Nebyl "Velký Třesk" (= žhavé rozepnutí), ale naopak mnoho malých kolapsů (studených smrštění) . Z jejich Hawkingových emisí vznikla hmota Vesmíru.
  Nebyla globální "INflace", ale naopak mnoho lokálních EXtenzarů . Z jejich hyperbolických Erupcí vznikl časoprostor Vesmíru.

1. EPOCHA TMY ...  

  Než vznikl Svět, tak samozřejmě nic nebylo = bylo primordiální Nic . [Nějaké jiné předpoklady jsou jen fantastické spekulace až mystifikace.]

Přesně nulovou velikost energie však nedovolil Princip Neurčitosti z Kvantové Mechaniky : jeho působením v primordiálním Nic energie indeterministicky fluktuovala  kolem nuly .

Takže to primordiální Nic nebylo totální absencí energie , ale díky Kvantové Mechanice se tam vyskytovaly drobné energetické fluktuace (kolem nuly) , kladné i záporné.

Kladných a záporných fluktuací muselo býti stejně, neboť jsou duální : zapříčiněné zákony Kvantové mechaniky , působícími symetricky pro kladné i záporné energie.
  A jejich energie se navzájem kompenzovaly a anulovaly ; v globálu se zachovávala nulovost celkové energie primordiálního Nic.

• Kladná energie-hmotnost způsobuje pozitivní zakřivení časoprostoru se čtyřrozměrnou Riemannovskou geometrií , což se projevuje kontrakcí (smrštěním) prostoru a dilatací (zpomalením) času . [Až to může skončit úplným zhroucením, gravitačním Kolapsem.]
• Záporná energie způsobuje opačné, negativní zakřivení časoprostoru se čtyřrozměrnou Lobačevskou hyperbolickou geometrií , což se projeví dilatavé (roztažením) prostoru a kontrajcí (zrychlenímn) času.

A těm kladným energetickým fluktuacém v primordiální Nic, nic nebránilo podůe Relativistických zžkonů nezbytně zkolabovat ; staly se z nich gravitační Kolapsary .

Záporné energetické fluktuace se projevily opačně : prostorovou expanzí + časovou akcelerací.= hyperbolickou extenzí .

EXT , duální vůči NAK , byly také stejně malinké : Postup, kterým je vypočtena velikost NAK - viz 8. kapit - lze provést stejně i pro záporné energetické fluktuace.

A nejmenší EXT (4,051 352 x10^-35 m) tvořily podstatnou většinu , protože malé fluktuace vznikají snadněji, než veliké.
  Nejmenší EXT mají největší křivost (hyperboličnost) - a tudíž nejsilnější extenzi (prostorovou i časovou).

Souhrnně to vyvolalo eruptivní rozepnutí Vesmíru . které [pozorováno ze současnosti] se jeví jako globální "Inflace".
  Ta je však pouhou Iluzí , viz i 6. kapit.

[A pořád jenpm Tma a zima , v eruptivně Extenzary rozpínané Prázdnotě ; kolabující NAK byly jenom nepatrné "Černé Dírky" a EXT nelze vidět.]

2. EPOCHA SVĚTLA

V minulém století objevil Stephen Hawking , že malé gravitační Kolapsary emitují fotony až elementární ěástice [= Evaporace] - tím více, čím jsou menší.

Epocha TMY skončila, když kladné energetické fluktuace úplně zkolabovaly a vzniklé nanoKolapsary začaly emitovat.

Hawkingovo záření proudilo i do Extenzarů a přinášelo tam svoji kladnou energii - která umenšovala jejich negativní energii. Jejich hyperboličnost a rozpínavost se tím zmenšovala.

Zrychlená expanze Vesmíru tak brzy skončila ; ovšem EXT stačily už vesmír dostatečně zvětšit a udělit jeho expanzi dost velkou rychlost, aby dále pokračovala setrvačností .

Extenzary rozepnuly Vesmír a snížily jeho hustotu na hraniční hodnotu (mezi otevřeným a uzavřeným Kosmem).
  Ta odpovídá sumární energii Vesmíru rovné nule <- proto, že pochází z Nic .

Protože se primordiální fluktuace vyskytovaly nahodile, bylo někde více kladných energetických fluktuací - tudíž i více NanoKolapsarů - a následně pak větší hustota materie , což tam podpořilo vytváření kosmických objektů, galaxií, hvězd atd..

Jinde se zas nahodile vyskytlo více záporných energetických fluktuací - tudíž i více Extenzarů . Jejich sléváním a pokračující expanzí se utvořily rozpínavé mezigalaktické prostory.

To nerovnoměrné rozložení NAK, díky němuž mohly vznikat kosmické objekty, se projevilo i v Reliktním záření : jeho nehomogenitou (teplotními fluktuacemi) . A ty byly pozorovány už v minulém století (družicí COBE atd.).

3. EPOCHA TVORBY

  Nanokolapsary v poslední fázi emitovaly i elementární částice hmoty (elektrony, protony, neutrony atd.).
  Pak nastala další epocha : Tvorby : atomů a kosmických objektů.

Z emitovaných elementárních částic se nejdříve a nejvíce vytvořilo atomů Vodíku , protože jsou nejjednodušší . Na druhém místě bylo Helium ; složitějších atomů vzniklo jen minimálně.

Vodík a Helium jsou velmi lehké plyny, které by se působením pouhé vlastní gravitace sotva mohly shluknout v nějaké vyšší útvary.

POZN.: Už dlouho se ví, že kvazary a galaxie patrně zformovala a drží pohromadě jakási neviditelná "Tmavá energie", která je v okolní prázdnotě a natlačuje materiál do těchto útvarů

Tím se projevují mezigalaktické Extenzary , které nelze vidět a jejich záporná energie je Tmavá . A dneska už oslabená - nicméně v součtu a dlouhodobém působení významná.

Galaxie mají většinou tvar plochého disku ; a čím jsou starší tím jsou i placatější . Jenže gravitace váže hvězdy v galaxiích nepříliš silně. Takové ploché a řídké disky by se musely odstředivou silou roztrhnout na kusy nebo aspoň odvrhnout vnější vrstvy.

Avšak galaxie se nerozpadají, nýbrž naopak jsou stlačené.
  Standardně se to vysvětluje gravitačními účinky neviditelné "Tmavé hmoty" (ale její podstata je neznámá).

Tyto síly už dodneška zeslábly k nezměřitelnosti , protože EXT byly dlouhodobě zaplavovány zářením a neutriny z galaxií, což umenšovalo jejich hyperboličnost.
  Avšak působily mnoho miliard let. Za tu dobu zmáčkly galaxie do těch divných "placek" a zabraňují jejich rozpadu.

Obrázek 1.: Zmáčknutí galaxie Extenzary :

Na levé straně vidíme disk, jaký vznikne pouhou rotací poddajného objektu ; lze vypočítat, že musí míti tvar elipsoidu.
  Pravé schéma však ukazuje skutečnou galaxii - vidno, že to není elipsoid, ale je stlačená rozpínáním Extenzarů (znázorněno zelenými šipkami), které působí ze všech stran z mezigalaktických prostor.
  Vypouklina uprostřed byla vytvořena vyvrhováním hmoty a tlakem záření z aktivního jádra (červené šipky), pozůstatku to kvazaru, z něhož se galaxie vyvinula.

4. TMAVÁ HMOTA i ENERGIE

  Nelze popříti, že galaktické disky vznikají jejich rotací . Jenže navíc zde působí ještě další vliv : rozpínavost Extenzarů z okolního prostoru, která ten galaktický disk formuje do zvláštního placatého tvaru, jejž nemožno vysvětlit pouhými odstředivými a přitažlivými silami.

Také horký plyn v galaxiích by už dávno unikl, kdyby jej dovnitř netlačila expanze Extenzarů z okolních mezigalaktických prostor, která tak posiluje vlastní přitažlivost galaxie.

Extenzary mají vliv také na rozložení hmoty uvnitř galaxií, což ukazuje následující Obrázek 2. Červené tečky znázorňují Kulové hvězdokupy a Neutronové hvězdy (Pulzary) - seskupení prastarých hvězd a jejich pozůstatky.

Tyto nejstarší galaktické objekty jsou rozloženy v t.zv. galaktickém Halo (světlemodrý ovál), které má vskutku tvar elipsoidu, poněvadž bylo vytvářeno především rotací (vznikající protogalaxie před mnoha miliardami let).

Obrázek 2.: Galaktické Halo :

Od té doby však Extenzary (působící z okolních mezigalaktických prostor) zatlačily plyn, prach a z něj vytvořené mladší a menší hvězdy dalších generací dovnitř galaxie do tenčí zmáčknuté "placky" (vybarvena oranžově).

Ohromně těžké Kulové hvězdokupy a superhusté Neutronové hvězdy oslabená rozpínavost Extenzarů příliš neovlivňuje, takže zachovávají diskovitý tvar původního protogalaktického oblaku.

Ostatní rozptýlený materiál však podlehl vytrvalému působení mezigalaktických EXT a byl natlačen do vnitřku. Z něj pak vznikly další generace hvězd (včetně našeho Slunce), které jsou teď hlavní složkou Galaxie.

Veškerá viditelná hmota kosmických objektů na to nestačí , pozorovatelná materie tvoří jen malý zlomek vesmíru, který nepostačuje k vysvětlení jeho vlastností.
  Extenzary nevidíme, neboť nejsou materiálními objekty . Lze pouze pozorovat působení jejich rozpínavosti.

5. NEKONEČNOST VESMÍRU

  Z Kvantové Mechaniky vyplynul nezbytný výskyt energetických fluktuací v primordiálním Nic (kladných a záporných).
  Z Teorie Relativity vyplynul neodvratný kolaps kladných fluktuací a extenze záporných fluktuací.

V Nic přirozeně nemohly býr ani žádné limity.
  A tak bez limitú byl i počet tam se vyskytujících kvantových fluktuací energie. [A je naprosto irelevantní, jak málo pravděpodobné byly...]

Takže i počet vzniklých nanoKolapsarů a Extenzarů.byl nelimitovaný = t.j. nekonečný .
  Nekonečný počet NAK pak vyemitoval nekonečné množství materie Vesmíru (z níž se pak vytvořilo nekonečně mnoho kosmických objektů) . A nekonečný počet EXT vyexpedoval (rozprostranil) nekonečné množství prostoru Vesmíru.

Řešení otázky nekonečnosti Vesmíru tak logicky vyplývá z přirozeného praZákladu Světa = primordiálního Nic .
  [Nemohly to jednoznačně vyřešit ani filosofické spekulace v minulých tisíciletích , ani astronomická pozorování v minulém století.]

POZN.: Teoreticky by měly Hawkingovy emise produkovat stejné množstvá částic i antičástic . V praxi ovšem, díky narušení symetrií, přetrvaly pouze částice normální hmoty a antineutrina.
  Detaily toho procesu však už nespadají do Kosmologie (ale do Teorie elementárních částic)...

6. "VELKÝ TŘESK" JE ILUZE  

  Mezi kvantovými fluktuacemi, ze kterých vznikly nanoKolapsary, bylo Nic -> takže jejich distance (prostorové i časové) byly nicotné -> takže se jevily těsně vedle sebe a bez časových prodlev.

Protože Nic je našimi smysly a přístroji nepozorovatelné - tak vidíme všechny fluktuace i nanoKolapsary jako na jedné hromadě a v jedné době.

A stejně tak i všechny emise NAK vypadají, jakoby nakumulované ve stejném místě a čase - to pak se zdá být jedinou sumární Velkou Explozi, Třeskem .

Neskutečná byla i vysokoteplotní fáze na začátku , předpokládaná "Standardním Modelem" - v éře Světla nebyl vůbec extrémní žár a tlak.
  Drobné Nanokolapsary svými krotkými (netřískavými) Evaporacemi to nemohly způsobit. Navíc byly rozptýleny Extenzary , mezi nimi rozesetými.

Veškerá nekonečně velká hmota Vesmíru nemohla pocházet z 1 místa "Velkého Třesku" - jak myslí Standardní kosmologie - poněvadž by tam musela být nekonečně veliká hustota. Ta by vyvolala nekonečně velkou gravitaci, které by nic nemohlo odolat. Vše by se zhroutilo do monstrozní Cerné Díry - a Vesmír by skončil hned na začátku.

A veškerý prostor Vesmíru nemohl pramenit z 1 bodu "Velkého Třesku" [jak myslí Standardní kosmologie] , poněvadž by se pak musel rozpínat nekonečnou rychlostí, aby dosáhl nekonečné velikosti - to však je nemožné podle Teorie Relativity.

Mezi nimi bylo náhodně rozeseto stejně mnoho NAK, jejichž přitažlivost zabraňovala totálnímu rozptylu . Přemíra EXT by jinak Vesnír katastroficky "rozfoukla" i zředila tak, že by nevznikla pevná tělesa.

7 . REVOLUCE číslo 3 .  

Do té doby všichni přesvědčivě viděli, že zemský povrch je velkorozměrově prakticky plochý.

V Řecku se vyskytli revolucionáři, kteří tvrdili naopak, že Země je kulatá . To ale odporovalo všeobecnému nazírání a bylo odmítáno jako absurdní (ty argumenty se však postupně rozpadly).

A veliký filozof Aristoteles vypracoval vědeckou teorii kulatosti Země . Ale trvalo téměř 2000 let, než byl definitivně vyvrácen iluzorní model "Plochozemě".

Do té doby všichni přesvědčivě viděli, že Země je nehybná a Slunce i všechna nebeská tělesa obíhají kolem ní = Geocentrismus.
  Tento názor vědecky zpečetil (a fosilizoval!) uctívaný Aristoteles a ve středověku ho církev posvětila.

Vyskytli se však revolucionáři, kteří to obrátili [revolutio = převracení] : Země se točí a obíhá kolem nehybného Slunce.
  To ale odporovalo všeobecnému názoru ; a jakožto kacířství to pronásledovali a umlčovali (Galileo Galilei byl uvězněn, Giordano Bruno upálen atd.).

Až za stovky let byl ten převratný světonáhled vědecky dokázán a iluzorní Geocentrismus vyvrácen...

V této době všichni povrchně usuzují, že z expanze Vesmíru vyplývá počáteční "Velký Třesk" a "Inflace" = Standardní Model .

[Tyto úvahy jsou však podobně ošidné, jako když ve středověku z denního (zdánlivého) pohybu Slunce po obloze povrchně usuzovali, že Slunce musí obíhat kolem Země (= Geocentrismus).]

Nová kosmologie Nanokolapsů odporuje standardnímu názoru - pro většinu je nepřijatelné, že ten populární "Big Bang" je pouhou Iluzí , že Svět neměl určitý Počátek , že zprvu byl mráz a tma bez toho zahajovacího "ohňostroje"  atd.

A podivnost, že Vesmír (= ohromná kvanta hmoty), vznikl z Ničeho (!) , vypadá jako vědecké kacířství , odporující základnímu principu Zachování hmoty.
  [A kacíře bylo třeba trestat - sice už ne jako ve středověku - ale pohrdavým odmítáním, umlčováním, bez podpory...]

Navzájem se vyrovnávají a anulují . Celková energie Vesmíru [= součet kladné energie koncentrované ve hmotě + záporné energie dissipované v časoprostoru] je (stále) nula - od primordiálního Nic.

A lze doufati, že posléze i tato revoluce zvítězí - jako ty předešlé - a iluzorní "Velký Třesk" skončí na smetišti historie , vedle iluzorního "Geocentrismu" a iluze "Ploché Země"...

8 . VÝPOČET nanoKOLAPSARŮ  

  Vycházíme ze spojení dvou fundamentálních principů fyziky : Teorie Relativity a Kvantové Mechaniky .

V Teorii Relativity je všeobecně známa Einsteinova ekvivalence hmotnosti m a energie E :
        E  =  m·c²     /1/
    c je rychlost světla .

V Kvantové Mechanice každému objektu o energii E přísluší duální vlny s délkou λ :
        E  =  h·c/λ     /2/ .
  h je Planckova konstanta ,

Spojíme vztahy /1/ a /2/ :
          m·c²  =  h·c/λ
  Po úpravě :   m  =  h/c·λ    

Dále použijeme vzorec pro gravitační kolaps (je v každé učebnici Obecné teorie Relativity) :
        m  =  c²·r/2G     /3/ .
  m je hmotnost příslušného kolapsaru a r jeho gravitační (Schwartzschildův) poloměr ; G je gravitační konstanta .

Spojením dostaneme :   h/c·λ  =  c²·R/2G

Zbývající neznámé převedeme na levou stranu rovnice a vyjádříme tak pomocí známých veličin :
          r · λ  =  2G·h/c³

Z Hawkingovy teorie vyzařování plyne, že vlnová délka je úměrná velikosti kolapsaru - takže můžeme položit :   λ  =  2r  

    Pak dostáváme :   r²  =  G·h/c³       /4/

Toť vyjádření nejmenší velikosti kolapsarů pomocí univerzálních fyzikálních konstant, vystupujících jak v Teorii Relativity a Gravitace , tak i v Kvantové Mechanice.
  Menší velikosti nepřipustí kvantový Princip Neurčitosti .

Dosadíme známé hodnoty :  G = 6,6743·10^-11 m³ kg^-1 s^-1 ;  h = 6,626 070 15 x10^-34 J s ;  c = 299 792 458 m s^-1 .
    Po odmocnění :

  Takových NAK bylo nejvíce, poněvadž nejmenší fluktuace vznikaly nejsnadněji.

Samozřejmě se vyskytly i větší fluktuace a Nanokolapsary . Pro jejich konkrétní spočítání použijeme pravidlo z Teorie Pravděpodobnosti :
  Množství fluktuací (poruch) je úměrné druhé odmocnině velikosti souboru .

Tedy bylo : 10krát větších nanoKolapsarů - stonásobně méně ; stokrát větších pak  100²krát  méně ; tisíckrát větších pak  1000² = milionkrát  méně , atd...

Celková hmotnost všech  10krát větších NAK byla 10·(1/100) = 0,1násobkem těch nejmenších ; hmotnost všech 100krát větších byla 100·(1/100²) = 0,01násobkem ; 1000krát pak byla 1000·(1/1000²) = 0,001násob ; a tak můžeme pokračovati dále...

Takže ty nejmenší NAK vyprodukovaly asi 89 % vesmírné materie Hawkingovými emisemi (viz 2. kapit) . Ty desetkráte větší celkem vyprodukovaly cca 8,9 % hmoty Vesmíru ; ty stokrát větší pak okolo 0,89 % ; tisíckrát větší už jenom 0,089 % ; atd...
 

9. JINÉ A "PARALELNÍ" VESMÍRY ?

  Může být i více Vesmírů, než ten jediný náš ?   Jakési fantastické "Multiversum" , nekonečná množina všech možných "paralelních Vesmírů" ?

Reálně může existovat výhradně jediný Vesmír (ovšem nekonečně veliký, což bohatě stačí pro všechny možnosti nejrůznějších světů, planet, bytostí a historií).
  K dúkazu stačí položit si otázku, co vlastně by mohlo odlišit zárodky těch dalších Vesmírů ?

Nemůže to býti prostor ani čas, poněvadž v primordiální Nicotě ještě nejsou (vznikají až v dalším vývoji). Mezi nimi je jenom Nic, jsou od sebe odděleny Ničím.
  Všechny nanoKolapsary, Extenzary i zárodky mély od sebe nicotnou odlehlost (v prostoru i v čase), t.zn. byly vlastně těsně u sebe nahromaděny.

Kdykoliv a kdekoliv se objevil nějaký nový zárodek Vesmíru, nebyl od našeho Ničím oddělen, nýbrž od počátku s ním v těsném spojení (= oddělen Ničím) . A byl zabudován do vznikajícího našeho (vlastně společného, sjednoceného) Vesmíru, ještě nežli stačil sám narůst - a projevilo se to jenom jako další z mnoha fluktuací v prapočátečním chaosu.

Všechny ty spekulativní paralelní Vesmíry se už v zárodečném stadiu přifařily k našemu Kosmu a staly jeho neoddělitelnou součástí.
  Ve skutečnosti je to vyspekulované "Multiverzum" vlastně totožné s jediným naším reálným nekonečným Vesmírem, který také obsahuje nekonečné množství všemožných světů (planet a systémů hvězd).

Pouze jejich elementární fragmenty : nepatrné fluktuace . Celé vícerozměrné Kosmy se z nich nestačily vyvinout, protože také byly ještě v zárodečném stadiu "anektovány" naším Vesmírem a rozptýleny v prapočátečním chaosu.
  Staly se tak jenom dalšími exotickými poruchami v časoprostoru a nakonec patrně taktéž zkolabovaly v nanoKolapsary nebo expandovaly v Extenzary...

Také každý předmět a hypotetický návštěvník by se tam okamžitě rozložil na elementární částice, neboť ten jinodimenzionální prostor by rozvolnil fyzikální síly, které vše drží pohromadě . Elektrony by opustily stabilní dráhy v atomech, takže atomová struktura hmoty by zanikla, všechno by se rozplynulo. Asi by se rozpadla i jádra atomů ; v každém případě by se každá látka rozptýlila na chladné plazma.

Vlivem absemce Newtonova gravitačního zákona by žádné planety neobíhaly kolem sluncí, nýbrž by se ztratily v kosmické prázdnotě a mrazivé temnotě ; byly by bez atmosféry a kapalné vody, s teplotou blízko absolutní nuly . Patrně by se rozpadla i všechna nebeská tělesa, planety a hvězdy - ostatně by ani nemohla vzniknout...

10. O ZAKŘIVENÝCH PROSTORECH  

  Trojrozměrný křivý prostor nelze nakreslit ani si jen představit, poněvadž naše myšlení a představivost se vyvinuly v nezakřiveném plochém světě pod vládou Eukleidovy geometrie :
  Zde jsou přímky rovné, úhly v trojúhelnících mají součet 180°  a obvod o každého kruhu je 2π násobkem jeho poloměru r . Daným bodem A lze vést právě jednu rovnoběžku q k zadané přímce p  (toť 5. Eukleidův postulát).
      Obrázek I.: Eukleidovská geometrie v rovině (s nulovou křivostí) :

V případě absence hmoty a nepřítomnosti gravitačního pole (v čistém vakuu) je časoprostor nezakřivený (plochý) a platí v něm normální Eukleidova geometrie. (Ta je skoro přesná i ve slabých gravitačních polích, jaká jsou běžná všude kolem nás.)
  A jak se oblasti zakřiveného ProstoroČasu projevují fyzikálně, popisuje kapitola 2. a další...

Alex Aleš Borek