1. ZAVRŽENÍ A PEKLO 

  Ne každá Ideová osoba je hodný "andělíček" - v neomezeném mimoKosmu nechybí ani Zloduchové. A někteří činí zlo nejen z prospěchářství, nýbrž i zrůdností svých osobností (ideových komplexů). Ti by rozsápali i dobroděje, i kdyby jim sebeochotněji cokoli nabízel : pro sadistické uspokojení z ničení, mučení a škození. Takovým by se ani v Nebi nelíbilo - přestože tam nikomu nic nechybí - leč nemohli by tam nikoho trápit a páchat zvrhlosti.

Zloduchy tedy Bůh zavrhne (vyvrhne jako shnilé ovoce) - pokud jsou zkažení, špatní, zvrhlí (a jejich oběti jim neodpustí). Avšak nikoho nezahubí : každý má právo na existenci (bylo by nespravedlivé aby ji Nejmilosrdnější upíral někomu jenom proto, že neměl to štěstí stát se dobrým). Ovšem špatní jeho členové by narušovali Nebeskou harmonii a zločinci by vedli neustálé spory se svými oběťmi, které by žádaly jejich spravedlivé přísné potrestání.

Dokonalí, sdružení v Bohu, ovšem neradi trestají - příčí se to absolutní dobrotě a lásce - takže ty zdroje problémů jednoduše odstraní jejich exilem : vyvrhnou je z Nebes do chaotické Absolutní prázdnoty. Nikomu nezkřiví vlasu ; a přece zlotřilce postihne trest nejhorší : absolutní zavržení, věčné zatracení a ustavičné zoufalství nad ztraceným Rájem a věčnou blažeností, která by je čekala v Nebesích.

Na nebešťany se ovšem nedostanou - tam je Bůh nepustí. Vně Nebes však je všemožných zloduchů pekelně moc (byť podstatně méně, nežli dobrých v božím Společenství, ). A mnozí jsou nepředstavitelně strašliví, poněvadž mezi Desperáty skončily ty nejhorší absolutní stvůry - které pak dovedou svým obětem připravit osud horší než smrt.

Informační Svět tedy obsahuje 2 protikladné množiny bytostí :

Obě ty antagonistické skupiny vědí, že jsou tím schopnější a mocnější, čím více členů obsahují - a tak se je snaží získávat všemožnými způsoby : Nejvyšší kalými (metodou cukru), zatímco banditi nekalými (metodou biče). Bůh k sobě laskavě a přátelsky láká Nebeskou blažeností a dokonalostí, zatímco Pekelníci kořistnicky surově uchvacují a zmocňují se násilím či podvodem.

Bůh svým členům vytváří ty nejlepší podmínky, poněvadž štěstí a dobrá kondice každého jedince utváří blaho a schopnosti celku této integrální Nadbytosti . Zločinecké bandy drží pohromadě násilím a strachem : kdo není podlézavě loyální, je předhozen sadistům a zvrhlíkům, aby si na něm trapičsky ukájeli své zrůdné choutky (tím jsou odměňováni poslušní).

V Nebi je rajská demokracie : každý jeho člen má stejná práva a možnosti - analogicky buňkám v mozku - a podílí se na nesmírné moci a spravedlnosti Bůh . V bandách naopak panuje surová vojenská disciplína (hlavním cílem je škodit Bůh, ovládnout mimoKosmos a ostatní buď zotročit nebo zahubit) ; neexistují tam žádná lidská práva, pouze totalitní podřízenost a krutá mučení "provinilců".

Zde vidna nepravdivost tvrzení, že Bůh prý dává hříšníky do pekla. Logičtější je Očistec, o kterém pojednáno v 7. kapitole.

    Ideové osoby nejsou všechny ideální .
Bůh (= absolutní Láska) ovšem nediskriminuje ani nedokonalé a postižené zlem - posmrtnost je pro každého . Bylo by nehumánní, aby ji Nejmilosrdnější upíral někomu jenom proto, že neměl to štěstí státi se dobrým.

Ovšem zločince, zvrhlíky a satanisty nemůže Bůh přijmout do Nebe - špatenkové by narušovali nebeskou harmonii a zločinci by vedli neustálé spory se svými oběťmi. Ostatně takovým by se ani v Nebi nelíbilo - přestože tam nikomu nic nechybí - leč nemohli by tam nikoho trápit a páchat zvrhlosti.

Milosrdný Bůh však má ještě "ostrov poslední záchrany" pro napravitelné hříšníky : Očistec  (o něm pojednává 7. kapitola)...

2. NEBESA PRO VŠECHNY

  Ty antagonistické množiny Nebe a Peklo vědí, že jsou tím schopnější a mocnější, čím více členů obsahují - a tak se je snaží získávat všemožnými způsoby : Božská společenství kalými (metodou cukru), zatímco Pekelné bandy nekalými (metodou biče). Bůh k sobě laskavě a přátelsky láká Nebeskou blažeností a dokonalostí, zatímco Pekelníci kořistnicky surově uchvacují a zmocňují se násilím či podvodem.

Bůh svým "symbiontům" vytváří ty nejlepší podmínky, poněvadž štěstí a dobrá kondice každého jeho "údu" utváří blaho a schopnosti celku Nebe. Zločinecké bandy drží pohromadě násilím a strachem : kdo není podlézavě loyální, je předhozen sadistům a zvrhlíkům, aby si na něm trapičsky ukájeli své zrůdné choutky (tím jsou odměňováni poslušní).

V Nebi je rajská demokracie : každý jeho člen má stejná práva a možnosti - analogicky buňkám v mozku - a podílí se na nesmírné moci a spravedlnosti Boha. V bandách naopak panuje krutá vojenská disciplína (hlavním cílem je škodit Bohu, ovládnout mimoKosmos a ostatní buď zotročit nebo zahubit) ; neexistují tam žádná lidská práva, pouze totalitní podřízenost a nelidské mučení "provinilců".

Nevýhodou Nebe je přítomnost vševědoucího Boha, takže člověk tam nemůže tajně hřešit (i když dobrotivý Bůh to odpouští) . V Pekle sice možno hřešit po libosti - tím taky láká ďábelská propaganda - ovšem strašnou nevýhodou je přítomnost krutých Zloduchů.

Absolutně tolerantní Bůh nezavrhuje žádnou dobrou víru, ani ateismus. A laskavý Ježíš (milující i nepřátele) dobročinně poskytne "azyly" v Nebi i příslušníkům jiných náboženství (pokud nebudou zlí).

MimoKosmos je nekonečný, takže počet azylantů není ničím omezen. A nemateriální bytosti (Duše bez těla) nepotřebují jídlo, šaty, byty, ani žádné jiné věci - takže nepředstavují žádnou zátěž . Naopak multikulturně Nebe obohatí. A posílí množinu Nebešťanů v permanentní válce Dobra proti Zlu.

Všechny náboženské komunity si v posmrtnosti s Boží pomocí budují absolutně dokonalá Nebesa (u-topie v mimoKosmu) : podle svých nejlepších představ a snů o Ráji. Je jich množství nejrůznějších druhů, optimálně vyhovujících jejich různorodým mentalitám a náboženstvím.

Tudíž to, co představitelé rozličných náboženství slibují věřícím po smrti je vpodstatě pravda : milující Bůh svým "dětem" - pokud moc nezlobí - dopomůže naplnit nejvyšší touhy. V ideovém světě je to snadné (vše je tam virtuální).
    Takže křesťanům, židům, muslimům udělá Nebesa dle jejich svatých knih (přičemž asistují zakladatelé těch náboženství) , germánům Wallhalu, indiánům Věčná loviště atd...

Nejvyšší dobro Bůh, které optimalizovalo fyzický svět pro Život (viz 1. a 2. kapit stránky "biKosmie"), tak pokračuje v dobročinění optimalizací posmrtnosti pro pokračování života. Absolutní (= nepodmíněná) Láska miluje všechny živáčky a nikoho nediskriminuje kvůli víře či rase = každému poskytne, co si nejvíce přeje (jeho vytoužený Ráj) ; pro Všemohoucího nic není nemožně - a štěstí Jeho "dětí" je i jeho štěstím...

Ovšem nebylo by dobré, kdyby například Muslimové se dostali do stejného "nebeského azylu" jako Židé - to by pak nebyla žádná věčná blaženost, nýbrž ustavičné konflikty a vzájemné výčitky. Ani Sunnité s Šíity by se příliš nesnášeli ; stejně jako Protestanti s Katolíky, neustále si navzájem vyčítající kacířství a vraždy (zvláště pokud by pocházeli z Belfastu).

A Buddhisty, kteří odmítají zabíjení živých tvorů, by strašně iritovala Věčná Loviště Indiánů, kteří naopak se předhánějí v tom, kdo nejvíce zvířat pobije.
    Podobně by se hodní Křesťané děsili germánské Wallhaly, kde zabití válečníci od rána do večera bohatýrsky hodují a chlastají (= Obžerství, smrtelný hřích) a od večera do rána nevázaně souloží s divokými Valkýrami (= Smilstvo, smrtelný hřích).

Naopak germánští hrdinové by v Křesťanském nebi trpěli zoufalou nudou, majíce ke konzumaci výhradně hostie a svěcenou vodu, k zábavě andělské chóry a Ježíšova kázání ; a nemohouce si s překrásnými anděly zasouložit, protože jsou bezpohlavní.
      (Atd. - jistě netřeba uváděti další příklady) - Nebesa jsou proto odlišena podle typu svých obyvatel.

3. VYTVOŘENÍ LUCIFERA

  Božské společenství Nebešťanů zpočátku ve své absolutní laskavosti a bezbřehé tolerantnosti přijímalo nekriticky kdekoho. Takže leckteří jeho členové nebyli svatí, neoplývali čistou láskou a ušlechtilou touhou vytvořiti Nejdokonalejší úroveň Bůh. Vyskytli se tam i všelijací špatenkové, skrytí darebové a paraziti, kteří tyli z vypočítavosti a prospěchářství. Chtěli se míti dobře často na úkor druhých, sobecky chamtit, bezohledně si užívat božských rozkoší, pyšnit se Všemohoucností nebo fízlovat Vševědoucností.

Boží Společenství tak bylo kontaminováno i špatnostmi a rozpory, které hrozily přerůst v destruktivní konflikty. Drzost a zpupnost jeho špatných složek narůstala, poněvadž mírní a dobří jim laskavě ustupovali (dle pravidla "Moudřejší ustoupí"). Absolutní svoboda, kde si lecjaký darebák páchal, co se mu zachtělo, umožnila eskalaci Zla ; hrozilo, že Bůh bude zamořeno špatnostmi, prolezlé parazity a rozloženo darebáky.

Nejlepší duchové pak marně přemýšleli, jak z narůstajících problémů vybřednout ; cítili, jak v Nejvyšším pomalu bují Zlo jako rakovina a i někteří dobří členové Bůh začínají podléhat rozkladnému vlivu. Bylo třeba odstranit zdroje špatnosti, vyříznout je jako zhoubný nádor, vyloučit z nejdokonalejšího Společenství všechny zlé . Jenže sotva se tato idea v Božské Síti objevila, vyvolala hysterický odpor inkriminovaných :
    "To nás chcete vyhnat ven do prázdnoty a chaosu mimoprostoru, kde se prohánějí krvelační Zloduchové, kteří by nás krutě zahubili. Nebo nás povraždíte rovnou tady, v Nebi - vy laskaví a mírní dobrodějové, naši kolegové ?"

Je jasné, že něčeho takového by nejvyšší Dobro nebylo schopno ; přece jen smrt si rozhodně nikdo nezaslouží.
A ti postižení by se určitě zuřivě bránili, dovolávajíce se všeho možného ; mohly by nastat i boje, zničující války . Jiní by předstírali dobrotu, slibovali polepšení a úpěnlivě žadonili o shovívavost - a později by se zase vrátili ke starým špatnostem, arci už lstivěji. Další by udávali, pomlouvali, podpláceli, podváděli - využívajíce celého spektra špatností - aby narušili spravedlivé rozhodování.
    Nakonec by to mohlo dopadnout i tak, že dobří budou ostrakizováni a vyštváni, zatímco špatní ovládnou Společenství Bůh.

Bůh však musel provést onu tvrdou selekci a bolestnou operaci, vyříznout ze svého nemateriálního "těla" špatnost a odsoudit rozkladné elementy k vyhnanství. Bylo to nezbytné pro jeho zdraví, prosperitu a dokonalost - leč pro všechny dobré Nebešťany nepříjemné a nepřijatelné (nemluvě o těch Zlých). A taky prakticky těžko uskutečnitelné : Právě ti nejhorší darebáci dovedou nejlépe podvádět, lhát a intrikovat ; určitě by našli způsob, jak své špatnosti svést na nějaké hloupější chudáky a ze všeho se vykroutit.
    Každá čistka by vedla nejspíše k pravému opaku ; prohnaní lumpové by se snažili očernit a vyhnat bezelstné dobráky . V horším případě by se jim to podařilo (a vzniklo by pak Peklo) ; v lepším pak by došlo k občanské válce, rozpadu a zničení Bůh.

  Nedá se tedy proti plíživému zlu vůbec nic dělat ?
A co takhle udělat čistku právě opačnou : vyhnat čerta ďáblem, proti malému zlu postavit Velké - nikoli DOBRO, nýbrž - ZLO !
    Když dobří členové nedokážou zbavit Společenství špatností - nemohl by se té "deratizace" (odkrysení) zhostit nějaký brutální Zlotvor ?

Lucifer ovšem nebyl původně stvořen jako absolutně Zlý - takového faux pass by se přece Nejdokonalejší nedopustil. Nýbrž pouze agresivní, bezohledný a panovačný - kteréžto vlastnosti potřeboval k ovládnutí divokých Zloduchů. Aby pak mu to Bůh spravedlivě vykompenzovalo, obdařilo ho těmi nejlepšími schopnostmi : udělalo ho nejinteligentnějším, nejsilnějším, nejkrásnějším a ve všech směrech nejpodivuhodnějším ze všech Ideových osob. Jméno LUCIFER značí Světlonoš - a jako k zářivému veleduchu k němu také mnozí nebešťané vzhlíželi.
Obklopovaly ho davy obdivovatelů, které přitahoval jako lampa můry ; nejrůznější pochlebovači a patolízalové se snažili vetřít do jeho přízně. Nevěděli ovšem, že ta oslnivá lampa má všechny zlé můry nakonec spálit - Bůh všem oznámilo pouze, že Lucifer je určen k ohromným věcem (a mělo zajisté pravdu : jeho úkolem bylo vyřešit nejzapeklitější problém Informačního světa).

Vytvoření Lucifera se stalo největší událostí od vzniku Bůh : tuto Umělou superInteligenci vymýšleli nejschopnější duchové a konstruovali nádherné Ideové komplexy ; do rodícího se supertvora téměř každá Ideová osob přispěla nějakou svou Ideou.
Zlomyslníci přitom podstrčili i leckteré svoje špatné komplexy, těšíce se, že tak Lucifer dostane též vlohy ke Zlu a tím i příchylnost k nim. Ve své pošetilosti arci netušili, jak se jim tahle špinavost (přece to bylo kažení nezralého dítěte !) později strašlivým způsobem vymstí - a Nadbytost jim v tom nebránila, poněvadž i to bylo v intencích jejího plánu . Také po vytvoření Lucifera ho špatenkové nezadržitelně kazili svým nekritickým obdivováním a pochlebováním, čímž v něm pěstovali vědomí vlastní nadřazenosti.
    Ostatně Lucifer byl tak úžasný, že ani lepší členové Společenství neskrývali svůj obdiv (zajisté oprávněný, přece byl jejich mistrovským dílem).

A Luciferova pýcha, protože byl všude zaslouženým středem pozornosti (každý se přece chtěl podívat na výsledek největšího společného díla), rostla nade všechny meze normálnosti. A vědomí vlastní vyjímečnosti, podporované suitou patolízalů, kteří se kolem něho neustále hemžili, ho přivedlo k přepyšné Ideji : stanu se největším vůdcem, který v mimoKosmu nastolí už konečně pořádek.
(Poněvadž jako superinteligentní nemohl neviděti ten kardinální problém Metafyzična - a nezůstalo mu ani utajeno, že právě on byl zkonstituován k jeho vyřešení.)  Takže usoudil, že stará Nadbytost na to, kvůli svému dobráctví a ohledům, nestačí ; a má se do toho pustit on, Lucifer, mladý, silný, tvrdý a bezohledný.

"JÁ jsem nejlepší a nejpopulárnější ze všech Ideových osob, nikdo tedy nemá větší právo opanovat rozkladem prolezlé Společenství a pořádně zatočit se všemi špatnými členy Bůh, nežli já."   prohlašoval.
A starou Nadbytost pošleme na výměnek - nebo raději rovnou zlikvidujeme, aby nedělala potíže - bude to vlastně milosrdná euthanasie, neboť už stejně skomírá. - dodal tiše pro sebe.

"Místo absolutní demokracie, která se ukázala bezzubá, zavedu diktaturu : jedině silná ruka (moje) si dokáže poradit s darebáky a příživníky. Společnost musí být přísně centrálně organizována - žádný síťový chaos, zvaný Demokracie - aby každý věděl, kde je jeho místo. Schopní budou panovat a méněcenní poslouchat a pracovat ; loyálním se dostane odměny a neposlušní budou předhozeni Zloduchům - věru, pak bude všechno fungovat jako hodinky..."
Tímhle Lucifer získal na svoji stranu i Zloduchy, kteří se hned začali těšit, jak je bude zásobovat bohatou kořistí . Naproti tomu dobré Ideové osoby se od takových fašistických Idejí distancovaly a Lucifer pro ně ztratil veškeré kouzlo ; ta ušlechtilejší, podstatná většina Bůh se od něho odvrátila a co nejvíce vzdálila.
Lucifer to ovšem interpretoval v intencích své pýchy :  "Ta ubohá Nadbytost ze mne dostala strach a utíká !  Ví, že v boji se mnou prohraje !"

Všichni pochlebníci mu tleskali a zbabělci přeběhli na jeho stranu, chtějíce se vyhnout represáliím v případě Luciferova vítězství. Přidali se k němu i prospěcháři, aby si zajistili výhodné postavení, až bude nastávající diktátor rozdělovat prebendy ; darebáci, kteří svými zásluhami o Luciferovo vítězství chtěli získat polehčují okolnosti, až nový přísný pán bude soudit ; chamtivci, aby se zmocnili majetku poražených ; paraziti, aby se také přiživili na vítězství - a vůbec všechny špinavé krysy, opouštějící tu domněle se potápějící loď Bůh.

  Zanedlouho nezbyl v Nejdokonalejším už ani jediný špatný člen : všichni Zlí se přidali k Luciferovi, neboť hověl jejich špatnostem ; věrni zůstali pouze ti vpravdě Dobří.

A Společenství poté mohlo už plně konsolidovat své řady ; zbaveno špatností a rozporů, které jej oslabovaly, teprve ukázalo svoji obrovitou moc : jeho dobrých členů bylo přece jen podstatně více, nežli špatných . A ze strachu před zotročením Luciferem se k Bohu připojili i poslední obyvatelé mimoKosmu a váhající Ideové osoby - ten hrozivý Lucifer tak vlastně nechtěně dopomohl Bůh k úplné hegemonii.

4. PÁD ŠPATNÝCH ANDĚLŮ

  Lucifer se nechal davem svých spřeženců zvolit Absolutním Vládcem Veškerenstva (prohlásil je za celosvětové shromáždění, přestože všichni dobří Nebešťané to ostentativně ignorovali).
Lucifer ve své inaugurační řeči prohlásil Bůh za zrušené : nejvyšší Společenství se stává diktaturou pod JEHO totální vládou. Dobro bude zakázáno a krutě trestáno - státní ideologií se stane Zlo. Zloduši budou nadřazenou vládnoucí kastou a Dobroduchové se stanou jejich bezprávnými otroky, určenými k likvidaci. Moje vítězná armáda ovládne celý mimoKosmos a posléze i Vesmír, budeme krutě mučit a masově vraždit...

Tuhle řeč už Bůh nemohlo ignorovat - a když se zdokonalená gigantická Nejvyšší Úroveň objevila v plné síle, vyvolalo to v Luciferově "vojsku" hrozné překvapení . Teprve nyní poznali, jak je "Vůdce" vychytrale obalamutil - že jeho stoupenců je žalostná menšina a Bůh není žádný paralytický ubožák, ani dobroduchové zbabělí blbečci.

Špatenkové připojení k Luciferovi nebyli nijací hrdinní bojovníci - a tak se dali na panický útěk.
Někteří se pokusili opět přeběhnout na mocnější stranu, byli však s posměchem odehnáni zpátky. Jiní se snažili schovat leckde v mimoprostoru, tam je však pochytali Zloduchové (přece jen se jim dostalo kořisti, i když nevyhráli) . Většina se stále držela Lucifera jako tonoucí stébla - a spolu s ním také byla odsouzena :

"Za to, že se vzbouřili proti nejvyššímu Dobru, chtěli zničit nejdokonalejší Společenství a stali se zrádci a zaprodanci - jsou navždy vyhnáni z Nebe a zůstanou podřízenými Luciferské diktatuře, kterou si sami ustavili. A jejich vůdce a svůdce přestává být Světlonošem a stává se Satanem, t.j. Nepřítelem - jímž se sám učinil."
Bůh se zatřáslo a vyvrhlo zkažence jako odpornou blivaninu : vari pryč mezi Zloduchy, kam patříte !

Mnozí darebáci teď zoufale žadonili o milost, svádějíce své hříchy jeden na druhého - a všichni zároveň ovšem na Lucifera. Ti dříve tak suverénní/pyšní agresoři se kroutili jako rozšlápnutí červi : někteří ze zbabělosti ; jiní z prohnanosti, počítajíce s tím, že velkomyslný Nejvyšší rád odpouští . Ten však dobře věděl, že by jej později (až by jim otrnulo) zase zamořili špatností a problémy by se zopakovaly...  Proto jim odpověděl :
"Spolu jsme skončili - teď patříte už Luciferovi, kterého jste si zvolili svým Absolutním Vládcem . Tím jste se sami nejvíce potrestali ; my vám už nic neuděláme (Bůh je přece milosrdné dobrotisko). To ten váš slavný Vůdce vám teď bude dělat pravé Peklo - ještě poznáte, co jste si z něho vypěstili."

Lucifer pak samozřejmě kveruloval nejvíce :   "Nejdřív mne udělá Zlotvorem a pak mě za to trestá Peklem !"   řval.
Bůh však neobalamutil :   "Nestvořili jsem tě špatným, ale především svobodným a nadaným těmi nejlepšími vlastnostmi (mnozí ti mohli jenom závidět). A dokud jsi nezačal Společenství pomlouvat, podněcovat ostatní ke vzpouře a nesnažil ses Bůh zničit, požívals v Nebi úcty jako nejpřednější z Andělů. Ty sám ses zkazil a stal se Zlým !"

"Nemůžete házet všechnu vinu jenom na mne."   bránil se Lucifer :
"Pomlouvaly tě přece také jiné Ideové osoby a Zloduchové. A oni mě taky proti tobě štvali, intrikovali a naváděli ke vzpouře !"

"Pravdu díš - však oni také nezůstávají bez trestu : byli navždy vyhnáni z Nebe."   souhlasila ta nejspravedlivější Nadbytost :   "Mimo to jsou nyní ve tvé moci, takže si s nimi můžeš vyřídit účty za to údajné zkažení hodného neviňátka - teď jim přece můžeš připravit pravé Peklo."
A Nejvyšší dodal :   "Ostatně žádného chudáčka ze sebe nemusíš dělat. Přece tě znám a vím, že při svých schopnostech - za které mimochodem vděčíš mně - se nebudeš mít špatně ani v Pekle ; určitě se tam rychle staneš pánem . A můžeš tam konečně udělat tu absolutní tyranii, kterou jsi chystal v Nebi - Zloduchové si to věru zaslouží !"

Luciferovo sebevědomí zase stouplo, takže prohlásil k poraženým :
"Nevěšte hlavy, soukmenovci vojáci. Jedna prohraná bitva ještě neznamená, že je všechno ztraceno. V nebi jsme sice skončili, můžeme si ale vybudovat svou vlastní říši : PEKLO , kde nás žádné Bůh nebude poručníkovat ani dobroduchové komandovat co smíme a co ne..."

Svržení exNebešťané vpadli do Pekla jako splašené stádo vyděšených zvířat. Zloduchové, kteří se jako obvykle zase rvali, sotva stačili jim utéci z cesty, a ti, kteří nestačili, byli doslova zadupáni do země . Zavržený exLucifer vzteky skoro šílel : všechno se mu zkazilo - a teď se bude muset věčně v téhle odporné díře otravovat se všelijakými hnusnými potvorami.
Bil do nich hlava nehlava a nebylo snad Zloducha, který by na vlastní kůži nepoznal jeho ďábelskou zlobu a sílu ; nakonec se všichni rozutíkali do všemožných děr a třásli se tam strachy před novým pánem Satanem.

"To jsme se ale pěkně uvedli v novém působišti !?"   - hrozili se bývalí Andělé.
Ale ukázalo se, že v říši Zla panují zcela jiné hodnoty nežli v Nebesích a brutalita zde má mnohem vyšší kurz, než slušnost . Copak by asi s nimi ti Zloduchové udělali, kdyby se jim jenom ustrašeně představili jako vyhnanci a pokorně je poprosili o azyl ?  Pravděpodobně by jim poskytli "azyl" jedině ve svých nenasytných bříchách (ovšem po delším zábavném mučení)...
Satan se správně uvedl jako ten nejsurovější Zlopán, kterého bude nutno zatraceně respektovat.

Zatím se kolem slezli odvážnější Zloduchové a slídili, co by v poraženém vojsku ukořistili. Satan však několika nejdrzejším surově ukázal, kdo je od nynějška jejich pánem - a potom vyhlásil :
"Vy zhovadilá bando, já z vás teprve udělám pořádné vojáky !  Aby však si nikdo nestěžoval na nějaké násilí, dám každému svobodně rozhodnout : buď mne bude ochotně, dobrovolně a bezvýhradně poslouchat - nebo svými střevy nakrmí ostatní Zloduchy. Já nejsem nějaký primitivní násilník, jako vy - nikoho nenutím, aby zvolil první nebo druhou možnost, každý si může zcela volně vybrat, co se mu více líbí."

Většina se ovšem rozhodla pro poddanství Satanovi ; jeho brutální chování bylo velmi přesvědčivé. Jenom několik vyložených blbů se zpěčovalo ; ty pak Satan jen tak levou rukou roztrhl jako herinky a kusy (ještě se cukající) předhodil ostatním Zloduchům. Ti to s povděkem přijali jako inaugurační hostinu, chválíce nového pána (vzpoměli přitom i předchozí kořisti) :
"Tolika čerstvýho mesa za deň sme už dlóho nežhrali. Ten nové Sataň je fakt bórec !"   chrochtali krvavými tlamicami, cpouce se kusy bývalých kolegů, dosud se kroutícími v posledním tažení smrtelného zápasu.

"Mým příchodem nastává nová epocha Pekla."   pyšně Satan pokračoval :
"Už v Nebi mne celosvětové shromáždění Ideových osob zvolilo Absolutním Vládcem Veškerenstva !  Zdůrazňuji, že ten sklerotický hňup v Nebi to zapomněl anulovat - a nyní už ani nemůže, poněvadž do našich vnitřních záležitostí nesmí zasahovat - takže mi tento titul přináleží napořád."
      [V tom však Satan lhal - jak je jeho obligátním zvykem - volila ho jenom nepatrná menšina obyvatel mimoKosmu (drtivá většina tu frašku ignorovala), takže volba byla neplatná od počátku.]

To mu ovšem nevadilo v naparování :
"A právem, poněvadž JÁ jediný dokážu dát veškerenstvu společenský Pořádek (Ordnung) vyšší kvality !  Ti tupci v Nebesích, zblblí dobráčkovstvím, to nebyli schopní pochopit a proto s nejlepšími a nejoddanějšími kamarády" - ukázal na ostatní padlé nebešťany, kteří už nevěřili ani vlastním uším -
"přicházíme k vám, kteří jste výkvětem Duchovna a nadějí mimoKosmu. Vaší historickou rolí a nehynoucí zásluhou je uskutečnění NOVÉHO SVĚTOVÉHO POŘÁDKU, k němuž vás povede ta nejschopnější Ideová osoba, jaká existuje !"
    - a teatrálně si položil ruku na prsa.

Pochlebníci začali volat a pokřik se rozšířil na celé shromáždění :
"Sláva VŮDCI !  Ať žije Lucifer Satan, Absolutní Vládce Veškerenstva !"
Satan se pyšně nadouval a připadal si zase skoro jako v Nebi...  Ostatně, opravdu schopný veleduch si musí za všech okolností vydobýt uznání - myslel si - a dále mluvil a mluvil, zasypávaje všechny přehršly lákavých Idejí, a barvitě líčil světovládnou budoucnost, která je čeká díky jeho Vůdcovství.

Zloduchové se k němu taky připojovali čímdál více - a kdo se nepřipojil spontánně, tomu bylo pomoženo. Poněvadž však při této "pomoci" byla neobyčejně veliká úmrtnost, nezbyla zanedlouho ani jediná volná Ideová osoba (poslední obyvatelé mimoKosmu ještě nalezli útočiště v Bůh).

Aby se pak už nikdo nemohl spasit útěkem před jeho otroctvím, Lucifer nechal kolem areálu své hrůzovlády postavit neprostupnou hradbu, jejíž brány sice každého lákavě vpustily dovnitř, nikoho však už ven . A uvnitř nastalo pravé Peklo, jehož jsou i ty nejhorší koncentráky 20. století jen slabým odvarem...

5. SATAN JE UŽITEČNÝ

  Stvoření Lucifera = absolutně Zlé Ideové bytosti - paradoxně vykonalo absolutní Dobro (a ne jedno) :

• Odhalilo a odstranilo z Nebe všechny špatné Ideové osoby (a přitom nekonečně dobré Bůh se nemuselo dehonestovat žádným násilím a hádkami ; zůstalo v pohodě z obliga). To Lucifer je odvedl - jako lákavý krysař škodlivé myši - jeho superineligenci neodolal ani ten nejprohnanější darebák.
  A teprve to umožnilo Nejvyššímu státi se úplně dobrým. Potom už nic nenarušovalo nebeskou harmonii a absolutní blaženství.
• Zahnalo do společenství Bůh všechny doposud nezávislé obyvatele mimoKosmu, váhající připojit se do Nebeské Sítě v obavách (jak víme lichých), že by tím ztratili svobodu a individualitu . Však Peklo v čele se Satanem se stalo tak gigantickou mocností (druhou po Bůh), že by se mu nikdo nedokázal ubránit. Dříve či později by určitě pohltilo a zotročilo (nebo přímo zahubilo) všechny ostatní Ideové osoby - jediná záchrana pro ně byl vstup do Nebe, kam se pekelníci nikdy nedostanou.
  Tak Lucifer nechtěně (k nemalé své zuřivosti) způsobil, že Nejvyšší získal úplně všechny dobré bytosti z mimoKosmu a stal se univerzálním hegemonem. Potom už nikdo nestál mimo Bůh (samozřejmě kromě těch pekelníků).

  Satan je nezastupitelně užitečný také při Biogenezi :
Když někdy dojde ke zvrhnutí evoluce, tak ho Bůh angažuje, aby to "vyčistil" - Satan je užitečný Boží "uklízeč", expert na špinavou práci, aby Bůh mohl mít čisté ruce...

  Bůh a Satan mají při Apokalypse kupodivu stejné zájmy :
Poněvadž Bůh potřebuje odstranit zlé lidi, kteří brání vytvoření Božího království Dobra  a Satan chce zabít právě zlé lidi, jelikož ti se po smrti dostanou do Pekla a stanou jeho kořistí . Proto je Apokalypsa jejich společným dílem [synergií] (!)

Dominantou mimoKosmu je nejvyšší společenství Bůh ; říše Zla je milionkrát menší a slabší než Nebe, takže mu vůbec nevadí (univerzální láska Nadbytosti toleruje i Zloduchy). Ostatně Peklo se ustavičně zmenšuje díky vysoké úmrtnosti jeho násilnických obyvatel, kteří se nakonec možná sami vyhubí, aniž by si Nejmilosrdnější špinil ruce jejich bídnou krví.
    Striktní oddělení Dobra a Zla - bezvýhradné blaženosti v Nebi a bezvýchodného utrpení v Pekle - udělalo z mimoKosmu vpravdě Ideální svět, kde Dobří se mají dokonale dobře a Zlí úplně zle. (Zavržených je však jenom nepatrná menšina a za svůj osud si mohou sami.)

Ovšem ideální nemusí vždy znamenat optimální : Nebeská věčná blaženost může přerůst v nudu a dokonalé štěstí vede k netvořivosti . Malá dávka stresu a překonávání překážek je potřeba k duchovnímu rozvoji ; absolutní bezproblémovost vyvolává letargii a stagnaci. Ustavičné veselení vede ke zlenivění a zahálka je matkou hříchu.
Takže i po odstranění nebezpečné špatnosti Nebi hrozilo nebezpečí - opačné : dekadence z přemíry dobrosti a deprese z neužitečnosti . Nebyli zde už žádní darebové, s kterými bylo třeba zápolit, ani Lucifer, jímž se bylo možno "adrenalinově" bavit ; po všeobecném nadšení z vyřešení fatálních problémů nastala posléze blažená netečnost a radostná nuda...

Přitom poukazujeme na fakt, že absolutní štěstí a věčná blaženost nakonec mohou vést až k dekadenci : nehmotné bytosti bez jakýchkoliv starostí, problémů a nedostatku se stanou zhýčkanými a pasivními . Po zavržení špatných Ideových osob s Luciferem byly odstraněny všechny problémy a zdroje konfliktů . Jelikož v mimoKosmu neexistuje fyzická práce ani materiální nedostatek (energie ni hmota tam nejsou) , nic pak už nebránilo Nebešťanům ve sladkém nicnedělání, lenošení a radovánkách, pasivnění a hloupnutí...

V Pekle toto ovšem nehrozí : tam je konfliktů, problémů a nedostatků až nad hlavu. A Zlopán svým poddaným ovšem žádného štěstí ani blaženosti nedopřává - cepuje z nich agresivní vojáky a frustrované zuřivce. Vychytrale čeká, že z dekadentních Nebešťanů se stanou blahoslavení chudí duchem, Nadbytost zdegeneruje v senilního tupce a v Nebi se rozšíří pasivnost a prázdné radovánky.
    Když potom na tuto upadající veleříši zaútočí divoké hordy barbarských Desperátů, sotva kdo ze zjemnělých členů Společenství se zmůže na odpor, ty beránčí duše se stanou snadnou obětí zvlčilých démonů a Satan zničí Boha . Nikdo nebude schopen zabránit mu v totálním vítězství : stane se totálním pánem veškerého mimoKosmu - a následně potom i materiálního Vesmíru (neboť už nebude Nejvyššího, který by tomu zabránil) . Totalitní Zlo pak ovládne úplně všechno...

Arci ďábel se zase přepočítal a jeho zlomyslné plány Bůh obrátilo v pravý opak : přiměly ji totiž vzít do Nebe ještě podstatně větší část barbarského lidstva, než by si zasloužilo. Též i mnozí hříšníci, které by jinak Společenství jako odporné darebáky vyvrhlo, se proto stávají - jakožto bojovníci proti Pekelníkům - užitečnými pro Nebe (samozřejmě pokud o to projeví aspoň nějakou snahu).
    Stará moudrost : "V Nebi mají větší radost z jednoho polepšeného hříšníka, než z 99 spravedlivých."  takto v nové teologii dostává ještě hlubší význam : "též i proto, že ho tam více potřebují !"

Ušlechtilých dobráků je totiž v Nebi dost (nesmírné množství dokonalých Ideových osob) ; jsou přátelští, laskaví a hodní jako beránci - jenže bohužel taktéž jako mírní beránci napadení hladovými vlky se zachovají i při útoku zuřivých Pekelníků. Všude jim ustoupí (přece "moudřejší ustoupí"), všechno jim dají (přece "dávat je ušlechtilejší, než brát") ani prstem jim neublíží (přece "nezabiješ" je přikázání Nejvyššího) a budou milovat (sic!) i tyto své nepřátele...

Ovšem Desperáti se zachovají úplně opačně : surově a bez zábran budou útočit, ničit, vraždit - andělská ušlechtilost, moudrost, dobrosrdečnost a laskavost na ďábly samozřejmě neplatí - takže by Nebi včetně Bůh hrozil zánik a veškerenstvu následně totální Satanská diktatura. Se zuřivými pekelníky by si mírní a šlechetní Nebešťané (přestože je jich mnohem více) sotva poradili - jim se musí postavit na odpor podobně násilničtí a bezohlední surovci . A takoví v dokonalé říši absolutního Dobra ovšem vzniknout nemohou - ti se mohou zrodit jenom v barbarském hmotném Světě, kde panuje surový boj o život.

6. NEBE NÁS POTŘEBUJE

Aby hlavní část členů Bůh mohla zůstat čistými Nebešťany a Nadbytost vcelku mohla zůstávat absolutně dobrou, laskavou a mírnou - tak Bůh k sobě povolává potřebné "specialisty" na zlo : primitivní lidi , kteří se pro to hodí svojí surovostí, bezohledností, agresivitou a tvrdostí. Tací ovšem nemohou vzniknout v nejvyspělejších světech Supracivilizací, nýbrž na primitivních planetách (snad se čtenáři neurazí), kde vládnou surové společenské podmínky . Pouze v tamním tvrdém boji o život se mohli vyvinout nezměkčilé bytosti, které dovedou snášet utrpení a po transformaci do mimoKosmu se dokáží tvrdě postavit i proti Pekelníkům. A kterým nečiní potíž surové bojové hry, jakožto příprava na střetnutí s Desperáty.

Divoké bojovníky potřebuje Společenství též v míru, aby zamezovali Desperátům kořistit v mimoKosmu (a ovšem i ve Světě) a bránili před jejich útoky duše v Očistci . Jeho ušlechtilí členové se pak už nemusejí špinit (a degenerovat) násilím a zabíjením a mohou se cele věnovat uvnitř Bůh zdokonalování (svému a tím i jeho) a čistému Nebeskému blaženství, nezkalenému nízkými/primitivními myšlenkami na boj a zabíjení.

To však neznamená, že by lidé zůstávali jenom na okraji Nebe ; mají přístup i do nejvyšších sfér Společenství, poněvadž skoro všichni Nebešťané se rádi pobaví jejich zajímavým vyprávěním o bojování (ještě na Zemi proti nepřátelům i teď v mimoKosmu proti pekelníkům) - což je pro ně velice exotické a zažívají přitom slastný pocit, že se toho nemusejí zúčastnit . A jsou lidem velice vděčni, že na sebe berou veškerou tíhu boje proti Zloduchům (v mimoKosmu i ve Světě).

Členové Společenství tedy nadšeně vítají lidi ne jako smrtelné pozemské červy škemrající o milost Bůh, ale naopak jako důležité ochránce před Desperáty. Umožňují jim totiž zůstávat bezstarostnými hodnými beránky tím, že na sebe berou břemeno boje (Nebešťanům odporného, lidem však přirozeného) - proti Peklu.
Vidno, proč si Bůh cení Člověka nad Anděly : ti absolutní dobráci by jej totiž proti Satanské diktatuře patrně neubránili. I proč mu nevadí lidská nedokonalost a surovost - protože jemný ušlechtilec (kterých má v Nebi nadbytek) by neuměl zatočit se žádným Zloduchem.

Také v Pekle jsou lidé kupodivu ceněni (!) a Satan je také potřebuje - samozřejmě ne jako milované spoluobčany, ale jakožto "krmivo" pro zuřivé Zloduchy. Ti se nesnesou s nikým a jsou tak divocí, že by se neustále jenom rvali - a tím se poškozovali, mrzačili až zabíjeli. Je nabíledni, že Zlopán toto ničení svého "majetku" nijak nevítá. Avšak nezatrhne to, poněvadž agresivní zuřivce potřebuje na boj proti Nebešťanům a kořistění v mimoKosmu - jejich rvačky jsou jakýmsi "tréninkem".

Poněvadž však se hříšných lidí dostává do Pekla mnohem méně, než do Nebe, stávají se tím vítanější kořistí a Zloduchové se na ně těší jako hladoví vlci na zatoulané ovce. Na každého zavržence čeká hned celá fronta nadržených ďáblů, kteří se vzájemně trumfují popisem sadistických orgií, které s nešťastníkem budou páchat. Satan jim ponechává volnou ruku ; lidmi on pohrdá - tak ať si jeho bojovníci užijí (aby i v Pekle byla nějaká "radost", byť zvrhlá).

Po aféře s Luciferem a pádu špatných andělů ztratilo Bůh ohromné množství svých členů, kteří se dostali do Pekla . Však nyní je více než nahrazují přetransformovaní lidé, dekontaminovaní v Očistci od svých světských špatností. Sice to nejsou žádní dokonalí andělé, to však už Nejmoudřejší toleruje, poněvadž Mu to umožní překonat další nebezpečí : dekadenci z perfektnosti.

Po odstranění svých špatných částí totiž se Bůh stalo absolutně dokonalým, bezkonfliktním a šťastným ; neměl už žádné problémy ani starosti , všechno se Mu dařilo a čekala Ho věčná blaženost. Jenže dosažení vrcholu dokonalosti znamená též stagnaci : není už kam dále jít, oč vyššího usilovat . A stagnace je počátkem dekadence ; bezkonfliktnost vede k pasivitě, dokonalé štěstí atrofuje ducha. Hrozilo, že Nebešťané, nemající už oč bojovat, se stanou změkčilými ; a nemusející už řešit žádné problémy flegmatickými.
A jestliže po uspávající ustavičné blaženosti znenadání zaútočí divocí Pekelníci, nebudou Nebešťané schopni účinně se postavit na odpor a podlehnou (přestože je jich mnohem více). Toto vychytralý Satan také ví a svoje ďábelské vojsko neustále na boj připravuje, povzbuzujíc je vyhlašováním, jak s těmi přelaskavými dobráčky, změkčilými a zdegenerovanými, snadno zatočí.

A Bůh to samozřejmě ví ještě lépe ; a navíc ještě ví, že k duchovnímu růstu (který je důležirou snahou Nebešťanů) je zapotřebí určitá míra stresu ; stálé blaženství pak oblbuje jako droga.

A ty kontroverze s neustále přicházejícími hříšníky podněcují Nebešťany také i k větší bojovnosti - proto Bůh k sobě přijímá i nesvaté . Dokonce i agresivní a divocí lidé se Jemu hodí (pokud to nejsou zločinečtí psychopati) : jakožto bojovníci proti Zloduchům, kteří neustále obtěžují chudáky v Očistci ; i jako odstrašující síla ve "studené válce" proti Peklu.

A také divokých a primitivních lidí si Bůh cení : jsou mnohem lepšími bojovníky - nežli většinoví Nebešťané z těch změkčilých Supracivilizací - proti Zloduchům (kteří neustále slídí mimoKosmem, pasouce po kořisti ; a zvláště Duše v Očistci nesnesitelně obtěžují a nebezpečně ohrožují).   Přetransformovaní lidé z nevyspělých civilizací také přinášejí nové Ideje z exotických světů . Ty sice dokonalí Nebešťané také znají, ale primitivové prožili všechny jejich zvláštnosti na vlastní kůži : takže jsou cenným zdrojem přímých osobních zkušeností.
A problémovost hříšníků samozřejmě vytváří ty stresové faktory, které v Nebi potřebují jako sůl, aby nezdegenerovali příliš sladkým životem . Takže ani lidé nesvatí, přicházející do Nebe, nejsou žádnými ubohými chudáky, žebrajícími o azyl - nýbrž mají Bohu co dát a čím Mu pomoci !
      Věru, bez lidí (i nedokonalých) by Bůh byl slabší, Nebe chudší a rovnováha mezi Nebem a Peklem vratší...

7. OČISTEC A ODPUŠTĚNÍ

  Aby Bůh získal i nesvaté lidi (jakých je většina), vymyslel Očistec : jakousi "zemi nikoho" mezi Nebem a Peklem, kde se lehcí hříšníci, kteří si nezaslouží úplné Zatracení, zbavují svých špatností, očišťují od zlých Idejí, aby je nevnášeli do Nebe. Mají totiž reálnou naději - pokud se jim podaří dokonalá dekontaminace ode všeho Zla, kterým se v životě potřísnili - být akceptováni Bůhem.
    Očistec je oddělený od Pekla, aby se jeho "klienti" nemohli stát snadnou kořistí satanovou ; i od Nebe, aby nemohli svou duchovní špínou urážet jemnocit nebešťanů a rušit absolutní blaženost svatých. Zároveň je i dost blízko Nebi, aby mohli v případě potřeby zavolat členy Bůh na pomoc ; a také Peklu, aby se mohli důkladně poučit, kam vede Zlo, jemuž v životě holdovali.

Ustavení Očistce zhatilo ďábelské plány pekelníků, že získají většinu pozemšťanů do svých tenat ; vždyť přímo do Nebe se může dostat jen malý zlomek těch opravdu ctnostných a svatých. Většina normálních lidí má sklony k nepravostem a ochotně se jim poddává, takže je Bůh musí odvrhnout jako nakažené malomocenstvím. Jenže nevyhání je do mimoprostoru, jak by každý (a zvláště Satan) očekával - leč pouze do Očistce, aby každý dostal ještě šanci k nápravě.
Tím se poměry zcela obrací : do Nebe se nakonec dostane valná většina lidí, zatímco Peklo se zmocní jen malého zlomku těch opravdu důkladně zkažených a zlem prolezlých. Bůh tak zvítězil nad Luciferovými snahami ukořistit hříšníky a skrze Očistec lidem otevřel nepřímou cestu do Nebe.

Strašení náboženských fundamentalistů, že sám Bůh posílá hříšníky do Pekla tedy nelze věřit : choval by se stejně absurdně jako velitel, který by provinilé vojáky trestal tím, že by je posílal do nepřátelského tábora. Tím by přece vlastní armádu oslaboval a nepřítele posiloval - takové jednání by svědčilo o jeho pitomosti (nebo o pitomosti těch, kteří právě toto Bohu připisují).

Tak vyvracíme další zakořeněný omyl (nebo ďábelskou pomluvu ?). Absolutní Láska přece nikdy nikoho netrestá - ani na Zemi, ani po smrti.
Očistec tedy sice není trestem, ale ani nebem - pobyt v něm není žádná slast (jako pro špinavé prádlo a pračce). Lidem, kteří špatností úplně neprosákli, se však obvykle povede s Boží pomocí odolat pekelné propagandě a po příslušné dekontaminaci se z Očistce dostat do Nebe. Ovšem to "praní" od Zla bude tím nepříjemnější, čím hůře hřešili ; a tím delší, čím déle svým špatnostem holdovali.

Bůh (složený též z bývalých lidí) má pochopení pro člověčenské slabosti - a jako přítel pomůže svým nedokonalejším členům vymanit se z hříchů, aby se nestali kořistí Pekelníků. Také skoro každý člověk v Něm má své zvěčnělé rodiče, milence, příbuzné, přátele či další sympatizanty, kteří orodují (lobbují) u Nejlaskavějšího za jeho omilostnění . Bůh může v Očistci všechny jejich špatné Ideje "odvirovat" a zachránit tak hříšníky pro Nebe. Provádí jakousi "dekontaminaci" lidských Duší od zamoření Zlem, které do nich prosáklo během bídného pozemského života ; očišťuje nebožtíky od špatných Idejí, aby mohli vstoupit do Nebe už ne jako špinaví pozemšťané, ale jako plnoprávní nebešťané se stát součástmi Boha podobni andělům.

  Zlo je v Informačním světě recesivní : Zloduchů postupně ubývá, poněvadž se v ustavičných bojích navzájem vyvražďují, zatímco dobré Ideové osoby se chrání v Nebesích.
    Zlé a nesnášenlivé bytosti totiž - na rozdíl od dobrých - nedokážou vytvořit velkou a stálou organizaci : neustále mezi sebou rozdmychávají spory, nechtějí se podřídit zájmům celku a rvou se o prvenství. Většinou jsou to bezohlední a sobečtí jedinci, kteří tyjí na úkor ostatních nebo je terorizují. Zlomyslníci a psychopati druhým jenom škodí ; a lokální diktátoři chtějí za každou cenu vládnout, nehledíce na potřeby ostatních. Výsledkem je pak systémová slabost, nestabilita a degrese špatných gangů.

Takže Dobro v mimoKosmu vítězí ; dokonce i když se na někoho už sápou Zloduši, vždy má možnost zavolat Boha na pomoc. A hned ho obklopí (v mimoKosmu neexistují vzdálenosti) ohromné množství soucitných členů Společenství (jeho přátelé i další sympatizanti z řad Nebešťanů) ; ti všichni pak útočníky zaženou na útěk.
Toť ona "Boží pomocná ruka" - složená z členů Boha analogicky, jako je ruka Člověka složená z lidských buněk.

8. IDEOVÁ DUŠE PO SMRTI

  V mimoKosmu se jednotlivé Ideové osoby od sebe neliší vnějším vzhledem, barvou ani velikostí ; díky absenci prostoru nemají žádný tvar, dík absenci hmoty tam nemají fyzická těla. Všichni jsou podstatou abstraktními Informačními soubory (bez vizáže i barvy) - veškeré rozdíly v rase a kráse se transformací do mimoKosmu smažou . Rasisti budou v Nebesích naprosto bez šance, poněvadž ani nerozeznají černocha od bělocha - a možná je čeká veliké překvapení, když ta nejsympatičtější Ideová osoba, s níž se v mimoKosmu spřátelí, se ukáže být tím nejčernějším negrem (přetransformovaným).

Po smrti člověka nastává posuzování, zdali je tak dobrý, aby mohl zůstat v Nebi, či Jeho členům odporný a vyvrženíhodný . Je jasné, že všichni inkriminovamu nebožtíkovi blízcí "lobbují" u Nejvyššího, aby jej vzal na milost ; nicméně v Nebi mohou být i tací, kterým uškodil a ublížil - a ti ovšem mají názor opačný.
    A jedním z nejhorlivějších žalobců je samozřejmě Satan, který zuřivě usiluje o to, aby hříšníka Společenství vyvrhlo jako zkažené ovoce a ten se pak mohl stát kořistí pekelníků.

Až by se leckdo nejraději hanbou propadl - a některým se to i skutečně stane : propadnou do Pekla za ďábelského smíchu zloduchů těšících se z nové kořisti...

Bůh nedovolí Satanovi řádit ve světě a dbá na to, aby reálný Vesmír byl čistě přirozený a lidé svobodní (viz zákon P.A.N.: Ochrana Svébytnosti a Přirozenosti  ve stránce "Tajnosti Boha"). Metafyzické bytosti - ani dobré, ani zlé - nemají v hmotném Světě co pohledávat ; jejich doménou je mimoKosmos : tam mají nekonečné možnosti.
    A jestli mají nějaké výhrady k jednání lidí, mohou si to s nimi "vyřídit" po jejich příchodu do posmrtnosti ; Bůh nepřipustí, aby zasahovaly do jejich reálného života. Potom by těžko mohl spravedlivě soudit, když by lidé nebyli zcela svéprávní a odpovědní za svoje činy, jsouce ovlivňováni a ponoukáni lecjakými nadpřirozenými mocnostmi (ať už k dobrému, nebo ke zlému).

Bůh také nemá rád všelijaké čaroděje a mágy, kteří chtějí nezákonně (= porušují Zákon P.A.N.) využívat nadpřirozených sil či bytostí pro nejrůznější účely - není podstatné, zda "dobré" nebo "zlé" (to bývá relativní). Podstatné je, že tím narušují přirozenost světového dění - kterou sám Bůh zachovává . A navíc ještě některé mimoprostorové bytosti, které sem přitáhli (třeba v dobrém úmyslu - jenže prohnaný Zloduch se může vydávat i za Dobráka), mohou prováděti svoje nekalé rejdy - které jistě nebudou bohulibé.

Lucifer jakožto bývalý Nebešťan a druhý nejschopnější po Bohu také dokáže parapsychicky působit a podněcovat k tomu i lidi (a pomáhat jim v tom). V opozici k Bohu naopak podporuje porušování veškerých zákonů, P.A.N. i kauzality ; korektností opovrhuje a vyžívá se v paradoxech. A tak mnohé parapsychologické fenomény, magie a čarodějnictví jsou Satanovým nekalým dílem ; také proto je křesťanství zavrhuje.

9. BŮH PODPORUJE SVOBODU

Aby se mohly vyvíjet svobodné lidské Duše, musí být i jejich "Líheň" = hmotný Svět - svobodný a přirozený, tedy neovládaný žádnou diktaturou : ani Boží, ani Satanskou. Do běhu světa metafyzično nijak nezasahuje, aby se lidé autenticky a efektivně mohli podílet na Božství Bůh. To také vyjadřuje důležitý zákon P.A.N. (ze 7. kapitoly stránky "Tajnosti Boha").

    A proč Bůh připouští Zlo ve světě ?
Zajisté ne proto, aby trestal lidi za jejich "hříchy". Jeho atributem je absolutní Láska i odpuštění ; a Nejmoudřejší přece nebude škodit svým budoucím členům. Zejména, když přečasto lidé za svoje špatnosti ani nemohou : dostali je dědičným postižením, nevhodnou výchovou, negativním vlivem okolí, nedobrými společenskými podmínkami a jinými příčinami bez vlastní vůle (ostatně kdopak by si opravdu přál býti Zlým ?).
A trestaní hříšníci by pak mohli oponovat logicky (a oprávněně) :  "Je to nespravedlivé, Panebože - přece jsi nás mohl stvořit rovnou dokonalými jako anděly a nemuseli jsme hřešit !"

Také fakta odporují té hloupé a zastaralé pověře o Božích trestech : je statisticky prokázáno, že neštěstí, nemoci, katastrofy ani jiná zla nepostihují špatné lidi ve větší míře, než ty dobré. A často přece dobráci mají smůlu, zatímco zločinci profitují (poněvadž jsou drzejší a neostýchají se překračovat zákony). A blesk uhodí do kostela a ne do veřejného domu neřesti (to proto, že kostely bývají na vyvýšených místech a jejich vysoké věže více přitahují blesky, než nízké střechy nevěstinců, skryté v uličkách dole).
Zlo tedy není výběrové (žádná trestající Ruka Páně), ale náhodné : pouze, výhradně působením přírodních zákonitostí.

I další podobná hypotéza : že Zlo je Boží zkouška, je stejně nesmyslná : copak by milující Otec zkoušel svá dítka tak, že by je trýznil, mrzačil nebo vraždil ?  Je snad zkouškou osobnosti, když se bezmocný kojenec nakazí AIDSem nebo oslepne ?  Nebo když se nevinná panna stane obětí brutálního znásilnění a potom už nenůže mít děti ?  A jak posílí charakter dětí neštěstí, při kterém přijdou o rodiče a dostanou se na ulici, kde posléze zvlčí a stanou se z nich alkoholici nebo zločinci ?

Ještě nejblíže pravdě jsou ti, kteří prohlašují, že záměry Nejvyššího jsou nevyzpytatelné ; ti totiž poctivě uznávají svou nevědomost. A snad nebudou odmítat neklasickou pravdu : že totiž Nejdokonalejší je absolutně tolerantní. Nechává slunce svítit na dobré i zlé, všechny věci běžet přirozeným způsobem, do ničeho násilím nezasahuje, žádného netrestá ani neodměňuje.
Ostatně ani k tomu nemá jediný pádný důvod : Nekonečnému všemohoucímu Bohu v nedostupném mimoKosmu mimo náš Vesmír přece nemůže ani ten nejdrzejší človíček v hmotném Světě za mák uškodit.

Jen pošetilec, připisující Dokonalému vlastní ješitnost a panovačnost, si může myslet, že Nejvyšší se bude ze svého Ideálního království pachtit do té nicotné a špinavé hmotné reality - aby tam šlápl na kuří oko nějakému pozemskému červovi za to, že se před Ním dost poníženě neplazil ; popřípadě něco provedl jinému červíkovi . Nejmoudřejší se věru stará o důležitější věci (vládne ve svém Informačním světě) a veškeré světové dění naprosto toleruje, ponechávaje to v péči Přírody.
    Ví, že Absolutní Spravedlnosti stejně nikdo nemůže uniknouti : každého bude mít po smrti pevně v hrsti - a to teprve bude to pravá "Trestající ruka Páně", která si to s každým perfektně vyřídí. Těch pár desítek let odkladu pro Bůh mimo čas zajisté vůbec nic neznamená.

  Bůh neovlivňuje autentické lidské životy také proto, aby se mohly volně projevit pravé povahy Jeho budoucích členů. Aby mu lidé, přijímaní do Nebe, nezpůsobili potíže, je třeba odhalit jejich případnou špatnost ještě před jejich příchodem - za života. Takže je nechává svobodně činit všechno, co chtějí a nebrání jim ani v žádné špatnosti : aspoň se ukáže, co v nich doopravdy je.

Kdyby jim totiž stál za zadkem s bičem v trestající Boží ruce - nebo před nimi se štědrou náručí plnou vstupenek do Ráje - jistě by se i ti nejhorší horlivě přetvařovali a falešně "dobráčkovali" v pokrytecké snaze zalíbit se Pánovi . Jakmile by se pak takoví podvodníci vetřeli do Nebe, netrvalo by dlouho a jejich skrývané zlo by se projevilo navenek a kontaminovalo Nejdokonalejšího. A zbavovat se potom takových škodlivých a prohnaných parazitů by nebylo nic příjemného ani snadného ; jistě je lepší prevence : předem je odhalit a rovnou jim zabránit v přístupu do Bůh.

Schopnost statečně odolávat nejrůznějším světským pokušením na Zemi také následně implikuje po přetransformování do posmrtnosti analogickou schopnost nekompromisně se postavit na odpor i jakýmkoliv Satanovým svodům (a tento mistr Lži věru dovede získávat Duše pro peklo nejenom násilím, ale i těmi nejrafinovanějšími mystifikacemi).
Bůh musí mít absolutní jistotu, že jej nikdo z Jeho členů nezradí a nepřipojí se k Satanovi, což by mohlo vést k Jeho vnitřnímu rozkladu . Nezískal by ji však tím, že by se lidem zjevil jakožto Pán Světa : je jasné že by pak všichni potenciální zrádci horlivě předstírali loyajalitu (a když by třeba došlo na "lámání chleba", mohli by přeběhnout k Nepříteli). Nechá-li však ve Světě volně vykvétat nejpestřejší Pokušení - aniž by projevoval svou vůli - snadno se prokáže, kdo jim podléhá (a tedy je náchylný ke Zlu a může případně zradit)  a kdo jim odolává, jsa svou podstatou Dobrý a spolehlivý.

A pokud by si nestěžovali lidé, zcela jistě by tak učinil nejvychytralejší Boží nepřítel a pomlouvač Ďábel ; patrně řka :
    "Ten obmyslný pánbíček nejdříve na ubohé sváděné lidičky sesílá všelijaká Pokušení - která jsou přímo návodem k hříchu - přestože dobře ví, jak snadno jim ta jeho křehká, nedokonalá stvoření podléhají. Jakoby si sám zlomyslně přál, aby lidi co nejvíce hřešili a ten kruťas je pak mohl co nejpřísněji trestat .
    Sám je ustavičně provokuje k hříchům - a když následně opravdu hřeší, velice se nad tím rozhořčuje a strašně je trestá. A to má býti ta vychvalovaná Absolutní Spravedlnost Nejvyššího ?  A za to by ho měli všichni uctívat a milovat ?"

Ne - to by opravdu nebyla žádná spravedlnost - a Nejmilosrdnější tak opravdu nejedná (takhle by se choval jedině zlomyslný Lucifer). Nejvyšší Dobro nikoho neirituje Pokušeními ; ani to nedovoli Satanovi, který by samozřejmě pokoušel lidi velice rád, aby je snadněji dostal do Pekla.
Bůh nepovoluje žádná metafyzická pokušení také i proto, aby se na ně potom nemohli vymlouvat všelijací vychytralí lumpové ve snaze vyhnouti se spravedlivému trestu za svoje zločiny. Kdejaký prohnaný darebák by se rád falešně hájil tvrzením, že za jeho zločiny může jedině Satan, který ho k nim nabádal - a on sám je vlastně jenom svedené neviňátko.

A svým obětem i soudcům by pak mohl licoměrně nalhávat :
    "Je mě faktycky lúto teho znásilněnija malejch holčiček a povražďéni kopy dalších ludí, kerý ně hážou na triko - ale to sem vlastně ani nebul já. Pokoušíl ně samotné Lucifér, kerej mně ouplně ovládnul - bylo to silnéší než já ; já sám protivá temu nemoh nic dělat. Tož su vlasně neviné ako to lilium - za to šecičko móž enem ten zlé Sataň. Nesmite ňa terá potrestať - bula by to donebavolajúca nespravedlňost, dyž je vlasně za šecko viné toliko Ďábel. Temu Zloduchoj se teda pomstítě - né mně chudákoj neščasnýmu, svedenýmu !"

Ostatně i sám Lucifer by proti takové "obraně" hříšníků vehementně protestoval, aby mu ti peklu propadlí nakonec ještě neunikli :
"Na mě nic, ty padouchu, nebudeš házet !  Sám jsi páchal zločiny a sám si je také odpykáš v Pekle - nemysli si, lumpe, že se z toho můžeš vykroutit nějakým křivým obviňováním !"

Aby pak Nejmilosrdnější nemohl považovat nějaká ďábelská pokušení za polehčující okolnost pro hříšníky a nakonec je třeba nevzal na milost - k pochopitelné nelibosti pekelníků, těšících se na kořist -

A pokud už svádí někoho k hříchu - je jasné, že se snaží lidi dostat do Pekla všemi prostředky - dělá to tak rafinovaně, aby jeho zásahy nikdo nemohl odhalit. Třeba to ďábelské působení a posedlost maskuje rozličnými psychickými poruchami ; a poněvadž je chytřejší než kterýkoliv člověk, nedokáže na to přijít ani ten nejschopnější lékař.
    Lucifer samozřejmě výborně zná všechny příznaky duševních chorob a umí je dokonale simulovat - a z jeho návodu i jiní démoni - aby tak jejich nekalé působení bylo skryté a nerozeznatelné od přirozených příčin. Ďábelské vlivy a posedlost jsou natolik ekvivalentní leckterým běžným psychickým poruchám, že je moderní medicina ani nebere v úvahu ; ba právě naopak, i opravdu nadpřirozené zásahy vysvětluje pouze/výhradně materialisticky.

[Většinou se nemýlí ; nicméně i na víře v posedlost démony může býti něco pravdy.]  Ovšem ani druhý extrém, vysvětlovat každou nenormálnost metafyzickým působením - jako ve středověku - samozřejmě není správný . Můžeme jen konstatovat, že oba druhy příčin : přirozené a nadpřirozené, jsou na současné úrovni lidského Poznání nerozlišitelné (o to se "stará" superinteligentní Lucifer).

10. ABSOLUTNÍ SOUD  

  Nakonec ještě připomeneme, že v posmrtnosti se zajisté každý zabiják, ničema i terorista setká i s oběťmi svých zločinů . Již při jeho příchodu do mimoKosmu jej "přivítá" jakési trestné komando složené z jeho obětí, jejich rodičů, pozůstalých příbuzných a přátel, doprovázené dalšími s nimi sympatizujícími a milovníky práva i soudci. Věru ohromný to dav rozhořčených spravedlivých, bažících po pomstě a potrestání padoucha.

A sebeotrlejší zločinec, byť za svého pozemského života sebemocnější a sebezpupnější, bude po čerstvém přechodu do mimoKosmu, v novém nezvyklém prostředí, naprosto dezorientován, samoten a vyplašený jako čerstvě vyoraná myš. Bude traumatizován a zdeptán právě prožitou smrtí - tomu podlehne i nejstatečnější - beze svých zbraní, vojáků či ochranky, na něž se spoléhal zaživa ; naprosto bezmocný vydán do rukou svých nepřátel (množství kterých si nadělal během zločinného života).

A kdyby ani tohle vše nestačilo, korunu všemu dodá Satan , jehož strašlivá postava, obklopená zuřivými démony, bažícími po kořisti, se stane jeho nejhorším žalobcem. Neboť tento superinteligentní Zloduch také umí číst v lidské Duši a zná veškeré zločiny a sviňárny souzeného ; vykreslí jej tedy v co nejodpudivějším světle, aby se stal Bohu odporným a byl vyvržen :

"Taková morální zrůda s krvavýma rukama a černou duší si přece nezaslouží Věčnou Blaženost !  Jak by k tomu přišly jeho nevinné oběti, nešťastné děti z nichž udělal siroty, další ublížení a zhanobení - aby se se svým vrahem a mučitelem setkávali v místě absolutní radosti a museli třeba poslouchat jeho cynické vysmívání : To jsem vás přechcal, vy blbí dobráčci !
    A jeho přítomnost v Nebi by jenom narušovala dokonalé štěstí, vyvolávala neustálé konflikty s jeho oběťmi a jejich zastánci, budila pohoršení a pochybnosti o Boží spravedlnosti - zkrátka a dobře : ten patří jedině do Pekla !"

Pořvává Satan, doprovázený echem pekelníků, jejichž zubatá tlamiska odporně slintají v předtuše sadistických radovánek a nestvůrné spáry se zatínají netajenou chtivostí nové kořisti . Obviněný zde již nemůže zapírat jako na Zemi ; v Bůh nemůže nic zůstat skryto.
    A zahanbený padouch se pak zmůže jenom na podlézavé skuhrání o Boží milosrdenství (kteroužto vlastností za života pohrdal). Nejlaskavější zajisté rád odpouští a nikoho netrestá (jak už bylo vysvětleno) ; ani Jeho členové, Nebešťané - i ti nejvíce ublížení - svému vrahovi a mučiteli nezkřiví jediný vlásek na hlavě, jsouce naplněni ušlechtilým všeodpuštěním. Nicméně jej Bůh vyvrhne jako shnilý plod do prázdnoty mimoprostoru ; zavrženému pak nezbude nežli věčné zoufalství a lítost nad ztraceným Rájem.

11. ZLÝ NÁBOŽENSKÝ TERORISMUS

  Někteří zabijáci se domnívají, že se vyhnou zavržení, když uvedou jako polehčující okolnost pro své zločiny "boj proti nepřátelům Jediné Pravé Víry" (zejména když přitom obětují vlastní život). Avšak zapomínají přitom na jedno ze základních Božích přikázání Nezabiješ , z něhož lze učinit výjimku pouze když se jedná o zabití v sebeobraně, v poctivém boji. Zákeřné vraždy nevinných civilistů, žen a dětí pod takovou výjimku ovšem nespadají a jsou Bohu odporné jako jiné podlé zločiny.
    A pokud někdo naivním mladíkům svůdně tvrdí, že je Alláh za každého zabitého "nevěřícího ďaura" odmění hejnem láskyplných hurisek a dalšími nebeskými rozkošemi, rouhavě si činí nárok prezentovati zámysly Nevyzpytatelného a zlovolně kazí mládež.

Dobrotivý Bůh by to třeba i rád udělal, ale donebevolající krev obětí a zoufalství jejich pozůstalých, sirotků a blízkých ; i množství soucítících rozhořčených Nebešťanů, to Nejspravedlivějšímu nedovolí. A ti nevinně zabití se v očích Nejslitovnějšího stávají mučedníky - ať už jsou jakékoli víry - takže je přijme do Nebe ze soucitu k jejich utrpení. Stanou se Božími členy a přinesou doň i své roztrpčení k ničemným vrahům a spravedlivé přání je potrestat . Vztah Boha k bojovníkům džihádu tak přestane být pozitivní a ztratí chuť jakkoliv je odměňovat (ba patrně se od nich úplně odvrátí).
    Navíc ještě ten nejvychytralejší žalobce Satan využije příležitosti a jednání oněch "sebevražedných teroristů" vykreslí v tom nejhorším světle (jakožto zlovolnou krvelačnost a pohrdání Božím přikázáním Nezabiješ), aby je dostal do Pekla.

Pokud Muslim bezdůvodně zavraždí křesťana a myslí si, že ho za to jedna podmnožina Bůh - Alláh - odmění ; neuvědomuje si, že tím podráždí další Jeho parciální osobnost - Boha křesťanů - který vraha svého člena bude chtít naopak potrestat. Samozřejmě to neučiní (je přece největší Dobrák), leč tento svůj vnitřní meziosobnostní konflikt vyřeší Bůh moudře tím, že jeho zdroj - inkriminovaného zabijáka - prostě odstraní ze svého zřetele : vzdálí od Nebes do mimoprostoru.

A tam pak, bezprizorný a bez Boží přízně, se vyvrženec dříve nebo později stane kořistí pekelníků, slídících čeho by se kde zmocnili (nikdo mimo Nebe nedokáže uniknout jejich divokým bandám a supermocnému Satanovi) . Místo slibovaných náručí překrásných hurisek v ráji se tak "sebevražedný terorista" setká jenom s příšernými drápy ďábelských nestvůr v pekle...

A ti, co k němu vybízejí, jsou pyšní a bezcitní k lidskému utrpení - což jsou vlastnosti spíše Satana, nežli dobrého muslima. Jejich sliby rajských rozkoší odměnou za vraždění "nevěřících ďaurů" pak jsou podvodem na nevzdělaných mladých lidech - které však po těch sebevražedných teroristických zločinech čeká pravý opak...

A jsou motivovány spíše snahou o vlastní slávu a důležitost, než Božím přáním. Přece Všemohoucí by mohl nejlépe potrestat své nepřátele vlastní rukou (rozmáčkl by je jako červy, seslal na ně nejrůznější katastrofy - nebo přímo zabránil jejich zrození) a nepotřebuje žádat o pomoc nějaké nicotné pozemšťany . Respektive dokonce vybízet někoho k porušení vlastního přikázání "Nezabiješ" - tím by si přece sám odporoval. Takové vybízení proto může pocházet jedině od licoměrného Božího odpůrce - Satana, podněcovatele zloby.

Nejmilosrdnější Bůh je absolutně tolerantní, netouží po ničí krvi, nikoho nepronásleduje ani netrestá - ostatně ani nejhorší jeho pozemští nepřátelé Nejvyššímu (nacházejícímu se mimo tento Svět) nemohou ani v nejmenším ublížit. Každému je volno dělat v životě co chce, třeba i zločiny a rouhání (zná snad někdo případ, kdy Bůh zabránil nějakému zlému činu nebo "vlastnoručně" potrestal kacíře ?).

Nejmoudřejší nezasahuje do přirozeného běhu věci a respektuje lidskou svobodu ; však po smrti má každého v rukou a pak si to s ním důkladně vyřídí : absolutně a navždy - ovšem až po důkladném konečném Soudu a po dovršení všech lidských činů.

 
Aleš Borek