1 . Nebe je v Boží mysli .  
2. Šokující tajemství Boha
3. Bozi potřebují mrtvé lidi
4 . Proč Bůh připouští zlo .
5. Klad smrti, války, nemocí
6.Ohleduplná skrytost Boha
7. Absolutní tolerance: PAN
8. Nehmotné Ideové bytosti
9 .  Síťový   model   Boha .  
10.Každý podílníkem Božství
11. Důvod a účel Vesmíru .  
12 . Kosmická farma Duší .  
13.Zrod lidstva i BohoČlověka

 

1. NEBE JE V BOŽÍ MYSLI

V 10. kapitole stránky "biKOSMIE" je ukázáno , že lidská osobnost (duše) je binární (= má 2 složky) :

  1. Primární přirozená osobnost ve hmotném těle = originální materialistická psychika, vůle a vědomí, vytvářená zrozením a životem v reálném Kosmu.
  2. Sekundární symbiotická Ideová Duše v nemateriálním mimoKosmu = "zrcadlení" osobnosti člověka v Boží mysli, vytvořené "vtiskem" Absolutní Lásky.

Smrtí končí přirozené tělo i duše (primární) - a vědomí se přesouvá do sekundární Duše (nadpřirozené) v Bohu, kde pokračuje v dalším bytí jakožto Ideová bytost.
    V životě je nosičem lidské osobnosti fyzický mozek (z hmotných atomů a molekul) ; pokračováním po smrti je metafyzická Duše (z nehmotných Idejí v mimoKosmu).

Jelikož sekundární nadpřirozená Duše je zrcadlovou zálohou primární přirozené duše, je v ní zapsán celý život člověka od narození do smrti, všechny jeho myšlenky, skutky a hříchy . Poněvadž je v "Boží mysli", nemůže nic skrývat, veškeré činy a zločiny, Dobro a Zlo člověka jsou otevřenou knihou (Života).

Tak Bůh dokonale zná každou Duši, je-li zašpiněna špatnostmi, zda je krásná (duchovně), či ohavná, zlá...
    Po spravedlivém poSouzení si dobrou Duši (Ideovou bytost) ponechá přičleněnu ke svému metafyzickému "organismu" -> je Nebešťanem - pro multikulturní obohacení Nejvyššího společenství.

Jestli však někdo je tak ZLÝ, že jeho Duše bude Bohu (a ostatním Nebešťanům) odporná, tak ji ze sebe vyvrhne coby ohavnou blivaninu do temné prázdnoty mimoprostoru.
    Absolutní Dobro nikoho netrestá, ani neposílá do Pekla ; "pouze" zlé vyloučí z Věčné Blaženosti - a jim pak zbude jen věčné zoufalství nad zmařeným Štěstím (vlastní vinou)...

Spravedlivé absolutní Souzení  ukazuje, že Bůh si Člověka ceni nad veškeré tvorstvo (spasí ho před Smrtí) a přeje si ho mít u sebe.
    Ovšem jakožto podílníka věčné radosti - nikoli zdroj pohoršení Nebešťanů ; špatné z Nebe vykáže . Proto se lidé mají snažit o sebezdokonalení  a nepodléhat primitivním chtíčům ani zlým pokušením.


    Bůh miluje samozřejmě všechny své symbionty (Nebešťany) jako sebe sama, poněvadž jsou Jeho "údy". Jejich štěstí je jeho štěstím, jejich dobro je jeho dobrem - a jejich bolest by byla i jeho bolestí : proto se o ně stará líp, než matka o své děti (jako se my staráme o svoje vlastní údy).
    Vytváří pro ně (a tím i pro sebe) absolutně dokonalá Ideální Nebesa - to je nejlepší náplň bytí Boha i Nebešťanů.

Nebe je v Boží mysli mimo Kosmos ; utvořené z nehmotných Idejí (informačních souborů - analog virtuálních světů v počítačových hrách).
    A stejně jako my dokážeme ve své mysli vytvářet různé představy a živé sny , umí Bůh tvořit ideální nebeské kraje, kde je všemohoucí [jako programátor pořítačových her].

Nadrozum a schopnosti Božského společenství jsou syntézou myšlení a schopností všech jeho členů ; proto se zajisté snaží, aby každý jeho příslušník (= Nebešťan) byl co nejlepší a nejšťastnější - a díky jeho úžasným schopnostem se to také perferktně daří...

 

2. ŠOKUJÍCÍ TAJEMSTVÍ BOHA

Bohu i Nebešťanům se hodí,      
když lidé umírají mladí .      

  Přirozená smrt stářím totiž je (až na výjimky) způsobena celkovou degenerací organismu, tělesnou zchátralostí a senilní demencí (jen málokoho to nepostihne).
    Na zchátralém těle ovšem Bohu nezáleží - to zůstává ve hmotném Světě na pospas červům a hnilobě - co však s degenerovanou Duší ?

Ta se po smrti obvykle (pokud není zavržena) přičlení k Boží mysli - jak víme z 1. kapitoly.
    Přitom zachovává totožnou osobnost jako ve chvíli smrti = má stejné duševní vlastnosti : tudíž také senilní, dementní, slabošský a nesnášenlivý (věru, zchátralý to "úd Boží" k ničemu).

Taková degenerovaná "buňka" Boha (resp. Nebešťan) je věru politováníhodným ubožákem, neschopným se radovat a užívat si nebeského štěstí, protivným a zapšklým. I takovouto trosku sice dobrosrdeční Nebešťané zahrnou milosrdenstvím a útrpností - ale už stěží obdivem, respektem a úctou (což by si staří zasloužili).

Také pro Nebe a Boží mysl bude senilák víceméně k ničemu : jsa dementní, nebude přinášet nové Ideje a inspirace, jsa slabošský a zbabělý, nijak nepovznese jeho charakter.

A jsouc stařecky zapšklý, nebude ani absolutně šťastný a laskavý, ani zdrojem radosti pro druhé ; jakožto nesnášenlivý bude zdrojem konfliktů a velice těžko se přizpůsobí Ideovému světu, tak odlišnému od jeho netolerantních zvyklostí.

    Zatímco člověk odešlý v plné síle bude takový i v posmrtnosti : kvalitní a užitečný, přínosný pro Boží mysl a vítaný Nebešťany.
    A také on sám si jistě bude moci lépe užívat všech rajských radostí a lásek, než kdyby byl zchátralým a slaboduchým zatrpklíkem.

Nelíbivě lze proto říci, že rychlé zabití za mlada ve válce je lepší, nežli pozdější ubohá smrt stářím (dlouhé smutné zoufalé umírání v bolestech a osamění).
    Totéž platí samozřejmě i pro další předčasná úmrtí - katastrofami, hlady, nemocemi atd...

Proto Bůh válkám, nemocem a jiným smrtím nezabraňuje.        


    I další okolnost je závažná : čím déle je člověk na světě, tím víc asi udělá Zla i hříchů - tudíž tím snadněji skončí v Pekle místo v Nebi (takže Božské společenství pak o něj úplně přijde) :
Pravděpodobnost pádu do Pekla          
je úměrná délce života .          

  A i když ho tento nejhorší osud nepotká, tak pravděpodobně zatíží svůj charakter více špatnostmi a předsudky a tím hlouběji se do jeho duše zažere špína. Tudíž tím horší a Bohu odpornější bude i jako Ideová bytost, tím obtížnější bude též jeho očištění.

A také tím více špinavostí přinese po přijetí do Božího Společenství ; nebude pak pro ně ušlechtilým přínosem, leč kontaminací a znečišťovatelem zhovadilostmi.

Dětem toto nehrozí : ty jsou vesměs nevinné a čisté jako andělíčci ; a jimi se také stanou, když případně zemřou. V Nebi pak budou hýčkány a vychovávány ušlechtilými Nebešťany a přetransformovanými svými předky nebo příbuznými. Čeká je tak absolutní štěstí a mohou se vyvinouti v dokonalé členy Boha.

Kdyby ty předčasně zemřelé děti Bůh zachránil a ty se dožily do přestárlosti (a uhynuly smutnou a bolestnou smrtí), dostaly by se do posmrtnosti možná jako zdegenerovaní zhovadilci či bídní hříšníci, což by zajisté byl mnohem horší osud...

Proto Bůh ani Nebešťané nikoho nezachraňují před předčasnou smrtí.        
    Ani když kdokoliv (třeba rodiče, přátelé či milenci) prosí Nejvyšší v modlitbách . Ostatně by nebylo spravedlivé, aby jednomu pomohli (třeba kvůli jeho podlízavosti nebo protekci prosebníka), zatímco druhý, za kterého nikdo neoroduje (= nelobbuje), by musel umřít.

A úplně všechny zachraňovat před smrtí Bůh ovšem nemůže : to by vedlo ke katastrofálnímu přelidnění, devastaci Zeměkoule, zničení Boží biosféry a úpadku civilizace.

Moudrost Boží je samozřejmě větší, než lidská : pro Nejvyššího není smrt absolutním zlem (tím je duševní degenerace a pád do Pekla) - nýbrž naopak vstupem do lepšího světa i absolutního štěstí.

 

3. BOZI POTŘEBUJÍ MRTVÉ LIDI

Každý Bůh "asimiluje" všechny zemřelé dobré příslušníky svého náboženství. Takže jejich umírání Ho zvětšuje, posiluje - a následně zvyšuje jeho prestiž a moc (v mimoKosmu i ve Světě).
    Proto nemá zájem bránit jejich smrti.

[Leckomu to může připadat bezohledné, ovšem Nejlaskavější jim to bohatě vynahradí přijetím do Nebe, kde jim poskytne fantastickou úžasnou blaženost, o jaké by se jim v životě ani nesnilo.]

Lze též soudit, že Bozi podporují náboženské války (sic!)
- protože v nich zabíjení věřící následně v posmrtnosti posilují jejich integrální nadbytosti kvalitními mladými členy.

Pročež každý Bůh podněcuje svoje fundamentalisty k válčení : má z toho prospěch On (získá nové "buňky" svého metafyzického "těla"), Nebe (dostane hrdinné bojovníky proti Pekelníkům)  i veškerá Boží příroda : Války brání přelidňovámí a následnému zdevastování Země.
    A taky v náboženských válkách hyne víc agresivních hlupáků - mírní a moudří se tomu vyhnou - což je pozitivní výběr.

Bohové podněcovali též lidské oběti - opravdu je to posilovalo...
Těm obětovaným to ani nevadilo, ježto věděli, že se tak hned dostanou do Nebe ke svému milovanému a milujícímu Bohu, který je za to bohatě odmění . (A komu to vadilo, toho omámili drogami.)


Důvodem nebránění Smrti je paradoxně i lidská láska (!)
V posmrtnosti je množství zemřelých rodičů, kteří se chtějí co nejdříve setkat se svými dětmi a milenců, toužících po shledání se svými partnery - ti všichni samozřejmě mají zájem na tom, aby co nejdříve přišli za nimi a podíleli se s nimi na nebeské blaženosti. Najisto už totiž vědí, že smrt není tristním koncem bytí, nýbrž vstupní branou do posmrtnosti v nových, podstatně lepších světech : Nebesích v mimoKosmu a Rájích v Supracivilizacích.

    Na rozdíl od nás, kteří ovládáni (a dezinformováni) pudem sebezáchovy, se děsíme Smrti jako totálního ukončení života - všichni zvěčnělí lidé v posmrtnosti ji naopak vítají jako prostředek příchodu jejich milovaných k nim.
 
    Poznali už ze zkušenosti, že Smrt jim neuškodí, nýbrž pomůže k dokonalejšímu bytí v nejvyspělejším Společenství, absolutnímu štěstí a věčné posmrtnosti v Ráji. Smrt uspíší příchod do Nebe a zamezí úpadku a páchání zla ve špatném Světě, který by eventuelně mohl jejich milované totálně zdevastovat až přivést do Pekla (což by byla podstatně horší, opravdu totální tragedie - i pro jejich přátele).
    Proto umírání nechtějí zabraňovat ani rodiče či partneři, kteří už jsou v Nebi.


Je třeba zdůraznit, že předčasné smrti sice Bůh nezabraňuje, ale ani ji nezpůsobuje (přestože se mu hodí) - příčiny umírání jsou výhradně přirozené. Jakékoliv zbavování života by bylo v rozporu s nejvyšším Dobrem a jeho vlastním přikázáním "Nezabiješ" i absolutní (= nepodmíněnou lidským chováním) Láskou a Soucitem.

Je taky jasné, že takto nepřirozenou smrtí získaní (vlastně násilím unesení) členové Boha by patrně příliš nemilovali svého vraha a nepřispívali k Rajské pohodě. Ani Nebeští bojovníci tak nepřirozenou smrtí získaní (vlastně násilně "zverbovaní") by asi nebyli příliš loyální ke svému únosci a měli by tendenci přejít k Nepříteli (Satanovi, zradit Boha).

Bůh ostatně vůbec nepotřebuje lidi zabíjet - každý zcela určitě "natáhne bačkory" sám . Ani nemusí čekat na něčí smrt : z mimoKosmu mimo čas trvá i ten nejdelší lidský život pouhý okamžik...

    Tak opět vidíme absurdnost domněnek, že Bůh někoho postihuje smrtí . Sice je pravda, že se mu hodí, když lidé umírají mladí - ale říkat, že jim k tomu nějak "dopomáhá", je lživou pomluvou (inspirovanou asi Ďáblem).

Každému by mělo být už jasné, že například středověké morové rány nebyly žádnými Božími tresty za hříchy postižených : přece při nich umíralo i množství těch, kteří prokazatelně nehřešili nebo ani hřešit nemohli, třeba mniši v klauzuře nebo děti v peřince . [A dneska přece zpupné západní lidstvo hřeší mnohem více, žádné hladomory však je nepotrestají !]

Ani úpěnlivé prosby a ponížené modlitby k Bohu (skoro) nikdy nákazu nevyléčily - což svědčí nikoliv o jeho bezcitnosti, ale o nevinnosti Nebes : za všechno mohly jedině bacily a další ryze přirozené příčiny.

A podobné je to i s moderní pohromou : AIDSem . Kdyby i ten měl být Božím trestem na zkažence, nepřenášel by se z matek na nenarozený plod v jejich lůně nebo mateřským mlékem na kojence !  Začpak by takto krutě (nákazou AIDSem) asi Bůh trestal čistá nevinná novorozeňata ?  Jistě je jasné, že takového donebevolajícího bezpráví by se Nejspravedlivější nedopustil.

Toho je schopný - ani Ďábel ne, to by Bůh nepřipustil a Peklo ani nemá zájem o nějaké malinké kojence, s kterými by si ti suroví sadisti asi moc "neužili" (a kteří by beztak, díky své bezhříšnosti, přišli hned do Nebe) - pouze a výhradně ta bezcitná, primitivní a neosobní Příroda ; konkrétně jedině nějaký ten zmutovaný nevědomý virus (HIV).

 

4. PROČ BŮH PŘIPOUŠTÍ ZLO

Nejvyšší nezasahuje do Reality (ani neodstraňuje zlé průvodní jevy života v primitivních světech) : jednak z principálních důvodů (absolutní tolerance), aby nenarušoval přirozenost Světa. Leč také proto, aby lidé v primitivním světě získali vlastnosti, které přešlechtění občané SupraCivilizací postrádají :

Překonávání překážek a utrpení ve světě totiž Člověka zoceluje, stává se odolným a dokáže překonat bolest a strach - zatímco ti věčně jenom blažení obyvatelé Rájů se stávají zhýčkanými, změkčilými a zbabělými. A řešením obtížných problémů dále člověk rozvíjí pozitivní schopnosti, aktivitu a sílu - kdežto absolutně šťastní hyperboháči v samých radovánkách dokonalého bezproblémového Ráje zpohodlňují, leniví a ztrácejí iniciativnost.

Proto Bůh ponechává své budoucí členy vyrůstat v obtížných podmínkách drsné Reality, aby skrze ně dostal ty potřebné vlastnosti, které v Nebesích nemůže získat. Proto náš svět ponechává surovým a tvrdým, aby v něm vyrůstali nezhýčkaní a nezměkčilí budoucí členové Společenství, kteří ho posílí (na rozdíl od zpohodlnělých příslušníků SupraC, sice velice dobráckých, ale někdy slabošských).

Reálný život je přípravou na požadavky posmrtnosti ; a střetávání se zlem Světa pak průpravou na boj se zlými bytostmi a problémy, před nimiž by ti příliš hodní Nebešťané a občané SupraC jen uhýbali.

Překonávání obtíží primitivního světa pěstuje v lidech houževnatost a zlo ve Světě podněcuje lidi k bojovnosti - vlastnosti, která mírným Nebešťanům chybí, která však je nezbytná v boji proti Zloduchům.

    Bůh potřebuje i tvrdý primitivní Svět jakožto Líheň tvrdých bojovníků proti Pekelníkům, chtějícím ovládnout veškerenstvo - zvyklých vydržet rány, snášet utrpení a neutíkat před útoky. (Hodní andělé nebojují a tak vítají lidi, kteří se toho ujmou.)
    Těžký pozemský život je tak přípravou na případné obtíže posmrtnosti v mimoKosmu - a střetávání se zlem Světa pak průpravou na střety se Zloduchy metafyzickými.

Vševědoucí zajisté dobře zná i starou vojáckou moudrost : "Těžko na cvičišti = lehko na bojišti" . Tak i proto lidem jejich těžký pozemský život nijak neulehčuje, aby se pocvičili v překonávání obtíží (ne, že by se třeba kochal jejich trápením ; zlo světa má výhradně přirozené příčiny).

A konec-konců i v té nejdokonalejší Supracivilizaci může dojíti k poruchám, nehodám, katastrofám ; také někteří vyšinutí lidé či roboty mohou páchati zločiny. (Nelze říci, že co je dokonalé, tak se nikdy nemůže pokazit - jak dobře ví legendární Pan Murphy (;-) .)

SupraC proto též potřebuje statečné zachránce, odvážné hasiče, tvrdé policisty - i když jen velice vyjímečně - k tomu však se změkčilí obyvatelé Rájů, zhýčkaní absolutním přepychem, příliš nehodí (mohli by v rozhodující chvíli selhat s katastrofálním následkem).
    Ovšem primitivní lidé, procvičení těžkým životem, dokážou nepříznivým okolnostem lehko odolat a spolehlivě plnit i nejtěžší úkoly - to je další důvod, proč jsou tak potřební a cenní též pro vyspělé Supracivilizace.

A tak dospíváme k dalšímu kontroverznímu odhalení:          
Bohu (i SupraCivilizacím) se hodí,              
když lidé mají tvrdý a těžký život.
             
 
[Srovnej i známou lidovou moudrost :            
"Koho Bůh miluje, toho křížem navštěvuje".]            
 
      Nicméně Nejvyšší k tomu nijak nepřispívá - že by třeba na lidi sesílal nějaká "Protivenství", "Zkoušky" a pod... - ale nic proti tomu nedělá, nijak lidem život neulehčuje.

Neznamená to však, že by lidskému neštěstí a utrpení jenom lhostejně a bezcitně přihlížel. Neodstraní je však žádným zázrakem (= nekorektním narušením přírodních zákonů) - do fyzického Vesmíru nezasahuje, respektujíc jeho autenticitu - nýbrž moudře to vykompenzuje úžasnými radostmi v Nebi...

 

5. KLAD SMRTI, VÁLKY, NEMOCÍ

Představme si, jak by svět vypadal, kdyby nikdo z lidí nezemřel předčasně (hladem, nemocemi, válkami či jinými příčinami). Kdyby každé narozené dítě se ve zdraví a pokoji dožilo vysokého stáří, zplodivši přitom několik svých potomků, kteří by zase všichni přežili a rozmnožili se - pak by se počet lidstva zvětšoval geometrickou řadou :

Jestliže by se narodily průměrně 3-4 děti na jednu ženu, zvětšil by se počet lidí za jednu generaci (asi 33 let) celkem 1,5 až 2 krát. A za století (3 generace) pak 1,5 až 2 krát na třetí, t.j. přibližně 3,4 až 8 krát. Počítejme s nižší natalitou, poněvadž ne každá žena má tolik dětí, a jen čtyřnásobným rozmnožováním lidstva za 100 let (tolikrát se zvětšila populce ve 20. století, přestože lidé umírali).
    I v takovém případě by lidí přibylo za 200 let 4 x 4 = 16 krát , za 300 let : 16 x 4 = 64 krát , za 400 let : 64 x 4 = 256 krát , za 500 let : 256 x 4 = 1024 krát . A za 1000 let pak 1024 x 1024 t.j. přibližně milionkrát, za 2000 let bilionkrát, za 3000 let trilionkrát, za 4000 let kvadrilionkrát, za 5000 let kvintilionkrát, za 6000 let sextilionkrát...

Například od stvoření lidí, které mělo podle Bible být před více než 6 400 lety, by se jejich počet zvětšil více než 256 sextilionkrát (1038), což je naprosto absurdní. Jejich celková hmotnost (cca 1040 kilogramů) by asi desetmiliardkrát převýšila celou naši Sluneční soustavu (!)

Dokonce i při mnohem menším přírůstku by přemnožení lidé zaplnili celou Zeměkouli během pár tisíciletí jako kobylky. Spotřebovali by všechny suroviny a paliva, zplundrovali veškerou přírodu, zamořili a znečistili kdeco. Zkonzumovali by naprosto všechno živočišstvo (včetně krys, červů i hmyzu) a rostlinstvo (z hladu by jedli trávu a okusovali kůru ze stromů) . Všech komodit by byl zoufalý nedostatek - jediné, čeho by byl zoufalý nadbytek, by byli lidé - takže je nabíledni, co by posléze jedli : nakonec by musel být povolen kanibalismus.

    Vidíme, že Smrt není nepřátelská Životu, ale nutná pro jeho kvalitní vývoj (biogenezi) - proto ji v našem světě Bůh nemůže zrušit.
    Ovšem soucítí s lidmi (vždyť to jsou vlastně jeho budoucí členové, kolegové Nebešťanů) a dovede najíti geniální východisko z této protikladné situace : Smrt sofistikovaně překoná tím, že z ní činí "bránu" k posmrtnosti. Smrt je počátkem transformace do mimoKosmu, kde se nijakého přelidnění netřeba obávat : vejde se tam nekonečný počet bytostí a nepotřebují jídlo ani žádné hmotné věci.

Války, nemoci, hlady a jiné katastrofy jsou teď nezbytnými regulátory populace, poněvadž "Homo Sapiens" díky svým schopnostem a civilizaci už nemá - kromě bacilů - žádné přirozené predátory, kteří by jeho přemnožování udržovali na uzdě. Všechny je už zlikvidoval ; jediným jeho rovnocenným nepřítelem (který může bránit katastrofálnímu přemnožování) je on sám (a bacily, ty však také poráží).
      Omezení krasoduchové srdceryvně lkají a hořekují nad ztrátami, které lidstvu způsobily války a nemoci - nechápou totiž, že bez nich by dnes na Zemi nebylo k hnutí ani k žití :

Vezměme za příklad jednu válku ve starověku a počítejme se ztrátami v ní asi 10 000 mladých vojáků. Kdyby té války nebylo, tito lidé by nezahynuli, ale rozmnožili se ; v každé generaci (za 33 let) by se celkový počet jejich potomků zdvojnásobil (což je celkem skromný odhad).
    Za 33 let by to bylo 20 000 potomků, za 66 let pak 40 000 , za 100 let 80 000 atd... Během každého století by se počet jejich potomků cca zosminásobil : za 300 let by už jich bylo asi pětsetkrátkrát více, neboli solidních 5 milionů , za dalších 300 let opět pětsetkrát více , neboli hrozivé 2,5 miliardy - a za další 3 století přímo hororových 1250 miliard !
    Do dnešní doby počet potomků zachráněných vojáků by dosáhl neuvěřitelných 20 bilionů (a to z pouhé jediné války !).

Takže nějaký naivní mírotvůrce, který by zabránil dávným válkám v bláhové naději, že tím lidstvu přináší nový Zlatý věk, by naopak vyvolal následně úplnou Apokalypsu : za 2 tisíciletí by svět přetékal masami hladových bezdomovců, příroda by už neexistovala, suroviny a energie by byly vyčerpány, masově by bujela zločinnost, narkomanie i sebevraždy - a čím by se ty davy přemnožených chudáků na zplundrované Zeměkouli asi tak musely živit, o tom raději pomlčím (stejně už to víte).


A úplně stejně by to dopadlo, kdyby ze světa zmizely všechny nemoci, které v dávných dobách kosily tisíce dětí ročně. Ty by pak dospěly a následně se rozmnožovaly geometrickou řadou - načež by nastala situace už výše popsaná . A kdyby nějaký šíleně geniální lékař dal lidstvu lék na všechny nemoci, vyvolal by - hádejte co ?
    Jestli si myslíte, že nějaký Zlatý věk, pak jste nepoučitelně naivní . Ale napovím vám : zeptejte se v Austrálii. Tam vám řeknou, k čemu vedlo bezuzdné přemnožování tamních králíků (a to jsou králíci mnohem skromnější než lidé).

Ve skutečnosti by samozřejmě k popsaným tristním koncům nikdy nemohlo dojít : katastrofickému přelidnění by zabránily další války, nemoci a hlady (kterých by ustavičně přibývalo, jak by se lidstvo přemnožovalo). Uvedli jsme ty výpočty především na ilustraci neklasické teze, že odstranění smrti, válek a nemocí by vývoji druhu Homo Sapiens vůbec neprospělo - ba právě naopak.

    Takže už snadno pochopíme, proč Nejvyšší neodstraní ze světa smrt, války a nemoci : neprokázali by tím lidstvu žádné dobrodiní, leč pravý opak (byl by to Danajský dar, vedoucí ke zkáze civilizace). Bez nich by totíž na Zemi nebyl nějaký ráj - nýbrž pravé peklo . Žily (vlastně živořily) by zde biliony hladových a zubožených nešťastníků, příroda by už neexistovala, suroviny a energie by byly totálně vyčerpány, masově by bujela kriminalita i kanibalismus.

Za to, že ještě dnes můžeme jakžtakž lidsky žít a příroda není úplně zdevastovaná, vděčíme také nemocem a válkám - a za to, že přelidněnost dnes ničí Zemi, lze "děkovati" především naivním humanistům, kteří vyvolali populační explozi a tím způsobili mnohem více zla, než z hloupé samolibosti odstranili (chtěli vypadat hezky, být uznávaní a míti příjemné sebeuspokojení, jak jsou hodní - leč dobrými úmysly je v tomto případě dlážděna cesta do Pekla...).

Díky milionům ubohých dětí zemřelých nemocemi a mladých lidí zabitých válkami dosud nenabylo přelidnění katastrofického rozsahu a lidstvo má ještě čas na přípravu rozšiřování se do Vesmíru. Bez jejich smrti by už ve 20. století došlo k populačnímu zhroucení civilizace (jestli ne k atomové katastrofě), totálnímu barbarství a cesty ke hvězdám by navždy zůstaly jenom utopií. Kosmická expanze lidstva by se nekonala, žádná Supracivilizace by ani nemohla vzniknout ; namísto ideálních vesmírných Rájů by existovalo jenom reálné pozemské Peklo...

Jedenadvacáté století času, o něž byl ten kolaps oddálen, bylo zaplaceno strašlivými utrpeními předchozích generací - které byly obětovány, aby druh Homo Sapiens mohl roznést Život do Vesmíru a povznést jej na vyšší úroveň . A my všichni bychom se měli snažit, aby ty oběti nepřišly nazmar, aby se Člověku nakonec podařilo expandovat do Kosmu, vytvořit Supracivilizaci - a aby následně i ti obětovaní byli odměněni "vzkříšením" a štěstím navěky v budoucích Rájích.

    Smrt a zlo snižující populaci byly nezbytné v primitivních dobách vývoje lidstva omezeného na jedinou planetu - jejich předčasné odstranění by mohlo další vývoj k Nebesům znemožnit . Však po expanzi do nekonečného Kosmu lidstvo bude mít už dostatek životního prostoru i zdrojů ; může se neomezeně rozmnožovat a smrt i Zlo ztratí svůj regulativní význam ; na vyšším stadiu SupraCivilizace pak budou eliminovány.

Nejvyšší neodstraňují Smrt a zlo v minulých dobách (včetně naší), neboť by tím poškodili Kosmogenezi a poničili Budoucnost ; dojde k tomu až tehdy, kdy lidstvo vyspěje a dosáhne hvězd : viz 5. kapitolu stránky "Supracivilizace" : Cyklická Nesmrtelnost  ; to jim zároveň umožní odejmout smrt i ode všech generací Minulosti.

 

6. OHLEDUPLNÁ SKRYTOST BOHA

    Jak známo, tak se Bůh normálně s lidmi nestýká - z mnoha dobrých důvodů :

Prvním  a nejpřirozenějším je elementární fakt, že tady prostě není.
Ne však že by absolutně neexistoval, jak prohlašují marxističtí fundamentalisti, leč absentuje pouze v našem fyzickém Vesmíru (relativním). Je Ideovým Společenstvím, nacházejícím se úplně mimo naši materiální Realitu, v mimoKosmu.

A oba tyto "světy" jsou disjunktní (jak vysvětleno ve stránce "biKosmie"), nemají nic společného, jsou substanciálně protikladné a nemohou se vzájemně stýkat ani interagovat. Takže faktory potřebné pro komunikaci a pronikání mezi mimoKosmem a naším hmotným Vesmírem chybí.

Jsouc absolutně tolerantní, Bůh také nechce narušovati přirozenost a svébytnost Reality ; zázraky páchá - neboť jsou přestupky proti přírodním zákonům - pouze v mimořádných případech. A proto komunikuje neobyčejně zřídka ; ne proto, že by lidmi pohrdal, nýbrž právě naopak : protože ctí jejich soukromí a svobodu - toť  druhý důvod  mlčení Nejvyššího.

Bůh se s nikým nebaví (ani s pánem, ani s kmánem) i když po něm chtějí cokoliv ; poněvadž kdyby vyhověl jednomu, bylo by pak spravedlivé a slušné, aby vyhověl i druhému, potom třetímu, pátému, desátému - a dalším a dalším (ani pralidi by nesměl diskriminovat) .Takže by ji pak meustále obtěžovaly davy všelijakých "vlezprdelků" nejrůznějšími žádostmi a stížnostmí, například :

"Panebože, proč jsi nechal chcípnout mou kozu, zatímco sousedovu nechal žít. Ať mu chcípnou dvě, aby se tak nenaparoval, a já Ti dám do kasičky v kostele 50 korun !"
    "Všemohoucí - proč jsem nevyhrál v loterii, kdežto Vonásek, který nebyl už dvakrát na mši, vyhrál třetí cenu. Jestli mě nenecháš vyhrát aspoň druhou, přestanu úplně chodit do kostela !"

    Tak je nejlíp, když Nejvyšší hraje "mrtvého brouka" a má od lidí svatý pokoj. Stejně by nemohl vyhovět všem ve všem, což by pak vyvolávalo "zlou krev", závist až nenávist (koneckonců by většina byla nespokojená).

Bůh tedy má rád ateisty (i když to vypadá paradoxně) - protože ti Ho aspoň neobtěžují ustavičnými žádostmi, stížnostmi, sliby a pochlebováním ; ani na něho nesvádějí leckterá přirozená neštěstí, úmrtí a katastrofy...

Za 3. :   Nadosobnost zůstává ve svém mimoKosmu a zachovává splendit izolation taky právě proto, že by lidé velice rádi přijali její pomoc. Ba co dím "přijali" - oni by tu pomoc přímo žádali : čímdál vehementněji, a až by jim otrnulo, tak by si to drzejší třeba i vynucovali. Například slovy :

"Nejmilosrdnější, jestliže necháš umřít mého miláčka, tak budeš mít na svědomí i mne - protože já to nepřežiju (a možná si něco udělám). Tak ukaž, že jsi opravdu Nejdokonalejší a zachraň ho ; my oba pak budeme tvými nejoddanějšími služebníky a budeme Tě denně uctívat, chodit do kostela, dělat dobré skutky, koupíme Ti tu největší svíčku (atd. atd...). Jsi přece Nejvyšší, Nejlepší, Nejlaskavější, Nejslitovnější (atd. atd...) - tak můžeš snadno zachránit jednoho pozemského červíčka - co Ti to udělá ?"

Zachránit jednoho človíčka by samozřejmě nikomu nic neudělalo - jenže co když by jich byly miliardy (poněvadž podobné přání by měli vesměs všichni lidé včetně pralidí) ?  Takové davy pozemských "červíčků" (a ještě více jejich potomků !)  by pak už udělaly něco - a pravděpodobně nežádoucího - se Zeměkoulí, jak jsme poznali v minulé kapitole.
    A všichni by chtěli odstranění nemocí, válek, hladu, chudoby a stále další a další věci (až nakonec možná, aby jim i pečení holubi lítali do huby). Nakonec by se třeba lidstvo změnilo v přemnoženou masu povalečů a příživníků, parazitujících na Boží dobročinnosti.

I kdyby možná ne, tak určitě by většina chtěla, aby zachraňovali před smrtí jejich milované a blízké (včetně jich samotných). To je obligátní přání každé generace - jenže se kterou by měl Nejvyšší začít : dnešní, ve středověku, starověku, pravěku ; s Cromagnonci, Neandertálci, hominidy, opicemi... (ani Dinosauři by nechtěli vymřít).

Ať by Bůh zachránil kohokoli, vždy by zároveň vyvolali také závist a roztrpčení těch, jimž pomoci nemohli (a hodně lidí by Jej obviňovalo z nespravedlivosti). A kdyby zachránil všechny generace, nastalo by katastrofické přemnožení, úpadek lidstva i devastace Země - viz předcházející kapitolu . (A kdyby zachránil Dinosaury, možná by se vyvinuly myslící bytosti z nich a nevznikli bychom my, "Homo Sapiens".)

    To komplikované dilema - zachraňovat buď všechny nebo nikoho - ovšem Nejmoudřejší vyřeší sofistikovaně : nezachrání nikoho a zároveň všechny !   Nikoho nezachrání před smrtí - a zároveň všechny zachrání před zánikem posmrtností (což víme ze stránky "biKosmie").

Bůh se neobtěžuje zasahovat do přirozeného běhu světa a bránit něčí smrti ; zůstává ve svém Ideovém světě a tam (v mimoKosmu) ovšem už lidem mocně pomáhá : zabraňuje jejich konci přijetím do posmrtnosti . A poté v Nebesích resp. v Rájích společně se SupraCivilizacemi, již opravdu plní veškerá jejich přání (třeba i s těmi pečenými holuby) - pak už to nemůže míti žádné negativní následky.

A čtvrtý  důvod je paradoxální : Bůh s naším světem nekomunikuje, aby v něm nevzniklo Peklo (!)
    Kdyby totiž Bůh lidem nezpochybnitelně dokázal svou existenci (kýženými zázraky) a sdělil jim pravdu o posmrtnosti, zatoužila by většina dobrých lidí co nejdříve se dostat do Absolutního Štěstí, setkat se s milovanými zesnulými a státi se podílníky nejvyššího Společenství. Atraktivita úžasných Nebes oproti ubohé Realitě by překonala pud sebezáchovy a zodpovědnost ; lidé by houfně vyhledávali smrt jakožto vysvobození z pozemského utrpení (a zabíjeli by i své děti), jen aby se dostali spolu do Ráje. Vypukla by pandemie radostných sebevražd a civilizace by se zhroutila ; živí by záviděli mrtvým a vzápětí by je horlivě následovali.

Naopak zločinci by do posmrtnosti nespěchali, právem se obávajíce setkání se svými pomstychtivými oběťmi, absolutního Soudu a pekelného trestu. Zůstali by na Zemi, využívajíce majetku zanechaného odešlými dobráky.
    Často by je i zabíjeli - a dobří by se nechávali zabíjet bez odporu a rádi - aby nepošpinili svou duši sebevraždou nebo vraždou svých dětí (které by proto sami nabízeli k zabití vrahům). Hrdlořezové by vesele a beztrestně řádili (svým obětem by nechali podepsat prohlášení, že je zabíjejí na jejich vlastní žádost) ; násilná smrt by se už nenazývala bezcitnou vraždou, nýbrž "laskavým odesláním do Ráje", genocida dobráků by byla "humanitární akcí".

    A Země, ze které by odešli všichni dobří lidé, by následně úpěla pod vládou zůstavších zločinců, které by pak již nic nebrzdilo v jejich řádění. Bez zušechťujícího vlivu Dobrých by se svět stal opravdu peklem.

A potom by nastal totální úpadek civilizace, neboť její tvůrci a dobří pracovníci by opustili tento svět (zločinci nejsou schopni poctivé práce na pokroku lidstva - ti jenom škodí a plundrují). Celá ta dlouhá, obtížná, nesmírnými oběťmi a utrpením zaplacená cesta Hunanizace a Pokroku člověčenstva by se zhroutila ; druh "Homo Sapiens" by skončil na smetišti dějin.

Lidstvo by nečekala úžasná budoucnost Kosmické expanze, Supracivilizace a povznesení do Nebes - nýbrž degenerace na zvířecí úroveň agresivních primitivů.
    Člověk by se nestal vládcem Metagalaxie, polidšťovatelem Vesmíru a zdokonalovatelem Přírody, leč zuboženým a zločinným chudákem, jehož nejhorší zmetci, bídně vegetující na jediné malé planetě, by ji posléze úplně zdevastovali. (A nakonec by možná ti pozůstalí agresivní zlotřilci, v bezuzdné chtivosti moci a majetku, rozpoutali zničující atomovou válku.)

 

7. ABSOLUTNÍ TOLERANCE : PAN

    Kdyby lidstvu Bůh sdělil úplnou Pravdu, asi by vzniklo "jediné absolutní náboženství", které by následně ovládlo celý svět. Nevyvinula by se multikulturní demokracie, ale monokulturní teokracie, která by se velice snadno (vinou lidské nedokonalosti) mohla převrátit v totalitní diktaturu (z Nejvyššího by udělali absolutního Pána).

Jeho fanatičtí slouhové by pak šířili novou víru "ohněm a mečem", neberouce ohledy na nic a nikoho, jen aby co nejrychleji ovládli svět. Při svěm vítězném tažení by ničili vše, co vytvořily minulé "pohanské" věky a likvidovali každého, kdo by se k nim nepřidal, jako "Satanova spřežence".

Pestrá rozmanitost civilizačních společenství by byla nahrazena masovou uniformitou Jediné Pravé Absolutní Církve, jejíž vyznavači by přísně dbali na pravověrnost a totálně likvidovali jakékoliv odchylky (přece by měli posvěcení od Boha).
    Vládla by konformita, poslušnost a pochlebování Pánu i jeho zástupcům ; originalita by byla potlačena, svoboda myšlení omezena, profitovali by patolízalové a pokrytci . Člověk by se z hrdé a samostatné bytosti změnil v ustrašeného lokaje Pánaboha, závislého na Jeho milosti a poníženě o přízeň Nebes žebrajícího.

Je snad lépe býti vypaseným psem v boudě, než hrdým lvem na svobodě ?  Pro lenochy, slabochy a zbabělce snad ano ; Theos však chce míti Člověka lepšího - aby jej po vstupu do Společenství obohatil tvůrčí originalitou a ne zubožil duchovní méněcenností "závisláka". Lidé mají býti samostatnými a statečnými občany, nikoli zbabělým a poníženým stádem, k čemuž by je vycepoval život v primitivní totalitě, byť teokratické.

Bůh není egocentrický diktátor (takový je Satan) a nechce míti z lidí nesvéprávné poddané ani podlízavé služebníčky - které z nich činí totalita a teokracie - nýbrž demokratické partnery s přirozenou svébytností jakožto samostatné a vznešené příslušníky nejdokonalejšího Společenství. Duchovní aristokraty hodné nejvznešenějšího poslání Člověka - býti plnoprávným členem Nejvyšší úrovně Kosmogeneze - nikoli ponížené otroky, kteří by do Božství přinášeli svoji plebejskou ubohost a tím celou Nadbytost jenom snižovali.


Dále nelze pominout ani nepředstavitelné "technické" potíže při komunikaci nekonečného Boha s konečnými lidskými mozky. Žádný člověk by nemohl přijmout absolutní Pravdu v úplnosti ; každý by pojal jenom její část a přizpůsobil to svým možnostem chápání. To nastavší absolutní náboženství by tudíž různí lidé chápali různě - nebylo by tedy univerzální - v čemž by se skrývaly zárodky rozporů.

Po nějaké době by došlo k rozdílům v interpretacích, odchylným výkladům Božího poselství a vznikly by různé náboženské směry a sekty. Nakonec by se absolutní náboženství rozštěpilo na více navzájem soupeřících teologií, prohlašujících, že jedině oni správně chápou celou Pravdu Nadbytosti. A snažili by se o tom přesvědčit i ostatní - "zabedněné omezence" - někdy přátelsky, jindy násilím ; až by posléze vypukly náboženské konflikty či dokonce války (jak to známe z historie).

    Tedy i tento vstup Nejvyššího by opět skončil fiaskem .
Bůh se jakékoliv snahy o zavedení Univerzálního světového náboženství vzdává, ponechávaje lidem svobodu věřit, čemu se jim líbí a co nejlépe vyhovuje jejich rozličným přirozenostem.
    Je absolutně tolerantní - ostatně Všemohoucímu v nepřístupném mimoKosmu nenůže ani ten nejrouhavější človíček z nepatrné Zeměkouličky za mák uškodit.


A tu vytouženou plnou Pravdu zajisté Nejvyšší každému ochotně sdělí hned, jakmile do Něho přijde (po smrti) ; tehdy teprve bude k jejímu důkladnému vysvětlení dostatek času (celá věčnost) i pečlivých učitelů (mnoho dokonalých Andělů)...

Ještě třeba dodat, že jakákoli Boží komunikace či pomoc našincům by byla nejenom nevhodná (viz výše), leč také zbytečná (!)
    Standartním postupem, který Bůh používá, je totiž přetransformování člověka po smrti do mimoKosmických Nebes, kde teprve se mu může dostat dokonalé pomoci, včetně Absolutní spravedlnosti . Tam je možná i dokonalá komunikace - a neodporuje to přírodním zákonům ani nemůže vyvolat časové paradoxy ; tento postup odpovídá též lidské touze po nesmrtelnosti.

Nicméně transcendentní (přesahující do našeho kosmu) Bůh umí lokálně pozměňovat fyzikální parametry a tak (vyjímečně) konat "zázraky" i ve hmotném světě. Ovšem nedělá to rád, poněvadž Svět už dávno optimalizoval a nemá potřebu tam něco měnit...


Závěrem zformulujeme Zákon (absolutní tolerance) :    
PAN = Preservace Autenticity a Naturality =      
zachování a ochrana Svébytnosti a Přirozenosti      

 
 

8. NEHMOTNÉ IDEOVÉ BYTOSTI

V bezmateriálním mimoKosmu jsou hlavní hodnotou Ideje - které tam hrají roli hmotných věcí našeho Vesmíru. A ideové bytosti samy dokážou produkovat Ideje.
    [Ostatně to dovede i každý z nás : přece myšlení je tvoření idejí.]

Ideje, což jsou vlastně informační soubory, dělá Ideová bytost tak, že zformuje vhodnou absolutní entitu : in-formuje ji, vtiskne jí význam.
    [Analogicky jako když starověký Sumer vtiskl do beztvaré hliněné tabulky klínové písmo a tím jí dal informační obsah. Nebo moderní sochař zformováním kusu hlíny dodá amorfnímu materiálu tvar a význam : vytvoří sochu, která už obsahuje nějakou ideu.]

Ideová bytost dokáže tvořit Ideje úplně z ničeho . To také umí i leckterý člověk : třeba malíř na čisté plátno, kde předtím nebylo nic, nakreslí obrázek ("stvoří" eidolón). A skoro každý z nás už někdy vymyslel něco předtím neexistujícího, t.j. vytvořil myšlenku (Ideu) z ničeho.

Z reality jsme zvyklí, že něco nemůže vzniknout z ničeho a moderní fyzika dokázala univerzální platnost Zákona zachování hmoty a energie. Ale v mimoKosmu žádná hmota ni energie není, tamní entity jsou nehmotné a nefyzikální (pouze informační) - takže pro ně fyzikální Zákony zachování neplatí.

Tam platí princip "Nezachování informace" z Teorie informací. Ideje tam je možno vytvářet a likvidovat bez reálných omezení - a Ideová bytost to svým myšlením dokáže . [Analogicky malíř dovede obraz (eidolón) i zničit zcela beze stopy - když jej smaže nebo spálí - a jiný tvůrce může totálně zlikvidovat ideje v jiné formě, třeba spálením rukopisu, který předtím vymyslel (= vytvořil z ničeho).]


Ideové bytosti komunikují vzájemnou výměnou Idejí (analogem řeči). Abstraktní Ideje používají k informování ; konkrétní Ideje i ke vzájemnému "obdarování" (analog hmotné odměny). A destruktivní Ideje lze použíti k agresi (analog počítačových virů)...

    V mimoKosmu mohou Ideové bytosti dokonce vytvořit i jakousi nemateriální "civilizaci".
Ta pochopitelně nemůže být úplně podobná pozemské -  takže nelze vykládati, třeba jak :

Na mimoprostorovém poli Ideoví farmáři pěstují informační obilí, zalévajíce je svým nemateriálním potem. Nebo kterak v nereálném chlívku chovají nehmotné vepře, krmíce je okopírovaným vlastním jídlem (díky jeho virtuálnosti postačí řádka kopií jediné porce pro celou neskutečnou rodinu i stádo nezvířat).
  Ty nakonec ani netřeba zabíjet : stačí jejich ideové maso zkopírovat a po myšlenkových úpravách zkonzumovat. Ideální řezník, místo nože používající kopírku, tak může informačním masem z nereálných zvířat zásobovat celé zástupy nehmotných hodovníků.
   A Ideoví rybáři mimo čas, u řeky mimo prostor, tam loví obrazné ryby na vymyšlené návnady...

Pravda je zcela jiná : Ideové bytosti, nemajíce hmotného těla, nepotřebují jíst a pít, ani nemusejí fyzicky pracovat. Ba ani nemohou : práce totiž je (spolu s energií) fyzikální kategorie a v metafyzickém mimoKosmu neexistuje. Není tam hlad ani jiný nedostatek : jestliže Ideová bytost něco (t.j. nějakou Ideu) potřebuje, může si to "vymyslet" (nebo okopírovat od kolegy).

To však nelze chápat jako nějaké "kouzlo" (vytvořit nějakou ideu myšlením dokážeme i my), takže se to podobá spíše tvůrčí činnosti nějakého duševního pracovníka. Když vědec vytváří novou teorii (t.j. komplex idejí) nebo spisovatel vymýšlí nové fantastické věci - musí přitom vynaložit nemalé psychické úsilí (a unaví se často jako při nějaké fyzické práci).

Ani nehmotné bytí nemusí být právě zázračně lehké ; Informační svět není pohádka. Ba najdou se i tací, kteří místo složitého hledání, získávání nebo obtížného vymýšlení složitých Idejí - tak je raději ukradnou druhým. A někteří Zloduchové přitom dokonce jdou i přes mrtvoly...

    Ideové bytosti v mimoKosmu jsou sice nesmrtelné (fyzicky), ale nikoli nezničitelné (informačně). Dík absenci času sice nestárnou a neumírají (přirozenou smrtí) - jenže mohou být poškozeny jako každý informační soubor : poraněny, zmrzačeny, zabity a zlikvidovány destruktivními Idejemi.

Útočníci je mohou kontaminovat škodlivými informacemi (zavirovat analogicky jako hmotní Hackeři soubory v počítači), vytrhávat z nich celé ideové komplexy nebo je dokonce úplně disociovat (na elementární Ideje, které pak asimilují). I zlikvidovat (zavraždit) masivním působením ničivých programů, které smažou její "životně" důležité soubory (a nezbude ani mrtvola).

Všechny druhy počítačové kriminality, které známe z našeho světa, mají svou analogii také v Informačním světě (tam vlastně ani jiné nežli kybernetické zločiny nejsou možné).
    Jenže potenciální Ideové oběti si také vymýšlejí nejrůznější obranné komplexy Idejí (antiviry, firewaly), takže ani zločinci tam nemají právě na růžích ustláno.

    Proto se nejobvyklejším a nejméně rizikovým stal pokojný "obchod" :
Když jedna Ideová bytost má Ideu, potřebnou druhému, může mu dát její kopii.
    Sama o nic nepřijde (ponechá si původní originál) a druhému prospěje (neb kopie je totožná s originálem). Na oplátku si zas od něho vyžádá kopii Ideje, kterou ona potřebuje . Nehmotnost činí takové směňování ohromně efektivní : dobráci se mohou navzájem obdarovávat, aniž by sami o něco přicházeli.

To v materiálním světě pod vládou zákona Zachování hmoty možné není : tady se darováním nějaké věci o ni sami ochuzujeme, což rozdávání činí neatraktivním až nemožným : kdo by třeba dal vlastní srdce ?
    [Ideový dobroděj to však může učinit, když dá jeho přesnou kopii.]
V absolutním mimoKosmu je možné absolutní dobro : dobrák se může třeba celý rozdat (postupným okopírováním všech svých ideových struktur), aniž by doznal sebemenší újmy (originály mu zůstanou).

V Informačním světě se taky může "vlk nažrat a koza zůstane celá" = když ho nakrmí kopiemi svého ideového "masa".
    Altruisté tam mohou vesele ustavičně rozdávat bez rizika zchudnutí a být dobrodějem je nesrovnatelně snadnější než tady - také proto je právě tam Nebe .

 

9. SÍŤOVÝ MODEL BOHA  

    Inspiraci k pochopení Boha nalezneme i v Bibli, ve slovech : "Bůh stvořil Člověka k obrazu svému" . Což také znamená, že je-li Člověk obrazem Božím, bude samozřejmě zase Bůh vzorem Člověka - a od porozumění Člověku můžeme dospět i k pochopení Boha jakožto jeho pravzoru...

Hlavní částí člověka je jeho mozek jakožto nositel lidské duchovní podstaty. Mozek je tvořen komplexem nervových buněk nikoliv jen tak nahloučených, ale účelně uspořádaných v neuronovou síť . Přitom žádná z buněk není centrální a dominantní - neexistuje jediný buněčný "král", který by celý mozek řídil. Všechny buňky jsou důležité (synergické) a podílejí se na lidském uvažování a konání. Takováto "síťová demokracie" umožňuje při zániku nebo indispozici kterékoliv buňky - uzlu sítě - převzít její činnost jinými, aniž by celková funkce Sítě utrpěla vážnější újmy.

Kreacionisté tvrdí, že Božský duch utvořil Člověka podle sebe - patrně v duchovním smyslu, poněvadž tělo zajisté nehmotný Bůh nemá. A lidská duše (resp. její nositel, mozek) má optimální síťové uspořádání, jehož sofistikovanost dokazuje i moderní neuropsychologie . Můžeme tedy usoudit, že i její pravzor - Bůh - má analogickou síťovou strukturu.

Nová teologie tak dospívá k poznání, že          
Bůh je tvořen propojenou Sítí          
symbiotických Ideových bytostí v mimoKosmu.          
[Ostatně též v Bibli se často hovoří o "Boží Síti".]          

S tímto souvisí také Boží slova v Bibli : "Cožkoli jste učinili jednomu z mých nejmenších - mně samému jste učinili !"   To znamená, že Bůh v sobě integruje množinu všech lidí (v posmrtnosti - viz 6. kapitolu stránky biKosmie), kteří se po smrti stávají Jeho součástí, jakýmisi "buňkami" Jeho metafyzického "těla" (nemateriální Ideové struktury) - takže doň vnášejí také vše, čeho se jim dostalo zaživa : dobrého i zlého.

(Je to podobné, jako když třeba někdo člověku poraní některou část těla : bolest cítí celý člověk a také celý člověk potom chce viníka potrestat. Nebo když nám dá někdo milý polibek na ústa - slast cítíme v celém těle a celé tělo (nejenom ústa) pak chce původce polaskat.)
    A Bůh si to pak "vyřídí" s původcem každého činu, jehož se dostalo i nejmenšímu Jeho členu : má na to celou věčnost, aby dobré odměnil a zlé potrestal - toť absolutní spravedlnost.

I další výhodu poskytuje síťové uspořádání - polyfunkčnost : jedna veliká síť může obsahovat více různých Podsítí. Několik stejných uzlů může vytvářet množství různých sítí, které pak vykonávají různé činnosti. Každý uzel tak spoluvytváří mnoho různých sítí a tedy se podílí na mnoha rozličných funkcích systému. Jejich množství a tedy možnosti ohromně narůstají se zvětšováním počtu uzlů a spojnic sítě.

V lidském mozku mají neurony desítky až stovky propojení (synapsí), takže počet možných sítí neboli mozkových funkcí je nesmírně velký, prakticky neomezený. Člověk může vykonávat hodně funkcí a společenských rolí (i když není zrovna hercem : třeba je rodičem doma, milencem venku a šéfem v práci) - tedy míti více parciálních osobností , které jsou realizovány těmi rozličnými neuronovými podsítěmi.

Analogicky univerzální Theos (= metafyzická síť) obsahuje vícero podsítí, které realizují jednotlivé Jeho osobnosti (Persony) a přitom tvoří jednotu (monoBoha). Konkrétně třeba Bůh otec , Ježíš  a Duch Svatý  jsou parciálními personami jediného Nejvyššího : podsítě Nadbytosti Theos.

          Toť podstata  TROJJEDINOSTI  BOHA .
Multipersonální Theos tak vystupuje jednou jako přísný Otec (ve Starém zákoně)  a jindy naopak jako všeodpouštějící syn Ježíš (viz Nový zákon) ; popřípadě jako neosobní Duch Svatý - jenž integruje všechny Persony v jednotného Boha.

Duch Svatý také vykonává Transcencenci = přesah Boha do hmotného Vesmíru . Je to nemateriální (= duchovní) působení : informační ovlivnění základních fyzikálních konstant, což mění průběh přírodních dějů a jeví se jako "nadpřirozené síly".

 

10. KAŽDÝ PODÍLNÍKEM BOŽSTVÍ

  Bůh nesedí v Nebi jako nějaký panovník na trůně - to je zastaralá středověká představa - nýbrž je tvoří jakožto univerzální informační Síť. Nebešťané nejsou Božími poddanými - jako pekelníci Satanovými - ale Jeho údy (poeticky řečeno) ; spolutvoří tu Boží Síť jakožto její uzly. Nejsou Jeho služebníky, ale servery (vyjádřeno moderním jazykem informačních sítí).

Na Božství se může podíleti každý dobrý člověk          
v posmrtnosti  -  pokud jej Bůh k sobě integruje,          
učiní symbiotickou "buňkou" svého metafyzického "těla"        
= neklasické ZBOŽŠTĚNÍ (Theosis, Deifikace) .          

  Nebožtík bude tím Božštější, čím integrovanější bude v Bohu - a to způsobí vzajemná Láska s Bohem. Intenzitu své lásky člověk osvědčí tím, že pro Boha co nejvíce obětuje ; v krajním případě i život (= Svatý mučedník). Však nezahyne, ale naopak : stane se spolupodílníkem Božství...


Ideové bytosti v nemateriálním mimoKosmu nepotřebují nic hmotného ; nemají hmotná těla ani materialistické potřeby. Jejich snahou je získávání nejrůznějších Idejí (ty jsou informačním analogem věcí). Ty pak mohou nejvýhodněji získat vzájemným sdílením (bez namáhavého vymýšlení a kopírování).

A nejvíce Idejí získají vzájemným proniknutím a symbiotickým prolnutím = plným sdílením všeho, co mají. Lze to nazvat jakýmsi "Ideálním manželstvím", kde mají společné nejen všechny věci, ale i těla ; stávají se vlastně dvojjedinou bytostí.

Ve hmotném světě se mohou manželé pronikat pouze částečně (příslušnými orgány) . V mimoKosmu však nic (hmota ani prostor) nebrání úplnému vzájemnému proniknutí Ideových bytostí.
    A všeobecně prospěšného prolnutí se tam může zúčastnit libovolný počet milovníků, neboť nehmotní si nezavazejí : jsouce prostupní, mohou být všichni na stejném místě.


  Kosmická expanze lidstva přispěje k polidštění Nebes, humanizaci Boha . Čím více lidí totiž osídlí Vesmír, tím víc jich samozřejmě také bude umírat - a po smrti se stávat Nebešťany a členy Boha. Tudíž tím větší podíl v Něm budou tvořit (bývalí, přetransformovaní) příslušníci našeho druhu - čili tím bude Theos lidštější.

Zatímco pokud lidstvo zůstane omezené jedině na tuto svoji rodnou planetu (resp. pár kolonií ve Sluneční soustavě, kde se vejde jen trochu miliard obyvatel), bude jeho vliv v Nejvyšším Společenství naprosto zanedbatelný - oproti příslušníkům jiných, progresivnějších druhů, mimozemšťanských Supracivilizací.

Vesmírná expanze však umožní vzrůst lidstva v Kosmu na kvintiliony, tedy cca trilionkráte více - a tolikanásobně víc také bude v Theosu "lobbistů" za zájmy lidí. A tolikanásobně větší bude i množství budovatelů Nebes optimalizovaných pro "Homo Sapiens" ; stejně jako vzdálených potomků, kteří se budou o nás starat, až tam přijdeme (kdopak by nechtěl mít myriády vděčných přátel).

Ale v opačném případě je možné, že Nebešťané by pak na "Homo Sapiens" pohlíželi s tajeným pohrdáním jako na méněcenný druh, jenž nebyl schopen realizovat svou Vesmírnou šanci, vytvořit Supracivilizaci a povznésti se do Nebes (což je aspirací každého Rozumu).
    A tak bychom neměli dopustit úpadek našich potomků, nýbrž je podněcovat ke Kosmické Expanzi.
 

 

11. DŮVOD A ÚČEL VESMÍRU  

Absolutní štěstí a věčná blaženost v Nejdokonalejším by mohlo nakonec vést i k dekadenci ; nehmotným bytím bez jakýchkoliv starostí, problémů a nedostatku se stane zhýčkaným a pasivním . Jelikož v mimoKosmu neexistuje fyzická práce ani materiální nedostatek (energie ni hmota tam nejsou), nic tam nebrání ve sladkém nicnedělání, blaženém lenošení, pasivnění a hloupnutí.

Nebeská věčná blaženost může přerůsti v nudu a dokonalé štěstí vede k netvořivosti. Malá dávka stresu a překonávání překážek je potřeba k duchovnímu rozvoji ; absolutní bezproblémovost vyvolává letargii a stagnaci. Ustavičné veselení vede ke zlenivění a "zahálka je matkou hříchu".

    Aby předešel tristním koncům, potřeboval Bůh :
  • práci (aby nebyl shnilý)
  • zábavu (proti depresím)
  • podněty (k progresu)
    A to vše učinil geniálním činem : Kosmogenezí a Biogenezí . To má tedy i vyšší účel : zabraňuje dekadenci Nebe, degeneraci Nadbytosti a následně možná i zániku Theos.
    To jsou tedy racionální důvody Boží lásky ke Světu a Životu (kterou jsme poznali ve stránce "biKosmie", 2. kapitole).

A proč je nekonečný Vesmír tak - z lidského hlediska - nadměrně ohromný ?
Nejvyšší přece není žádný troškař : když už něco dělá, tak ve velkém (ba přímo nekonečném, jelikož On sám je nekonečný). Nesmírné množství Nebešťanů potřebuje také nesmírně veliké pracoviště a nesmírně mnoho rozličných objektů na poznávání a zábavu.

    V nekonečném Vesmíru se také realizují nejen veškeré možnosti, nýbrž i všechny děje a historie.
Tedy to, co se náhodou nestalo na naší planetě, určitě proběhne na některé jiné, kterých je v nekonečném Vesmíru také nekonečně mnoho (byť je dělí nepředstavitelné vzdálenosti).
    Žádná věc v materiálním nekonečnu nechybí, žádná možnost není promarněna.

Všechny možné - i ty nejnepravděpodobnější - události a historie  jsou někde (v některém z nekonečně mnoha nejrůznějších planetárních soustav) uskutečněny . (A když ne nyní, tak určitě někdy v budoucnosti, protože všeobsáhlý Vesmír je nekonečný také v čase.)

A to Nejspravedlivější chce : bylo by mu líto, kdyby se nějaká možnost či bytost - třeba úžasná, ale málo pravděpodobná - vinou nešťastné náhody neuskutečnila (nevznikla). V nekonečném Vesmíru se to státi nemůže : zde se realizují úplně všechny možnosti, vznikají všechny možné bytosti.
    Arci přečasto v nesmírných časoprostorových distancích - které jsou pro nás sice nedostupné, avšak pro Theos v mimoKosmu irelevantní.

        Menší Vesmír nežli nekonečný by tedy Nejvyššímu nestačil...

 

12. KOSMICKÁ FARMA DUŠÍ  

A ještě důležitější účel má hmotný Svět : je "automatem" na vytváření dalších bytostí, které tu vznikají autoreprodukcí, spontánně se rodí. A Theos je dokáže přetransformovat do mimoKosmu (viz 11. kapitolu stránky biKOSMIE)  na Ideové bytosti, které pak může přijmouti za své členy . Vesmír a Život byl optimalizován tak, aby umožňoval tu transformaci - je jeho nejužitečnější potencí - a stal se tak gigantickou "továrnou" na výrobu nových Ideových bytostí.

    Toť nejvyšší smysl Světa : je nesmírnou "Boží farmou" na produkci nových Ideových bytostí . Bez nějakého úsilí Theosu dodává ustavičně kvanta dalších "buněk" jeho gigantického nehmotného "organismu".

To se děje právě smrtí lidí - při ní jsou přetransformováni do mimoKosmu jakožto součást Boha (samozřejmě pokud jsou dobří) . Proto Bůh nebrání umírání lidí - ať už má jakékoliv příčiny (nemoci, války, hlady, katastrofy, zločiny ...) - tím by sebe ochuzoval o nové členy  a lidem zabraňoval státi se součástí Nejvyššího.
        [Viz i 3. kapit...]

    A vyšším účelem Člověka je : být "inkubátorem" na pěstování budoucího člena Boha (aspiranta na Zbožštění).
 
    Takže žádný člověk (ani ten nejubožejší) nežije marně : každý nakonec bude Všemohoucím "vetvarován" do mimoKosmu a stane se Ideovou bytostí a aspirantem na členství v Nejvyšším (pokud si to vlastní špatností nezkazí). Skoro všichni (kromě zlých) jsou přijímáni do Nebeské blaženosti, dosahují absolutního štěstí a stávají se složkami - "údy" - Theos.
    A lidský život má nejvyšší smysl : je přípravou na věčnou posmrtnost v Božství.


Nicméně jedna malá planeta Země jako zdroj Ideových bytostí nestačí : vejde se na ni jenom pár miliard Spirituálních Inkubátorů (= lidí). Bohudík nekonečný Vesmír poskytuje dostatek prostoru i materiálu pro geometrické rozmnožování lidstva a jeho kosmickou expanzi.

Využitím své vynalézavosti se za miliardy let lidstvo rozšíří po celé Galaxii a pravděpodobně za triliony pak osídlí celý dostupný Vesmír. Jejich počet může dosáhnout třeba kvintiliónu, takže potom budou do mimoKosmu dodávat kvadrilióny nových Ideových bytostí denně.
    To už bude pořádně produktivní "farma" !  A že až za eóny let ?  To je pro Theos nepodstatné : On je mimo čas, takže biliony ani triliony let pro Něj nic neznamenají.

      Kosmická expanze lidstva je tudíž i v zájmu Theos .
To známé Boží: "Ploďte i množte se a ovládněte Zemi."  půjde pro budoucnost doplnit: "- a potom zalidněte veškerý Vesmír !"

To platí samozřejmě i pro mimozemšťany . V nekonečném Vesmíru se totiž vyskytne i všeho nekonečně mnoho : všech atomů i molekul, všech hvězdných soustav i planet, všech mimozemských forem Života i Rozumu. Na nekonečném množství planet proběhnou i všechny možné typy evoluce a biogeneze, vytvoří se všechny možné druhy organismů včetně inteligentních.

    Takže ta Kosmická farma vytváří nekonečně variabilní množinu všech možných myslících bytostí (podobných i zcela odlišných od nás), které se po transformaci do Absolutního mimoKosmu stávají Ideovými bytostmí . A to Theos potřebuje : aby se Jeho součástmi staly všechny druhy inteligence a typy rozumu - pak bude úplný.
    Toť další důvod nekonečnosti Vesmíru - aby byl i všeobsažným hnízdem intelektů...

 
 

13. ZROD LIDSTVA I BOHOČLOVĚKA

POZN.: Bůh je v nemateriálním mimoKosmu - nicméně z optimalizace světa pro Život (popsané v 1. a 2. kapit stránky "biKosmie")  vidno, že přesahuje do hmotného Světa.

Poněvadž Bůh je ideový, tak i jeho přesahující složka je duchovní povahy - proto název Boží Duch Svatý.
    Nepůsobí hmotně, nýbrž informačně = mění čísla fundamentálních konstant a tím ovlivňuje fyzikální a chemické procesy.

Vedle zásahů (Božích zázraků) uvedených v 1. a 2. kapit "biKosmie", laskavý Bůh občas inicioval vhodné mutagenní reakce v jádrech zárodečných buněk (při replikaci DNA), čímž vyvolával umělé [ne-přirozené, nad-přirozené] indukované mutace genomu, pomáhající Biogenezi.
    Pokaždé pak tisíce let počkal, až se projeví všechny následky - a podle toho pak provedl případné další mutace...

    Postupně a jemně tak Bůh geneticky vylepšoval i opice, lidoopy, opolidi, pralidi atd... - až ke Člověku.
    Bůh směřoval k vytvoření hmotných myslících bytostí - se specifickým charakterem ovlivněným materialismem - které po transformaci do metafyzična exoticky multikulturně obohatí tamní čistě spirituální svět ("přeslazenou nebeskou nudu").
    Proto byl vytvořen Člověk . [A vskutku není ani sladký, ani nudný, ani nebesky roztomilý...]


Zvláštním případem bylo (možná?) vylepšení antropogeneze Indukovanými mutacemi dítěte Panny Marie :
    Dobročinný Bůh vytvořil dokonalý genom (= dokonalého Člověka), jejž vyčistil vymazáním genetických poruch a šumu, které přebudoval v nové božské geny. Takže k lidskému genomu Ježíše přibyly nové zvláště zkonstruované geny od Boha, které mu dodaly nadlidské vlastnosti.

JEŽÍŠ má tak dvojí podstatu = BohoČlověk :
1. Lidskou od matky Marie.
2. Božskou od zmutovaných genů "indukcí" Duchem Božím.
    Božská složka genomu Ježíše stimulovala vývoj jeho těla i mozku takovým způsobem, že pak dokázal ty úžasná věci...

Ježíš se narodil bez přispění otce = partenogenezí - aby jeho očištěný genom nebyl kontaminován primitivními geny lidského tatíka. Roli oplodnitele Mariina vajíčka sehrál transcendentní (přesahující z metafyzického mimoKosmu)  Duch Svatý, zkonstruující v Mariině jádrové DNA vylepšené božské geny.

Tak nahradil funkci spermatu a poté spustil partenogenezi zárodku Ježíše . Takže nebylo třeba pohlavního styku, Marie byla v těhotenství stále neporušená panna. A Ježíš nemá pozemského zploditele ; jeho nadpřirozeným Otcem je Bůh z mimoKosmu prostřednictvím Ducha Svatého (který je transcendentní složkou Boha).

Polovinu genů měl Ježíš od lidské matky Marie, kdežto druhá polovina, která normálně pochází od otce, vznikla vylepšujícími mutacemi indukovanými Bohem (Duchem Svatým).
    Úplně celý genom Bůh nepřepracoval (nezbožštil), protože pak by Ježíš nebyl normální dítě, ale podivný "nadpozemšťan" -> a nemohl by prožít standardní život a vyvolával by spíše podivení, než důvěru [což by bylo kontraproduktivní  vůči jeho poslání].

    BohoČlověka vytvořil Bůh ve snaze po dobrém zlepšit lidstvo . Ale v posledních staletích se to zkazilo : lidi jsou čímdál horší (viz 19. a 20. kapit stránky "humanMISE").
    Takže Bohu nezbývá, než to udělat naopak po zlém - viz : humanMISE - aby zabránil úpadku "Homo Sapiens Stupidens" a zdevastování planety resp. atomové válce...

Aleš Borek          

 

  pokračování :  
LUCIFER , PEKLO
  souvisí :  
  BIKOSMIE  
NÁVRAT  NA  OBSAH NA DALŠÍ STRÁNKY