N E K L A S I C K É     P O R O Z U M Ě N Í     B O H U
1 .  Nebeská  Boží  symbioza .  
2 . Kontroverzní tajemství Boha.
3. Proč Všemohoucí připouští zlo
4. Užitečnost smrti, válek, nemocí
5. Bůh mlčí = Absolutní tolerance.
6. PAN, přirozenost a svébytnost .
7. Síťový model Boha, TrojJedinost
8 .   Naděje   na   Zbožštění .    
9. Neklasická teorie Absolutna
10. MimoKosmický "svět" Idejí
11 . Nehmotné  Ideové  osoby .
12. Integrální nadbytost THEOS
13 .  Důvody  a  účel  Vesmíru .
14. BiKosmická Spravedlnost

 

1. NEBESKÁ BOŽÍ SYMBIOZA 

Filosofie biKosmie ukazuje , že vedle našeho hmotného Kosmu existuje komplementární nemateriální mimoKosmos (informační "svět" Idejí). Je mimo Vesmírný časoprostor a vyskytují se tam i všelijaké metafyzické entity, nehmotné Ideové bytosti apod...
    Tamní absence prostoru umožňuje Ideovým bytostem absolutně dokonalé spojení a komunikaci : žádná vzdálenost je neodděluje, takže mohou býti v tom nejužším styku. A díky nehmotnosti se mohou i "prolínat", bezprostředně "splývat" a vytvářet integrované komplexy.

V mimoKosmu je také možný podstatně lepší způsob poskytování informací, nežli v materiálním světě : jejich současné sdílení , jak ukazuje obrázek :

Obr.2.: Sdílení Ideje                    

Majitel A atraktivní informace, ideje I dovolí dalšímu zájemci B, aby ji také akceptoval ; avšak ponechá si ji (aby o ni nepřišel), ani mu nedá její kopii (aby se s tím nemusel namáhat). Úplné sdílení je možné proto, že oba tam mohou být na jednom a tomtéž místě : v mimoKosmu je neodděluje žádný prostor ani vzdálenost.

Fyzikální analogie : Dva atomy (například Vodíku) mohou sdílet své valenční elektrony ; pak mají společný elektronový obal, který je svazuje dohromady. Je to kovalentní vazba , nejpevnější a nejrozšířenější mezi atomy. Umožňuje vytvořit kvalitativně vyšší komplexy atomů : chemické sloučeniny, molekuly atd.
    Společenská analogie : Přátelé, spojení společnou myšlenkou, idejí či zájmem. Národ, sdílející společný jazyk, kulturu, ideologií, historii a další...  I větší množství bytostí může sdílet jednu či více společných Idejí - jež takto tvoří jejich vazební pouto.


    Sdílení idejí Ideovými bytostmi je "svazuje" dohromady : můžeme to nazvat, v analogii s chemickou vazbou, třeba Ideová Vazba. Podílníci se soustřeďují kolem této centrální Ideje a vytvářejí jakýsi Duchovní Komplex, "symbiozu".
 
    Jejich sjednocení může být absolutně kompaktní, poněvadž nejsou odděleni žádným prostorem : všichni členové jsou na jednom místě. A díky nehmotné prostupnosti jich tam může být libovolné množství - vzájemně si nezavazejí, ale prostupují, prolínají se.
    Též počet sdílených Idejí se neomezuje na jedinou, mohou míti povícero integrujících myšlenek.

Reálnou analogií jsou nejrůznější společenství lidí sdílejících nějakou sjednocující ideu (nebo více idejí) : od zájmových kroužků přes politická hnutí až po církve. Materiální bytosti však nikdy nemohou utvořit absolutně kompaktní celek, jsouce odděleny prostorem a neprostupností hmoty . Pouze v mimoKosmu se dokážou nehmotné Ideové bytosti ideálně sjednotit (integrovat) a vytvořiti kvalitativně dokonalejší Společenství (symbiozu).

      Pro křesťany jsou hlavní Ideje ve chvíli smrti náboženská Víra, Naděje na Nebe a zejména Láska k Ježíši.
Ty v PostExistenci vedou (jako kompas) dobrou Duši k Ježíši (který je centrem Nebe).
    V mimoKosmu Duši od něj neodděluje žádný prostor ani čas = nic nebrání jejich nejužšímu vzájemnému spojení sdílením společných křesťanských Idejí . Díky nemateriálnosti se všichni prolínají a dík absenci časoprostoru má každý přímý styk s Ježíšem (nikdo není na okraji outsiderem).

Všichni jsou tam přitahováni sdílenou Ideou lásky ke Kristovi tak silně, že vytvářejí integrální společenství (mající miliardy členů). Je to jakási symbiotická Nadbytost, jejímiž "buňkami" jsou zvěčnělí křesťané (a jejíž inteligence je součtem jejich intelektů - tedy úžasně nadlidská).
    [I v Bibli se píše, že všichni dobří křesťané v Nebi tvoří mystické tělo Kristovo, jsou jeho "údy".]

      Teď ještě předložíme neklasickou parafrázi výroku K. Marxe  "Nikoli Bůh stvořil Člověka, ale Člověk stvořil Bohy" :
Z neklasického hlediska vskutku je Bůh tvořen svýni věřícími v Postexistenci, kteří ho konstituují jakožto jeho symbiotické "buňky".

  [Však oproti Marxovi nyní konstatujeme, že (vlastně vpodstatě každé) náboženství má pravdu.
A také opravdu existují odpovídající Nebesa (v MimoKosmu) : Křesťanské, Islámské, Židovské, hinduistická, pohanská, atd...]


Ideové bytosti v nemateriálním mimoKosmu nepotřebují nic hmotného ; nemají hmotná těla ani materialistické potřeby. Jejich snahou je získávání nejrůznějších Idejí (ty jsou informačním analogem věcí). Ty pak mohou nejvýhodněji získat vzájemným sdílením (bez namáhavého vymýšlení a kopírování).

A nejvíce Idejí získají vzájemným proniknutím a symbiotickým prolnutím = plným sdílením všeho, co mají. Lze to nazvat jakýmsi "Ideálním manželstvím", kde mají společné nejen všechny věci, ale i těla ; stávají se vlastně dvojjedinou bytostí.

Ve hmotném světě se mohou manželé pronikat pouze částečně (příslušnými orgány) . V mimoKosmu však nic (hmota ani prostor) nebrání úplnému vzájemnému proniknutí Ideových bytostí.
    A všeobecně prospěšného prolnutí se tam může zúčastnit libovolný počet milovníků, neboť nehmotní si nezavazejí : jsouce prostupní, mohou být všichni na stejném místě.


    Bůh miluje samozřejmě všechny své symbionty (Nebešťany) jako sebe sama, poněvadž jsou Jeho "údy". Jejich štěstí je jeho štěstím, jejich dobro je jeho dobrem - a jejich bolest by byla i jeho bolestí : proto se o ně stará líp, než matka o své děti (jako se my staráme o svoje vlastní údy).
    Vytváří pro ně (a tím i pro sebe) absolutně dokonalá Ideální Nebesa - to je nejlepší náplň jeho bytí .

Nadrozum a schopnosti Božského společenství jsou syntézou myšlení a schopností všech jeho členů ; proto se zajisté snaží, aby každý jeho příslušník (= Nebešťan) byl co nejlepší a nejšťastnější - a díky jeho úžasným schopnostem se to také perferktně daří.

 

2. KONTROVERZNÍ TAJEMSTVÍ BOHA

Bohu (i Nebešťanům) se hodí,        
když lidé umírají mladí .        

  Přirozená smrt stářím totiž je (až na výjimky) způsobena celkovou degenerací organismu, tělesnou zchátralostí a senilní demencí (jen málokoho to nepostihne). Na zchátralém těle ovšem Bohu nezáleží - to zůstává ve hmotném Světě na pospas červům a hnilobě - co však s degenerovanou duší ?
    Ta se po přetransformování do PostExistence v mimoKosmu - viz 6. kapitolu části "biKosmie" - stává členem Božského společenství (jak víme z 1. kapitoly). Přičemž zachovává totožnou osobnost jako ve chvíli smrti = má stejné duševní vlastnosti : tudíž také senilní, dementní, slabošský a nesnášenlivý (věru, zchátralý to "úd Boží" k ničemu).

Taková degenerovaná "buňka" Boha (resp. Nebešťan) je věru politováníhodným ubožákem, neschopným se radovat a užívat si nebeského štěstí, protivným a zapšklým. I takovouto trosku sice dobrosrdeční Nebešťané zahrnou milosrdenstvím a útrpností - ale už stěží obdivem, respektem a úctou (což by si staří zasloužili).

Také pro Společenství bude senilák víceméně k ničemu : jsa dementní, nebude přinášet nové Ideje a inspirace, jsa slabošský a zbabělý, nijak nepovznese jeho charakter. A jsouc stařecky zapšklý, nebude ani absolutně šťastný a laskavý, ani zdrojem radosti pro druhé ; jakožto nesnášenlivý bude zdrojem konfliktů a velice těžko se přizpůsobí Informačnímu světu, tak odlišnému od jeho netolerantních zvyklostí.

    Zatímco člověk odešlý v plné síle bude takový i v PostExistenci : kvalitní a užitečný, přínosný pro Boží společenství a vítaný Nebešťany . A také on sám si jistě bude moci lépe užívat všech rajských radostí a lásek, než kdyby byl zchátralým a slaboduchým zatrpklíkem.

Nelíbivě lze proto říci, že rychlé zabití za mlada ve válce je lepší, nežli pozdější ubohá smrt stářím. Totéž platí samozřejmě i pro další předčasná úmrtí : nemocemi, hlady, přírodními katastrofami, dopravními nehodami a jinými nepřirozenými způsoby.

Proto Bůh válkám, nemocem a jiným smrtím nezabraňuje.        

  Dokonce lze i "kacířsky" říci, že náboženské války Bůh podporuje (!) - protože v nich zabíjení věřící následně v PostExistenci posilují jeho integrální nadbytost kvalitními mladými členy (což je lepší, než kdyby tam přišli po přirozené smrti stářím až jako senilní degeneráti).
    A také se tím brání přelidňovámí - a následnému zdevastování Země...

Pročež Bůh podněcuje svoje fundamentalisty k náboženským válkám : má z toho prospěch On (získá nové "buňky" svého metafyzického "těla"), Nebe (dostane hrdinné bojovníky proti Pekelníkům)  i veškerá Boží příroda (Theos se nestará jen o jediný egocentrický druh, nýbrž o celou planetu).
    A taky ve válkách hyne víc agresivních hlupáků - mírní a chytří se tomu vyhnou - což je pozitivní výběr...


    I další okolnost je závažná : čím déle je člověk na světě, tím více zla i hříchů asi nadělá - tudíž tím snadněji skončí v Pekle místo v Nebi (takže Božské společenství pak o něj úplně přijde) :
Pravděpodobnost pádu do Pekla je tedy úměrná délce života .              
 
    A i když ho tento nejhorší osud nepotká, tak pravděpodobně zatíží svůj charakter více špatnostmi a předsudky a tím hlouběji se do jeho duše zažere špína. Tudíž tím horší a Bohu odpornější bude i jako Ideová bytost, tím obtížnější bude též jeho očištění. A také tím více špinavostí přinese po transformaci do Božího Společenství ; nebude pak pro ně ušlechtilým přínosem, leč kontaminací a znečišťovatelem zhovadilostmi.

Dětem toto nehrozí : ty jsou vesměs nevinné a čisté jako andělíčci ; a jimi se také stanou, když případně zemřou. V Nebi pak budou hýčkány a vychovávány ušlechtilými Nebešťany a přetransformovanými svými předky nebo příbuznými. Čeká je tak absolutní štěstí a mohou se vyvinouti v dokonalé členy Boha.
    Zatímco když dožijí do přestárlosti, dostanou se do Postexistence třeba jako zdegenerovaní zhovadilci, neschopní působit radost druhým ani sobě a škodliví Nebešťanům i Bohu ; či dokonce zavržení zločinci, kteří se stávají kořistí Zloduchů a nezpůsobí radost v Nebi, nýbrž v Pekle (když si na nich ďáblové budou ukájet svoje zvrhlé choutky).
    U dětí předčasně zemřelých tyto problémy ovšem nejsou : ty jsou ještě nezkažené, jednoduché a bez předsudků ; jejich transformace do mimoKosmu je snadnější a lépe se přizpůsobí Ideovému světu. Do Nebe přinesou mladistvou svěžest a entuziasmus ; pro jejiho členy budou vítanými mazlíčky.

Nelze pominout ani fakt, že ve vzdálené budoucnosti SupraCivilizací asi bude dětí nedostatek a tento jejich neklasický zdroj (transformace předčasně zemřelých z minulosti) bude pro SupraC vítaným přínosem - takže jej Společenství nemůže zrušit. V SupraCivilizaci pak děti budou vychovávány a hýčkány bezdětnými občany ; resp. svými rodiči, předky nebo příbuznými tam přetransformovanými. Dostane se jim tak absolutního štěstí a mohou se vyvinouti v dokonale ušlechtilé příslušníky Supracivilizace - na rozdíl od jejich rodného primitivního světa, kde by je čekalo utrpení, bída a úpadek.
    Kdyby tam ty předčasně zemřelé děti Bůh zachránil a ty se dožily do přestárlosti (a uhynuly smutnou a bolestnou smrtí), dostaly by se do Postexistence možná jako zdegenerovaní zhovadilci či bídní hříšníci, což by zajisté byl mnohem horší osud.

    Z těchto důvodů Bůh ani Nebešťané nikoho nezachraňují před předčasnou smrtí (pravděpodobně by tím udělali více špatného, než dobrého).
Ani když někdo (třeba rodiče, přátelé či milenci) prosí Nejvyšší v modlitbách . Ostatně by nebylo spravedlivé, aby jednomu pomohli (třeba kvůli jeho podlízavosti nebo protekci prosebníka), zatímco druhý, za kterého nikdo neoroduje (= nelobbuje), by musel umřít.

A úplně všechny zachraňovat před smrtí Bůh ovšem nemůže : to by vedlo ke katastrofálnímu přelidnění, devastaci Zeměkoule, zničení Boží biosféry a úpadku civilizace . Moudrost Boží je samozřejmě větší, než lidská : pro Nejvyššího není smrt absolutním zlem (tím je duševní degenerace a pád do Pekla) - nýbrž naopak vstupem do lepšího světa i absolutního štěstí Postexistence.

Dalším důvodem nebránění Smrti je paradoxálně lidská láska (!) . V postexistenci je množství zemřelých rodičů, kteří se chtějí co nejdříve setkat se svými dětmi a milenců, toužících po shledání se svými partnery - ti všichni samozřejmě mají zájem na tom, aby co nejdříve přišli za nimi a podíleli se s nimi na nebeské blaženosti. Najisto už totiž vědí, že smrt není tristním koncem bytí, nýbrž vstupní branou do Postexistence v nových, podstatně lepších světech : Nebesích v mimoKosmu a Rájích v Supracivilizacích.

    Na rozdíl od nás, kteří ovládáni (a dezinformováni) pudem sebezáchovy, se děsíme Smrti jako totálního ukončení života - všichni zvěčnělí lidé v Postexistenci ji naopak vítají jako prostředek příchodu jejich milovaných k nim.
    Poznali už ze zkušenosti, že Smrt jim neuškodí, nýbrž pomůže k dokonalejšímu bytí v nejvyspělejším Společenství, absolutnímu štěstí a věčné postexistenci v Ráji. Smrt uspíší příchod do Nebe a zamezí úpadku a páchání zla ve špatném Světě, který by eventuelně mohl jejich milované totálně zdevastovat až přivést do Pekla (což by byla podstatně horší, opravdu totální tragedie - i pro jejich přátele).
      Proto umírání nechtějí zabraňovat ani rodiče či partneři, kteří už jsou v Nebi.

 

3. PROČ VŠEMOHOUCÍ PŘIPOUŠTÍ ZLO

  Je třeba zdůraznit, že předčasné smrti sice Bůh nezabraňuje, ale ani ji nezpůsobuje (přestože se mu hodí) - příčiny umírání jsou výhradně přirozené. Jakékoliv zbavování života by bylo v rozporu s nejvyšším Dobrem a jeho vlastním přikázáním "Nezabiješ" i absolutní (= nepodmíněnou lidským chováním) Láskou a Soucitem.
    Je taky jasné, že takto nepřirozenou smrtí získaní (vlastně násilím unesení) členové Boha by patrně příliš nemilovali svého vraha a nepřispívali k Rajské pohodě. Ani Nebeští bojovníci tak nepřirozenou smrtí získaní (vlastně násilně "zverbovaní") by asi nebyli příliš loyální ke svému únosci a měli by tendenci přejít k Nepříteli (Satanovi, zradit Boha).

    Bůh ostatně vůbec nepotřebuje lidi zabíjet - každý zcela určitě "natáhne bačkory" sám . Ani nemusí čekat na něčí smrt : z mimoKosmu mimo čas trvá i ten nejdelší lidský život míň než okamžik...
    Tak opět vidíme absurdnost domněnek, že Bůh někoho postihuje smrtí . Sice je pravda, že se mu hodí, když lidé umírají mladí - ale říkat, že jim k tomu nějak "dopomáhá", je lživou pomluvou (inspirovanou asi Ďáblem).
    Nějaký Anděl Smrti (nebo antický bůh Thanatos) jsou jenom lidskými výmysly (jakých jsou staré teologie plné).

Každému by mělo být už jasné, že například středověké morové rány nebyly žádnými Božími tresty za hříchy postižených : přece při nich umíralo i množství těch, kteří prokazatelně nehřešili nebo ani hřešit nemohli, třeba mniši v klauzuře nebo děti v peřince . [A dneska přece zpupné západní lidstvo hřeší mnohem více, žádné hladomory však je nepotrestají !]
    Ani úpěnlivé prosby a ponížené modlitby k Bohu (skoro) nikdy nákazu nevyléčily - což svědčí nikoliv o jeho bezcitnosti, ale o nevinnosti Nebes : za všechno mohly jedině bacily a další ryze přirozené příčiny.

A podobné je to i s moderní pohromou : AIDSem . Kdyby i ten měl být Božím trestem na zkažence, nepřenášel by se z matek na nenarozený plod v jejich lůně nebo mateřským mlékem na kojence !  Začpak by takto krutě (nákazou AIDSem) asi Bůh trestal čistá nevinná novorozeňata ?  Jistě je jasné, že takového donebevolajícího bezpráví by se Nejspravedlivější nedopustil.
    Toho je schopný - ani Ďábel ne, to by Bůh nepřipustil a Peklo ani nemá zájem o nějaké malinké kojence, s kterými by si ti suroví sadisti asi moc "neužili" (a kteří by beztak, díky své bezhříšnosti, přišli hned do Nebe) - pouze a výhradně ta bezcitná, primitivní a neosobní Příroda ; konkrétně jedině nějaký ten zmutovaný nevědomý virus (HIV).


Nejvyšší nezasahuje do Reality (ani neodstraňuje zlé průvodní jevy života v primitivních světech) : jednak z principálních důvodů (absolutní tolerance), aby nenarušoval přirozenost Světa. Leč také proto, aby lidé v primitivním světě získali vlastnosti, které přešlechtění občané SupraCivilizací postrádají :

Překonávání překážek a utrpení ve světě totiž Člověka zoceluje, stává se odolným a dokáže překonat bolest a strach - zatímco ti věčně jenom blažení obyvatelé Rájů se stávají zhýčkanými, změkčilými a zbabělými. A řešením obtížných problémů dále člověk rozvíjí pozitivní schopnosti, aktivitu a sílu - kdežto absolutně šťastní hyperboháči v samých radovánkách dokonalého bezproblémového Ráje zpohodlňují, leniví a ztrácejí iniciativnost.

Proto Bůh ponechává své budoucí členy vyrůstat v obtížných podmínkách drsné Reality, aby skrze ně dostal ty potřebné vlastnosti, které v Nebesích nemůže získat. Proto náš svět ponechává surovým a tvrdým, aby v něm vyrůstali nezhýčkaní a nezměkčilí budoucí členové Společenství, kteří ho posílí (na rozdíl od zpohodlnělých příslušníků SupraC, sice velice dobráckých, ale někdy slabošských).
Reálný život je přípravou na požadavky Postexistence ; a střetávání se zlem Světa pak průpravou na boj se zlými bytostmi a problémy, před nimiž by ti příliš hodní Nebešťané a občané SupraC jen uhýbali.

    Překonávání obtíží primitivního světa pěstuje v lidech houževnatost a zlo ve Světě podněcuje lidi k bojovnosti - vlastnosti, která mírným Nebešťanům chybí, která však je nezbytná v boji proti Zloduchům.
    Bůh potřebuje i tvrdý primitivní Svět jakožto Líheň tvrdých bojovníků proti Pekelníkům, chtějícím ovládnout veškerenstvo - zvyklých vydržet rány, snášet utrpení a neutíkat před útoky. (Hodní andělé nebojují a tak vítají lidi, kteří se toho ujmou.) Těžký pozemský život je tak přípravou na případné obtíže Postexistence v mimoKosmu - a střetávání se zlem Světa pak průpravou na střety se Zloduchy metafyzickými.

Vševědoucí zajisté dobře zná i starou vojáckou moudrost : "Těžko na cvičišti = lehko na bojišti" . Tak i proto lidem jejich těžký pozemský život nijak neulehčuje, aby se pocvičili v překonávání obtíží (ne, že by se třeba kochal jejich trápením ; zlo světa má výhradně přirozené příčiny).

A konec-konců i v té nejdokonalejší Supracivilizaci může dojíti k poruchám, nehodám, katastrofám ; také někteří vyšinutí lidé či roboty mohou páchati zločiny. (Nelze říci, že co je dokonalé, tak se nikdy nemůže pokazit - jak dobře ví legendární Pan Murphy (;-) .)
    SupraC proto též potřebuje statečné zachránce, odvážné hasiče, tvrdé policisty - i když jen velice vyjímečně - k tomu však se změkčilí obyvatelé Rájů, zhýčkaní absolutním přepychem, příliš nehodí (mohli by v rozhodující chvíli selhat s katastrofálním následkem).
    Ovšem primitivní lidé, procvičení těžkým životem, dokážou nepříznivým okolnostem lehko odolat a spolehlivě plnit i nejtěžší úkoly - to je další důvod, proč jsou tak potřební a cenní též pro vyspělé Supracivilizace.

A tak dospíváme k dalšímu kontroverznímu odhalení:          
Bohu (i SupraCivilizacím) se hodí,              
když lidé mají tvrdý a těžký život.
             
 
[Srovnej i známou lidovou moudrost :            
"Koho Bůh miluje, toho křížem navštěvuje".]            
 
      Nicméně Nejvyšší k tomu nijak nepřispívá - že by třeba na lidi sesílal nějaká "Protivenství", "Zkoušky" a pod... - ale nic proti tomu nedělá, nijak lidem život neulehčuje.
    Neznamená to však, že by lidskému neštěstí a utrpení jenom lhostejně a bezcitně přihlížel. Neodstraní je však žádným zázrakem (= nekorektním narušením přírodních nebo společenských zákonů) - do fyzického Vesmíru nezasahuje, respektujíc jeho autenticitu - nýbrž moudře to vykompenzuje v ideální PostExistenci...

 

4. UŽITEČNOST SMRTI, VÁLEK, NEMOCÍ

Představme si, jak by svět vypadal, kdyby nikdo z lidí nezemřel předčasně (hladem, nemocemi, válkami či jinými příčinami). Kdyby každé narozené dítě se ve zdraví a pokoji dožilo vysokého stáří, zplodivši přitom několik svých potomků, kteří by zase všichni přežili a rozmnožili se - pak by se počet lidstva zvětšoval geometrickou řadou :

Jestliže by se narodily průměrně 3-4 děti na jednu ženu, zvětšil by se počet lidí za jednu generaci (asi 33 let) celkem 1,5 až 2 krát. A za století (3 generace) pak 1,5 až 2 krát na třetí, t.j. přibližně 3,4 až 8 krát. Počítejme s nižší natalitou, poněvadž ne každá žena má tolik dětí, a jen čtyřnásobným rozmnožováním lidstva za 100 let (tolikrát se zvětšila populce ve 20. století, přestože lidé umírali).
      I v takovém případě by lidí přibylo za 200 let 4 x 4 = 16 krát , za 300 let : 16 x 4 = 64 krát , za 400 let : 64 x 4 = 256 krát , za 500 let : 256 x 4 = 1024 krát . A za 1000 let pak 1024 x 1024 t.j. přibližně milionkrát, za 2000 let bilionkrát, za 3000 let trilionkrát, za 4000 let kvadrilionkrát, za 5000 let kvintilionkrát, za 6000 let sextilionkrát...

Například od stvoření lidí, které mělo podle Bible být před více než 6 400 lety, by se jejich počet zvětšil více než 256 sextilionkrát (1038), což je naprosto absurdní. Jejich celková hmotnost (cca 1040 kilogramů) by asi desetmiliardkrát převýšila celou naši Sluneční soustavu (!)

Dokonce i při mnohem menším přírůstku by přemnožení lidé zaplnili celou Zeměkouli během pár tisíciletí jako kobylky. Spotřebovali by všechny suroviny a paliva, zplundrovali veškerou přírodu, zamořili a znečistili kdeco. Zkonzumovali by naprosto všechno živočišstvo (včetně krys, červů i hmyzu) a rostlinstvo (z hladu by jedli trávu a okusovali kůru ze stromů) . Všech komodit by byl zoufalý nedostatek - jediné, čeho by byl zoufalý nadbytek, by byli lidé - takže je nabíledni, co by posléze jedli : nakonec by musel být povolen kanibalismus.

    Vidíme, že Smrt není nepřátelská Životu, ale nutná pro jeho kvalitní vývoj (biogenezi) - proto ji v našem světě Bůh nemůže zrušit.
    Ovšem soucítí s lidmi (vždyť to jsou vlastně jeho budoucí členové, kolegové Nebešťanů) a dovede najíti geniální východisko z této protikladné situace : Smrt sofistikovaně překoná tím, že z ní činí "bránu" k Postexistenci. Smrt je počátkem transformace do mimoKosmu, kde se nijakého přelidnění netřeba obávat : vejde se tam nekonečný počet bytostí a nepotřebují jídlo ani žádné hmotné věci.

Války, nemoci, hlady a jiné katastrofy jsou teď nezbytnými regulátory populace, poněvadž "Homo Sapiens" díky svým schopnostem a civilizaci už nemá - kromě bacilů - žádné přirozené predátory, kteří by jeho přemnožování udržovali na uzdě. Všechny je už zlikvidoval ; jediným jeho rovnocenným nepřítelem (který může bránit katastrofálnímu přemnožování) je on sám (a bacily, ty však také poráží).
      Omezení krasoduchové srdceryvně lkají a hořekují nad ztrátami, které lidstvu způsobily války a nemoci - nechápou totiž, že bez nich by dnes na Zemi nebylo k hnutí ani k žití :

Vezměme za příklad jednu válku ve starověku a počítejme se ztrátami v ní asi 100 000 mladých vojáků. Kdyby té války nebylo, tito lidé by nezahynuli, ale rozmnožili se ; v každé generaci (za 33 let) by se celkový počet jejich potomků zdvojnásobil (což je celkem skromný odhad).
    Za 33 let by to bylo 200 000 potomků, za 66 let pak 400 000 , za 100 let 800 000 atd... Během každého století by se počet jejich potomků cca zosminásobil : za 300 let by už jich bylo asi pětsetkrátkrát více, neboli solidních 50 milionů , za dalších 300 let opět pětsetkrát více , neboli hrozivých 25 miliard  a za další 3 století přímo horrorových 12 500 miliard !
    Do dnešní doby počet potomků zachráněných vojáků by dosáhl neuvěřitelných 200 bilionů (a to z pouhé jediné války !).

Takže nějaký naivní mírotvůrce, který by zabránil dávným válkám v bláhové naději, že tím lidstvu přináší nový Zlatý věk, by naopak vyvolal následně úplnou Apokalypsu : za 2 tisíciletí by svět přetékal masami hladových bezdomovců, příroda by už neexistovala, suroviny a energie by byly vyčerpány, masově by bujela zločinnost, narkomanie i sebevraždy - a čím by se ty davy přemnožených chudáků na zplundrované Zeměkouli asi tak musely živit, o tom raději pomlčím (stejně už to víte).


A úplně stejně by to dopadlo, kdyby ze světa zmizely všechny nemoci, které v dávných dobách kosily tisíce dětí ročně. Ty by pak dospěly a následně se rozmnožovaly geometrickou řadou - načež by nastala situace už výše popsaná . A kdyby nějaký šíleně geniální lékař dal lidstvu lék na všechny nemoci, vyvolal by - hádejte co ?
    Jestli si myslíte, že nějaký Zlatý věk, pak jste nepoučitelně naivní . Ale napovím vám : zeptejte se v Austrálii. Tam vám řeknou, k čemu vedlo bezuzdné přemnožování tamních králíků (a to jsou králíci mnohem skromnější než lidé).

Ve skutečnosti by samozřejmě k popsaným tristním koncům nikdy nemohlo dojít : katastrofickému přelidnění by zabránily další války, nemoci a hlady (kterých by ustavičně přibývalo, jak by se lidstvo přemnožovalo). Uvedli jsme ty výpočty především na ilustraci neklasické teze, že odstranění smrti, válek a nemocí by vývoji druhu Homo Sapiens vůbec neprospělo - ba právě naopak.

    Takže už snadno pochopíme, proč Nejvyšší neodstraní ze světa smrt, války a nemoci : neprokázali by tím lidstvu žádné dobrodiní, leč pravý opak (byl by to Danajský dar, vedoucí ke zkáze civilizace). Bez nich by totíž na Zemi nebyl nějaký ráj - nýbrž pravé peklo . Žily (vlastně živořily) by zde biliony hladových a zubožených nešťastníků, příroda by už neexistovala, suroviny a energie by byly totálně vyčerpány, masově by bujela kriminalita i kanibalismus.

Za to, že ještě dnes můžeme jakžtakž lidsky žít a příroda není úplně zdevastovaná, vděčíme také nemocem a válkám - a za to, že přelidněnost dnes ničí Zemi, lze "děkovati" především naivním humanistům, kteří vyvolali populační explozi a tím způsobili mnohem více zla, než z hloupé samolibosti odstranili (chtěli vypadat hezky, být uznávaní a míti příjemné sebeuspokojení, jak jsou hodní - leč dobrými úmysly je v tomto případě dlážděna cesta do Pekla...).

Díky milionům ubohých dětí zemřelých nemocemi a mladých lidí zabitých válkami dosud nenabylo přelidnění katastrofického rozsahu a lidstvo má ještě čas na přípravu rozšiřování se do Vesmíru. Bez jejich smrti by už ve 20. století došlo k populačnímu zhroucení civilizace (jestli ne k atomové katastrofě), totálnímu barbarství a cesty ke hvězdám by navždy zůstaly jenom utopií. Kosmická expanze lidstva by se nekonala, žádná Supracivilizace by ani nemohla vzniknout ; namísto ideálních vesmírných Rájů by existovalo jenom reálné pozemské Peklo...

Jedenadvacáté století času, o něž byl ten kolaps oddálen, bylo zaplaceno strašlivými utrpeními předchozích generací - které byly obětovány, aby druh Homo Sapiens mohl roznést Život do Vesmíru a povznést jej na vyšší úroveň . A my všichni bychom se měli snažit, aby ty oběti nepřišly nazmar, aby se Člověku nakonec podařilo expandovat do Kosmu, vytvořit Supracivilizaci - a aby následně i ti obětovaní byli odměněni "vzkříšením" a štěstím navěky v budoucích Rájích.

    Smrt a zlo snižující populaci byly nezbytné v primitivních dobách vývoje lidstva omezeného na jedinou planetu - jejich předčasné odstranění by mohlo další vývoj k Nebesům znemožnit . Však po expanzi do nekonečného Kosmu lidstvo bude mít už dostatek životního prostoru i zdrojů ; může se neomezeně rozmnožovat a smrt i Zlo ztratí svůj regulativní význam ; na vyšším stadiu SupraCivilizace pak budou eliminovány.

Nejvyšší neodstraňují Smrt a zlo v minulých dobách (včetně naší), neboť by tím poškodili Kosmogenezi a poničili Budoucnost ; dojde k tomu až tehdy, kdy lidstvo vyspěje a dosáhne hvězd : viz 5. kapitolu části "Supracivilizace" : Cyklická Nesmrtelnost  ; to jim zároveň umožní odejmout smrt i ode všech generací Minulosti.

 

5. BŮH MLČÍ = ABSOLUTNÍ TOLERANCE

      Jak známo, tak se Bůh normálně s lidmi nestýká ; má k tomu i mnoho dobrých důvodů :
  Prvním  a nejpřirozenějším je elementární fakt, že tady prostě není . Ne však že by absolutně neexistoval, jak prohlašují marxističtí fundamentalisti, leč absentuje pouze v našem fyzickém Vesmíru (relativním). Je Ideovým Společenstvím, nacházejícím se úplně mimo naši materiální Realitu, v mimoKosmu.
    A oba tyto "světy" jsou disjunktní (jak vysvětleno v části "biKosmie"), nemají nic společného, jsou substanciálně protikladné a nemohou se vzájemně stýkat ani interagovat. Takže faktory potřebné pro komunikaci a pronikání mezi mimoKosmem a naším hmotným Vesmírem chybí.

Jsouc absolutně tolerantní, Bůh také nechce narušovati přirozenost a svébytnost Reality ; zázraky páchá - neboť jsou přestupky proti přírodním zákonům - pouze v mimořádných případech. A proto komunikuje neobyčejně zřídka ; ne proto, že by lidmi pohrdal, nýbrž právě naopak : protože ctí jejich soukromí a svobodu - toť  druhý důvod  mlčení Nejvyššího.

Bůh se s nikým nebaví (ani s pánem, ani s kmánem) i když po něm chtějí cokoliv ; poněvadž kdyby vyhověl jednomu, bylo by pak spravedlivé a slušné, aby vyhověl i druhému, potom třetímu, pátému, desátému - a dalším a dalším (ani pralidi by nesměl diskriminovat) .Takže by ji pak meustále obtěžovaly davy všelijakých "vlezprdelků" nejrůznějšími žádostmi a stížnostmí, například :
    "Panebože, proč jsi nechal chcípnout mou kozu, zatímco sousedovu nechal žít. Ať mu chcípnou dvě, aby se tak nenaparoval, a já Ti dám do kasičky v kostele 50 korun !"
    "Všemohoucí - proč jsem nevyhrál v loterii, kdežto Vonásek, který nebyl už dvakrát na mši, vyhrál třetí cenu. Jestli mě nenecháš vyhrát aspoň druhou, přestanu chodit do kostela úplně !"

    Tak je nejlíp, když Nejvyšší hraje "mrtvého brouka" a má od lidí svatý pokoj. Stejně by nemohl vyhovět všem ve všem, což by pak vyvolávalo "zlou krev", závist až nenávist (koneckonců by většina byla nespokojená).
    Bůh tedy má rád ateisty (i když to vypadá paradoxně) - protože ti Ho aspoň neobtěžují ustavičnými žádostmi, stížnostmi, sliby a pochlebováním ; ani na něho nesvádějí leckterá přirozená neštěstí, úmrtí a katastrofy.

Za 3. :   Nadosobnost zůstává ve svém mimoKosmu a zachovává splendit izolation taky právě proto, že by lidé velice rádi přijali její pomoc. Ba co dím "přijali" - oni by tu pomoc přímo žádali : čímdál vehementněji, a až by jim otrnulo, tak by si to drzejší třeba i vynucovali. Například slovy :
    "Nejmilosrdnější, jestliže necháš umřít mého miláčka, tak budeš mít na svědomí i mne - protože já to nepřežiju (a možná si něco udělám). Tak ukaž, že jsi opravdu Nejdokonalejší a zachraň ho ; my oba pak budeme tvými nejoddanějšími služebníky a budeme Tě denně uctívat, chodit do kostela, dělat dobré skutky, koupíme Ti tu největší svíčku (atd. atd...). Jsi přece Nejvyšší, Nejlepší, Nejlaskavější, Nejslitovnější (atd. atd...) - tak můžeš snadno zachránit jednoho pozemského červíčka - co Ti to udělá ?"

Zachránit jednoho človíčka by samozřejmě nikomu nic neudělalo - jenže co když by jich byly miliardy (poněvadž podobné přání by měli vesměs všichni lidé včetně pralidí) ?  Takové davy pozemských "červíčků" (a ještě více jejich potomků !)  by pak už udělaly něco - a pravděpodobně nežádoucího - se Zeměkoulí, jak jsme poznali v minulé kapitole. A všichni by chtěli odstranění nemocí, válek, hladu, chudoby a stále další a další věci (až nakonec možná, aby jim i pečení holubi lítali do huby). Nakonec by se třeba lidstvo změnilo v přemnoženou masu povalečů a příživníků, parazitujících na Boží dobročinnosti.
    I kdyby možná ne, tak určitě by většina chtěla, aby zachraňovali před smrtí jejich milované a blízké (včetně jich samotných). To je obligátní přání každé generace - jenže se kterou by měl Nejvyšší začít : dnešní, ve středověku, starověku, pravěku ; s Cromagnonci, Neandertálci, hominidy, opicemi... (ani Dinosauři by nechtěli vymřít).

Ať by Bůh zachránil kohokoli, vždy by zároveň vyvolali také závist a roztrpčení těch, jimž pomoci nemohli (a hodně lidí by Jej obviňovalo z nespravedlivosti). A kdyby zachránil všechny generace, nastalo by katastrofické přemnožení, úpadek lidstva i devastace Země - viz předcházející kapitolu . (A kdyby zachránil Dinosaury, možná by se vyvinuly myslící bytosti z nich a nevznikli bychom my, "Homo Sapiens".)

    To komplikované dilema - zachraňovat buď všechny nebo nikoho - ovšem Nejmoudřejší vyřeší sofistikovaně : nezachrání nikoho a zároveň všechny !   Nikoho nezachrání před smrtí - a zároveň všechny zachrání před zánikem PostExistencí  (což víme z části "biKosmie").
    Bůh se neobtěžuje zasahovat do přirozeného běhu světa a bránit něčí smrti ; zůstává ve svém Ideovém světě a tam (v mimoKosmu) ovšem už lidem mocně pomáhá : zabraňuje jejich konci transformací do Postexistence ("vetvarováním"). A poté v Nebesích resp. v Rájích společně se SupraCivilizacemi, již opravdu plní veškerá jejich přání (třeba i s těmi pečenými holuby) - pak už to nemůže míti žádné negativní následky.

A čtvrtý  důvod je paradoxální : Bůh do našeho světa neintervenuje, aby v něm nevzniklo Peklo (!)
Kdyby totiž Bůh lidem nezpochybnitelně dokázal svou existenci (kýženými zázraky) a sdělil jim pravdu o Postexistenci, zatoužila by většina dobrých lidí co nejdříve se dostat do Absolutního Štěstí, setkat se s milovanými zesnulými a státi se podílníky nejvyššího Společenství. Atraktivita úžasných Nebes oproti ubohé Realitě by překonala pud sebezáchovy a zodpovědnost ; lidé by houfně vyhledávali smrt jakožto vysvobození z pozemského utrpení (a zabíjeli by i své děti), jen aby se dostali spolu do Ráje. Vypukla by pandemie radostných sebevražd a civilizace by se zhroutila ; živí by záviděli mrtvým a vzápětí by je horlivě následovali.

Naopak zločinci by do Postexistence nespěchali, právem se obávajíce setkání se svými pomstychtivými oběťmi, absolutního Soudu a pekelného trestu. Zůstali by na Zemi, využívajíce majetku zanechaného odešlými dobráky. Často by je i zabíjeli - a dobří by se nechávali zabíjet bez odporu a rádi - aby nepošpinili svou duši sebevraždou nebo vraždou svých dětí (které by proto sami nabízeli k zabití vrahům). Hrdlořezové by vesele a beztrestně řádili (svým obětem by nechali podepsat prohlášení, že je zabíjejí na jejich vlastní žádost) ; násilná smrt by se už nenazývala bezcitnou vraždou, nýbrž "laskavým odesláním do Ráje", genocida dobráků by byla "humanitární akcí".

    A Země, ze které by odešli všichni dobří lidé, by následně úpěla pod vládou zůstavších zločinců, které by pak již nic nebrzdilo v jejich řádění. Bez zušechťujícího vlivu Dobrých by se svět stal opravdu peklem.
    A potom by nastal totální úpadek civilizace, neboť její tvůrci a dobří pracovníci by opustili tento svět (zločinci nejsou schopni poctivé práce na pokroku lidstva - ti jenom škodí a plundrují). Celá ta dlouhá, obtížná, nesmírnými oběťmi a utrpením zaplacená cesta Hunanizace a Pokroku člověčenstva by se zhroutila ; druh "Homo Sapiens" by skončil na smetišti dějin.

Lidstvo by nečekala úžasná budoucnost Kosmické expanze, Supracivilizace a povznesení do Nebes - nýbrž degenerace na zvířecí úroveň agresivních primitivů. Člověk by se nestal vládcem Metagalaxie, polidšťovatelem Vesmíru a zdokonalovatelem Přírody, leč zuboženým a zločinným chudákem, jehož nejhorší zmetci, bídně vegetující na jediné malé planetě, by ji posléze úplně zdevastovali. (A nakonec by možná ti pozůstalí agresivní zlotřilci, v bezuzdné chtivosti moci a majetku, rozpoutali zničující atomovou válku.)

 

6. PAN, PŘIROZENOST A SVÉBYTNOST

    Kdyby lidstvu Bůh sdělil úplnou Pravdu, asi by vzniklo "jediné absolutní náboženství", které by následně ovládlo celý svět. Nevyvinula by se multikulturní demokracie, ale monokulturní teokracie, která by se velice snadno (vinou lidské nedokonalosti) mohla převrátit v totalitní diktaturu (z Nejvyššího by udělali absolutního Pána).
    Jeho fanatičtí slouhové by pak šířili novou víru "ohněm a mečem", neberouce ohledy na nic a nikoho, jen aby co nejrychleji ovládli svět. Při svěm vítězném tažení by ničili vše, co vytvořily minulé "pohanské" věky a likvidovali každého, kdo by se k nim nepřidal, jako "Satanova spřežence".

Pestrá rozmanitost civilizačních společenství by byla nahrazena masovou uniformitou Jediné Pravé Absolutní Církve, jejíž vyznavači by přísně dbali na pravověrnost a totálně likvidovali jakékoliv odchylky (přece by měli posvěcení od Boha). Vládla by konformita, poslušnost a pochlebování Pánu i jeho zástupcům ; originalita by byla potlačena, svoboda myšlení omezena, profitovali by patolízalové a pokrytci. Člověk by se z hrdé a samostatné bytosti změnil v ustrašeného lokaje Pánaboha, závislého na Jeho milosti a poníženě o přízeň Nebes žebrajícího.

Je snad lépe býti vypaseným psem v boudě, než hrdým lvem na svobodě ?  Pro lenochy, slabochy a zbabělce snad ano ; Theos však chce míti Člověka lepšího - aby jej po vstupu do Společenství obohatil tvůrčí originalitou a ne zubožil duchovní méněcenností "závisláka". Lidé mají býti samostatnými a statečnými občany, nikoli zbabělým a poníženým stádem, k čemuž by je vycepoval život v primitivní totalitě, byť teokratické.

Bůh není egocentrický diktátor (takový je Satan) a nechce míti z lidí nesvéprávné poddané ani podlízavé služebníčky - které z nich činí totalita a teokracie - nýbrž demokratické partnery s přirozenou svébytností jakožto samostatné a vznešené příslušníky nejdokonalejšího Společenství. Duchovní aristokraty hodné nejvznešenějšího poslání Člověka - býti plnoprávným členem Nejvyšší úrovně Kosmogeneze - nikoli ponížené otroky, kteří by do Božství přinášeli svoji plebejskou ubohost a tím celou Nadbytost jenom snižovali.


Dále nelze pominout ani nepředstavitelné "technické" potíže při komunikaci nekonečného Boha s konečnými lidskými mozky. Žádný člověk by nemohl přijmout absolutní Pravdu v úplnosti ; každý by pojal jenom její část a přizpůsobil to svým možnostem chápání. To nastavší absolutní náboženství by tudíž různí lidé chápali různě - nebylo by tedy univerzální - v čemž by se skrývaly zárodky rozporů.
    Po nějaké době by došlo k rozdílům v interpretacích, odchylným výkladům Božího poselství a vznikly by různé náboženské směry a sekty. Nakonec by se absolutní náboženství rozštěpilo na více navzájem soupeřících teologií, prohlašujících, že jedině oni správně chápou celou Pravdu Nadbytosti. A snažili by se o tom přesvědčit i ostatní - "zabedněné omezence" - někdy přátelsky, jindy násilím ; až by posléze vypukly náboženské konflikty či dokonce války (jak to známe z historie).

      Tedy i tento vstup Nejvyššího by opět skončil fiaskem .
Bůh se jakékoliv snahy o zavedení Univerzálního světového náboženství vzdává, ponechávaje lidem svobodu věřit, čemu se jim líbí a co nejlépe vyhovuje jejich rozličným přirozenostem. Je absolutně tolerantní - ostatně všemocnému Společenství v nepřístupném mimoKosmu nenůže ani ten nejrouhavější červíček ze Země za mák uškodit.
 
    A tu vytouženou plnou Pravdu zajisté Nejvyšší každému ochotně sdělí hned, jakmile do Něho přijde (po smrti) ; tehdy teprve bude k jejímu důkladnému vysvětlení dostatek času (celá věčnost) i pečlivých učitelů (nesmírné množství dokonalých Andělů)...


Na každou věc se dá pohlížet i z humorné stránky ; také takto se dovedou Nebešťané v čele s Bohem dívat na to lidské hemžení. Nejdokonalejší Nadbytost má zajisté také nejrozvinutější smysl pro humor - smrtelná vážnost je atributem omezenců a smrtelníků (jak znali už antičtí Řekové, vyzdvihující "homérský Božský smích").

A nesmírné množství všelijakých pitomostí, které si lidé dokážou navymýšlet o nadpřirozených bytostech, posmrtném životě a Metafyzickém světě je pro jeho skutečné obyvatele patrně/zajisté neutuchajícím zdrojem pobavení. Berou to jako jakýsi pozemšťanský "folklór", jehož tvůrci jakoby se předháněli v tom, kdo dokáže vymyslet bláznivější nesmysl, vychytrale zamotaný do nesrozumitelné terminologie a na povrchu hezky zaobalený přehršlemi velikášských a vznešených slov . Viz celé dějiny filosofie a náboženství : to je čtení, nad kterých jistě každá bytost, znalá Pravdy, nevychází z úžasu - střídavě pohoršeného a pobaveného.

O takovýto nevysychající zdroj zábavy by se měli členové Nejvyššího Společenství (popřípadě i mimozemšťané) připravit tím, že by lidem sdělili skutečnou pravdu o Absolutních entitách ?  Dalším pramenem veselí jsou pak rozhovory s hrdopyšnými ploditeli těch nejrůznějších filosofických a teologických Systémů, když po smrti přijdou do komplementárního světa, kde jsou následně konfrontováni s jeho opravdovou povahou.

Jejich nevěřícné udivení nad nebetyčným rozdílem mezi pozemskými představami a skutečností mimoKosmu určitě vyvolá salvy hurónského smíchu mezi všemi zábavychtivými příslušníky Boha, kteří se kolem nich houfně "seběhnou". Věru, ty lidské "duchovědy" jsou výborným receptem proti nebeské nudě a pitoreskním zpestřením věčné blaženosti - také proto do pozemšťanských názorů nejvyspělejší bytosti nijak nezasahují a pouze se jimi tolerantně s nadhledem baví.


Ještě dodejme, že jakákoli Boží komunikace či pomoc našincům by byla nejenom kontraproduktivní a ilegální (zázrak = porušení přírodních zákonů), leč také zbytečná. Standartním postupem, který Theos používá, je totiž přetransformování člověka po smrti do mimoprostorových Nebes, kde teprve se mu může dostat dokonalé pomoci a Absolutní spravedlnosti. Tam je možná i dokonalá komunikace - a neodporuje to přírodním zákonům ani nemůže vyvolat časové paradoxy ; tento postup odpovídá též lidské touze po nesmrtelnosti .

Nicméně transcendentní (přesahující do našeho kosmu) Theos dokáže lokálně pozměňovat fyzikální parametry a tak dělat "zázraky" i v hmotném světě. Ovšem nedělá to rád, poněvadž Vesmír už dávno optimalizoval a nemá potřebu tam něco měnit . Pouze když některé Společenství/Bůh zvlášť přesvědčivě lobbuje, vystoupí Theos ze své "slonovinové věže" a spáchá zázrak (= narušení svých vlastních zákonů). Omlouvá to tím, že má ty živáčky, které vlastně sám "vypěstoval", raději než mrtvé Zákony...


Zformulujme zákon absolutní tolerancr Theos :      
PAN = Preservace Autenticity a Naturality      
(zachování a ochrana svébytnosti a přirozenosti).    

  A jsou zde i důvody ekologické (nepoškozování přirozeného vývoje)  a kulturní : komunikace s Nejvyšším by vedla k narušování autentické kultury a tím ochuzování tvůrčí různorodosti civilizací.

 

7. SÍŤOVÝ MODEL BOHA, TROJJEDINOST

    Inspiraci k pochopení Boha nalezneme i v Bibli, ve slovech : "Bůh stvořil Člověka k obrazu svému" . Což také znamená, že je-li Člověk obrazem Božím, bude samozřejmě zase Bůh vzorem Člověka - a od porozumění Člověku můžeme dospět i k pochopení Boha jakožto jeho pravzoru...

Hlavní částí člověka je jeho mozek jakožto nositel lidské duchovní podstaty. Mozek je tvořen komplexem nervových buněk nikoliv jen tak nahloučených, ale účelně uspořádaných v neuronovou síť . Přitom žádná z buněk není centrální a dominantní - neexistuje jediný buněčný "král", který by celý mozek řídil. Všechny buňky jsou důležité (synergické) a podílejí se na lidském uvažování a konání. Takováto "síťová demokracie" umožňuje při zániku nebo indispozici kterékoliv buňky - uzlu sítě - převzít její činnost jinými, aniž by celková funkce Sítě utrpěla vážnější újmy.

Kreacionisté tvrdí, že Božský duch utvořil Člověka podle sebe - patrně v duchovním smyslu, poněvadž tělo zajisté nehmotný Bůh nemá. A lidská duše (resp. její nositel, mozek) má optimální síťové uspořádání, jehož sofistikovanost dokazuje i moderní neuropsychologie . Můžeme tedy usoudit, že i její pravzor - Bůh - má analogickou síťovou strukturu.

Nová teologie tak dospívá k poznání, že          
Bůh je tvořen propojenou Sítí          
symbiotických Ideových bytostí v mimoKosmu.          
[Ostatně též v Bibli se často hovoří o "Boží Síti".]          

S tímto souvisí také Boží slova v Bibli : "Cožkoli jste učinili jednomu z mých nejmenších - mně samému jste učinili !"   To znamená, že Bůh v sobě integruje množinu všech lidí (v Postexistenci - viz 6. kapitolu části biKosmie), kteří se po smrti stávají Jeho součástí, jakýmisi "buňkami" Jeho metafyzického "těla" (nemateriální Ideové struktury) - takže doň vnášejí také vše, čeho se jim dostalo zaživa : dobrého i zlého.

(Je to podobné, jako když třeba někdo člověku poraní některou část těla : bolest cítí celý člověk a také celý člověk potom chce viníka potrestat. Nebo když nám dá někdo milý polibek na ústa - slast cítíme v celém těle a celé tělo (nejenom ústa) pak chce původce polaskat.)
    A Bůh si to pak "vyřídí" s původcem každého činu, jehož se dostalo i nejmenšímu Jeho členu : má na to celou věčnost, aby dobré odměnil a zlé potrestal - toť absolutní spravedlnost.

I další výhodu poskytuje síťové uspořádání - polyfunkčnost : jedna veliká síť může obsahovat více různých Podsítí. Několik stejných uzlů může vytvářet množství různých sítí, které pak vykonávají různé činnosti. Každý uzel tak spoluvytváří mnoho různých sítí a tedy se podílí na mnoha rozličných funkcích systému. Jejich množství a tedy možnosti ohromně narůstají se zvětšováním počtu uzlů a spojnic sítě.

V lidském mozku mají neurony desítky až stovky propojení (synapsí), takže počet možných sítí neboli mozkových funkcí je nesmírně velký, prakticky neomezený. Člověk může vykonávat hodně funkcí a společenských rolí (i když není zrovna hercem : třeba je rodičem doma, milencem venku a šéfem v práci) - tedy míti více parciálních osobností , které jsou realizovány těmi rozličnými neuronovými podsítěmi.

Analogicky univerzální Theos (= metafyzická síť) obsahuje vícero podsítí, které realizují jednotlivé Jeho osobnosti (Persony) a přitom tvoří jednotu (monoBoha). Konkrétně třeba Bůh otec , Ježíš  a Duch Svatý  jsou parciálními personami jediného Nejvyššího : podsítě Nadbytosti Theos (z 8. kapitoly).

          Toť podstata  TROJJEDINOSTI  BOHA .
Multipersonální Theos tak vystupuje jednou jako přísný Otec (ve Starém zákoně)  a jindy naopak jako všeodpouštějící syn Ježíš (viz Nový zákon) ; popřípadě jako neosobní Duch Svatý .

 

8. NADĚJE NA ZBOŽŠTĚNÍ  

  Bůh nesedí v Nebi jako nějaký panovník na trůně - to je zastaralá středověká představa - nýbrž je tvoří jakožto univerzální informační Síť. Nebešťané nejsou Božími poddanými - jako pekelníci Satanovými - ale Jeho údy (poeticky řečeno) ; spolutvoří tu Boží Síť jakožto její uzly. Nejsou Jeho služebníky, ale servery (vyjádřeno moderním jazykem informačních sítí).

Na Božství se může podílet i každý dobrý člověk          
v PostExistenci   -   pokud jej Bůh k sobě integruje,          
učiní symbiotickou "buňkou" svého metafyzického "těla"        
= neklasické ZBOŽŠTĚNÍ (Theosis, Deifikace)          

  Nebožtík bude tím Božštější, čím integrovanější bude v Bohu - a to způsobí vzajemná Láska s Bohem. Intenzitu své lásky člověk osvědčí tím, že pro Boha co nejvíce obětuje ; v krajním případě i život (= Svatý mučedník). Však nezahyne, ale naopak : stane se spolupodílníkem Božství...
 

    Nebe je oblast mimoKosmu, kterou zaujímá (a ovládá) ta              
Boží síť , integrující všechny dobré Ideové bytosti.          

Ideální a absolutní (= nepodmíněná) Láska Boha je tak atraktivní, že je hlavní silou, která Jej konstituuje. "Bůh je Láska", jak psáno v Bibli, poněvadž bez lásky by patrně nebyl.

Ke konsolidaci Boha však paradoxálně přispívá i opačný cit : nenávist . Ovšem nikoli jeho členů - nýbrž Desperátů kolem, jak už jsme zmiňovali. Jejich nebezpečné řádění hodné bytosti do Boha přímo nahání, natlačuje - kvůli zajištění bezpečnosti - zatímco Láska je tam přitahuje. Tyto dvě protikladné síly tak paradoxálně mají stejný směr : do Nebe ; které je tak dvojnásobně pevné (oproti Peklu).

Stejně k utužení Nebes pomáhá i další negativní cit : Strach . Jeho členové se bojí Nebe opustit - ne proto, že by jim to Bůh zakazoval (Jeho absolutní tolerance podporuje svobodu) - nýbrž kvůli zuřivým Desperátům, pasoucím okolo po kořisti, kterou by uchvátili do Pekla...


    Kosmická expanze lidstva přispěje k polidštění Nebes, humanizaci Boha . Čím více lidí totiž osídlí Vesmír, tím víc jich samozřejmě také bude umírat - a po smrti se stávat Nebešťany a členy Boha. Tudíž tím větší podíl v Něm budou tvořit (bývalí, přetransformovaní) příslušníci našeho druhu - čili tím bude Theos lidštější.

Zatímco pokud lidstvo zůstane omezené jedině na tuto svoji rodnou planetu (resp. pár kolonií ve Sluneční soustavě, kde se vejde jen trochu miliard obyvatel), bude jeho vliv v Nejvyšším Společenství naprosto zanedbatelný - oproti příslušníkům jiných, progresivnějších druhů, mimozemšťanských Supracivilizací.

Vesmírná expanze však umožní vzrůst lidstva v Kosmu na kvintiliony, tedy cca trilionkráte více - a tolikanásobně víc také bude v Theosu "lobbistů" za zájmy lidí. A tolikanásobně větší bude i množství budovatelů Nebes optimalizovaných pro "Homo Sapiens" ; stejně jako vzdálených potomků, kteří se budou o nás starat, až tam přijdeme (kdopak by nechtěl mít myriády vděčných přátel).

Ale v opačném případě je možné, že Nebešťané by pak na "Homo Sapiens" pohlíželi s tajeným pohrdáním jako na méněcenný druh, jenž nebyl schopen realizovat svou Vesmírnou šanci, vytvořit Supracivilizaci a povznésti se do Nebes (což je aspirací každého Rozumu).
    A tak bychom neměli dopustit úpadek našich potomků, nýbrž je podněcovat ke Kosmické Expanzi...
 

 
 

9. NEKLASICKÁ TEORIE ABSOLUTNA

Náš materiální Vesmír je nekonečný a věčný, obsahuje i všechna možná hmotná jsoucna (pokud ne tady a teď, tak se vyskytnou na jiných místech a v jiných dobách) : všechny atomy a jejich kombinace, všemožné hvězdy a planety (pusté i oživené), nejrůznější organismy a bytosti, všelijaké civilizace až Supercivilizace. Mohli bychom zde nalézti vlastně cokoliv - ovšem leckdy v nedostupných vzdálenostech prostorových i časových.

Z filosofického principu NAN v 11. kapitole části "biKosmie" vyplývá existence komplementárního Absolutního mimoKosmu, který má analogické vlastnosti : je taktéž nekonečný, nemá pražádných omezení a jsou v něm všemožné entity - oproti našemu Vesmíru však výhradně nemateriální (poněvadž hmota je dle obecné Teorie relativity zakřivením relativního časoprostoru, který v mimoKosmu absentuje). Není však absolutně prázdný, vyskytují se tady nereálné Potenciality = všechny možné nehmotnosti (jejich variabilita je nekonečná).
      Právě zkoumání toho, co vlastně vůbec je možné a v mimoKosmu jsoucí, bude tvořiti následující část naší práce :

I.  SCHEMA ABSOLUTNÍHO mimoKOSMU        
EMER-
GENCE
ÚROVEŇ ENTITA ATRIBUT PRODUKTMATERIÁLNÍ
KOMPLEMENT
VY 7 THEOS transcence Nebe INTEGRIS
Š 6 SPIRITS myšlení spojenectví INTELEKTUS
Š 5 ANIMAS aktivita kompeticeORGANISMUS
Í 4 ENTELECHIS reaktivita programy B I O S
NI 3 IDEAS organizovanost struktury CORPOS
Ž 2 COSMOS řád kategorie KOSMOS
Š 1 POTENCIAS anarchie informace CHAOS
Í 0 ABSOLUTAS nepoznatelno princip NIKS

Tyto úrovně nemateriálna však neznamenají nějakou posloupnost na časové ose, jež v mimoKosmu není. Časové uspořádání je možné pouze ve fyzickém časoprostoru ; v mimoKosmu mimo čas je všechno zároveň. Třeba Theos se neobjevilo později, než primitivní Ideové bytosti, přestože je to mnohem vyvinutější úroveň než ony - nýbrž existuje vždy ("věčně"). A primární Absolutas (0. úroveň) nebylo nejdříve ze všech a vyvinutím ve vyšší úrovně pak nezaniklo, ale je ustavičné, neubývajíc (je ho stále nekonečno) a neměníc se.

[ Lze to přirovnati třeba k informačnímu kyberprostoru v počítači : soubory na Harddisku nejsou uspořádány v časové posloupnosti podle doby vzniku (že by dnešní práce byla dál od "začátku" disku, než loňská) - nýbrž rozházeně dle volných míst a informačních adres. ]

    Jelikož v mimoKosmu není čas, nevzniká tam vyšší úroveň z nižší vývojem (evolucí) jako v reálném světě, nýbrž jakýmsi výběrem či emergencí . Vše je stejně aktuální ; díky absenci času nemůže být nic minulé ani budoucí, pouze vyšší je podmnožinou nižšího. Tedy 0. principiální Absolutas tvoří substanci veškerých ostatních (všeho nemateriálního) ; v 1. chaosu Všemožností jsou potenciálně obsaženy všechny vyšší úrovně, atd.

Na rozdíl od našeho časového Vesmíru, kde nové nejdříve neexistuje a potom v průběhu času vzniká, jsou v mimočasových Potencialitách obsaženy všechny možnosti a novosti zároveň, současně (neboť zde není časových rozdílů a je tu absolutně vše). Takže zde neplatí, že by nová kategorie nejdříve nebyla a poté se vyvinula - nýbrž zde už je ustavičně (žádné nejdříve a poté tu neexistuje). V Potencialitách tak můžeme najít úplně všechny kategorie (od Absolutas po Theos) kdykoliv - stačí jen umět vybrat.

Ostatně kdybychom pohlédli na Vesmír čtyřrozměrně, abstrahujíc od časových rozdílů mezi přítomností, minulostí a budoucností - jako z mimoČasoprostoru - taktéž bychom viděli všechny věci z různých časů zároveň. V nekonečném Vesmíru se také vyskytuje úplně všechno možné, jenže na různých místech a v různých časech . Kdežto v mimoKosmu jsou prostorové a časové diference nulové, takže tam se to všechno možné vyskytuje pohromadě : v Potencialitách.


Nulté ABSOLUTAS odpovídá počáteční kategorii NIKS v kosmogenezi (viz část "Kosmologie Mikrokolapsů"), protože je nepostižitelné, k ničemu nemá pražádného vztahu, nikterak neinteraguje. Je nepoznatelné (neb poznáváme skrze interakce), nepochopitelné (neboť myslíme ve vztazích, které tam chybějí) i příliš abstraktní (nepřijatelné obyčejnému/standartnímu rozumu), takže ani není pořádnou kategorií, spíš jen efemérní substancí. A obsahuje tolik (nekonečné množství) všelijakých nonrelativních entit bez jakéhokoli informačního obsahu (resp. plné "šumu"), že by zcela zahlušily náš mozek, i kdyby byl schopen je vnímat.

Poněvadž to nejabstraktnější Absolutas je iracionální (myšlením nepostižitelné), vydělujeme z něj podmnožinu nerelativních entit, které mají nějaký informační obsah (nezáleží na tom, jaký). Těchto částí Absolutního je mnohem méně, nežli těch bezobsažných - nicméně stále ještě nekonečno, stejně jako počet všech možných informačních souborů a struktur. Jsou již přístupné našemu myšlení, jelikož je už o čem uvažovat : o jejich informačním obsahu ; pročež tvoří 1. úroveň, konkrétní POTENCIAS : obsahují totiž všechny možné vyšší nemateriální úrovně jako své podmnožiny.

 

10. MIMOKOSMICKÝ "SVĚT" IDEJÍ  

Pro vybudování racionální teorie musíme z tohoto nezvládnutelného chaosu Všemožností vybrati podmnožinu informačních souborů a struktur již řádných, s relevantním obsahem : 2. úroveň Řád (řecky COSMOS) ; kde jsou nejvýznamnější (a nejpřístupnější našim úvahám) jsoucna Absolutního . Emergencí se tu objevují první zákonitosti : Logiky.
Takže emergence prvních, logických, zákonitostí představuje nejen omezení anarchičnosti všeobsáhlých Potencialit, ale umožňuje i první operace, procesy dle Řádu. 2. kategorie tak už je vybranou podmnožinou poznatelných entit - na rozdíl od předchozího zahlcujícího chaosu Potencias (1.) i nepostižitelného principiálního Absolutas (0.) - kde se vyskytuje organizující Řád (t.j. nějaká zákonitost a uspořádanost).

    3. úroveň emergence je specifikována ještě důležitější vlastností : významem resp. obsahem (informačním), jichž přítomnost definuje IDEAS . Toto slovo zde neznačí pouhou myšlenku, ale spíše v Platónském smyslu předobraz, základní pojem, představu (z řec. Eidolón = Obrázek).
Snad přiléhavější je termín pojem, poněvadž některé ideje nemusejí být obrazem nějakého konkrétního předmětu : například Dobro, Láska, Hloupost atd... A reálným ekvivalentem idejí jsou lidské představy, neboť taktéž neexistují hmotně ve skutečnosti.

    Takže vedle našeho známého Vesmíru existuje též Absolutní "svět" Idejí (v mimoKosmu). Tento exotický kvazisvět je úplně mimo : mimo prostor i čas, mimo reálný Kosmos, nemateriální bez energie i hmoty - a proto smysly nebo přístroji nepostižitelný.
Mimočasovost Idejí však neznamená zároveň jejich intaktnost, přestože jejich bytí není determinováno či korodováno během času. Ideje totiž (jako každý informační soubor) mohou býti změněny i vytvořeny "z ničeho" nebo absolutně zničeny, vymazány beze zbytku ; neboť pro jejich podstatu - Informace - neplatí fyzikální Zákon Zachování, nýbrž Nezachování v Informační teorii.

[A právě v tomto se staří Platonici mýlili : pokládali Svět Idejí za absolutně intaktní, věčný a primární . Však Platónská filosofie je neúplná a nerozhodnutelná (nedá se dokázat její pravdivost) právě proto, že Ideje předpokládali, byly pro ně nevývratným axiomem. A tím ji kontaminovali onou Gödelovskou Neúplností a Nerozhodnutelností - která vedla k vícero omylům...]

    A Ideje nejsou v mimoKosmu primární (tím je principiální Absolutas), avšak jsou nejdůležitější, hlavní nemateriální kategorií. I proto, že jsou nejbližší našemu chápání ; ostatní entity jsou příliš cizí, abstraktní.
Nehmotné Ideje v absolutním mimoKosmu mají stejnou roli (a význam) jako hmotné předměty, věci v našem Vesmíru (viz biKosmický princip komplementarity v části "biKosmie").
To je snadno pochopitelné, jelikož každou věc v Realitě můžeme nějak nazvat, popsati pomocí nějakého pojmu, zobrazit abstraktně. A to jsou právě ty Ideje (informační soubory), které příslušnou věc reprezentují v Absolutním (informačním světě) mimoKosmu.


Ideje mohou také navzájem asociovat a vytvářet dohromady Ideové Komplexy (analogicky vytváření molekul z atomů v Realitě).
Nedostatkem všech Idejí i jednoduchých komplexů však zůstává pasivita : sice se už mohou měnit a dokonce vyvíjet, leč pouze pod vlivem vnějšího působení (jiných entit). Samy nejsou schopny žádnou změnu vyvolat aktivně.

    Některé ideové komplexy se mohou vyvíjet asociacemi a toto může přerůst až v aktivní směřování. Vynořuje se takto nová vlastnost (schopnost) : ENTELECHIAS , charakterizující kvalitativně vyšší úroveň (kategorii) Absolutního : 4.  Je vybranou podmnožinou 3. kategorie, jejíž členové už obsahují nejen informační soubory, nýbrž i programy - jsou schopny činnosti.

Entity nadané Entelechií už nejsou pouze pasivně pozměňovány a cloumány nejrůznějšími asociacemi s okolím - ale už aktivně reagují a vybírají, co asocionat a co odvrhnout, disociovat. Entelechie je princip činného směřování k určitému cíli : pudí k přijímání vhodných a vylučování nevhodných potencialit a udržuje potřebnou strukturu ideových komplexů (brání změnám, které by ji narušovaly).
Takto naprogramované systémy jsou v Realitě jakožto Živé bytosti, úroveň BIOS - tedy mají i své komplementy v Absolutním mimoKosmu.

Filosofové, Aristotelem počínaje, někdy chápou Entelechii jako živou sílu, jakýsi abstraktní princip Života . Tento názor sice už moderní biologie překonala - podstatou života jsou složité komplexy biochemických reakcí - avšak nám ještě může posloužit jako analogie . Podobně, jako v realitě živé buňky absorbují a vylučují různé makromolekuly, tak vyspělé informační komplexy 4. kategorie mohou aktivně asociovat nebo disociovat vybrané Ideje, čímž jednak směrují své změny, jednak i sebeudržují (jakýsi analog homeostázy).

Podstatou Entelechie jsou aktivní změny a směřování. To může býti :

  • jak extenzivní : kvantitativní zvětšování (asociací stále dalších entit) a rozrůstání do okolí - lze přirovnati k růstu živého organismu.
  • tak intenzivní : kvalitativní zdokonalování vnitřní struktury (Samoorganizace) - je analogií evoluce života : směřuje ke stále dokonalejším ideovým komplexům.

Sebezdokonalování může probíhati ke kvalitativně vyšší úrovni : myslícím Ideovým bytostem (analogicky, jako samoorganizace makromolekulárních komplexů ve hmotném světě vedla k živým organismům a posléze lidem). Označujeme je SPIRITS, poněvadž jsou nehmotné, "duchovní".

    Lze očekávat, že v nekonečném a věčném mimoKosmu (se všemožnými Potencialitami) se vyskytnou též Ideové bytosti - vzniknuvší autoevolucí samoorganizačními procesy.
Analogicky jako vznikly myslící bytosti v našem Vesmíru samoorganizací nejrůznějších množin atomů a molekul - zprvu chaotických - z nichž se postupně vyvinuly komplexní struktury až k lidskému mozku.

Nic nebrání, aby mohlo proběhnouti zkomplexňování též v Informačním světě : samoorganizací nejrůznějších informačních souborů (původně primitivních a chaotických)  se posléze objeví složité struktury schopné zpracovávat i tvořit informace, až dospějí i k vědomí a myšlení. A i když je proces jejich vzniku stejně překvapující, jako proces vzniku Člověka z chaotického rozžhaveného plazmatu na počátku Vesmíru - tak vzhledem ke všeobsáhlosti Potencialit, kde se vyskytují i všemožné informační entity a soubory - tam patrně nebudou absentovat.

 

11. NEHMOTNÉ IDEOVÉ BYTOSTI

V bezmateriálním mimoKosmu jsou hlavní hodnotou Ideje (které tam hrají roli hmotných věcí v našem Vesmíru) - a Ideová bytost sama dokáže produkovat Ideje.
      [Ostatně to dovede i každý z nás : přece myšlení je tvoření idejí.]
A Ideje možno také okopírovat - což je jednodušší, nežli tvoření.

Ideje, což jsou vlastně informační soubory, dělá Ideová bytost tak, že zformuje vhodnou absolutní entitu : in-formuje ji, vtiskne jí význam.
    [Analogicky jako když starověký Sumer vtiskl do beztvaré hliněné tabulky klínové písmo a tím jí dal informační obsah. Nebo moderní sochař zformováním kusu hlíny dodá amorfnímu materiálu tvar a význam : vytvoří sochu, která už obsahuje nějakou ideu.]

Ideová bytost dokáže tvořit Ideje úplně z ničeho . To také umí i leckterý člověk : třeba malíř na čisté plátno, kde předtím nebylo nic, nakreslí obrázek ("stvoří" eidolón). A skoro každý z nás už někdy vymyslel něco předtím neexistujícího, t.j. vytvořil myšlenku (Ideu) z ničeho.

Z reality jsme zvyklí, že něco nemůže vzniknout z ničeho a moderní fyzika dokázala univerzální platnost Zákona zachování hmoty a energie. Ale v mimoKosmu žádná hmota ni energie není, tamní entity jsou nehmotné a nefyzikální (pouze informační) - takže pro ně fyzikální Zákony zachování neplatí.
    Tam platí princip "Nezachování informace" z Teorie informací. Ideje tam je možno vytvářet a likvidovat bez reálných omezení - a Ideová bytost to svým myšlením dokáže . [Analogicky malíř dovede obraz (eidolón) i zničit zcela beze stopy - když jej smaže nebo spálí - a jiný tvůrce může totálně zlikvidovat ideje v jiné formě, třeba spálením rukopisu, který předtím vymyslel (= vytvořil z ničeho).]


Ideové bytosti komunikují vzájemnou výměnou Idejí (analogem řeči). Abstraktní Ideje používají k informování ; konkrétní Ideje i ke vzájemnému "obdarování" (analog hmotné odměny). A destruktivní Ideje lze použíti k agresi (analog počítačových virů)...

    V mimoKosmu mohou Ideové bytosti dokonce vytvořit i jakousi nemateriální "civilizaci".
Ta pochopitelně nemůže být úplně podobná pozemské -  takže nelze vykládati, třeba jak :

na mimoprostorovém poli Ideoví farmáři pěstují informační obilí, zalévajíce je svým nemateriálním potem. Nebo kterak v nereálném chlívku chovají nehmotné vepře, krmíce je okopírovaným vlastním jídlem (díky jeho myšlenosti postačí řádka kopií jediné porce pro celou neskutečnou rodinu i stádo nezvířat). Ty nakonec ani netřeba zabíjet : stačí jejich ideové maso zkopírovat a po myšlenkových úpravách zkonzumovat. Ideální řezník, místo nože používající kopírku, tak může informačním masem z nereálných zvířat zásobovat celé zástupy nehmotných hodovníků.
A Ideoví rybáři mimo čas, u řeky mimo prostor, tam loví obrazné ryby na vymyšlené návnady...

Pravda je zcela jiná : Ideové bytosti, nemajíce hmotného těla, nepotřebují jíst a pít, ani nemusejí fyzicky pracovat. Ba ani nemohou : práce totiž je (spolu s energií) fyzikální kategorie a v metafyzickém mimoKosmu neexistuje. Není tam hlad ani jiný nedostatek : jestliže Ideová bytost něco (t.j. nějakou Ideu) potřebuje, může si to "vymyslet" (nebo okopírovat od kolegy).

To však nelze chápat jako nějaké "kouzlo" (vytvořit nějakou ideu myšlením dokážeme i my), takže se to podobá spíše tvůrčí činnosti nějakého duševního pracovníka. Když vědec vytváří novou teorii (t.j. komplex idejí) nebo spisovatel vymýšlí nové fantastické věci - musí přitom vynaložit nemalé psychické úsilí (a unaví se často jako při nějaké fyzické práci).

Ani nehmotné bytí nemusí být právě zázračně lehké ; Informační svět není pohádka. Ba najdou se i tací, kteří místo složitého hledání, získávání nebo obtížného vymýšlení složitých Idejí - tak je raději ukradnou druhým. A někteří Zloduchové přitom dokonce jdou i přes mrtvoly...

    Ideové bytosti v mimoKosmu jsou sice nesmrtelné (fyzicky), ale nikoli nezničitelné (informačně). Dík absenci času sice nestárnou a neumírají (přirozenou smrtí) - jenže mohou být poškozeny jako každý informační soubor : poraněny, zmrzačeny, zabity a zlikvidovány destruktivními Idejemi.

Útočníci je mohou kontaminovat škodlivými informacemi (zavirovat analogicky jako hmotní Hackeři soubory v počítači), vytrhávat z nich celé ideové komplexy nebo je dokonce úplně disociovat (na elementární Ideje, které pak asimilují). I zlikvidovat (zavraždit) masivním působením ničivých programů, které smažou její "životně" důležité soubory (a nezbude ani mrtvola). Všechny druhy počítačové kriminality, které známe z našeho světa, mají svou analogii také v Informačním světě (tam vlastně ani jiné nežli kybernetické zločiny nejsou možné).
    Jenže potenciální Ideové oběti si také vymýšlejí nejrůznější obranné komplexy Idejí (antiviry, firewaly), takže ani zločinci tam nemají právě na růžích ustláno.

Proto se nejobvyklejším a nejméně rizikovým stal pokojný "obchod" : když jedna Ideová bytost má Ideu, potřebnou druhému, může mu dát její kopii. Sama o nic nepřijde (ponechá si původní originál) a druhému prospěje (neb kopie je totožná s originálem). Na oplátku si zas od něho vyžádá kopii Ideje, kterou ona potřebuje . Nehmotnost činí takové směňování ohromně efektivní : dobráci se mohou navzájem obdarovávat, aniž by sami o něco přicházeli.

To v materiálním světě pod vládou zákona Zachování hmoty možné není : tady se darováním nějaké věci o ni sami ochuzujeme, což rozdávání činí neatraktivním až nemožným : kdo by třeba dal vlastní srdce ?
    [Ideový dobroděj to však může učinit, když dá jeho přesnou kopii.]
V absolutním mimoKosmu je možné taky absolutní dobro : leckterý dobrák se může třeba celý rozdat (postupným okopírováním všech svých ideových struktur), aniž by doznal sebemenší újmy (originály mu zůstanou).

V Informačním světě se taky může "vlk nažrat a koza zůstane celá" = když ho nakrmí kopiemi svého ideového "masa".
    Altruisté tam mohou vesele ustavičně rozdávat bez rizika zchudnutí a být dobrodějem je nesrovnatelně snadnější než tady - také proto je právě tam Nebe .

 

12. INTEGRÁLNÍ NADOSOBNOST THEOS

  Pro nehmotné entity v mimoKosmu neplatí fyzikální princip neprostupnosti hmoty - takže se mohou navzájem prolínat a pronikat. (Podobně jako třeba světelné paprsky nebo obrázky promítané na plátno mohou býti na jednom místě a vzájemně se prostupovat.)
    Absence prostoru v mimoKosmu dovolí Ideovým bytostem absolutně dokonalé spojení a komunikaci : žádná vzdálenost je neodděluje, takže mohou býti neustále v tom nejužším styku. A díky nehmotnosti se mohou "prolínat", bezprostředně "splývat" a vytvářet integrované komplexy.

    MimoKosmos tak umožní tamním bytostem dosažení nejdokonalejší úrovně vývoje, ve hmotném Vesmíru nemožné : integrálního společenství Theos = nejvyšší 7. stupeň - viz Tabulku I. v 9. kapitole.
 
    Díky nemateriálnosti se tam všichni prolínají a dík absenci časoprostoru se mohou symbiotické Ideové bytosti konjugovat a vzájemně sdílet, což umožní absolutně perfektní komunukaci, spojení a sjednocení.
    Integrované Společenství tak může vystupovati jako jednotná Nadosobnost, jediná Nadbytost - toť personalizace Theos.
 
    Obyvatelé mimoKosmu tvoří svou integrální Nadosobu tak, jak je uspořádán i lidský mozek ; roli nervových buněk tam hrají jednotlivé Ideové bytosti. A díky gigantičnosti Společenství jich je mnohem, podstatně více, než buněk v lidském mozku - a kvalitativně vyšší je také inteligence sjednoceného Nadrozumu.

Mozek je tvořen komplexem nervových buněk nikoliv jen tak nahloučených, ale účelně uspořádaných v neuronovou síť . Přitom žádná z buněk není centrální a dominantní - neexistuje jediný buněčný "král", který by celý mozek řídil. Všechny buňky jsou důležité, synergické a podílejí se na lidském uvažování a konání. Takováto "síťová demokracie" umožňuje při zániku nebo indispozici kterékoliv buňky - uzlu sítě - převzít její činnost jinými, aniž by celková funkce Sítě utrpěla vážnější újmy.

Toto uspořádání se u mozku vyvinulo kvůli odolnosti vůči smrti nebo vyřazení neuronů (poraněním, nemocí, degenerací). Dokonce téměř polovina nervových buněk může být zničena a přesto se s tím dokáže mozek vyrovnat - to je důležité hlavně ve stáří (jinak bychom začali senilnět už po dvacítce, kdy začínají neurony odumírat : asi 100 000 denně). Síťová synergie je tedy podstatně výhodnější nežli centralistická hierarchie, kde by stačilo poškození nebo smrt několika málo ústředních buněk (řídicího centra), aby se celý systém zhroutil (takový mozek by se nedožil ani třiceti let) - takže přírodní výběr takové uspořádání eliminoval.

Také v Nejvyšším Společenství "vládne" Síťová Demokracie : mezi jeho členy (t.j. uzly sítě Theos) není pánů ani poddaných, nýbrž všichni rovně spolupracují. Díky tomu nemá Božská Síť žádné nadřazené ústředí, které by mohlo být ovládnuto, zkorumpováno, zdegenerováno či zničeno. S tím souvisí i absolutní volnost, kterou Nadbytost poskytuje svým členům : kdokoliv ji může kdykoliv opustit. Theos to nijak nebude vadit - jeho úkoly se rozdělí na ostatní členy Společenství, což při jejich ohromném počtu zanedbatelně nepatrně zvýší jejich činnost.
A odešlý se pravděpodobně zase brzy vrátí : ne proto, že by ho k tomu Theos jakkoliv přinutilo - nýbrž připojením dostává každý úžasné možnosti, jinak nedosažitelné, včetně absolutní bezpečnosti.

Ve vyspělém Společenství je sobecká mocichtivost politicky nekorektní. A zapojení do Theos není žádným ponížením na pouhé kolečko v nadlidském mechanismu - nýbrž naopak povznesením na vyšší vývojovou úroveň, jejíž příslušníky se stanou. Společenství dá každému podíl na nadlidské úrovni Vědomí, nesmírném intelektu, absolutní všemohoucnosti a členství v neomezené suverenitě - kdopak by to (= Božství) dokázal odmítat ?

A jestliže někteří příslušníci Společenství budou mít odporující si přání, tak integrální Síť s tímto problémem seznámí co nejvíce svých členů a splní pak přání většiny. Bude to jakési permanentní referendum a přímá demokracie (na rozdíl od naší nepřímé, kde vládnou zvolení zástupci - často pochybní).

Díky absenci prostoru je každý jeho člen i veškeré Společenství na jediném místě ; napadení libovolného, i toho posledního občana je tak útokem na celé Společenství - s následnou protiakcí a trestem celé té nesmírné supermocné Nadbytosti - což patrně žádný agresor nebude riskovat. Tak poskytuje dokonalou ochranu každému svému členu, i tomu nejmenšímu ; substanciálně v Společenství nemůže být outsiderů. Totˇ princip absolutní bezpečnosti, který v materiálním světě není uskutečnitelný, poněvadž zde jsou vždy ochránci a chráněný prostorově o něco vzdáleni (a ochránců zajisté nikdy nemůže býti tak nesmírně mnoho).

V mimoKosmu nemůže býti fyzická práce, jelikož tam není fyzis, hmota ani energie - nýbrž výhradně duševní činnost (zpracování informací, poněvadž nic jiného tam není). Jestliže se někomu podaří objevit informaci nebo vymyslet ideu, který zaujme další členy Theos, rozšíří se rychlostí myšlenky po celé Síti (jeden druhému předávají kopie nebo ji sdílejí). A příznivci se pak napojí na jejího původce a propagátory, utvořivše tak novou podsíť, parciální Societu, jejíž hlavou je původce. (Je to analogické vzniku nových hnutí a ideologií v reálném světě.)

Absolutní demokracie je v tom, že každý se může stát hlavou nějaké Society (parciální), pokud se schopně snaží a dosti velká podmnožina Theos uzná, že si to zaslouží a napojí se naň jako jeho "fandové" (klub příznivců a realizátorů jeho idejí). Zajisté musí míti čisté a pozitivní úmysly - jinak by jej mohlo Theos naopak zavrhnout, vyloučit ze svých řad jakožto nežádoucího člena, rozkladný element škodící celku. A poněvadž se skládá z nesmírného množství moudrých bytostí, dokáže snadno odhalit jakékoliv padoušství - s následnou ostrakizací.

 

13. DŮVODY A ÚČEL VESMÍRU  

V nejdokonalejším Společenství může to absolutní štěstí a věčná blaženost nakonec vést i k dekadenci : nehmotné bytosti bez jakýchkoliv starostí, problémů a nedostatku se stanou zhýčkanými a pasivními. Jelikož v mimoKosmu neexistuje fyzická práce ani materiální nedostatek (energie ni hmota tam nejsou), nic tam nebrání Nebešťanům ve sladkém nicnedělání, blaženém lenošení, pasivnění a hloupnutí .

Nebeská věčná blaženost může přerůsti v nudu a dokonalé štěstí vede k netvořivosti. Malá dávka stresu a překonávání překážek je potřeba k duchovnímu rozvoji ; absolutní bezproblémovost vyvolává letargii a stagnaci. Ustavičné veselení vede ke zlenivění a "zahálka je matkou hříchu".

    Aby předešlo tristním koncům, potřebovalo Společenství svým členům poskytnout :
  • práci (aby nebyli shnilí)
  • zábavu (proti depresím)
  • podněty (k progresu)
    A to vše učinilo Theos geniálním činem : optimalizací Vesmíru (i pro Život). To má tedy i vyšší účel : zabraňuje dekadenci Nebe, degeneraci Nadbytosti a následně možná i zániku Theos.
To jsou tedy racionální důvody té úžasné laskavosti Theos, kterou jsme poznali v části "biKosmie" (2. kapitole).

A proč je nekonečný Vesmír tak - z lidského hlediska - nadměrně ohromný ?
Nejvyšší přece není žádný troškař : když už něco dělá, tak ve velkém (ba přímo nekonečném, jelikož On sám je nekonečný). Nesmírné množství Nebešťanů potřebuje také nesmírně veliké pracoviště a nesmírně mnoho rozličných objektů na poznávání a zábavu.

    V nekonečném Vesmíru se také realizují nejen veškeré možnosti, nýbrž i všechny děje a historie . Tedy to, co se náhodou nestalo na naší planetě, určitě proběhne na některé jiné, kterých je v nekonečném Vesmíru také nekonečně mnoho (byť je dělí nepředstavitelné vzdálenosti). Žádná věc v materiálním nekonečnu nechybí, žádná možnost není promarněna.

Všechny možné - i ty nejnepravděpodobnější - události a historie  jsou někde (v některém z nekonečně mnoha nejrůznějších planetárních soustav) uskutečněny . (A když ne nyní, tak určitě někdy v budoucnosti, protože všeobsáhlý Vesmír je nekonečný také v čase.)

A to Nejspravedlivější chce : bylo by mu líto, kdyby se nějaká možnost či bytost - třeba úžasná, ale málo pravděpodobná - vinou nešťastné náhody neuskutečnila (nevznikla). V nekonečném Vesmíru se to státi nemůže : zde se realizují úplně všechny možnosti, vznikají všechny možné bytosti.
    Arci přečasto v nesmírných časoprostorových distancích - které jsou pro nás sice nedostupné, avšak pro Theos v mimoKosmu irelevantní.

        Menší Vesmír nežli nekonečný by tedy Nejvyššímu nestačil...


A ještě důležitější účel má hmotný Svět : je "automatem" na vytváření dalších bytostí, které tu vznikají autoreprodukcí, spontánně se rodí. A Theos je dokáže přetransformovat do mimoKosmu (PostExistence, viz 6. kapitolu části biKosmie)  na Ideové bytosti, které pak může přijmouti za své členy . Vesmír a Život byl optimalizován tak, aby umožňoval tu transformaci - je jeho nejužitečnější potencí - a stal se tak gigantickou "továrnou" na výrobu nových Ideových bytostí.

    Toť nejvyšší smysl Světa : je nesmírnou "Boží farmou" na produkci nových Ideových bytostí . Bez nějakého úsilí Theosu dodává ustavičně kvanta dalších "buněk" jeho gigantického nehmotného "organismu".
    A vyšší účel Člověka : být "inkubátorem" na pěstování budoucího člena Boha (aspiranta na Zbožštění).
 
    Takže žádný člověk (ani ten nejubožejší) nežije marně : každý nakonec bude Všemohoucím "vetvarován" do mimoKosmu a stane se Ideovou bytostí a aspirantem na členství v Nejvyšším (pokud si to vlastní špatností nezkazí). Skoro všichni (kromě zlých) jsou přijímáni do Nebeské blaženosti, dosahují absolutního štěstí a stávají se složkami - "údy" - Theos.
    A lidský život má nejvyšší smysl : je přípravou na věčnou postexistenci v Božství.


Nicméně jedna malá planeta Země jako zdroj Ideových bytostí nestačí : vejde se na ni jenom pár miliard Spirituálních Inkubátorů (= lidí). Bohudík nekonečný Vesmír poskytuje dostatek prostoru i materiálu pro geometrické rozmnožování lidstva a jeho kosmickou expanzi.
    Využitím své vynalézavosti se za miliardy let lidstvo rozšíří po celé Galaxii a pravděpodobně za triliony pak osídlí celý dostupný Vesmír. Jejich počet může dosáhnout třeba kvintiliónu, takže potom budou do mimoKosmu dodávat kvadrilióny nových Spiritů denně.
    To už bude pořádně produktivní "farma" !  A že až za eóny let ?  To je pro Theos nepodstatné : On je mimo čas, takže biliony ani triliony let pro Něj nic neznamenají.

      Kosmická expanze lidstva je tudíž i v zájmu Theos .
To známé Boží: "Ploďte i množte se a ovládněte Zemi."  půjde pro budoucnost doplnit: "- a potom zalidněte veškerý Vesmír !"

    To platí samozřejmě i pro mimozemšťany. V nekonečném Vesmíru se totiž vyskytne i všeho nekonečně mnoho : všech atomů i molekul, všech hvězdných soustav i planet, všech mimozemských forem Života i Rozumu. Na nekonečném množství planet probšhnou i všechny možné typy evoluce a biogeneze, vytvoří se všechny možné druhy organismů včetně inteligentních.
 
    Takže ta Kosmická farma vytváří nekonečně variabilní množinu všech možných myslících bytostí (podobných i zcela odlišných od nás), které se po transformaci do Absolutního mimoKosmu stávají Spirity. A to Theos potřebuje : aby se Jeho součástmi staly všechny druhy inteligence a typy rozumu - pak bude úplný.
    Toť další důvod nekonečnosti Vesmíru - aby byl i všeobsažným hnízdem intelektů...

 

14. BIKOSMICKÁ SPRAVEDLNOST 

  Jenže ne každá Ideová bytost je hodný "andělíček" - v neomezeném mimoKosmu nechybí ani Zloduchové. A někteří činí zlo nejen z prospěchářství, nýbrž i zrůdností svých osobností (ideových komplexů). Ti by rozsápali i dobroděje, i kdyby jim sebeochotněji cokoli nabízel : pro sadistické uspokojení z ničení, mučení a škození. Takovým by se ani v Nebi nelíbilo - přestože tam nikomu nic nechybí - leč nemohli by tam nikoho trápit a páchat zvrhlosti.

Zloduchy tedy Theos zavrhne (vyvrhne jako shnilé ovoce) - pokud jsou zkažení, špatní, zvrhlí (a jejich oběti jim neodpustí). Avšak nikoho nezahubí : každý má právo na existenci (bylo by nespravedlivé aby ji Nejmilosrdnější upíral někomu jenom proto, že neměl to štěstí stát se dobrým). Ovšem špatní jeho členové by narušovali Nebeskou harmonii a zločinci by vedli neustálé spory se svými oběťmi, které by žádaly jejich spravedlivé přísné potrestání.

Dokonalí, sdružení v Theosu, ovšem neradi trestají - příčí se to absolutní dobrotě a lásce - takže ty zdroje problémů jednoduše odstraní jejich exilem : vyvrhnou je z Nebes do chaotické Absolutní prázdnoty. Nikomu nezkřiví vlasu ; a přece zlotřilce postihne trest nejhorší : absolutní zavržení, věčné zatracení a ustavičné zoufalství nad ztraceným Rájem a věčnou blažeností, která by je čekala v Nebesích.

    Stanou se z nich mimoprostoroví Desperáti (divocí Zoufalci), závidící všem (kromě sebe) a nenávidící všechny (včetně sebe). Vztekle se vrhají na cokoliv a kohokoliv, s kým se potkají ; ničí, mučí a vraždí jen aby ukojili běsy, zuřící v jejich zlých duších.

Na nebešťany se ovšem nedostanou - tam je Theos nepustí. Vně Nebes však je všemožných zloduchů pekelně moc (byť podstatně méně, nežli dobrých v božím Společenství, ). A mnozí jsou nepředstavitelně strašliví, poněvadž mezi Desperáty skončily ty nejhorší absolutní stvůry - které pak dovedou svým obětem připravit osud horší než smrt.

Informační Svět tedy obsahuje 2 protikladné množiny bytostí :

  1. Dominantní integrální Božskou Societu, obsahující všechny dobré Ideové bytostí (synergické až symbiotické) a vytvářející s nimi Nebe = což je oblast nemateriálna, zaujímaná a ovládaná tímto Nejvyšším společenstvím.
  2. A proti ní v opozici jsou bandy zavrženců, desperátů a zloduchů - mnohem menší počet zrůdných bytostí, ovládaných zvrhlými pudy. Ti se "potulují" v mimoKosmu, slídíce po obětech, které by mohli zotročovat, znásilňovat a mučit = dělají tam pravé Peklo .

Obě ty antagonistické skupiny vědí, že jsou tím schopnější a mocnější, čím více členů obsahují - a tak se je snaží získávat všemožnými způsoby : Nejvyšší kalými (metodou cukru), zatímco banditi nekalými (metodou biče). Theos k sobě laskavě a přátelsky láká Nebeskou blažeností a dokonalostí, zatímco Pekelníci kořistnicky surově uchvacují a zmocňují se násilím či podvodem.

Theos svým členům vytváří ty nejlepší podmínky, poněvadž štěstí a dobrá kondice každého jedince utváří blaho a schopnosti celku této integrální Nadbytosti . Zločinecké bandy drží pohromadě násilím a strachem : kdo není podlézavě loyální, je předhozen sadistům a zvrhlíkům, aby si na něm trapičsky ukájeli své zrůdné choutky (tím jsou odměňováni poslušní).

V Nebi je rajská demokracie : každý jeho člen má stejná práva a možnosti - analogicky buňkám v mozku - a podílí se na nesmírné moci a spravedlnosti Theos . V bandách naopak panuje surová vojenská disciplína (hlavním cílem je škodit Theos, ovládnout mimoKosmos a ostatní buď zotročit nebo zahubit) ; neexistují tam žádná lidská práva, pouze totalitní podřízenost a krutá mučení "provinilců".

    Nejvyšší společenství Theos se snaží odpouštět co nejvíce hříšníkům a přijímat je za své členy : tím narůstá i posiluje své schopnosti. Zatímco kdyby je posílalo do Pekla, jedině by tím podporovalo své nepřátele (a oslabovalo sebe). Jednalo by stejně nesmyslně jako generál, který by odmítal nové rekruty proto, že jsou špinaví - a posílal je do nepřátelského vojska.

Zde vidna nepravdivost tvrzení, že Bůh prý dává hříšníky do pekla. Logičtější je Očistec, o kterém pojednáno v části Peklo, Lucifer (8. kapitole)...

Aleš Borek          

 

  pokračování : 
PEKLO, LUCIFER
  souvisí : 
  BIKOSMIE  
NÁVRAT  NA  OBSAH NA DALŠÍ STRÁNKY