počtu obyvatel Země za předpokladu, že se jejich počet zvýší dvakrát za 100 let. Připomeňme, že ve 20. století vzrostla pozemská populace celkem čtyřnásobně a v předcházejících staletích rostla pomaleji jen díky ustavičným válkám, hladomorům a nemocem. Ty se již podařilo podstatně omezit, takže lidstvu nic nebrání, aby se ve 3. tisíciletí vesele přemnožovalo.

Za sto let nás tedy může být již dvojnásobek, neboli 12 miliard ; za dvěstě let už 24 miliard a tak dále a tak dále. Asi za 350 let by na Zemi bylo desetkrát více lidí než nyní, v polovině 3. tisíciletí už téměř 200 miliard a na jeho konci fantastických 6 000 miliard lidí, t.j. tisíckrát více, nežli v dnešní době. To je nejenom neuvěřitelné, ale přímo nemožné : takové davy naše planeta nepojme a už dávno před rokem 3 000 se civilizace zhroutí.

Na štěstí je známo, že v bohatých a vyspělých společenstvích se rozmnožování umenšuje, neboť lidé mají sofistikovanější priority. Takže tisíců miliard ubožáků, hladových jak kobylky, se snad netřeba obávati - vzrůst populace asi bude menší ; jak to ukazují další sloupce Tab.I. : varianty s přírůstkem 75% za století a 50%...

Nicméně ve 2. čtvrtině tisíciletí už půjde do tuhého - za 300 let bude už celkový počet lidstva 4-8 krát větší a jeho průmysl dokonce 3 300 krát mohutnější, než dnes - a dále poroste ještě ohromněji . A to již katastrofální bude (i při použití těch nejdokonalejších technologií) !
    Ne že by se ty desítky miliard nějak neuživily ; vyspělé hospodářství budoucnosti to dokáže : potraviny se budou vyrábět uměle pomocí biotechnologií a lidé budou bydlet v gigantických "mraveništích".
 
Nedojde k nějakému "konci světa" v tom smyslu, že by lidstvo třeba zaniklo - naopak dojde ke katastrofálnímu přelidnění a přeprůmyslnění   - zanikne však příroda, kultura a civilizace. Nastane zhroucení sofistikovaných společenských struktur a návrat k primitivismu a barbarství za asistence nelidsky monstrózní ekonomiky.

Nadměrný průmysl vypouštěním skleníkových plynů a odpadního tepla způsobí katastrofální přehřátí Zeměkoule, rozšíření pouští a roztátí polárních ledovců. Hladina moří stoupne a zaplaví nejúrodnější a nejlidnatější nížiny. Světem pak budou bloudit miliardy bezdomovců a emigrantů, zvýšené ještě o stamiliony nezaměstnaných, které "vyprodukuje" automatizace a robotizace. Nastanou permanentní války o životní prostor, čistou vodu, mizející suroviny a zdroje energií.

Drtivá většina lidí bude ožebračených a bez perspektiv ; vydaných všanc zločinu a terorismu (jako oběti i pachatelé). Bohatí a mocní pak budou žít v přepychových pevnostech chráněných soukromými armádami ; samozřejmě ani ti nebudou uznávat jinou "morálku", nežli peníze a násilí...   Objeví se nová šílená a krvavá náboženská i společenská hnutí, založená na filosofii, že svět je nutné zbavit přebytečných miliard škodlivců (a samozřejmě i strojů).

Podobné i jiné katastrofické scénáře jsou ovšem běžnou rekvizitou standartní futurologie - liší se pouze odhady, kdy a jak k úpadku civilizace dojde (v každém případě určitě v průběhu tohoto tisíciletí). Snaží se tomu zabránit všelijakými projekty trvale udržitelného růstu, snižováním porodnosti a omezováním průmyslového rozvoje.

Trvale udržitelný (tedy nekonečný) růst je však nemožný , poněvadž Země má konečné množství životního prostoru, energetických zdrojů, surovin a vody .   Snižování porodnosti je nepřirozené, poněvadž každý přece chce mít potomky ; bezdětným chybí životní štěstí a výchova jediného dítěte v rodině je vždy problematická. Nízká natalita též vede ke škodlivému poklesu procenta ekonomicky aktivního obyvatelstva oproti důchodcům, které musejí živit.

A i kdyby se (za cenu drastických opatření) podařilo omezit počet obyvatel Zeměkoule a zastavit jejich přírůstek, znamenalo by to zároveň limitovat množství konzumentů a tím i odbyt. Hospodářství by začalo stagnovat, což v synergii s vyčerpáváním surovin a energie (neboli zdražováním vstupů) by následně vyvolalo tvrdý náraz ekonomiky na tyto meze, její prudký odraz dolů a nezadržitelný pád. Globalizace celosvětového hospodářství pak způsobí, že tento úpadek bude totální - v míře dosud nikdy nevídané : úplný krach civilizace...

Tento vývoj se dá očekávat za několik desetiletí a nelze mu zabránit nulovým růstem, limitováním spotřeby a výroby, ani snížením porodnosti - to jej právě zapříčiňuje. Omezování průmyslového rozvoje - nebo i spotřeby ! - vede též k narůstání nezaměstnanosti a zaostávání za konkurenty. Samozřejmě to si žádná vláda nedovolí - jinak by se stala nepopulární a v příštích volbách byla vystřídána novou, která ta omezení zase zruší.
    Ostatně všechny tyto způsoby už někdy někdo vyzkoušel - a všechny taky nakonec zkrachovaly...   Však později ukážeme, že východiskem bude cesta úplně opačným směrem (sic !).

 

2. "PAVOUČÍ" MĚSÍČŇANÉ  

    Další možností, která se nabízí snad už sto let, je kosmická expanze.
Dříve bylo lidstvo hnáno do vesmíru převážně touhou po vědeckém poznání i úžasných dobrodružstvích a lákáno nejrůznějšími vysněnými poklady a krásami jiných světů - nyní nás tam vytlačuje nezbytnost získání dalšího životního prostoru, surovin a zdrojů.
      Zeměkoule není nafukovací, takže bytnějící populace a ekonomika ji bude muset dříve či později (ovšem čím dříve, tím lépe - nejpozději do poloviny tisíciletí) opustit...

    Jako nejbližší cíl se nabízí samozřejmě Měsíc :
Ten má podobné geologické složení jako Země, poněvadž vznikl vlastně z ní (srážkou s malou planetou). A v poslední době tam byly objeveny též zásoby vody, ovšem zmrzlé v půdě. Vzduch tam však není vůbec, takže nic nebrání bombardování povrchu meteority (na Zemi jich většina zanikne v atmosféře). A ve spojení s třicetkrát delším dnem to vede k nesnesitelným rozdílům mezi teplotami ve dne (až +150°C sluneční výhně) a v noci (-100°C kosmického mrazu).

Z těchto důvodů je život na povrchu Měsíce nemožný ; lidé tam se budou muset ukrývat v podzemních tunelech a umělých jeskyních nebo pod ochrannými kopulemi. Celý Měsíc patrně osídlit nepůjde : vytvoření dýchatelného ovzduší na něm by bylo neúnosně nákladné. A Měsíc má šestkrát menší přitažlivost než Země, takže i atmosférický tlak by tam byl nesnesitelně nízký. Ani zásoby vody nestačí na jeho úplné zavlažení, pouze pro napájení izolovaných základen.

Hlavním problémem však je lidská fyziologie, přizpůsobená pozemské přitažlivosti. V podmínkách snížené gravitace, jak dokázala dlouhodobá zkoumání kosmonautů na vesmírných stanicích, totiž dochází k odvápňování kostí a atrofii svalstva, které nemusí vyvíjet námahu na překonávání přitažlivosti. A také se celkově zhoršuje imunita a nastávají nepříjemné stavy analogické nausei.

Poněvadž Měsíc má šestinovou gravitaci, došlo by tam k postupné fyziologické degeneraci lidí : jejich kosti by se ztenčily (takže by se snadno lámaly, zvláště u starších osob), svalstvo zesláblo (velice by se zhoršila tělesná zdatnost), nemocnost vzrostla a celková pohoda poklesla. Vzhledem k tomu, že trávicí ústrojí je nastavené na obvyklý výdej energie v pozemských podmínkách (kde se vyvinulo), na Měsíci při několikanásobně menší energetické spotřebě (všechno je tam šestkrát lehčí) by docházelo k tloustnutí.

Nakonec by se obyvatelé Měsíce začali podobat pavoukům : měli by bachraté tělo a tenké, slabé ruce a nohy. Věru, kterýpak chlap by chtěl vypadat takhle neesteticky (a kterápak žena by to asi připustila) ? Přece ideálem mužství je pravý opak : štíhlé tělo a svalnaté končetiny...
    A zeslábli by tak, že pohyb na Zemi v normální přitažlivosti by pro ně byl neúnosně namáhavý.

To by se ve zvýšené míře týkalo hlavně dětí, narozených na Měsíci. Ty by se tak přizpůsobily jeho nízké gravitaci, že na Zeměkouli by se už prakticky nemohly vrátit. Jenom si zkuste představit, jak byste se cílili při šestinásobné přitažlivosti : jako byste na zádech museli neustále vláčet několikacentový batoh ! To by nevydržel ani mistr světa ve vzpírání...

Na vesmírných stanicích k této fyziologické degeneraci nedochází proto, že kosmonauti jsou vybraní chlapáci, dokonale zdraví a s železnou vojenskou kázní. Denně několik hodin namáhavě cvičí a omezují přísun kalorií podle pokynů lékaře . Ale chtějte takovou řeholi od milionů řadových občanů !

Proto na Měsíci nebude moci trvale žít obyčejná populace - zejména ne děti . Ostatně ty by se tam ani nemohly rodit kvůli silnému kosmickému záření, které má mutagenní účinky : rodily by se tam zrůdy. Na Zemi nás před kosmickým zářením chrání hustá stmosféra a především silné magnetické pole - což obojí na Měsíci (ale také na Marsu) chybí.

Neznamená to však, že náš souputník zůstane trvale pustý a prázdný : budou tam postaveny vědecké základny, těžební zařízení a výrobní komplexy (pod pancéřovými kopulemi nebo spíše pod zemí). Jejich zaměstnanci se však budou muset po několika týdnech střídat, aby nedocházelo k popsané degeneraci, a děti tam budou moci být jenom krátkodobě (v závislosti na věku), poněvadž u nich by to přizpůsobení nízké gravitaci resp.mutace proběhlo nepřijatelně rychle...

Trvalým domovem pro větší množství lidí se Měsíc nebude moci stát nikdy - ani ve vzdálené budoucnosti. Tudíž jeho kolonizace nemůže býti reálným řešením našich pozemských problémů !


    Největší naděje na osídlení vkládají futurologové do populárního Marsu.
Ten je sice menší než Zeměkoule, avšak díky absenci oceánů je jeho povrch asi stejně veliký, jako souš na Zemi. Nepřítomnost vody bude také vážnou brzdou jeho kolonizace - jen málokomu se bude chtít stěhovat do mrazivé pouště - ale snad se jí tam dost najde v hlubinách. Zkoumáním v poslední době bylo zjištěno, že dříve (před několika miliardami let) měl Mars vody dost - doufejme tedy, že se vsákla do podzemí a nevysublimovala do vesmíru.

Větším problémem je přílišná vzdálenost Marsu od Slunce - dostává od něj dvakrát méně světla a tepla než Země, takže i výnosy případného zemědělství tam budou poloviční. Dnes je tam průměrná teplota okolo -50°C : nižší než v Antarktidě. Věčný mráz, řídká atmosféra a nepřítomnost kyslíku činí život na Marsu nemožný. Nemluvě o silném ultrafialovém a kosmickém záření, umožněném absencí husté atmosféry a magnetického pole (které chrání pozemský Život).

Atmosféru a ozónovou vrstvu chránící před UV-zářením tam snad po několika stoletích půjde vytvořit - i když patrně s nepříjemně nižším tlakem, nežli na Zemi, poněvadž Mars má poloviční přitažlivost. Jenže jak udělat marsovské magnetické pole, alespoň stejně silné jako pozemské, aby chránilo obyvatele před ozařováním z Vesmíru, nikdo neví.

A právě toto nebezpečí propagátoři osídlení Marsu neberou v úvahu : že po letech neustálého bombardování kosmickým zářením budou osídlenci natolik geneticky poškozeni, že se jim začnou rodit zrůdy , jejichž počet bude progresivně narůstat.
    Dokonce i děti zdánlivě zdravé mohou mít část buněk defektní, takže se u nich podstatně/fatálně zvýší výskyt rakoviny a neplodnosti. Nej(h)různější mutace z ozáření samozřejmě vedle lidí postihnou také zvířata i rostliny, která si tam budou obyvatelé pěstovat ; a většina tamních plodin bude geneticky poškozena (Bůh chraň jejich konzumenty!).

Před kosmickým zářením by snad šlo chránit se pobytem hluboko pod zemí v pancéřovaných krytech - jenže komu by se chtělo žít jako krtci a na povrch vylézat jen v antiradiačních skafandrech ?  Dalším opatřením by byl zákaz plození dětí na Marsu ; zrůdná zvířata i rostliny by pak musela být likvidována.   Takže na veselé skotačení dětí pod marsovskou oblohou zapomeňte ; na Mars by se stěhovali asi jenom zoufalci resignující na potomstvo, neplodní a starci.

Nebo snad se s tím budoucí lidstvo dokáže nějak vyrovnat ?   Uvažuje se o celých městech pod kopulemi (s mikroatmosférou a chráněných elektromagnetickými štíty) i sklenících uměle osvětlovaných a vytápěných. Ovšem kvůli zmíněnému kosmickému záření, nebezpečnému hlavně při plození dětí, by sídliště raději měla býti hluboko pod zemí.

Ve druhé polovině tohoto tisíciletí se dokonce předpokládá i "terraformace" Marsu : vytvoří umělé ovzduší s kyslíkem (pomocí chemie a biotechnologií), jehož skleníkový efekt také zvýší teplotu. Popřípadě se na oběžnou dráhu kolem Marsu umístí obrovská sluneční zrcadla, dodávající více světla a tepla pro biosféru.

Snad někdy koncem 3. tisíciletí by na Marsu mohly být životní podmínky pro miliony až miliardy pozemšťanů. Problémem však zůstane ohromná vzdálenost - doprava tolika osídlenců bude velice obtížná. A samozřejmě i ta fyziologická degenerace vyvolaná sníženou gravitací. Mars má sice přitažlivost pouze poloviční (oproti šestinové na Měsíci), takže se tam degenerace projeví až za několik generací. I tak to ale znamená, že obyvatelé Marsu budou mít s návštěvami Země veliké potíže (asi jako my na planetě s dvojnásobnou gravitací).

Nakonec musíme konstatovat, že ani kolonizace Marsu - za bůhvíkolik staletí - nepředstavuje praktické a rychlé východisko z dnešních problémů Země.
    A stejně by pak na něm mohl žít jen malý zlomek lidské populace : miliony v polovině tohoto tisíciletí a miliardy na jeho konci. Úpadek civilizace by se díky Marsu sice o něco zbrzdil (jen o pár procent), ale zabránit fatálnímu konci už to nedokáže...


    Velikostí podobnější naší planetě je Venuše.
Bylo jí dáno jméno antické bohyně krásy a lásky, poněvadž je na pohled nejhezčí z nebeských těles a v ustavičné blízkosti Slunce. Avšak její blyštivý modrozelený jas je dán reflexí hustých mračen kyseliny sírové, která na povrch propouštějí jen tmavorudé příšeří, takže to tam vypadá jako v pekle. Tento dojem potvrzuje i kamenitá bezvodá pustina, teplota +500°C, tlak 100 atmosfér i ovzduší bez kyslíku skládající se pouze z nedýchatelného CO2 . A z neprůhledných mračen, jimiž nikdy nepronikne jediný sluneční paprsek, prší místo vody jenom koncentrovaná kyselina sírová...
    Věru, horší životní podmínky nejsou ani v samotném pekle, takže uvažovat o nějaké kolonizaci Venuše je zcela absurdní. (O životě na Venuši mohli psát nějací fantastové před sto lety, kdy ještě nebyla tato planeta vědecky prozkoumána.)

    Nejmenší planeta Merkur je dosti podobná Měsíci, takže bychom se tam setkali se stejnými problémy. Navíc ještě obrací ke Slunci stále stejnou polokouli (vlivem vázané rotace), která je tudíž zahřívána na více než 700°C, zatímco odvrácená hemisféra trpí kosmickým mrazem -150°C . K tomu je Merkur zaléván nebezpečným radioaktivním zářením příliš blízkého Slunce (zvláště při protuberancích), takže lidé tam asi nikdy nebudou moci pobývat (pouze automaty a roboty).

  Vnější planety Jupiter , Saturn a Uran jsou plynoví obři : t.j. kolem malého (však většího než Merkur), žhavého (cca 10 000 °C) jádra mají obrovskou atmosféru z jedovatých plynů bez kyslíku (statisíckrát hustší než pozemskou). Gravitaci mají mnohonásobně silnější než je na Zemi a nikde žádný pevný povrch na postavení kolonií - takže jsou ovšem zcela neperspektivní.
    Jejich měsíce jsou sice větší než ten náš, ale stejně jako on nevhodné pro osídlení (viz výše) ; navíc jsou tak daleko od Slunce, že tam vládne věčné příšeří a kosmický mráz (kromě Ió, kde zuří divoká sopečná činnost).

  A další planety jsou už tak vzdálené, temné a studené, že tam bude možno vybudovat jen malé výzkumné stanice bez lidí.

 

3. MEZIHVĚZDNÁ KOLONIZACE NE

  Arci veletucty fantastů se kojí nadějemi, že v jiných hvězdných soustavách lidstvo nalezne planety vhodné pro Život, které bude možné kolonizovat. Tento názor se stal ohromně populární v minulém století a byly o něm napsány tisíce knih : sci-fi i vědeckých.   Avšak v novém tisíciletí je třeba tento naivní a nerealistický optimismus radikálně zkritizovat.

V naší Galaxii je asi 150 miliard hvězd a jenom cca 2 % z nich má planety. Většina jsou vícenásobné systémy, kde se vlivem rušivého působení dalších členů nemohou planety utvořit. Ovšem když už se vytvoří, tak obvykle více než jedna (třeba u našeho Slunce jich je 9). Takže v Galaxii může být mezi 20 až 30 miliardami planet - avšak většina z nich jsou plynoví obři, kde lidé nemohou žít...

Menších pevných těles, podobných Zemi, je tu nicméně snad 10 miliard. Samozřejmě obíhají v různých vzdálenostech od své hvězdy, takže na většině je buď příliš horko, nebo příliš zima (jako v naší Sluneční soustavě). Také určitě mají různé velikosti, takže na některých bude nesnesitelně silná přitažlivost (i atmosférický tlak), na jiných naopak (zde by docházelo k fyziologické degeneraci lidí v "pavouky").

To potvrzují i výsledky pozorování : bylo objeveno už více než sto planet u nejbližších hvězd - jenže ani jediná nemá vhodné podmínky pro Život. Buď jsou hrozně veliké, takže případné kolonisty by jejich gravitace rozmačkala, nebo strašně blízko u svého slunce, takže kolonisté by se tam upekli. Ovšem stovka poznaných planet je nepatrným zlomkem jejich celkového počtu ; určitě se najdou tělesa podobnější Zemi.

Kolik jich asi tak v Galaxii bude ?  Zcela jistě miliony ; optimisté mohou doufat až ve 100 milionů. Z toho můžeme vypočítat jejich střední vzdálenost, jelikož víme, že průměr Galaxie je 100 000 světelných let. Dostaneme řádově 100 světelných let !

To také vysvětluje, proč jsme dosud nenašli planetu podobnou Zemi : poněvadž ta objevená tělesa jsou ve vzdálenostech pouhých pár desítek světelných let. Až rozšíříme akční rádius zkoumání nad sto světelných let, pravděpodobně budeme úspěšnější. Ovšem třeba vzít ještě v úvahu, že naše Sluneční Soustava leží na periferii Galaxie, kde jsou vzdálenosti mezi planetárními systémy větší než průměr, takže i hledané těleso bude spíše dále, než blíže těch 100 světelných let . Avšak i zlomek této astronomické vzdálenosti činí kýženou planetu prakticky nedosažitelnou : naše dnešní rakety by k ní letěly statisíce let...


Samozřejmě v budoucnu se postaví mnohem rychlejší kosmické lodě - my také dnes už nejezdíme v kočárech tažených koňmi...   Ovšem podle teorie relativity není možné překročit rychlost světla  300 000 kilometrů za sekundu. A při přibližování k této limitě dochází k ohromnému nárůstu hmoty a energie potřebné na urychlování.
    Přitom se na kosmické lodi relativně zpomaluje čas, takže pro cestující se trvání cesty může hodně zkrátit (pro vnější pozorovatele však ne). To však bude zaplaceno tak enormním zvýšením energie nutné ke zrychlování, že váha paliva by musela mnohonásobně převýšit hmotnost užitečného nákladu (i kdyby bylo sebeúčinnější - třebas antihmota). A urychlovat by bylo třeba i to palivo, na což by bylo zapotřebí dalšího paliva, a na ně ještě další, atd. atd. - těžko dopočítat konce. A ještě další ohromné množství paliva na zabrzdění v cíli cesty a pak ještě dvojnásobek na zpáteční cestu (urychlení a zbrzdění) - a ovšem ještě nezbytné palivo na urychlování a zabrzďování těchto zásob paliv...

Tohle vše by bylo zapotřebí i při nerelativistických rychlostech - v každém případě by náklady na mezihvězdný let byly neúnosně gigantické (a v žádném případě by se ovšem nevyplatily).

A stejně ohromná jsou i jeho nebezpečí : nejen velká tělesa, ale i každý kamínek nebo pouhý prášek se při kosmické rychlosti stává ničivou bombou, jejíž kinetická energie (narůstající se čtvercem rychlosti) při nárazu vypálí do kosmické lodi díru jako pancéřová pěst . A při vlétnutí do nějaké mlhoviny - třeba tak nepatrné , že ji včas nezpozorují - se třením o prach či plyn uvolní tolik tepla, až hvězdolet rozžhaví, a ten může shořet jako meteor v zemském ovzduší.
    I v úplně prázdném mezihvězdném prostoru se nacházejí rozptýlené atomy kosmické hmoty , sice nepozorovatelně řídké, při nesmírně rychlém letu však znatelně rozpalující a erodující příď kosmické lodi. A za mnoho desítek či stovek let cesty ji úplně zdevastují (podobně jako rychle proudící voda obrousí i tvrdou skálu).

Ještě větší nebezpečí však představuje vražedné kosmické záření , jímž jsou zaplněny veškeré mezihvězdné prostory. Při zvyšující se rychlosti vesmírné lodi bude jeho intenzita, s níž naráží do předku hvězdoletu, ohromně narůstat (podobně, jako se zvyšuje síla nárazů vodních kapek do předního skla automobilu při zrychlování jeho jízdy v dešti).
    A z Teorie relativity vyplývá, že s přibližováním se rychlosti světla by rostla energie a intenzita kosmického záření nade všechny meze - takže by nakonec ani ten sebesilnější (a sebetěžší) pancíř nezabránil jeho zničujícímu průniku dovnitř.
 
    Při dosažení relativistické rychlosti, potřebné k mnohonásobnému zkrácení cesty pak bude intenzita a pronikavost vstřícných kosmických paprsků (zvláště tvrdého Gama-záření) tak strašlivá, že by takovou cestu patrně nepřežilo nic živého (nebo by to bylo alespoň fatálně geneticky poškozeno).
    Relativistické rychlosti budou možná dosažitelné pouze pro automatické výzkumné sondy bez lidské posádky - pro lodě s kolonisty však na ně raději zapomeňme !

Také by při relativistické rychlosti hvězdoletu ještě několikanásobně narostla jeho setrvačná hmotnost, což by učinilo kosmickou loď značně těžkopádnou : nebyla by schopna rychle manévrovat a vyhýbat se kolizním tělesům i mlhovinám (se všemi už popsanými katastrofálními následky) . I to relativistické zpomalení času by se projevilo samozřejmě také u všech pozorovacích přístrojů a řídicích systémů - takže než by stačily zareagovat na blížící se nebezpečí, bylo by už pozdě.

Ještě další problémy ekonomického rázu odkazují mezihvězdnou kolonizaci do říše bajek : I kdyby se někdy v budoucnosti podařilo dosáhnout subsvětelné rychlosti a relativisticky zkrátit dobu letu, stále teoreticky platí : Kolikrát se zkrátí čas, tolikanásobně musí převýšit hmotnost paliva váhu hvězdoletu (neb skoro všechno palivo se spotřebuje na relativistický nárůst hmotnosti lodi) vynásobená ještě účinností energetického zdroje.

Například při použití toho nejlepšího možného paliva - fantastické Antihmoty s účinností 100 % - by při desetinásobném relativistickém zkrácení letu kosmická loď spotřebovala na cestu tam a zpět minimálně 40x více Antihmoty, než kolik sama váží (kvůli dvojnásobnému zrychlování a brzdění) . Ba ještě mnohem více, poněvadž urychlovat je zapotřebí samozřejmě i to palivo , což samozřejmě podstatně zvýší jeho potřebu, která nakonec řádově stokrát převýší hmotnost hvězdoletu (i s posádkou, zásobami a výzkumnými přístroji).

Konkrétně na jeden mezihvězdný let by se spotřebovaly statisíce tun Antihmoty (až miliony pro veliké osidlovací lodě) - a její výroba by spotřebovala většinu zdrojů Země a vyvolala nesmírné ekonomické potíže. Všechny ostatní druhy pohonu jsou podstatně méně účinné a vyžadují tedy ještě mnohem více paliva včetně kolosálních výrobních a ekonomických obtíží.

A je třeba mít na zřeteli, že na odstranění přelidnění a přeprůmyslovění Země bude zapotřebí z ní odstěhovat desítky miliard   lidí (viz Tabulku 1.) !   Jelikož víme, že jediná cesta na podstatně bližší Mars pro několik málo kosmonautů stojí řádově stovky miliard dolarů, lze snadno spočísti cenu mezihvězdné kolonizace : Dnešní cena jediné "letenky na Mars" by činila cca 30 miliard dolarů (nebo Euro) . I kdyby se ji v budoucnosti podařilo mnohonásovně (100krát, 1000krát ?) snížit, stále by dělala mnoho milionů !
    A kolik nezaměstnaných kolonistů by bylo tak bohatých, aby se pak mohlo na Mars přestěhovat ?

Dejme tomu, že by to Země dotovala a postavila obrovské kolonizační lodě pro několik tisíc pasažérů. Na odstěhování několika miliard osídlenců by pak bylo zapotřebí asi milionu letů. Při předpokládané ceně jednoho letu té obří rakety řádově 10 - 100 miliard dolarů by do toho musela Země investovat 10 - 100 tisíc bilionů !
    A to by stála pouze doprava ; náklady Terraformace by to ještě podstatně zvýšily . Kde na to pak vezme pozemská ekonomika, zavalená výše uvedenými potížemi, je ve hvězdách  (tak ať se jich na to ti fantastové letí zeptat ; aspoň nás přestanou balamutit nereálnými vizemi).

Dospíváme tedy k závěru, že mezihvězdné cesty a osidlování vzdálených planet aktuální pozemské problémy nejenom nevyřeší, ale naopak ještě dále zhorší svou neúnosnou nákladností.

Nereálná je kolonizace jiných planet též svojí neudržitelnou zdlouhavostí : I kdyby si krizová pozemská ekonomika "utáhla opasek" a postavila třeba několik stovek těch obřích kolonizačních lodí, i tak by bylo zapotřebí několika tisíců letů celé flotily. Jelikož i cesta na nejbližší planetu Mars a zpátky pro další osídlence trvá asi rok - trvala by doprava všech řádově tisíce let !   (Nepočítaje v to ještě délku celé Terraformace.)

Jenže lidstvo potřebuje nalézt východisko už za desetkrát kratší dobu - kolonizace jiné planety (i té zdánlivě nejvhodnější) nám tedy nepomůže...

 

4. PROBLEMATIČNOST TERRAFORMACE

Fantastové sice uvažují o jakýchsi nadsvětelných rychlostech, "hyperprostorových skocích", "červích dírách", "mimoprostorových tunelech", "hvězdných branách" atd... Ale to jsou nejenom podobné naivní pohádky, jako sedmimílové boty nebo létající koberce  ve středověku - nýbrž dokonce přímo podvody, neboť odporují základním fyzikálním principům : Zákonu zachování hmoty a Teorii relativity ; jejichž platnost a pravdivost byla už mnoha generacemi vědců nezvratně prokázána.

Solidní futurologie musí být založena na pravdivých vědeckých teoriích, nikoli pošetilých výmyslech polovzdělaných žvanilů (kteří moderní vědě vůbec nerozumějí). A správnost Teorie Relativity, vycházející z nepřekročitelnosti rychlosti světla , byla už nezvratně prověřena téměř stoletým pečlivým zkoumáním tisíci nejlepších mozků a dokonale ověřena rozsáhlou technickou praxí (vždyť bez ní by nefungovaly ani atomové elektrárny, ani radiové vysílání !). I všechny pokusy o její vyvrácení nebo revizi samozřejmě hanebně ztroskotaly (poněvadž Relativita je také filosoficky principiální)...
    Tudíž ty vesmírné cesty nebudou tak úžasně rychlé ani zázračně snadné, jak si představují všelijací naivní pisálkové (kterým nejde o pravdu, ale o peníze a slávu).

To arci neznamená absolutní nemožnost dosažení blízkých hvězd - zcela jistě k nim bude možné poslat malé automatické sondy, ovšem zdaleka nedosahující rychlosti světla ; a bez možnosti návratu (informace sdělí zpátky na Zem rádiem). Nežli však najdou a prozkoumají planetu podobnou Zemi, uplyne pravděpodobně mnoho staletí (přece už víme, že jejich vzdálenosti budou pravděpodobně asi sto světelných let).

Tím však už nebude mít lidstvo vyhráno, ale naopak - nastanou ještě větší potíže :
Ani planetu podobnou Zemi s vhodnou velikostí, vodstvem a vzdáleností od hvězdy totiž nebude možné hned osídlit. Zcela jistě totiž bude mít nedýchatelnou atmosféru bez kyslíku - to je totiž velice reaktivní plyn, který se ochotně slučuje se vším možným. Na žádném tělese, které známe, se nevyskytuje volný kyslík, poněvadž se hned při jeho vzniku vázal do nejrůznějších sloučenin.


Aby lidé mohli na cizích planetách žít budou tam muset vytvořit životní prostředí podobné jako na Zemi : to se nazývá  TERRAFORMACE . Nejen dodat nezbytný kyslík, ale především odstranit všechny škodlivé a jedovaté látky z atmosféry, vody i půdy (ani sebevíce kyslíku by nás nezachránilo na planetě plné kyanovodíku či čpavku).
    Na Zemi to udělaly anaerobní Archebakterie a trvalo jim to asi 2 miliardy let. Však jak dlouho to bude trvat osídlencům nových planet ?

I kdyby se tento proces podařilo za pomoci nejvyspělejší chemie a biotechnologie až milionkrát zrychlit, stále to budou neúnosné tisíce let !  A další potíž je v tom, že když by se vyčistila část atmosféry nebo oceánu, tak větry a proudy ji hned zase promíchají s nevyčištěným zbytkem a obrátí výsledek našeho snažení vniveč (byla by to věru Sysifovská práce).
    Zdánlivě snazší bude čištění půdy (třeba pomocí obřích pojízdných agregátů) - pokud si neuvědomíme, že ty jedy jsou prosáklé i v nejhlubších horninách, jeskyních a puklinách ; často v kilometrových hloubkách. A odtud pak mohou nekontrolovatelně pronikat na povrch, do vodstev i vzduchu ; při nejrůznějších geologických procesech, zemětřeseních i zemních pracích, dolování a čerpání podzemní vody.

Následující vyrobení potřebného kyslíku chemickým rozkladem hornin, elektrolýzou vody nebo činností fotosyntézujících bakterií bude sice důležitější, ale paradoxálně snadnější. I tak by však trvalo ještě další dlouhou dobu a výsledek terraformace by byl značně nespolehlivý. A co když tam nebude dusík (třeba jako na Venuši) a bude podstatně jiný atmosférický tlak, než na Zemi ?
    Nemenší potíž pak způsobí zbytky čpavku a sirovodíku - sotva odstranitelné - jejichž vlivem bude nová planeta páchnout jako veřejný záchodek s uklízečkou, která je měsíc po smrti...


Kupodivu ještě horší situace nastane, jestli na tom osidlovaném tělese bude nějaký Život !  I kdyby díky jemu tam byl vzduch čistý a plný kyslíku jako na Zemi a zdánlivě odpadla nezbytnost Terraformace. Leč cizí planeta by též byla plná neznámých bakterií a virů - proti kterým nemají pozemské organismy imunitní ochranu a které by se proto na ně vrhly jako hladoví vlci na bezbranná jehňata (ba ještě nebezpečněji díky své neviditelnosti a všepronikavosti).
    Největší část každé biosféry tvoří totiž mikroorganismy a ty jsou také nejagresivnější, ustavičně mají hlad (v případě nasycení se totiž rozdělí na dva dceřinné mikroby s novým apetitem) a neznají ovšem slitování. Pozemské organismy, které se proti mimozemským mikroútočníkům nedokážou bránit (imunitní ochranu si vyvinuly pouze proti známým bacilům) se tedy mohou státi snadnou obětí neznámých bakterií, virů a dalších parazitů.

A tak po nějaké době (kterou domorodci potřebují k adaptaci na biochemii příchozích) vypuknou mezi novými osídlenci (kterým se ta Zemi podobná planeta kypící podivuhodným životem tolik líbila...) strašlivé nezvládnutelné epidemie nejrůznějších exotických chorob, o kterých žádný lékař do té doby nic nevěděl. A to samozřejmě zasáhne i všechny živočichy a rostliny, které si přivezou s sebou. Bakterie totiž rychle mutují a genově rekombinují, takže se snadno přizpůsobí novým organismům, které se pro ně stanou prostřeným stolem...
    Část kolonistů podlehne hned na místě a zbytek se dá na panický útěk. Zpátky na Zem je však nepustí, aby tam nezavlekli ty strašlivé nemoci - budou muset zůstat ve vesmíru v karanténě, dokud se nenajdou léky nebo dokud všichni nepomřou.

A i kdyby se snad podařilo najít protilátky, nikdy - ani po dlouhé době - další osadníci nebudou mít klid, jestli odněkud z podzemních puklin či mořských hlubin se na povrch nedostanou (stavebními a důlními pracemi, zemětřeseními, horotvornými procesy nebo mořskými proudy) další neznámé kmeny choroboplodných zárodků (resp. čekajících spór), hrozící zdecimovat lidi, zvířata nebo rostliny .

Jestliže tedy průzkumné sondy na nějaké planetě objeví Život (ať už na jakékoliv úrovni - bakterie tam nebudou chybět nikdy !), tak potěší jedině exobiology, avšak zklame případné kolonisty, pro které se to těleso stane absolutně Tabu . Vyhlásí se tam přísný zákaz vstupu, aby se na Zem nezavleklo něco hrozně nebezpečného, proti čemuž jsou všelijací fantastičtí krvežízniví mimozemští Vetřelci jenom papíroví tygři.
    Naštěstí je pravděpodobnost výskytu Života v kosmu tak nesmírně malá (díky ohromné složitosti tohoto fenoménu), že se s ním jinde Galaxii sotva setkáme...

          [Další rozvíjení těchto úvah je v části "SCI-FI".]

 

5. MOBILNÍ KOSMICKÉ OSTROVY 

Podstatnou vlastností Života je růst a zdokonalování (tím vznikl i každý z nás ze zárodečné buňky). Jestliže něco přestane růst, dojde ke stagnaci a následné degeneraci. To platí též pro celou lidskou civilizaci : její neustálý růst a zdokonalování nelze bez fatálních následků zastavit (jak o tom svědčí mnohé dějinné příklady).
    A také každý, kdo by se o to pokoušel, bude nakonec vývojem převálcován a odhozen na smetiště dějin - ať už se nazývá třeba konzervativec nebo ekolog - poněvadž by se tím stavěl proti samotné podstatě Života !

Ale ustavičný růst na Zemi je problematický, poněvadž ta není nafukovací. Někteří sice uvažují o nastěhování přemnoženého lidstva do podzemí - životě v jakýchsi ohromných mraveništích. Jenže lidé nejsou krtci ani mravenci a potřebují volné prostory, zelené krajiny, modrá vodstva i široké nebe nad hlavou. Živoření hluboko v umělých jeskyních by bylo nepřirozené, stresující a vedlo by k degeneraci lidí v troglodyty.
    A plundrování planety, vyčerpávání zdrojů, znečišťování a přehřívání rostoucím průmyslem by to samozřejmě nezabránilo - i kdybychom třeba všechno skryli pod zem . Stejně by to bylo jen dočasným řešením, které by civilizační katastrofu jenom oddálilo - ty stovky miliard zbarbarštělých lidí na konci tisíciletí by ji způsobilo stejně, ať už by řádili a divočeli na povrchu nebo v podzemí ...

Však v opačném směru - na nebi - se naskýtá životního prostoru nadbytek , poněvadž Vesmír je nekonečný (o tom svědčí kosmologická teorie i astronomická pozorování). Jenže na žádném nebeském tělese nejsou pro lidi vhodné přírodní podmínky a jejich vytvoření je v dohledné době nemožné, jak jsme již ukázali. A nesmírné kosmické vzdálenosti také činí odstěhování kýženého množství kolonistů ze Země prakticky neuskutečnitelným.

Avšak když nám vhodné světy nenabízí Příroda, můžeme si je přece udělat sami !  Tvořivou prací se totiž Člověk podstatně odlišuje ode všech ostatních biologických organismů : ty jsou odkázány jenom přijímat věci, které kolem sebe najdou - kdežto my dokážeme uvědoměle vytvářet nové věci, které potřebujeme.
    Člověk je pánem přírody ne proto, že dovede všechno pozabíjet a poničit - ale že umí překonat přírodní omezení rozumnou tvůrčí činností.

A civilizovaní lidé se od primitivních troglodytů liší mimo jiné tím, že nežijí už jenom v prostorách, které se přirozeně naskýtají - jeskyně - ale dokážou si nová a lepší bydliště (domy a města) sami postavit . A lidstvo 3. tisíciletí se bude od lidí minulých dob odlišovat m.j. v tom, že už nebude žít pouze na tělese přirozeně se vyskytnuvším (Zeměkouli) ; leč dokáže si nové (a lepší) světy samo vytvořit !


Ve vesmíru se vybudují obrovské umělé Kosmické Ostrovy s biosférou uvnitř, kamž se odstěhují ze Země nejen lidé, ale i příroda, flóra a fauna. Zvané též Kosmické Kokony, jelikož díky svému oválnému tvaru a bílé barvě vnější izolace budou připomínat gigantické mnohakilometrové zámotky (kokony), ve kterých je Život ukryt před vražedným kosmem a jimiž se bude rozšiřovati po celém Vesmíru.
 
    Jelikož se mohou vlastními silami pohybovat (měnit své dráhy), lze je nazvat CMC = Cosmic Mobile Cocons (Kosmické Mobilní Kokony).
A poeticky se jim bude říkati též Nebeské Ostrovy (NeOs), poněvadž dalekohledem budou vidět jako bílé ovály vznášející se v modrém nebi.

Uvnitř se postaví města i krajiny, řeky a jezera, louky a lesy, vše plné zvěře, ptáků, ryb i hmyzu. V nových kosmických tělesech nebudou lidé žít stísněně a chudě jako na dnešních vesmírných stanicích, leč uprostřed ohromných botanických a zoologických zahrad.

Aby ekosystém umělého Kosmického Ostrova byl opravdu autonomní, sebeudržující a stabilní, bude muset jeho velikost býti stejná jako velikost přirozených pozemských ostrovů , t.j. mnoho tisíc kilometrů čtverečních. Taková rozloha zároveň odstraní pocit stísněnosti - aby se obyvatelé cítili jako ve volné krajině, nesmí být vidět jeho konce. Neboli rozměry NeOs(CMC) musejí být větší, než normální dohlednost, která obvykle činí 20 - 30 kilometrů.


Toto už nejsou nějaké fantazie, ale reálný projekt, který lidstvo v tomto století začne uskutečňovat - nic jiného mu totiž nezbude !
    Hlavní zdroj energie tam bude stejný jako v celém Vesmíru : termojaderná syntéza . Zpočátku, než se fúzní energetika rozvine, budou elektřinu dodávat solární panely pokrývající vnější obaly Kokonů. Pro jejich větší výkonnost se na blízkých orbitách umístí obří foliová zrcadla, soustřeďující na Kokony mohutné proudy slunečního záření (mimo atmosféru je silnější, než na zemském povrchu). Takže ekologické elektřiny, tepla i světla ze Slunce tam získají po libosti - Kosmické Unii energetická krize nehrozí.

Poněvadž Nebeské Ostrovy budou v kosmickém prostoru, nemohou být ploché jako pozemské ostrovy, nýbrž úplně uzavřené, s biosférou uvnitř. Budou mít tvar obřích elipsoidů, rotujících kolem podélné osy, aby odstředivá síla vytvořila umělou gravitaci stejnou jako na Zemi.
    Na vnitřním povrchu bude vytvořena příjemná krajina a komfortní životní prostředí, nerozlišitelné od pozemského. Člověk tam si bude připadat jako v rozsáhlém údolí, jehož konce nedohlédne. Také pokračování krajiny nahoře (v nadhlavníku) bude za hranicí dohlednosti, takže nad sebou uvidí jen modrou oblohu se světlezeleným nádechem od přírody nahoře. Uprostřed (v ose) bude umělé sluníčko : veliký termojaderný reaktor, dávající světlo a teplo pro biosféru jako na Zemi.

Kosmické Ostrovy musí býti pohyblivé , aby mohly manévrovat a cestovat Vesmírem ; proto v zadním čele budou mít pohonný agregát, poháněný též termonukleárním reaktorem. A v předním čele bude přístaviště a hangáry pro kosmické lodě obstarávající dopravní spojení se Zemí a dalšími NeOs(CMC).

Schematické znázornění Nebeského Ostrova je na Obrázku 1.: Kosmický Kokon :            

.
 Obr.1.: Kosmický Kokon
.

Stavba takových monster byla ještě v minulém století nepředstavitelná ; tehdy se hlavně fantazírovalo o kolonizaci jiných planet. Však díky rychlému vědeckotechnickému pokroku v tomto tisíciletí to už možné bude - proto je zapotřebí průmyslový rozvoj nikoli omezovat, ale naopak urychlovat.

(Zpočátku ovšem se budou stavět Ostrovy podstatně menší - 100 až 1000 krát - a skromnější ; za pár století však už "dorostou" vskutku titánských rozměrů a rajských atributů.)
    Obyvatelstvo CMC se bude zabývat budováním dalších Ostrovů a zdokonalováním svého vlastního ; práce na těchto gigantických Kokonech bude vždycky dost a nezaměstnanost nehrozí.

 

6. KOSMICKÁ UNIE ZACHRÁNÍ ZEMI

Něco tak gigantického ovšem nebude moci uskutečnit žádná jednotlivá země - bude to globální všelidský projekt, jenž také pomůže vyřešit problémy celého lidstva. Proto vznikne nový stát  Kosmická Unie = Cosmic Unity = CU, který nebude na Zeměkouli, nýbrž ve Vesmíru : jeho uzemím budou Kosmické Ostrovy (CMC) a občany jejich obyvatelé.

Předpokládaný rozvoj CU ukazuje následující Tabulka II. (přibližně - při větší odvaze a schopnostech to může pokračovati rychleji) :

TABULKA II. :          
ROK POČET CMC
růst 5 - 7 %
POČET LIDÍ
v   CU
EKONOMIKA
růst 4 - 5 %
2 010 0 0 1
2 030 1 200 2,5 x větší
2 050 3 1 000 5 x větší
2 070 8 5 000 10 x větší
2 090 18 30 000 23 x větší
2 110 35 150 000 50 x větší
2 130 80 800 000 100 x větší
2 150 200 4 Miliony 220 x větší
2 170 500 20 Milionů 500 x větší
2 190 1 200 100 Milionů 1 100 x větší
2 210 3 000 500 Milionů 2 300 x větší
2 230 8 000 20 Miliard 5 000 x větší
2 250 20 000 70 Miliard 12 000 x větší
2 270 50 000 200 Miliard 25 000 x větší
2 290 120 000 500 Miliard 60 000 x větší
2 310 300 000 1 000 Miliard
(teoreticky)
130 000x větší
 

Druhý sloupec tabulky ukazuje narůstání množství Nebeských Ostrovů v budoucnosti a 3. sloupec pak celkový počet jejich obyvatel (= občanů Kosmické Unie). Poroste rychleji než počet CMC, poněvadž ty se budou stavět čímdál větší a obsažnější. Vidíme také, že poroste rychleji než počet lidstva na Zemi (viz Tabulku I. v 1. kapitole) - kterého tudíž bude v dalších stoletích ubývat. Za 200 let už bude vybudováno tolik NeOs (tisíce), že se na nich celkem bude místo pro stamiliony lidí .
A ve 23. století začne díky emigraci do Kosmické Unie počet obyvatel Zeměkoule klesat - poprvé v historii (sic!) ; problém přelidnění a nedostatku životního prostoru tak bude vyřešen. A později se do CU odstěhují už skoro všichni lidé : za 250 let může v Kosmické Unii žíti přes 99 % lidstva.

Žádný jiný způsob neumožní takový exodus a záchranu Země před přemnoženým Homo Sapiens. Za 300 let už bude na CMC místo pro neuvěřitelný bilion lidí, takže se již nebudou muset v ničem omezovat (mohou se rozmnožovat třeba trojnásobně i čtyřnásobně za století).
Veliký růst počtu obyvatel Kosmické Unie bude ještě více nežli stěhováním ze Země způsoben tím, že jejich osazenstvo budou tvořit především lidé mladí a aktivní, s vysokou natalitou . Podstatně vyšší nežli na Zemi, kde zůstanou hlavně starší a pasivní, kteří se už příliš nemnoží (spíše budou vymírat), takže počet pozemšťanů bude rychle klesat, čímž se odstraní zhoubné přelidnění .
Další pokračování těchto výpočtů (geometrická řada s nárůstem cca 4 %) by ukázalo, jak ohromný životní prostor poskytne Kosmická Unie v budoucnosti : mnohem více, než lidstvo bude kdy potřebovat...

Veliká množství postavených CMC sice vypadají fantasticky, ale jen potud, pokud si neuvědomíme, že v nastávajících staletích poroste ekonomika mnohem rychleji než v tom minulém. Umožní to vědeckotechnický pokrok a globalizace , která zkoordinuje celosvětové hospodářství aby nedocházelo ke krizím a recesím. Zároveň ustaví pevné bezpečnostní struktury, které zabrání zničujícím válečným konfliktům (malé lokální boje uhasí, ještě než se rozhoří). Globalizovaný svět bez válek a krizí umožní stabilní hospodářský růst minimálně 4 % ročně : odtud pramení ta ohromná čísla ve 4. sloupci tabulky. Taková prosperita bude samozřejmě spojena s podstatným poklesem nezaměstnanosti a odstraněním bídy - kdopak by si to nepřál ?  A kterýpak stát by se k této všeobecně výhodné a univerzálně prospěšné kosmické globalizaci nepřipojil ?

Však co bude tahounem ekonomiky, co poskytne odbytiště stále rostoucí výrobě...  V minulém století to byl automobilový průmysl a vojenská výroba ; na přelomu tisíciletí se novým tahounem začala stávat výroba počítačů a informační technologie. Nyní však přebujelý automobilismus způsobuje problémy, hrozí vyčerpání ropných zdrojů a války pomalu končí. Ani computerizace a komunikace nebudou ekonomicky tak úžasně perspektivní, jak se dříve soudilo.

Nicméně ve 3. tisíciletí se rýsuje nový, ještě mohutnější ekonomický tahoun : Kosmická Unie = výstavba Nebeských Ostrovů. Tato gigantická globální korporace (nejperspektivnější v dějinách - viz předcházející tabulku) poskytne práci stovkám milionů lidí a odbytiště pro skoro všechna hospodářská odvětví. Bude oživen železářský průmysl, dodávající obrovské konstrukce a ocelové pláště CMC ; strojírenství vyrábějící jejich rozsáhlá technická zařízení ; průmysl stavebních hmot nejen pro výstavby budov, ale i tisíců kilometrů čtverečních izolačních vrstev ; atd atd - věru těžko půjde najít obor, který nebude profitovat z budování NeOs/CMC !
I nekvalifikovaní dělníci naleznou práci při vytváření umělých krajin a výsadbě nových zahrad a lesů...   Hospodářský boom se rozšíří i na ta odvětví, která s NeOs zdánlivě nemají nic společného (třeba potravinářství, turistiku, zábavu aj.), poněvadž miliony zbohatlých bývalých nezaměstnaných budou také víc utrácet za nejrůznější zboží, služby, cestování, kulturu atd.

Budování Kosmických Ostrovů není nějakým jednorázovým projektem, po jehož dokončení nastane stagnace - nýbrž nikdy nekončícím seriálem exponenciálně se rozvíjející CU. Poněvadž lidstvo se neustále rozmnožuje, potřebuje stále více nových prostor a nekonečný Vesmír mu to umožní . Kosmická expanze Homo Sapiens bude věčná (stejně jako je věčný Vesmír i sám Život) : koncem století se začnou CMC stavět u Měsíce, později v pásu asteroidů a ve 2. polovině tisíciletí lidstvo využije i materiálu na okraji Sluneční Soustavy. V dalších tisíciletích pak lidstvo exploatuje jiné hvězdné soustavy, po milionech let se rozšíří do dalších galaxií a jeho nezadržitelná expanze do Vesmíru bude pokračovat navždy bez omezení...

Kolonizace cizích planet je neefektivní, nereálná a nebezpečná, jak už bylo vysvětleno - pouze NeOs (později veliké už jako celý kontinent) poskytnou ohromná množství (viz 3. sloupec předchozí Tab.II.) výborného životního prostoru (určitě lepšího, než bude v té době na zdevastované Zeměkouli). A dokonale uzpůsobeného lidským potřebám ; což by nějaké "Terraformace" ovšem nikdy nedokázaly : hlavně přizpůsobit gravitaci, atmosférický tlak resp. odstranit sopečnou činnost, zemětřesení, bouřlivé podnebí, nedostatek vody a j...
Založení Kosmické Unie je epochální nejen v tom, že efektivně vyřeší všechny problémy lidstva a zabrání civilizační katastrofě - ale umožní také Člověku ovládnout celý Vesmír (díky mobilitě CMC).

      Veliký výzkumník kosmických letů K. Ciolkovskij už před sto lety prohlásil :
"Zeměkoule je sice kolébkou lidstva, ale Člověk přece nemůže věčně zůstat v kolébce !"
      A my teď dodáváme :
"Přesídlení lidstva na jiné planety by bylo jenom jako opuštění jedné kolíbky a přelezení do dalších kolébek . Je třeba se odpoutat ode všech planetárních kolíbek a svobodně vstoupit do volného prostoru - státi se skutečně kosmickými lidmi - teprve tak Homo Sapiens opravdu dospěje a může ovládnouti Vesmír..."

Ale vraťme se ke Kosmické Unii : bude i jakýmsi všelidským institutem - zahrnujícím též mnohé jiné organizace usilující o záchranu přírody a civilizace - jeho programem bude výstavba NeOs a jejich správa. CU se tak stane základem státu (resp. federace) úplně nového typu : jenž bude moci neomezeně rozšiřovat své území. A jehož občany (t.j. obyvateli Kosmických Ostrovů) se posléze ve 3. tisíciletí stane většina lidstva.
Nakonec vzroste v největší stát na světě (ne na zemi) s mnoha miliardami lidí  a bude obhospodařovat všechny obrovské zdroje Sluneční Soustavy . CU také představuje hlavní naději lidstva na překonání civilizačních a ekologických krizí v příštích staletích (jak už víme), takže pochopitelně bude zajisté podporován OSN i všemi pozitivními silami světa.

CU se stane "tahounem" ekonomiky a CMC také porostou rychleji než ostatní odvětví, snad o 5 % ročně. To umožní všelidská spolupráce - žádný jednotlivý, ani nejbohatší stát by něčeho tak titánského nebyl schopen - a taky prospěch z toho bude mít celé lidstvo. Globalizace je tedy nezbytná pro kosmickou expanzi lidstva - a naopak : ta zase bude lákavou motivací pro celosvětovou spolupráci, sjednocování a globalizaci. Státy, které se připojí, zbohatnou (díky nové Ko-Ekonomice - viz část EKONOMIE), zbaví se nezaměstnanosti (díky permanentní výstavbě CMC), bídy, zločinnosti, terorismu a dalších problémů - sotvakdo tedy zůstane stranou.

Kosmická Unie je tedy s globalizací spojena kladnou zpětnou vazbou : potřebuje ji a poskytne jí motor a vyšší smysl . Žádný rozumný člověk už nebude moci této kosmické globalizaci zabraňovat - neboť ta umožní (prostřednictvím CU) zachránit celou naši planetu před katastrofickým vývojem. Nezbytnost expanze do Vesmíru tedy vezme vítr z plachet všem antiglobalizátorům a nepřátelům průmyslového pokroku - ti už nedokážou poskytnout žádnou lepší alternativu vývoje lidstva : Buďto naši potomci budou žít v Nebeských Ostrovech, nebo v pozemském pekle (popsaném 1. kapitolou)...

 

7. PRŮMYSL BUDE NA MĚSÍCI

První Kosmické Ostrovy (ještě dost malé a tak s menším podílem přírody) se začnou stavět na nízkých oběžných drahách u Země. A také jejich konstrukce bude prostší, bližší klasickým O´Neillovým projektům - ovšem s tím rozdílem, že každý bude mít vlastní pohonný agregát, aby mohl měnit svou oběžnou dráhu a cestovat Vesmírem. Na Zemi se budou vyrábět komponenty a v kosmu pak montovat : metoda standartně používaná při výstavbě orbitálních stanic. Obyvatelé už dokončených CMC budou pracovat na stavbě a zařizování dalších (kterých bude vždycky dost rozpracovaných).

V příštím století, kdy vzrůstající průmysl na Zeměkouli už překročí únosnou mez a budování NeOs příliš vyčerpá pozemské zdroje, se většina průmyslu přestěhuje na Měsíc - a Mobilní Ostrovy se přitom využijí jako dopravní prostředky. Naloží se nejrůznějšími stroji a roboty, načež pomocí svých pohonných agregátů změní dráhu na trajektorii k Měsíci. Poletí sice mnohem pomaleji, než kosmické lodě, avšak jejich obyvatelům to nebude vadit, poněvadž v nich budou bydlet se stejným, ba větším komfortem jako na kterémkoliv pozemském ostrově (ta cca měsíční cesta pro ně bude dovolenou).
U Měsíce pak zase změní trajektorii na nízkou orbitu, aby na něj měli co nejblíže - a začne opět práce. Nejdříve stěhování zařízení na povrch, potom budování průmyslových komplexů : elektráren, dolů, hutí, továren a dalších závodů.

Žádná města pod kopulemi nebo sídliště pod zemí se na Měsíci stavět nebudou - z mnoha důvodů, které jsme již dříve vyložili - a nikomu by se také nechtělo opustit svůj komfortní NeOs, který se stane jeho opravdovým domovem. Na svá pracoviště na Měsíci budou lidé "dojíždět" ; z blízké cislunární oběžné dráhy jim let potrvá kratší dobu, než nynější cesty do zaměstnání. Ovšem ještě častěji budou robotizovaná průmyslová zařízení řídit dálkově přímo ze svého bydliště pomocí sofistikované telekomunikační techniky.

Náš souputník má podobné složení jako Země (neboť z ní vlastně vznikl srážkou s menší planetou), takže tam bude i dost nejrůznějších surovin. Chybí tam sice fosilní paliva neboť tam nikdy nebyl Život, ale Uran pro atomové elektrárny se tam jistě najde. A voda - zdroj Vodíku pro termojaderné elektrárny a Kyslíku pro lidi - tam už byla nedávno objevena. Nic tedy nebrání, aby Měsíc převzal roli průmyslové základny po vyčerpané Zemi. Lunární průmysl bude oproti pozemskému výhodnější i v tom, že nemusí brát ohledy na životní prostředí (poněvadž na jeho povrchu nikdy nikdo žít nebude). Do tamního vakua lze vypouštět jakékoliv jedy, do pustých kráterů se vejdou hory odpadu (i nejnebezpečnějšího) a nějaké přehřívání tomuto mrtvému tělesu ovšem nevadí (stejně jej Slunce zahřívá na více než +100°C ve dne). Aby to nebylo na očích, mohou se průmyslové zóny vybudovat na odvrácené straně Měsíce, kam není ze Země nikdy vidět.

Na Měsíci díky jeho šestkrát menší přitažlivosti bude i mnohem snadnější doprava součástí NeOs na oběžné dráhy k montáži. A díky nepřítomnosti atmosféry budou moci staveniště kroužit velmi blízko povrchu. Místo raket se mohou k dopravě používat výhodnější způsoby :

  1. Elektromagnetické katapulty : Kovový, nahoře otevřený kontejner s balíkem nákladu uvnitř se bude pohybovat po dlouhé dráze obklopené systémem urychlovacích elektromagnetů (jako pohyblivé jádro v cívce). Jejich magnetická síla jej bude postupně zrychlovat až na první kosmickou rychlost. Na konci dráhy se kontejner zastaví ; balík však bude setrvačností pokračovat dál do vesmíru. Vyprázdněný kontejner se z dráhy odsune - poněvadž hned za ním se požene další s nákladem - a vrátí zpátky na start k novému naplnění. Katapult tak bude vystřelovat balíky nepřetržitě jeden za druhým jako rychlopalné dělo. Poněvadž je nebude brzdit žádné ovzduší, snadno doletí na blízkou oběžnou dráhu, kde budou zachyceny a dodány na staveniště. Elektromagnetické urychlovače budou řízeny počítači tak, aby se jejich náboje strefovaly přesně do záchytných bodů na orbitě, a napájeny samozřejmě z termonukleárních elektráren. Nevýhodou této metody je nemožnost použití ke zpáteční cestě z oběžné dráhy na Měsíc - ovšem hlavní proud materiálu stejně bude směřovat nahoru.
  2. Druhý způsob dopravy je sice pomalejší, ale zato obousměrný : Kosmický výtah . NeOs se umístí na geostacionární (v tomto případě lunostacionární) dráhu, takže bude zdánlivě viset nad určitým místem. Spustí se z něj speciální předlouhé lano až na povrch Měsíce, kde se na ně připevní náklad. A silný naviják, poháněný termojadernou elektrárnou na NeOs vyzdvihne náklad do vesmíru jako ohromný jeřáb. A když se na lano upevní výtahová kabina, poslouží též k dopravě lidí mezi NeOs a Měsícem - tam i zpět.
    (Obě tyto dopravní metody jsou už dlouho známy a teoreticky dobře rozpracovány. Bohužel na Zemi jsou kvůli její podstatně větší přitažlivosti prakticky nepoužitelné - ale snad inženýři zde vymyslí ještě něco lepšího.)
  3. V části "Ovlivnění gravitace"  je uvedena nová Teorie Hyper-Relativity  a navržen Hyper-Rotátor, který by mohl lokálně oslabit zemskou přitažlivost . Doprava do Vesmíru by se tím stala převratně snadnou, bez drahých a škodlivých raket i raketoplánů. To by bylo mocnou podporou pro efektivní kosmickou expanzi lidstva...

Lunární průmysl se pak bude zabývat hlavně výstavbou dalších NeOs , aby se na ně mohlo přemístit co nejvíce lidí (a dalších živáčků) z přeplněné Zeměkoule. Ovšem nebudou se tam stěhovat nějakými kosmickými loděmi - takový miliardový exodus by žádná flotila nezvládla - nýbrž naopak : jejich domovy si pro ně přiletí samy . Každý nově dokončený Ostrov se pomocí svého pohonného agregátu přesune na nízkou oběžnou dráhu k Zemi ; aby tam neletěl prázdný, může přivézt z Měsíce nějaké zboží nebo suroviny. To se pak vyloží na Zem a naloží zase potřebná pozemská biosféra i hydrosféra (vodu pro CMC poskytnout Měsíc nemůže) ; nastěhují se lidé, zvířata i rostliny ; upraví krajiny a vodstva podle přání nových obyvatel.
Při tomto stěhování nebude třeba překonávat nějaké hrozitánské astronomické dálavy, jako při nějaké kolonizaci planet dle minulé futurologie - nýbrž jen asi 200 - 300 kilometrů vzdálenosti NeOs na blízké orbitě od povrchu Země, což potrvá cca hodinu . Dál do kosmu už lidé pocestují ve svém bydlišti CMC (kde budou žíti stejně přirozeně jako uprostřed kteréhokoliv ostrova na Zemi).

Stěhování a úprava nové biosféry potrvá asi rok ; potom se zase uvedou do činnosti pohonné agregáty a gigantický létající Ostrov se odpoutá od Země a vydá do Vesmíru. Většinou se vrátí k Měsíci, kde jeho obyvatelé naleznou práci v Lunárním průmyslu a na stavbách nových KosKokonů. Některé specializované CMC, osídlené převážně vědci a dalšími zájemci, se mohou vydat na výzkumné cesty do hlubin Sluneční Soustavy - postupně se stanou oběžnicemi dalších planet nebo měsíců a jejich osazenstvo je bude zkoumat a navštěvovat.
Samozřejmě nikde nebude zřízena stálá vědecká základna - jak to plánovali futurologové minulého století - kde by se pár poustevníků dlouhé měsíce tísnilo v nepohodlí a strachu z nejrůznějších nebezpečí, zoufale čekajíc na vystřídání. Výzkumníci (kterých budou statisíce) budou plně žít se svými rodinami v domovských přepychových NeOs na blízké orbitě zkoumaného tělesa a zkoumání provádět prostřednictvím dálkově řízených robotů nebo krátkodobými návštěvami. A když s tím skončí - při tak masovém nasazení vědců to nepotrvá dlouho - pak jednoduše celý Ostrov odpluje na další štaci. Ve Sluneční Soustavě bude rozmístěno množství automatických stálých i pohyblivých průzkumných stanic, neustále vysílajících informace do komunikačních sítí CMC.

Koncem 23. století bude na Kosmických Ostrovech žít už většina lidí - převážně zaměstnaných stavbou nových NeOs u Měsíce. Posléze se jich vybuduje dost pro 95 % lidstva (viz předcházející Tabulku II.), takže počet obyvatel Země poklesne na 1-2 miliardy, což je optimální počet pro tuto planetu . Také se již projeví vyčerpání pozemských zdrojů, což povede k útlumu zdejšího průmyslu (konečně se splní přání skalních ekologů !). Ovšem na Měsíci a potom v pásu asteroidů je zdrojů dost, takže valné většiny lidstva, žijící na CMC, se to nedotkne.
A těch několik procent zůstávajících na Zemi bude zásobováno Lunárním průmyslem, který už nebude stavět tolik NeOs - jejichž potřeba bude nasycena - takže se přeorientuje na výrobu pro pozemšťany (tím se zabrání jeho úpadku z nedostatku práce). Zboží z Měsíce (a později z pásu asteroidů) budou přivážet nověvybudované Ostrovy, které vždy na své první cestě musí zaletět k Zemi pro biosféru a především hydrosféru, poněvadž voda na Měsíci (nebo asteroidech) k tomu nestačí : v CMC budou zřízena velká jezera i malá moře.

Meziplanetární doprava tak bude vyřešena ; problémy s energií pak odstraní termojaderné reakce, které se stanou hlavním energetickým zdrojem 3. tisíciletí. Zkoumají se již více než půl století a během 20 - 30 let budou zkonstruovány první prakticky využitelné fúzní elektrárny. Lidstvo tak ovládne sílu, která v minulosti umožnila Život na Zemi (neboť je pramenem záření Slunce, bez něhož není život možný) a v budoucnosti umožní jeho rozšíření do Vesmíru (díky kosmické expanzi Člověka, pro něhož se stane pramenem energie).
Palivo pro termonukleární reaktory, Vodík (resp. Deuterium), nikdy chybět nebude, poněvadž tvoří převážnou většinu hmoty Vesmíru. Na Zemi je ho obrovské množství v oceánech a též na Měsíci byly objeveny dostatečné zásoby. (A v budoucnosti poskytne ještě mnohem více Vodíku atmosféra Jupitera a dalších plynových obrů - i v jiných planetárních soustavách později.)

 

8. BIOSFÉRY UVNITŘ KOKONŮ

Standartní veliké NeOs pro několik milionů obyvatel v příštích staletích - ty první v našem 21. století budou samozřejmě podstatně skromnější a stokrát menší - budou mít průměr asi 100 kilometrů a délku 400 km ; tedy rozlohu : 314km x 400km = 125 600 čtverečních kilometrů plochy. Přibližně jako bývalé Československo, Island, Jáva, Kuba, Newfoundland, Florida, polovina Velké Británie, třetina Japonska ...   Asi čtvrtinu bude pokrývat centrální moře : pás vody uprostřed, široký cca 100 km a obepínající celý obvod, takže bude prakticky nekonečný (pro ryby, delfíny a mořeplavce). Maximální hloubka dosáhne 2-3 km... (Později, v příštích tisíciletích, zajisté vzniknou NeOs ještě mnohem větší, kam už se vejde celkem slušný oceán, kde budou moci žít i největší velryby a hlubokomořské organismy .)

Hydrosféra zároveň poslouží i jako železná zásoba energie pro případ, že by z jakéhokoliv důvodu ustala dodávka Vodíkového paliva pro termonukleární reaktory Ostrova. Velikánské množství vody v něm bude obsahovat Vodíku na tisíce let "provozu" NeOs, jeho pohonných zařízení a také kosmických lodí - a za tu dobu obyvatelé určitě nějaký zdroj Vodíku resp. vody naleznou. Termojaderná syntéza Vodíku na Hélium bude totiž univerzálním zdrojem energie jak pro všechna technická zařízení, tak i pro celou biosféru, poněvadž "pohání" též centrální umělé Slunce : pramen světla a tepla pro všechen Ostrovní život, podobně jako na Zemi.

Na okrajích centrálního moře bude množství ostrůvků nejrůznějších velikostí ; na některých rekreační střediska, jiné budou velikými zoologickými zahradami bez mříží. (V budoucnosti mohou genetičtí inženýři zrekonstruovat i vyhynulé organismy nebo vytvořit úplně nové exotické.) Po obou stranách moře se nacházejí pásy pevniny široké 150 km , lemované plážemi, útesy, mysy atp. Ve vnitrozemí se vytvoří nádherně zformované krajiny, hory a údolíčka, řeky a jezera (pro sladkovodní faunu). Hlavní toky ovšem budou umělé, poněvadž srážky na jejich napájení nepostačí. Proto nevyústí do moře, ale do pobřežních lagun, oddělených od moře hrází, aby dovnitř nepronikala slaná voda. Přitékající říční voda se bude čerpat zpátky do umělých pramenů (samozřejmě po vyčištění).
Pevnina bližší přednímu konci NeOs bude mít ekosystém mírného pásma, zatímco zadní pás (bližší umělému sluníčku) bude teplejší, s tropickou přírodou. Mezilehlé moře zároveň zabrání nežádoucí interferenci různých ekosystémů.

Zdrojem světla a tepla pro biosféru bude ovšem umělé sluníčko , poněvadž ty důkladně uzavřené elipsoidy ve vesmíru samozřejmě nemohou mít nějaká okna z důvodu ochrany před kosmickým zářením a meteority. A mnohdy se také budou pohybovat příliš daleko od našeho přirozeného Slunce. Umělé slunce bude "poháněné", stejně jako to přirozené, termojadernými reakcemi (jestli nebudou do výstavby prvních NeOs zvládnuty, použije se velký rychlý množivý atomový reaktor - jejich prototypy jsou už dnes v provozu). Malé sluníčko bude mít nižší povrchovou teplotu než jeho velký vzor a tedy zlatavější světlo. To spolu s modrozelenou barvou "Nebeské" oblohy dá výsledné bílé denní světlo, na které jsme zvyklí.

Pozemská obloha je modrá díky Rayleighovu rozptylu slunečních paprsků na fluktuacích hustoty vzduchu , který je největší právě u modrého světla. A černý vesmír za ní ji ztmavuje. Nad oblohou NeOs však nebude vesmírné prázdno, ale zelená krajina v nadhlavníku, poněvadž příroda pokrývá celý vnitřní povrch elipsoidu. A světlo z ní bude dodávat původní modři ovzduší světlezelený nádech, což dohromady vytvoří jasnější a hezčí barvu nebe na Nebeských Ostrovech nežli na Zemi. Ani nebude tak fádně stejnobarevné, leč pokryté jemnou texturou, pocházející od rozličných oblastí "nadoblačné" krajiny. Veliká stokilometrová vzdálenost vrchlíku elipsoidu pak jednotlivé drobné detaily rozmaže a připodobní je jemnému vodotisku.
Umělé sluníčko bude mít menší povrchový jas než to přirozené (nebude tak žhavé) a několikrát větší úhlovou velikost (poněvadž bude blízko). Takže nebude oslňovat - jeho jemné zlaté světlo bude mnohem příjemnější a pro zrak bezpečnější - ani stíny nebudou ostré a temné jako na Zemi.

    Ovšem hlavní jeho výhodou bude ovladatelnost : ta umožní dokonalou kontrolu klimatu i počasí . To na žádné přirozené planetě není možné, poněvadž běh počasí je ovlivňován podivnými atraktory, které lze jen těžko matematicky popsat (komplikovanými funkcemi) a už vůbec ne fyzicky ovlivňovat. Každý zásah do planetárního počasí může vyvolat daleké (prostorově i časově) nekontrolovatelné následky - často s diametrálně odlišným efektem, než bylo zamýšleno.
Pouze malé umělé a kontrolované prostředí NeOs umožní skutečně vědecké řízení počasí , nenarušované žádnými chaotickými disturbancemi. Podnebí se bude řídit výkonem Nebeského Sluníčka a délkou jeho činnosti. V noci bude vypnuté a roboty provedou jeho údržbu resp. plnění palivem ; ráno se uvede do provozu a při svém postupném rozehřívání změní barvu od tmavočervené po zlatavou.

Někde bude zdrojem světla a tepla celá tlustá osová trubice, táhnoucí se přes celou délku Kokonu. Díky jejímu umístění v ose rotace na ni nebude působit odstředivá síla vytvářející umělou gravitaci, takže se vlastně bude vznášet v beztížném stavu. A její zář rozptylovaná ovzduším zabrání pohledu přímo do nadhlavníku na krajinu na opačné straně elipsoidu, takže obyvatelé nebudou mít nepříjemný pocit, že jim tamní domy, stromy a vody spadnou na hlavu.

Jinde budou míti menší oválné Sluníčko, které se bude po obloze pohybovat podobně jako na Zemi. Poněvadž bude v beztížném centru, stačí na to nepříliš bytelná konstrukce ; v noci bude zadokováno na jednom konci NeOs a ráno se zapne a vyjede na svoji dráhu (zpočátku bude ještě svítit slabě a červeně - jako červánky). V pravé poledne Slunce projede středem a navečer dorazí na druhý konec Ostrova do druhé dokovací stanice. Asi hodinu před příjezdem se vypne, poněvadž se bude přibližovat k zemi, tak aby nebylo příliš žhavé (to budou večerní červánky) ; při zadokování už skoro vychladne. A příští den sluníčko pojede zase zpátky - nebude se tedy pohybovat oblohou stále stejným směrem jako na planetě, nýbrž pendlovat střídavě : jeden den od předního konce NeOs k zadnímu a druhý den zas naopak (to není tak fádní).

Denní pohyb slunce oblohou je příjemný pro lidi a potřebný pro rostliny, aby byly osvětlovány z různých úhlů a nenakláněly se pořád jedním směrem. Pro přírodu je taky dobré střídání ročních dob kvůli správné funkci ekosystémů (denní a roční biocykly jsou v nich naprogramovány). To obstará změna výkonu a doby svícení umělého Sluníčka. Obyvatelé NeOs mohou po libosti měnit délku dní nebo ročních období, třeba prodloužit krásné léto a zkrátit pošmourný podzim, resp. nastavit i věčné jaro (opravdu jako v ráji)...

Jenže lidé si chtějí užívat jak letního koupání, tak i zimních sportů ; a příroda také potřebuje aby dozrály plody a semena. Takže ani v Nebeských Ostrovech nebude jaro a léto věčné (i když si je obyvatelé mohou zařídit hodně dlouhé na úkor nevlídného podzimu), nýbrž také Zima nakrátko zavládne v mírném pásu . Samozřejmě koupání bude možné i v zimě ve vyhřívaných bazénech a zimní sporty v létě na umělém sněhu a ledu, jak to jde už i nyní.

Poněvadž vodstva na NeOs bude méně než pevniny (opačně než na Zemi), podstatně se zmenší výpar a s ním související oblačnost : skoro stále tam bude jasná azurová obloha s mírným a jako zlatý balón velkým Sluníčkem. Zaprší jen málokdy, déšť bude převážně umělý (z pozemních vysokých rozstřikovačů nebo vzdušných létajících "kropicích konví") a v noci (mezi 02 - 03 hod.), aby to nikomu nevadilo. Bouře nebo krupobití samozřejmě nebudou nikdy, poněvadž v tak malém prostoru se nemohou utvořit velké frontální rozdíly. Povanou jen mírné větříky (tak akorát příjemně promíchávající vzduch), dané rozdílem teplot ve dne a v noci mezi mořem a pevninou. Blesky a hromy samozřejmě budou jen umělé, při ohňostrojích, a k nějakým přírodním katastrofám (tornádům, povodním, zemětřesením) ovšem nebude žádná příčina.

Naopak nebezpečnější než na Zemi bude srážka s nějakým tělesem z Vesmíru (její pravděpodobnost však není příliš veliká). NeOs bude chráněn vnějším pancířem ze superpevné oceli, který zároveň tvoří nosnou konstrukci, pokrytým několika sendvičovými ochrannými vrstvami (něčím jako obří neprůstřelnou vestou). Aktivní obranou budou automatické radarové systémy propojené s antiraketami a lasery, jejichž zásahy odchýlí kolizní těleso stranou (tak přece jenom vojenská technika nalezne své použití i v Nebesích !).   Důležitá je i strategie, že žádný CMC nebude v kosmu osamocený , nýbrž budou ve skupinách, Rojích  - přičenž si navzájem budou pomáhat, hlídat se před nebezpečnými tělesy a jeden druhého ochraňovat.

Další nebezpečí představuje kosmické záření ; také proti němu budou speciální ochranné vrstvy (kombinované s tepelnou izolací). a navíc se kolem celého Ostrova vytvoří umělé elektromagnetické pole, které bude škodlivé částice odchylovat (podobně jako přirozené magnetické pole Země). Ve velikých Rojích CMC může být i elektromagnetická ochrana proti kosmickému záření synergická.

 

9. LIDSTVO OPUSTÍ ZEMI  

Hlavním bydlištěm lidí budou stupňovité habitaty na šikmo stoupajícím předním čele NeOs (střídané s horskými svahy a lesy, skálami a vodopády). Jeho obvod 314 km a výška (radius/poloměr) 50 km poskytne dosti prostoru na terasovitá města pro miliony obyvatel . Standartně se na jeden průměrně veliký NeOs umístí asi 5 - 10 milionů lidí ; později až jich kosmický průmysl postaví nadbytek, tak počet klesne (aby měli více prostoru a přírody)...

Nádherná sídla Nebešťanů budou míti před místnostmi obrácenými do krajiny rozlehlé terasy, tvořící zároveň stropy spodních místností. Na nich se rozloží překrásné zahrady s fontánami, sochami a výhledy do dálav. Vnitřní místnosti na straně přivrácené k ochrannému pancíři samozřejmě nemohou mít okna - tento nedostatek však více než nahradí celostěnné obrazovky resp. holografické projektory. Mohou zobrazovati třeba pozemské krajiny a nejrůznější pohledy : do vesmíru (i přes dalekohledy), na Zeměkouli, do hor, do mořských hlubin a jiné...   Samozřejmě i vysílání místní a celosvětové televize (trojdimenzionální s vysokým rozlišením), nemluvě o Internetu (v budoucnosti kosmickém CosNetu).

Ve vyšších patrech bude nižší gravitace, poněvadž budou blíže k ose otáčení NeOs a bude tam působit menší odstředivá síla, vytvářející umělou přitažlivost. Takže všechno tam bude lehčí, což bude výhodné pro staré a nemocné lidi. V nejvyšších patrech habitatů tudíž budou zřízeny penzióny pro důchodce a jinak oslabené. V NeOs tedy bude mnohem lehčí život nežli na Zemi i fyzicky...

Poněvadž důchodců bude stále přibývat, zařídí se zvláštní   Seniorské Ostrovy (SeOs) , lišící se od standartních v jediné věci : menší rychlostí otáčení (třeba o polovinu), takže i nižší gravitací. V nich se staří a slabí budou cítit opravdu jako v Nebi ; s poloviční vahou si připadnou jako znovuzrození a také všechny věci se stanou podstatně lehčími .
Fyziologické degenerace ("zpavoukovatění", jak jsme o tom pojednali ve 2. kapitole) se v tomto případě netřeba obávat, poněvadž starý organismus je už velmi málo přizpůsobivý a tudíž rezistentní. U seniorů ta degenerace vyvolaná menší přitažlivostí jen o trochu navýší celkovou degeneraci způsobenou přirozenými pochody stárnutí, takže ji můžeme zanedbat. Naproti tomu kvalitu jejich života to zmenšeni gravitace v SeOs podstatně zlepší : mohou se opět lehce a čile pohybovat jako zamlada, věnovat se oblíbeným činnostem, kterých by se v normálně silné přitažlivosti museli kvůli stáří vzdát, sportovat, běhat, tancovat a jinak se veselit.

Seniorské Ostrovy tak umožní všem komfortní život i ve stáří ; dají důchodcům vpravdě novou mízu a zbaví třetí věk podstatné části jeho obtíží. Kosmický kokon tak může fungovat i jako onen vysněný "elixír mládí" - bez nějakých léků, diet či cvičení. Taková (takřka zázračná) metoda by na Zemi nebo nějakých kolonizovaných planetách ovšem nebyla možná...
Mohou býti zřízeny SeOs s různými mírami snížení gravitace - například poloviční, čtvrtinovou, osminovou - při ještě nižší by byly problémy (mimo těch uvedených ve 2. kapitole) také třeba s atmosférickým tlakem. A důchodci podle toho, jak budou stárnout a slábnout, se postupně přestěhují na Ostrovy s nižší a nižší přitažlivostí, aby se jim lehčeji žilo (doslova).   To půjde zařídit i bez stěhování : SeOs mohou mírně zpomalovat svou rotaci (pomocí vlastních pohonných agregátů). Asi tak o 3 - 4 % za rok - úměrně tomu, jak bude jejich osazenstvo stárnout. Tak ve snižující se gravitaci starým lidem ani nepřipadne, že slábnou a budou mít stále pohodový pocit plné fyzické zdatnosti...

Ovšem mladí na SeOs nemohou trvale žít, aby nedocházelo k už popsané fyziologické degeneraci (nebo musejí intenzivně cvičit - jako kosmonauti na vesmírných stanicích). Při krátkodobých pobytech na SeOs však se budou cítit lehce jako v nebi ; toho může být využito k léčení a rekonvalescenci.   Nemocnice samozřejmě budou standartním vybavením každého SeOs a kromě toho se zřídí speciální Nemocniční Ostrovy , kde bude úplný stav bez tíže (nebo jen s minimální gravitací) , prospěšný zejména při úrazech a popáleninách.

Ukázali jsme už, jak Vesmírná expanze lidstva odstraní nedostatek a chudobu - nyní vidíme, že vykompenzuje též slabost a stáří . Neboť společnost je opravdu vyspělá a demokratická pouze tehdy, když se v ní mají dobře úplně všichni : nejenom zdatní a mladí, ale i slabí a staří !

Pro kulturisty i jiné výkonné sportovce se může na některých menších NeOs rychlost rotace naopak zvýšit - tam pak budou moci žít a trénovat při větší přitažlivosti, což povede k intenzivnějšímu nárůstu svalstva i zesílení kostry. Tréninkové pobyty na "tíhovějších" Ostrovech se stanou součástí přípravy většiny sportovců .   A léčebné pobyty tamtéž pomohou zase při odstraňování obezity (díky vyššímu výdeji energie) - bez problematických chemických přípravků a nezáživných diet...


Co se týče výživy, budou NeOs samozřejmě soběstačné - bylo by absurdní je zásobovat ze Země. Využije se na nich nejpokrokovější biotechnologie a intenzivní zemědělství (včetně hydroponie a pod.).   Později ekologové prosadí, aby zemědělství a chov domácích zvířat i drůbeže byly zrušeny úplně a potraviny se vyráběly pěstováním rostlinných a živočišných tkání v živných roztocích (na základě klonování).

V Nebesích už nebude žádné zabíjení zvířat, ptáků či ryb ; ani trápení v nehumánních velkochovech a výkrmnách.   (Podobně jako minulé tisíciletí skoncovalo s lidským otroctvím, v tomto tisíciletí skončí i zotročování zvířat !)

Vhodná kvalitní mláďata (jejich buňky jsou nezdegenerované a nejvíce se rozmnožují) budou uspána hypnotikem přidaným do potravy nebo vody. Poté se jemnou injekční sondou odeberou z vybraných tělesných partií (masa, vnitřností a pod.) malé vzorky tkání : jen několik matečných kmenových buněk. Ty se vloží do příslušných živných roztoků ke kultivaci v automatizovaných podzemních pěstírnách. Ranky, malé jako píchnutí jehlou, se potřou anestetikem a hojivou mastí, takže zvíře po probuzení ani nebude vědět, že je má, a po pár dnech po nich nezbude ani památky.

Odebrané buňky se potom budou rozmnožovat a pěstovat v nádržích se živnými roztoky, kontrolovanými počítači, až vzrostou v normální živočišné tkáně, jako in vivo. Takto se získá maso nejrůznějšího druhu mnohem rychleji a samozřejmě humánněji, než při normálním chovu zvířat a drůbeže ; také bude kvalitnější, beze šlach, žláz, cév, tuku a jiných nežádoucích příměsí. Avšak po nějaké době kultivar zdegeneruje - pak se postup zopakuje na jiném zvířeti.
Podobně ve velkém se bude pěstovat i mlékotvorná tkáň, která poslouží k produkci mléka - takže nebudou zapotřebí ohromná stáda krav v trýznivých velkochovech a odpadne i nepříjemné dojení. Analogickým způsobem se snad podaří zvládnout i vytváření vajec, takže ubohé pohrdané slepice už nebudou muset celý život trpět v těsných, tmavých a zatuchlých klíckách a konečně se rozběhnou i proletí volnou přírodou pod zářícím sluníčkem .
Stejným způsobem se ovšem dají kultivovat též rostlinné buňky - a rozsáhlá nevzhledná, nepřirozená pole nahradí skryté podzemní nádrže. Krajina NeOs nebude sloužit zemědělství, ale přirozenému, bohatému Životu ; nádherná lidská sídla budou obklopena toliko parky a okrasnými zahradami.

Zvířata v Nebeských Ostrovech už nebudou bezprávnými otroky Člověka, sloužícími výhradně jeho sobeckým potřebám a plnícími jeho vypasený břich - nýbrž svébytnými tvory, šťastně žijícími podle vlastní přirozenosti. Nicméně potravu (vyrobenou podobnými metodami, jako lidskou) budou dostávat převážně v krmelcích : býložravci proto, aby nepoškozovali přírodu, a masožravci proto, aby nezabíjeli druhé .
Žrádlo v krmelcích totiž bude mnohem chutnější, voňavější, lákavější a zdravější (díky pokročilému veterinárnímu kuchařství), než přirozené - a samozřejmě i snadněji dostupné. Dravci v něm dostanou také látky uklidňující, vyvolávající blaho a snižující agresivitu, takže je už nic nebude nutit honit se za kořistí, rvát se a zabíjet.   I u zvířat tak v kosmické budoucnosti přestane nepřátelství, nedostatek a bolest ; laň se nebude obávat, že jí vlk zabije koloucha a vlčice bude mít vždy dost nejlepšího masa pro svá mláďata (umělého z krmelce).

Ba věru, v Nebeských Ostrovech se v plné míře uskuteční prorocká slova Bible, že lev pokojně ulehne vedle beránka ve šťastném spolužití a malé dítě si s nimi bude hrát...
Všechna zvířata si už od malička zvyknou živit se v krmelcích (naučí se to od rodičů), takže se v jejich blízkosti budou nejhojněji vyskytovat a setkávat se tam s přátelskými lidmi. Tudíž před nimi (zejména dětmi) ztratí veškerý strach, protože jimi budou pouze krmena - nikoliv lovena - a od malička hýčkána i milována.
Pokročilá automatizace podstatně rozšíří volný čas a umožní lidem věnovat se masově péči o přírodu a své "menší bratry" živočichy ; jednotlivé Ostrovy pak budou soutěžit, kteří obyvatelé vytvoří dokonalejší Ráj .   (Takové soupeření bude podstatně přínosnější, než ty dnešní nesmyslné sportovní soutěže : třeba kdo dá více gólů nebo rychleji zaběhne sto metrů . Ty nepřinášejí Životu nic užitečného - pouze atavistické zábavy - ostatně hranice lidských možností už bude dosaženo, takže vyšších výkonů by mohli dosahovat jenom zrůdní mutanti.)

Biocenózy budou samozřejmě kontrolovány, aby se některý druh nepřemnožil a nenarušil přírodní rovnováhu ; ani v tom případě ovšem nebude použito nějakých drastických metod likvidace (surovým vražděním přespočetných jako dnes), nýbrž antikoncepčních prostředků, přidávaných do potravy. Ovšem jinak se přirozené rozmnožování zvířat a zejména lidí nebude omezovat, poněvadž gigantický kosmický průmysl dokáže budovat nové NeOs takovým tempem (jak ukazuje Tabulka II.), že postačí každému přírůstku...

 

10. RAJSKÝ ŽIVOT VE VESMÍRU 

V 1. třetině tohoto tisíciletí bude Člověk stavět Ostrovy především pro sebe : aby získal větší a lepší životní prostor než na přelidněné a zplundrované Zemi. Za pár století se tato potřeba nasytí a počet obyvatel jednotlivých NeOs začne klesat. A ve 2. třetině tisíciletí už bude lidstvo vytvářet Ostrovy též pro své menší, nevyspělejší bratry : zvířata i rostliny - aby tak biosféře vynahradilo sobecké vykořisťování a ničení, kterým přírodu už tisíce let devastuje...
Ohromné množství lidí se bude věnovat péči o nejrůznější druhy živých organismů (pracovat již budou hlavně roboty a počítače). V NeOs změní přírodu na vpravdě rajskou zahradu - ještě lepší, nežli před vznikem civilizace - protože organizovanou vyspělou vědou a technikou.

Genetičtí inženýři zrekonstruují i ty organismy, které lidstvo v historii bezohledně vyhubilo, například Mamuty... Jejich zmrzlé pozůstatky se občas nacházejí a DNK v nich obsažená snad půjde opravit. Pak poslouží jako základ pro vyklonování původních jedinců...   Tak a možná ještě jinak se zrekonstruují též další živočišné i rostlinné druhy - za několik století určitě genetika dokáže úplné zázraky (Nebešťané budou i "křísit mrtvé" !).   Místa pro biosféry bude dost : v roce 3 000 už celková plocha všech NeOs asi milionkrát převýší rozlohu Zeměkoule.

Lidstvo, tento infant terrible   Přírody, tak konečně v Nebeských Ostrovech dospěje a vrátí své Matce tisíceronásobně vše, oč ji ve svém nezralém a divokém mládí (v což počítáme i dnešní dobu) připravilo...
Kosmická Unie umožní lidstvu dospět i společensky a odstranit veškeré třenice sociální, národnostní, rasové, náboženské i ekonomické. Jednoduše tak, že třecí plochy budou navzájem odděleny obrovskými kosmickými vzdálenostmi .


Na malé, přelidněné Zemi chybí lidem dostatek životního prostoru a majetku - už od starověku - to se snaží získat přečasto válkou. I když je mnohdy zdůvodněna nábožensky resp. ideologicky, hlavním cílem vždy je ovládnutí cizího území (včetně majetku). To Kosmická expanze odstraní : jak vidno z Tabulek II. a III., poskytne lidstvu mnohem více životního prostoru a bohatství, než bude potřebovat . A jakákoliv societa pak získá nová území nikoliv na úkor jiných (imperialismem, kolonialismem, atp.), nýbrž tak, že si je sama vytvoří : postaví další Ostrovy (Kokony) jak bude chtít, což umožní prakticky nevyčerpatelný Vesmír a nesmírně vyspělá technika .
Každé etnikum, náboženství a společenství na svém NeOs vybuduje dokonalý svět - Eutopii - podle svých nejlepších představ - neovlivňováno a neutlačováno sousedy. Ostrovy budou Nebeské tedy i v tom smyslu, že umožní každému (za pomoci pokročilých technologií a superbohaté ekonomiky 3. tisíciletí) žíti v pravém Ráji , vysněném jeho předky .

Lidé se po celé dějiny snažili vytvořit Nebe na Zemi ; o to usilovala nejrůznější náboženství a společenská hnutí. Všechny tyto pokusy však nakonec zkrachovaly, poněvadž různí lidé měli na to různé názory a prosazovali je neslučitelnými prostředky. Poučení z historie je, že na Zemi se nedá žádný Ráj udělat - Peklo však ano, jak vidno z mnoha příkladů v dějinách...

Kosmická Unie nyní nabízí novou možnost : jestliže nejde udělat Nebe na Zemi, tak udělejme Nebe na Nebesích !
Co může býti přirozenějšího ; a ve 3. tisíciletí už na to máme i potřebné prostředky. A vzhledem k tomu, že Ostrovů budou tisíce (později miliony), každý najde (a spoluvytvoří) societu, která nejlépe vyhoví jeho přáním a potřebám : náboženským, společenským, rasovým atd.

Samozřejmě bude uzákoněna absolutní mobilita, volnost stěhování : nikdo a nic nesmí nikomu bránit svobodně měnit své bydliště. NeOs budou vytvářet synergické Společenství (CU)  s volným pohybem osob, zboží a financí. Nikoliv uzavřená území, jejichž vlády žárlivým okem hlídají své ovečky resp. poddané. A jestli některým Ostrovům díky imigraci a přírůstku bude hrozit přelidnění, tak ovšem nebudou brát území sousedům, kteří navíc jsou v neustálém pohybu a v nedosažitelných kosmických vzdálenostech .
Nýbrž si nechají od CU postavit další, větší CMC ; gigantický kosmický průmysl je bude chrlit na běžícím pásu. Jestliže si někteří Ostrované pomyslí, že právě ta jejich Eutopie je absolutně nejlepší ze všech, nebudou ji zavádět jinde "ohněm a mečem", ale propagovat v Kosmické Unii hromadnými sdělovacími prostředky, Internetem a sofistikovanými akcemi . Místo válek tedy nastoupí souboje idejí ; ovšem většina agresivních ideologií patrně zanikne, poněvadž nyní na Zemi vyrůstají z podhoubí chudoby, nezaměstnanosti a nedostatku životního prostoru - což CU odstraní.

Nějaké "hvězdné války" mezi Nebešťany budou nesmyslné i proto, že stačí větší díra v obalu Kokonu (třeba zásah raketou), aby z něj unikl vzduch a zahynulo tam vše živé. Ve vniklém vakuu se vypaří veškerá voda, takže se NeOs změní v mrtvou poušť, která uchvatiteli nebude k ničemu. A takovou totální záhubu by mohli provést v případě své prohry i někteří zoufalci z řad vlastních obyvatel, aby nepřítel neměl ze svého vítězství žádný zisk : stačilo by otevřít a zničit všechny propusti (včetně těch největších pro kosmické lodi). Obyvatelé by se předtím mohli obléci do skafandrů nebo nastoupit do kosmických lodí .
Restaurování zničené biosféry, opětné naplnění vzduchem, dopravení nové vody, osázení rostlinstvem a přivezení živočišstva by při obrovské velikosti NeOs bylo tak nákladné a zdlouhavé, že by se ani vítězům taková válka vůbec nevyplatila - to není jako když na Zemi je možno dobyté území hned využívat !   (Z podobného důvodu - globální genocidy - ani nejsou na Zemi atomové války, přestože zbraní k tomuto účelu je zde nadbytek ; a příčin taky není málo.)

A ti ničemní dobyvatelé by samozřejmě vyvolali negativní reakci ostatního lidstva - což by se jim nevyplatilo ještě hůře. Všechny státy Kosmické Unie by se proti nim hned spojily a pořádně s nimi zatočily - tak důkladně, aby pro příště už všem podobným dobyvatelům zašla chuť pouštět se do válečných dobrodružství. Byly by to stovky proti jednomu ; a CMC nejsou bezzubé, jelikož mají mocné protimeteorické lasery a antirakety - kterými mohou nadělat i útočníkovi pořádné díry do kožichu (obalu). Jimi by pohrozily už při přípravě agrese (když by se NeOs dobyvatelů začal přibližovat ke své oběti) a kdyby opravdu zaútočil, ocitl by se v ohnisku jejich soustředěné palby, takže by místo válčení musel všechny síly věnovat urychleným opravám utrpěných poškození.

Naopak v případě opravdové potřeby rozšíření životního prostoru (třeba z důvodů růstu populace, nebo vysloužilosti NeOs) by Kosmická Unie pomohla při budování nového Ostrova. Ostatně ta neustále probíhající proudová výstavba dalších NeOs nebude soukromou záležitostí, nýbrž společným dílem celé CU , poněvadž je také ve společném zájmu. Jednak pro blahobyt všech jejich členů a také třeba kvůli prevenci jakýchkoliv dobyvačných válek.

Ekonomické důvody válek - nedostatek zdrojů, surovin a energií - Kosmická Unie také odstraní ; díky ohromnému zbohatnutí jeho účastníků . Využije prakticky nekonečné zdroje vesmíru, kde se nacházejí stejné prvky a podobné nerosty, jako na Zemi (což bylo zjištěno důkladným zkoumáním mnoha kosmických těles).
Chybí tam ovšem fosilní paliva (neboť jejich zdroj - pravěký Život - byl pouze na Zemi) ; ta by však v KosKokonu s jeho omezeným umělým ovzduším byla stejně nepoužitelná .   Na vesmírných tělesech se však najde dosti štěpných materiálů pro atomové elektrárny a především Vodíku - který je nejrozšířenějším prvkem Vesmíru - pro termonukleární reaktory, které se stanou hlavním zdrojem energie ve 3. tisíciletí . Válčit potom o nějaký měsíc nebo asteroid (planety využívány nebudou, jak už víme) se jeví nehorázným bláznovstvím, když přece NeOs mohou snadno odletět k jinému z nesmírného množství takových těles ; na všech jsou přece stejné chemické prvky !

Všichni členové Kosmické Unie budou žít v dokonalé vzájemné harmonii ; všechny důvody pozemských válek v Nebesích pominou a CU nastolí věčný mír a všeobecný blahobyt...   A nezralí jedinci si válečnické pudy odreagují v počítačových hrách a virtuální realitě, která pak už bude dokonalejší nežli skutečnost. "Velcí dobyvatelé" ve 3. tisíciletí mohou míti stamilionové armády s fantastickými zbraněmi a gigantické vesmírné říše, ve kterých budou absolutními pány, budujíce i bojujíce. Budou moci vést rozsáhlá mezigalaktická tažení po Síti i mezi druhými Kokony ; mohou se povyšovat na kosmické Císaře i ničit celé planety . Atakdále atakpodobně : možnosti takových virtuálních světů jsou ještě nekonečnější, nežli reálný Vesmír.

 

11. OSÍDLENÍ SLUNEČNÍ SOUSTAVY

Dokonalý svět samozřejmě se neobejde bez dokonalých komunikací. Jejich základem bude Kosmický Internet = CosNet (CoN) - ve 3. tisíciletí stejně obvyklý a nezbytný, jako dnes elektrická síť. Spojení mezi jednotlivými NeOs budou zajišťovat laserové linky (ve Vesmíru mnohem efektivnější, než v zemské atmosféře) a kosmické retranslační stanice. Uvnitř KosKokonů pak optické sdělovací kabely a bezdrátové přístupové body.

Počítače s bezdrátovým přístupem na CosNet budou prakticky všude : v hodinkách, špercích, oděvních součástech, nejrůznějších předmětech denní potřeby a domácích spotřebičích. Perfektní zobrazovače ve stěnách i stropech, holografické projektory a brýle na virtuální realitu umožní každému vybrat si dokonalou iluzi skutečnosti podle jakéhokoliv přání . A díky webovým kamerám s vysokým rozlišením, umístěným takřka všude, nebude ani záležet na jakém místě Sluneční Soustavy kdo bydlí : může ve svém bytě v NeOs vytvořit prostředí kteréhokoliv kraje na Zemi či v kosmu. Nikdo tedy nemusí trpět nostalgií po rodné planetě : jestli někoho znudí překrásné krajiny Nebeského Ostrova, může mít doma nebo ve speciálních holodivadlech všechno jako na Zemi : třeba divoké džungle s krvelačnými zvířaty nebo zuřící bouře a sopky se zemětřesením.

Přestěhování ze Země na NeOs tedy nebude znamenat její absolutní opuštění : vyspělé komunikační prostředky učiní všechna její místa stejně dostupná a virtuálně reálná, jako při fyzické přítomnost. KosKokony tedy budou jakousi filiálkou Země, ustavičně s ní spojenou pupeční šňůrou CosNetu ; jejich obyvatelé zůstanou stále potenciálními, virtuálními pozemšťany. Jestliže něco ze Země bude Nebešťanovi chybět - CoN mu to dodá v kvalitě nerozeznatelné od skutečnosti . A i v daleké budoucnosti v hlubokém vesmíru , kde přímé spojení se Zemí už nebude možné, lidé budou míti tuto planetu s sebou : v gigantických databázích nespočet informací, obrazů a videoprogramů tak dokonalých, že každý bude virtuálně na Zemi jako doma a pozná ji tak dokonale, jako by byla jeho rodnou planetou (přestože už mnohým generacím budou rodištěm výhradně Nebeské Ostrovy).
Země se stane jakýmsi kotevním řetězem spojujícím celé lidstvo při kosmické expanzi , jsouc nejen jeho společnou kolébkou, nýbrž také jedinou osídlenou planetou. Kohokoli zaujme původ Člověka a Života, tomu databáze nabídnou informace o Zemi, a kdokoli zatouží vědět, jak vypadá život na planetě, dostane stejně informace o Zemi...

Představa, že dobývání Vesmíru bude probíhat nějakou kolonizací dalších planet, byla sice velice módní v minulém století, nicméně ukázali jsme už její problematičnost a nereálnost. Všelijaké obrázky měst pod kopulemi či obydlí v podzemních tunelech patří opravdu jen do říše fantazie a jejich uskutečnění by bylo neefektivní - a konec konců i nehumánní !
    Sotva kdo by oproti nádhernému sídlu uprostřed překrásné krajiny plné roztomilých zvířat dal přednost žití na nějaké pusté a nevlídné planetě (patrně též s nevhodnou přitažlivostí) pod tísnivou kopulí, ustavičně hrozící rozbitím zásahem meteoritu, zemětřesením či teroristickou akcí. A bombardován škodlivým kosmickým zářením - nebo by snad bylo lepší se jako troglodyt schovávat v hlubokých podzemních umělých jeskyních ?
 
A k čemupak by to všechno vlastně sloužilo ?   Přece těžba nějakých nerostů a doprava jakýchkoliv výrobků na Zem by se kvůli ohromné vzdálenosti, nákladnosti a délce cesty vůbec nevyplatila. I dvojnásobné překonávání gravitačního potenciálu (při odletu z planety a přistávání na Zemi) by neefektivnost ještě znásobilo . Zabývat se v minulosti tak vyzdvihovanou terraformací by pak mohl jedině nějaký Sysifos - a to je také jenom produkt fantazie...

Nestandartní futurologie dospívá k poznání, že jiné planety zůstanou i v budoucnosti tak, jak jsou - jistě k nemalé radosti ekologů - bez nějakých rušivých a chamtivých lidských zásahů. Nanejvýš tam bude umístěno pár automatických výzkumných aparatur...
Ovšem trvale prázdné přesto nezůstanou, a za nějakou dobu se tam objeví lidí spousty !   Nebudou to však nějací osamělí masochističtí kolonisté nebo zoufalci z nepohodlných kosmických lodí, dlouhé měsíce zavření v kovových skořápkách, zalévaní kosmickým zářením a bombardovaní meteority, v neustálém strachu ze zničující srážky s nějakým tělesem (stačilo by o velikosti hrášku) nebo mnohem pravděpodobnější poruchy komplikovaných agregátů ; stresovaní stísněným prostorem a ponorkovou nemocí, znechucení recyklovaným vzduchem a vodou ("chcánkovou"), konzervovanou potravou kontaminovanou kosmickými paprsky a deptaní beztížným stavem.

Ale přijdou tam statisíce návštěvníků z gigantických Nebeských Ostrovů, oblétajících na rekreačně-poznávacích plavbách celou Sluneční Soustavu.   A nebudou bydlet v nějakých ocelových jeskyních nebo "sardinkových" planetoletech - ale v přepychových apartmánech uprostřed své nádherné přirozené domoviny, dokonale chráněni před všemi kosmickými nebezpečími, v prostředí ještě lepším než na Zemi (jak už víme). Díky svým pohonným agregátům se mohou NeOs přesunovat na oběžné dráhy k libovolným tělesům, měsícům, planetám, kometám, asteroidům a třeba i Slunci. Výběr obyvatelé provedou na základě hlasování podsle informací z CoNetu a výzkumných sond.

Tady už doba cesty - na rozdíl od kosmických lodí - nehraje žádnou roli : přece zůstanou stále doma, neopustí svůj rodný Kokon !   Ve vesmíru je každý pohyb relativní : nezáleží na tom, jestli se NeOs přemisťuje k planetě, nebo planeta k Ostrovu. (Ostatně i my teď neustále cestujeme Vesmírem : Zeměkoule je také takovým obrovským Kosmickým Ostrovem, letícím rychlostí 30 km/sec okolo Slunce a s ním ještě osmkrát rychleji kolem Galaxie ; a ještě rychleji s celou Galaxií k Velikému Atraktoru v souhvězdí Panny...)
Život obyvatel uvnitř krajiny KosKokonu zůstane stále stejný, ať jsou na orbitě Země, či se pohybují meziplanetárním prostorem, nebo obíhají třeba kolem Jupitera. Ostrovní okolí kolem nich se nijak nemění ; pozměňuje se pouze výhled z vnějších kamer - a ten mohou prostřednictvím CoNetu přepínat na kterékoliv místo ve Sluneční Soustavě.

Po příletu dopraví návštěvníky na planetu (nebo jiné těleso) malé kosmické čluny, množství kterých bude mít každý NeOs v hangárech. Poněvadž bude na blízké orbitě (200 - 300 km nad povrchem) , potrvá cesta jen slabou hodinku (příchozí se přitom pokochají pohledem na planetu z ptačí perspektivy). Dole pak se vědci budou věnovat svým výzkumům a ostatní turistickým výpravám. Povrch už předtím důkladně prozkoumají a zmapují výzkumné sondy a observatoře Ostrova z oběžné dráhy, takže každý už bude vědět, co zajímavého navštívit.

Na větší vzdálenosti se budou přemisťovat kosmickými čluny, na menší terénními automobily s hermetickými kabinami ; ovšemže při pěších vycházkách lidé musejí mít skafandry. A večer samozřejmě zase všichni odletí domů do Kokonu, krátíce si cestu ukazováním nasnímaných záběrů. I když se vždycky najdou dobrodruzi, kterým připadne zajímavé nocovat na cizí planetě - však záhy poznají, že spaní ve skafandru je více nepříjemné, než exotické...   Po několika měsících - nebo i delší době - až všichni dosyta poznají a prozkoumají vše, co se dá, odletí NeOs zase jinam za dalšími dobrodružstvími (po demokratickém hlasování obyvatel přes Síť). Vědci na planetě asi zanechají nějaké pozorovací automaty a na orbitě družice, které jim budou předávat informace dálkově na Ostrov. Ovšem nic trvalejšího lidstvo na planetách nevybuduje a nikdo se tam nastálo neusadí.

Nicméně později, když počet KosKokonů vzroste, se už ani na planetách dveře netrhnou : sotva jeden Kokon odletí, tak přiletí dva další. Takže nakonec se jimi budou oběžné dráhy kolem atraktivních planet přímo hemžit a po povrchu se valit davy kosmických turistů jako někde na Akropoli (až na to, že budou ve skafandrech - v budoucnu však jemných jako lyžařská kombinéza). Skutečně tedy bude na některých planetách ustavičně pobývat i miliony lidí - stejně jako by byly trvale osídleny...   Však bude to jenom klamné zdání vyvolané nepřetržitým střídáním návštěv.

Ještě mnohem "přelidněnější" se nakonec paradoxálně stane Země, přestože 99,9 % lidstva bude žít mimo ni v Kosmických Kokonech. To proto, že neustále ji budou obléhat masy návštěvníků ze všech koutů Sluneční Soustavy, až to tam bude skoro jako v těch katastrofických "mravenišťových" vizích starých futurologů...
Však nebudou to nějací zbídačení pozemšťané, nýbrž superbohatí Nebešťané, a nebudou tam živořit, leč užívat si planetární exotiky a poznávat kolébku lidstva. Země se zbaví všech pozůstatků průmyslového barbarství (přestěhovaného do kosmu) a dokonale se vyčistí a zrestauruje. Všechno škaredé se zlikviduje a naopak obnoví vše krásné a významné, co kdy Člověk v průběhu věků vytvořil. Země se stane kulturním centrem a ústředním muzeem lidstva, živým a lákavým pro všechny obyvatele Nebeských Ostrovů...

 

12. LÉTAJÍCÍ HOSPODÁŘSKÉ KOMPLEXY

Po exploataci Měsíce a vyčerpání jeho zdrojů (asi v polovině tisíciletí), se průmysl přesune ještě dál : do pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. Tam se nalézá ohromné množství stavebního materiálu a surovin. V té době už budou technologie tak vyspělé, že kovy půjdou většinou nahradit uhlíkovými a křemíkovými kompozity, takže celé asteroidy mohou být zpracovány skoro beze zbytku. A díky jejich nicotné přitažlivosti nebudou žádné problémy s dopravou materiálu na staveniště.

Vzniknou   Mobilní Průmyslové Komplexy (MPK) : jakési malé CMC (asi stokrát menší než obytné), určené nikoliv pro lidi, ale pro stroje a roboty. Poněvadž gravitaci uvnitř nepotřebují, tak nebudou rotovat - to by bylo spíše na závadu. Pohonný agregát však míti budou, aby se mohly přemisťovat mezi asteroidy a přisedat na ně. V nich se umístí těžební zařízení, hutnické provozy, automatizované továrny a termonukleární elektrárny.
Pracovat tam budou výhradně roboty ; atmosféra uvnitř bude inertní, bez kyslíku a vody, aby nedocházelo ke korozi. Lidé tam budou dojíždět pouze na inspekci (přitom si obléknou skafandry), většinou však provoz budou řídit dálkově přímo ze svých domovů ve velikých obytných NeOs . Ty pak už budou mít průměr asi 100 kilometrů a délku 400-500 km ; uvnitř s rozsáhlými, nedohlednými krajinami a moři, ničím se nelišícími od pozemských...

Kvanta potřebné vody se nebudou už získávat ze vzdálené Země, jejíž oceány by se už příliš zmenšily, ale z Jupiterova měsíce Europa, kam je to z asteroidů podstatně blíž. Celá Europa je pokryta vrstvou zmrzlé vody 100 km hlubokou ; ovšemže nikoliv čisté, ale obsahující všelijaké chemické látky (převážně jedovaté). To si vyžádá její dokonalé vyčištění : na oběžné dráze kolem Europy se postaví veliké destilační satelity ; zdrojem energie pro ně budou termojaderné reaktory.
Po vyčerpání Europy se bude voda získávat "odchytem" komet , jichž jsou ve vnějších oblastech Sluneční soustavy (v té době už pro lidstvo snadno dosažitelných) mraky . Jupiter a po něm Saturn zase poslouží jako gigantické zdroje Vodíku pro všechny fúzní elektrárny Sluneční soustavy ; nedostatek energie už nebude limitem pokroku .

Hospodářský růst se nicméně v polovině tisíciletí začne zpomalovat, neboť všechny potřeby lidstva budou už nasyceny   (kosmická expanze přinese konečně Zlatý Věk - toť diametrální rozdíl oproti staré futurologii) . I tak ovšem zpracují MPK postupně všechny asteroidy a plevelná tělesa uvnitř Sluneční Soustavy ; možná i včetně některých měsíčků. (Hlavní měsíce v čele s naším, stejně jako krásný Saturnův prstenec, ponechají z esteticko-ekologických důvodů nedotčeny.)  Tím také bude Země zbavena nebezpečí katastrofických srážek (impaktů) : MPK pochytají a zkonzumují (spotřebují jakožto suroviny) všechna hrozivá tělesa. Lidstvo se už nemusí obávat, že je čeká osud Dinosaurů, zdecimovaných dopadem obrovského asteroidu...

Poté se vlna civilizační expanze rozlije do vnějších oblastí Sluneční Soustavy, kde v Kuiperově pásu a Oortově oblaku se nalézá ohromné množství malých těles. Ta poskytnou lidstvu materiální zdroje na další tisíce, možná statisíce, roků. A miliardy tamních komet dají dostatek vody pro miliony nových NeOs.


Budoucí kosmická doprava asi využije termojaderné fúze, což je nejmocnější energetický zdroj v přírodě. Už skoro před 100 lety se zjistilo, že "pohání" naše Slunce i všechny ostatní hvězdy, a před 50 lety ji dokonce dokázal uměle uskutečnit i Člověk : ve Vodíkové bombě. Ale s jejím řízeným ovládáním jsou dodnes problémy - nikdo však nepochybuje, že v polovině tohoto století se termonukleární reaktor stane skutečností .
V jeho aktivní zóně se slučují atomová jádra Vodíku a Deuteria (těžkého Vodíku) na Hélium při teplotě mnoha milionů stupňů. A jestliže se dovnitř vstříkne jakákoliv látka, ihned se změní ve vysokoteplotní plazma, směs holých atomových jader a volných elektronů. Zavede-li se pak do pohonné trysky, vyrazí ven jako žhavý proud ohromné rychlosti - mnohem mocnější, než jakýkoliv dnes používaný pohon. Plazma, poněvadž je tvořené elektricky nabitými částicemi, také lze velmi snadno ovládat, fokusovat a směrovat elektromagnetickým polem.

S plazmovými motory se začíná experimentovat už dnes ; jenže nyní je možno používat pouze nízkoteplotního plazmatu, který dává velmi slabý tah (zdrojem energie je jenom elektrický generátor). Až budou k dispozici termojaderné reaktory, vytvářející vysokoteplotní plazma, dokážou následně vyvinout obrovskou reaktivní sílu, schopnou urychlit i Nebeský Ostrov na kosmickou rychlost .
Další výhodou je, že jako pohonné medium se dá použít prakticky cokoliv : ne drahé, nebezpečné a neekologické raketové palivo, ale třeba docela obyčejnou vodu. Též i vodu znečištěnou ; vlastně jakýkoliv odpad, i jedovatý nebo radioaktivní - všechno ty miliony stupňů v termonukleárním reaktoru změní ve stejné plazma (lišící se pouze náboji některých jader). Takže v budoucnosti se odpady vlastně stanou "palivem" pro pohonné agregáty (takový takřka zázrak dokážou Nebešťané !). Z Ostrovů se odpad nebude vyhazovat do vesmíru, ale schraňovat v palivových žumpách, aby posloužil jako medium pro termojaderný plazmový pohon. Přitom se zároveň mnohamilionovou teplotou dokonale spálí a dekontaminuje : i z nejhorších svinstev se stane neškodná směs atomových jader a elektronů.

Pro mezihvězdné cesty tedy není třeba vymýšlet nějaké fantastické nesmysly (kterými se hemží braková Sci-Fi), ale stačí rozumně využít fyzikální principy již známé - a reálné . Zdroj termonukleární energie - Vodík - je nejrozšířenějším prvkem Vesmíru a dokonce i v mezihvězdném prostoru jsou rozptýlené jeho atomy, které snad bude možno cestou sbírat.
Ve 22. století pak mohou automatické sondy prozkoumat soustavy nejbližších sluncí a výsledky sdělí nazpět laserem ; za pár set let už budeme znát detailní informace o všech sousedních hvězdách. Kosmické lodě s lidskou posádkou tam však nepoletí kvůli téměř nepřekonatelným problémům, o nichž jsme už hovořili. I kdyby se astronautům nějakou málo pravděpodobnou shodou šťastných okolností podařilo přežít všechna vesmírná nebezpečí, dorazili by k cíli jako zubožení starci, prolezlí všemožnými nemocemi a hledající u cizích hvězd už jen místa pro svoje hroby...

 

13. ROJENÍ KOSMICKÝCH KOKONŮ

Každý ví, že na dlouhou a nebezpečnou cestu se nevydává osamělý poutník, ale veliká, dobře vybavená výprava. A na tu nejdelší a nejnebezpečnější cestu ke hvězdám by se měl vydat nějaký osamělý a poměrně málo vybavený astroplán ?  Taková hloupost mohla napadnout jenom fantasty a futurology minulého století (ostatně ani ti svoje prorokování snad ani nemysleli vážně, leč jako prostředek získávání peněz a slávy).

Opravdové hvězdné výpravy ve 3. tisíciletí budou uskutečněny velikými, vrcholně vybavenými Roji gigantických KosKokonů, které už dokážou zajistit bezpečnost a úspěšnost. Nezúčastní se jich jenom pár desítek ubohých (na konci cesty) hrdinů (na jejím začátku) - nýbrž stovky milionů normálních občanů se svými rodinami a domovy = kosmické "stěhování národů".
    Nepoletí tam totiž jenom na výzkumy (které dlouho předem provedou automatické inteligentní sondy), ale aby ty nové hvězdné soustavy osídlili a exploatovali.

Ovšem osidlovat nebudou žádné cizí planety, kterých je v kosmu poskrovnu a jejichž problematická úprava pro život by trvala mnoho staletí - nýbrž (samozřejmě!) nové NeOs, které si tam postaví . Mimozemské planety budou kosmickým lidem k ničemu (lépe průmyslově využitelné jsou asteroidy a komety) ; proto vůbec nezáleží, jestli je u cizích sluncí naleznou nebo ne.
Takže hledání nějakých jiných planet, které se stalo módou v minulém století, je zcela zbytečné (a pošetilé asi jako hledání svatého grálu)...   Dobyvatelé vesmíru budou potřebovat pouze zdroje surovin pro svůj průmysl a Vodíku na výrobu energie (a toho je všude dost). A u každé hvězdy se motá množství nejrůznějšího materiálu : když tam nejsou planety, tak asteroidy a komety ; v nejhorším případě alespoň prach a plyn (které také dokážou pochytat).

Lidé tedy úplně u každé hvězdy naleznou dostatek zdrojů všeho druhu (netřeba hledat) !
Hvězdy jsou takto jakýmisi obrovitými vesmírnými majáky, ukazujícími na astronomické vzdálenosti, kde se nacházejí další gigantické zásobárny hmoty a energie pro kosmickou expanzi lidstva.
A jestli je tam ještě i nějaká planetární soustava, to může být sice zajímavé, ale pro obyvatele NeOs už ani nepotřebné a nedůležité.


Průměrné vzdálenosti mezi hvězdami jsou několik světelných let, což pro Kosmický Roj není nepřekonatelná překážka. I když cesta potrvá třeba desítky let, jeho obyvatelů se to nedotkne (samozřejmě žádný blázen se nenechá zmrazit). Budou tam žít stejně doma, jako třeba na orbitě Země nebo jinde ve Sluneční Soustavě : uvnitř KosKokonu je to stejné, ať se nachází kdekoliv nebo letí kamkoliv (holografie a virtuální realita umožní vytvořit jakékoliv prostředí)...   Nastane jediný rozdíl : potřebné suroviny a Vodík nezískají z okolních kosmických těles, jako v planetárních soustavách, ale povezou s sebou v obřích nákladních lodích (a mohou je také získávat v mezihvězdných prostorách, které nejsou všude úplně prázdné).

Můžeme vypočítat dobu cesty k několika nejbližším hvězdám : v prvé řadě k Proximě Centauri, která je se svou vzdáleností 4,2 světelných let naší nejbližší hvězdnou sousedkou. Jen o něco dále (4,5 světelných let) se nalézá Alfa Centauri, která je velmi podobná našemu Slunci. Šest světelných let daleko je Barnardova hvězda a 10 světelných let pak Sirius.
      Zaokrouhlené hodnoty cestovních časů v rocích udává následující Tabulka III.:

TABULKA III.: DOBA CESTY (roky)
ZRYCHLENÍ VZDÁLENOST (světelných let)
g m/s2 4,2 4,5 6 10
0,01 0,1 41,1 42,5 49,1 63,4
0,02 0,2 29 30 34,7 44,8
0,05 0,5 18,4 19 22 28,4
0,1 1 13 13,4 15,5 20
HVĚZDA Proxima Alfa Cent. Barnard   Sirius  
 

V tabulce nikde nenajdeme rychlost kosmických dopravních prostředků - a to proto, že tato veličina bude ve skutečnosti u budoucích mezihvězdných cest - na rozdíl od představ z minulého století - naprosto nedůležitá !   Dokonce ji ani nelze definovat, protože se v průběhu cesty ustavičně mění. Pohonné aparáty CMC totiž budou neustále v činnosti, ustavičně Kokony zrychlujíce až do půli cesty. Tam se NeOs otočí o 180°, takže potom poletí pohonnou jednotkou napřed a její činnost je bude naopak zbržďovat : až do konce cesty, kde jejich rychlost klesne k nule. Maximální rychlostí tak CMC poletí pouze krátký úsek v polovině cesty  a dobu letu proto nepůjde vypočítat podle jednoduchého vztahu : délka dělená rychlostí.

Určující pro mezihvězdné cesty bude zrychlení : je dáno výkonem (tahem) pohonných agregátů a cestovatelé ho budou udržovat stále ma maximu, aby co nejvíce urychlili cestu. Díky termonukleárnímu pohonu už nebudou muset šetřit palivem jako dnešní dopravní prostředky : fúzní reaktory CMC budou potřebovat jen Vodík, který je nejhojnějším prvkem Vesmíru a Roj ho poveze ohromné zásoby v kryogenických dopravních lodích. Také v hydrosféře Ostrovů ho budou ohromné zásoby a v okolním prostoru ještě mnohem více (stačí ho ionizovat zářením a poté zachycovat elektrickým polem) . A tak se pohonné jednotky NeOs nikdy nezastaví ; to bude nutné i proto, že i při sebevyšším výkonu dokáží udělit jejich obrovské mase pouze malé zrychlení (několik procent zemského gravitačního zrychlení g ).

V prvním sloupci tabulky jsou uvedeny různé možné hodnoty zrychlení ve vztažných jednotkách g = 9,81 m/s2 , ve druhém zrychlení ve standartních fyzikálních jednotkách. Dobu cesty pak vypočítáme ze vzorce pro závislost dráhy na čase při konstantním zrychlení. Dostaneme, že stálé zrychlení 1% zemské gravitace (kterého si obyvatelé ani nevšimnou) umožní dosáhnout nejbližší Proximu za 41 let a Sirius za 63 let. Při desetinásobném zrychlení (v předposledním řádku tabulky) však cesta nepotrvá desetkrát kratší dobu, ale druhou odmocninu z deseti, t.j. 13 let k Proximě a 20 let k Siriovi. Ještě více zkrátit cestování asi nepůjde : jednak by to vyžadovalo příliš gigantický výkon pohonných agregátů, jednak by podélné (ve směru osy) zrychlení větší než desetina zemské gravitace mohlo negativně působit na konstrukce v CMC i jejich biosféru. Vody i vzduch by se nahrnuly k zadní části Ostrovů a lidé by chodili i rostliny rostly trochu zešikma.

 

14. PLANETY NEBUDOU POTŘEBA 

Nákladní hvězdolety se zásobami surovin a Vodíku spolu s množstvím mobilních průmyslových komplexů a dalšími zařízeními se rozmístí na okrajích Roje, aby tak chránily veliké obytné NeOs uvnitř (se zvláště zesíleným ochranným pancířem a výkonnějším pohonem). Vpředu poletí několik speciálních automatických lodí, které budou silnými elektrickými výboji a zářením ionizovat mezihvězdný plyn a prach - jakýsi zářivý chochol na špici - aby jej poté elektrostatickými sběrači zachycovaly a shromažďovaly do zásobníků. Tím jednak vyčistí cestu Roji - neboť plyn a prach při obrovské rychlosti by rozžhavoval a obrušoval čelní pancíře NeOs - a zároveň získají množství Vodíku a dalších potřebných surovin. Roj bude obklopen i dalšími ochrannými zařízeními, vytvářejícími silná elektromagnetická pole, která budou odklánět částice kosmického záření, v mezihvězdném prostoru zvláště nebezpečného ; nahradí tak funkci magnetosféry Země.

Všechny agregáty samozřejmě budou napájeny termojadernými reaktory a průběžně kontrolovány obyvateli NeOs. Ovšem jejich životnost bude - zvláště u lodí v předvoji - dosti nízká ; to však nevadí, poněvadž mobilní průmyslové komplexy budou neustále vyrábět další a další. Staré opotřebené pak po zešrotování a recyklaci poslouží jako zdroj surovin ; stejně se budou udržovat a obnovovat všechny NeOs. Materiálu bude mít Roj dost v zásobnících a hodně jej nasbírá i cestou...

Obyvatelstvo CMC v Roji bude žít a pracovat stejně jako předtím v planetární soustavě ; uvnitř Kokonů přece nerozliší, jestli se pohybují na nějaké orbitě v meziplanetárním prostoru, nebo na trajektorii v mezihvězdném prostoru. Ani svou rychlost nezaregistrují - díky její relativnosti - pouze okolní prázdnota bude podstatně větší. A místo průzkumu těles planetární soustavy se budou zabývat zkoumáním mezihvězdných prostorů, okolních hvězdných systémů a vzdálených vesmírných objektů (nerušeni blízkostí Slunce).
A mimo jiné též kontrolou a údržbou nepřetržitě běžících pohonných agregátů, které se proto brzy opotřebují a budou nahrazovány novými. Zdokonalování a vývoj stále lepších pohonů bude tvořit hlavní náplň práce vědců a techniků ; ani během cestování tedy nezaměstnanost nehrozí. Za mnoho let cesty se může pohon CMC tak zlepšit, že k cíli nakonec Roj dorazí o hodně rychleji, než když se vydával na cestu.

Zvláště vítaná (sic!) budou větší kosmická tělesa, s nimiž se potká. Z hlediska staré futurologie představují ohrožení a hvězdoplavci je mají likvidovat nebo se jim vyhýbat. Však pro Kosmické Roje se naopak stanou užitečným zdrojem surovin, který potřebují získat (jejich vyspělé technologie už dokážou vyrobit použitelné materiály z prakticky jakýchkoliv látek). Lov na asteroidy nebo komety bude atraktivní zábavou zvláště pro mladé Nebešťany : v rychlých kosmických bojových člunech budou kořist pronásledovat a ostřelovat lasery nebo raketami, aby zmírnili její rychlost a změnili dráhu tak, aby mohla být zachycena velkými transportéry a dopravena do zásobáren surovin.
Zásah laseru, nebo jiné částicové zbraně, totiž odpaří trochu materiálu z povrchu tělesa a vytrysknuvší žhavé plyny udělí reaktivní silou tělesu malý impuls - jakýsi kopanec - který pozmění jeho rychlost a dráhu. Při delším ostřelování pak už nabudou změny kýžené velikosti. Stejně tak výbuch rakety (zvláště atomové) blízko povrchu vytvoří žhavý kráter a plyny z něj tryskající zapůsobí jako raketový motor ; sice jen krátkodobě, ale zato mohutně : kopanec bude velmi silný.

Taktiku "lovení místo odhánění" umožní veliké množství automatických průzkumných sond, létajících kolem Roje a propátrávajících svými radary prostor do ohromných vzdáleností. To dovolí zjistit každé těleso už několik dní před setkáním a zorganizovat hon. Lovci budou jako stíhači ve válce : svou rychlostí a šikovností ručí za to, aby žádná kosmická bomba nezasáhla některý Ostrov. Ovšem takový případ je extrémně nepravděpodobný vzhledem k tomu, že CMC mohou operativně změnit své dráhy, aby se nebezpečnému impaktu vyhnuly. Při setkání s tělesem natolik velkým, že není možné či potřebné se jej zmocnit, se celý Roj tak přeskupí, aby v něm vznikl otvor (tunel), kterým těleso beze škody volně proletí.   (Případné neštěstí samozřejmě minimalizuje okamžitá pomoc ostatních členů Roje - také proto jich je tolik.)


Strategie Rojení samozřejmě není originální ; příroda ji objevila už před stamiliony let u včel a jiného sociálního hmyzu. A za tu dlouhou dobu všemožného důkladného prověřování se výborně osvědčila : sociální hmyz je nejúspěšnějším a nejrozšířenějším druhem na Zemi. Analogicky se dá očekávat, že Kosmickým Rojením se také lidstvo úspěšně rozšíří po celém Vesmíru a ovládne i hvězdy (jak dále uvidíme).
Nezůstane totiž vázáno pouze na planety - které jsou jenom hvězdnými vazaly, připoutány k nim gravitací a závislé na jejich záření. A i když se k nim jejich hvězdný pán ve zřídkavých případech chová milostivě (a dovolí tam podmínky vhodné pro život), je to jen dočasné : vždycky po několika miliardách let hvězda vybuchne a své planety zničí. Tento konec je neodvratný : vyplývá z důkladně ověřené teorie hvězdného vývoje a mnohokráte byl už pozorován : ve vesmíru hvězdy vybuchují jakožto novy a supernovy takřka co chvíli.

Však našim vyspělým potomkům nebude neodvratný zánik planet vůbec vadit : nebudou žít na těchto problémových tělesech, ale na mobilních Nebeských Ostrovech, se kterými vždy včas odletí do bezpečí. Výbuchy hvězd totiž lze předvídat už tisíce let předem : ohlašují se dlouhým obdobím nestability, kdy končící hvězda chaoticky mění své záření a očividně se nafukuje. Jestli se tak nápadně začne chovat slunce, v jehož soustavě právě pobývá nějaký roj NeOs, budou mít jeho obyvatelé dost a dost času, aby tam ještě posbírali co nejvíce užitečných materiálů včetně Vodíku a poté se odstěhovali k dalším, stabilnějším hvězdám...

    Na závěr ještě shrneme, že Kosmická Unie :
  • Vyřeší nejpalčivější problémy (přelidnění, nezaměstnanost, chudobu, války, terorismus, "přeprůmyslnění", přehřívání a j.)
  • Eliminuje ekonomické i politické krize a dá našim potomkům úžasné bohatství, štěstí a moc.
  • Ochrání lidstvo při katastrofách, srážkách s asteroidy a zvláště kybernetické "Apokalypse".
  • Umožní lidstvu dosáhnout kvalitativně vyšší úrovně vývoje : SupraCivilizaci.
  • Naplní kosmický smysl života Homo Sapiens (= polidštit Vesmír) a pozvedne humanitu.

[Pokračování je ještě v části Expanze Lidstva.]                        
 

Aleš Alex Borek              
 

NÁVRAT  NA  OBSAH NA  DALŠÍ  STRÁNKY